Soběstačné bydlení jako nástroj individualizace a nezávislosti

• Thesis title in Czech: Soběstačné bydlení jako nástroj individualizace a nezávislosti
• Thesis title in English: Self-Sufficient Housing
• Key words: soběstačné bydlení; individualizace; ekologická krize
• English key words: self-sufficient housing; individualization; ecological crisis
• Academic year of topic announcement: 2013/2014
• Thesis type: Bachelor's thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Sociology (23-KS)
• Supervisor: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 04.06.2014
• Date of assignment: 04.06.2014

References

Bourdieu, P. 1984. Distinction. London: Routledge
Bourdieu, P. 1979. Outline of a Theory of Practice. London: Cambridge University Press
Després, C. 1991. The meaning of home: Literature review and directions for future research and theoretical development. Journal of Architecture and Planning Research, 8(2), 96-115.
Donald L. F. 1980. Sociology of Housing. Annual Review of Sociology, Vol. 6
Easthope, Hazel. 2010. A place called home. Housing, Theory and Society, 21:3, 128-138
Heidegger, M. 1973. Being and Time. Oxford: Oxford University Press
Pynoos, J., Schafer, R., Hartman, C. 1973. Housing Urban America. Chicago: Aldin
Silverman, David. 2005. Ako Robiť Kvalitativný Výskum. Bratislava: Ikar
Silverman, David. 2010. Qualitative Research. Londn: SAGE

Preliminary scope of work

Cílem této práce je sociologicky zmapovat koncept soběstačného bydlení, tedy takového bydlení, jež svým majitelům poskytuje výraznou nezávislost na externích zdrojích. Těmito zdroji se myslí především energie, ať už elektrická či tepelná, dále pak voda a v neposlední řadě také strava, přičemž za soběstačné bydlení považuji takové, jež všechny tyto zdroje získává bez napojení na inženýrské sítě čistě z přírody, a to tak, že poskytuje jeho uživatelům stejný či alespoň srovnatelný komfort jako standardní bydlení 21. století, tedy tekoucí teplou i studenou vodu, elektřinu a teplo bez neustálé nutnosti topení v chladných obdobích. Dalším aspektem pojícím se se soběstačností je také nakládání s odpady, přičemž i v tomto ohledu by mělo být dané bydlení nezávislé, tedy zpracovávající a využívající většinu vzniklých odpadů.

Důvodů pro zpracování tohoto tématu vidím hned několik – krom osobního zájmu za nejdůležitější považuji především to, že se v současné době, pro níž je charakteristická urbanizace přesahující 50% a vysoká závislosti na externích zdrojích jako jsou elektrárny, teplárny, spalovny či čističky odpadních vod a s tím spojené problémy převážně ekologického (ale i ekonomického) charakteru, jedná o vysoce alternativní koncept, který ovšem ukazuje, že výdobytky moderní doby a komfort, jež nám poskytují, lze požívat i bez zatěžování svého okolí. V tomto kontextu tak koncept soběstačného bydlení chápu jako možnou cestu nejen pro několik málo jednotlivců, ale i pro větší skupiny obyvatel – příkladem podobného směru jsou energeticky soběstačné vesnice v Německu (Feldheim, Wildpoldsried, …)či domácí obec Kněžice nedaleko Poděbrad, kde je však stále patrné napojení na energetické sítě (samostatné domy nejsou nezávislé a nepřipojené na inženýrské sítě, stejně tak jako elektrárna na biomasu produkující elektřinu za využití odpadu produkovaného obyvatel, přičemž obec takto dodává do sítě podobné či větší množství elektřiny, než sama spotřebuje) [http://www.obec-knezice.cz/]. Mnou studovaný koncept jde tedy ve smyslu nezávislosti ještě dále.

V tématu také spatřuji význam především pro sociální vědy, neboť u konceptu soběstačného bydlení lze předpokládat jeho další rozvoj a rozšiřování, přičemž prací na toto téma je nedostatek. Práce však nemusí být nutně určena pouze odborné veřejnosti, neboť otázka bydlení a v tomto případě jeho možné alternativy se týká prakticky každého.

Ve výzkumu mne zajímá především to, jakým způsobem je propojena soběstačnost bydlení a soběstačnost (nezávislost, individualita) jedince. Teoreticky vycházím z několika základních premis o bydlení tvrdících, že „když domácnost konzumuje ‚bydlení‘, nekupuje či nepronajímá si pouze jednotku k bydlení a její charakteristiky, ale také se zajímá o další rozmanité faktory jako zdraví, soukromí, bezpečnost, …, a také kontrolu nad prostředím.“ [Pynoos, . 1977: 1] Význam bydlení v životě jednotlivce tedy sahá mnohem dále a bydlení tak nelze omezovat pouze na přístřešek či útočiště.

Pro tuto práci je dále zásadní předpoklad, že domov, potažmo jeho umístění a zařízení je silně spjato s osobní identitou jedince: „One’s sense of place (particularly one’s home-place) is tied to one’s identity and many people throughout history and across the world have demonstrated incredible commitments to their places, so much so that they are willing to die for them.“ [Easthope, H. 2010: 132] Nebo další příklad: „Vlastnictví domu v sobě totiž obsahuje několik sociálních implikací – například funguje jako investice, která snižuje finanční břemeno jednotlivce v pozdějších letech života, poskytuje symbolickou evidenci sociálního statusu, podporuje jedince v jeho osobních aktivitách, opravňuje k individuálním rozhodnutím ohledně vlastního domu a jeho zařízení a rozvíjí identifikaci jedince s jeho vlastním domem“ [Foley, D. L. 1980: 474] Při diskutování propojení identity jedince a jeho domova je dále podle výše citované autorky (H. Easthope) vhodné studium konceptu habitu Pierra Bourdieho: „…habitus is intrinsically connected to the concept of ‘rootedness’: being at home in a particular place in an unselfconscious way.“ [Eastohope, H. 2010: 133], neboť habitus ze své strukturované povahy jedince „utváří“ – domov jako místo má tak má podstatný vliv na tvorbu habitu (vnímaní estetiky, vkus, …) – a ze své strukturující povahy má vliv na to, jak jedinec přetváří své vlastní okolí alespoň tam, kde tuto možnost má a za níž můžeme vlastní domov jistě považovat. Jako další vhodný autor se pak jeví Martin Heidegger a jeho kniha Being and Time (1976), věnující se propojení mysli a okolního světa skrze tělo.

Dalším významným faktorem vztahujícím se k soběstačnému bydlení je poté nezávislost ekonomická. Ačkoli byl tento faktor zmíněn již v výše (Foley, D. L.), minimální až nulová závislost na externích zdrojích a tedy i nákladech, jimiž je jedinec obvykle zatížen, je v případě soběstačného bydlení významným faktorem, který je z hlediska nezávislosti a individualizace jedince neopomenutelný a který si při roli, jakou hrají materiální statky při konstrukci identity, zaslouží také nemalou pozornost.


OTÁZKY

První otázka vychází již z předpokládaného názvu výzkumu a zjišťuje vztah mezi nezávislostí bydlení a nezávislostí jedince. Jejím cílem je zjistit, zda si lidé zainteresovaní v tomto konceptu od takového typu bydlení slibují kromě nezávislosti na zdrojích i větším míru individuální svobody či širší možnosti pro rozvíjení vlastních aktivit.

Další otázka se poté týká předpokládané snížené finanční zátěži spojené s využíváním pouze volně dostupných zdrojů. Zde je pro mne vzhledem k názvu výzkumu důležité hledání významu takto ušetřených prostředků, tedy zda i ty přináší více svobody, případně zda je naopak při minimalizaci fixních nákladů na bydlení pro zainteresované jedince kladen vyšší důraz spíše na volnočasové aktivity než na získávání finančních prostředků.


TERÉN

Pro výzkum soběstačného bydlení se v domácím prostředí jeví jako nejvhodnější komunita, která se stavbou takovýchto domů zabývá. Jedná se především o mladé lidi, kteří aktuálně jeden takovýto dům staví přímo v Praze a který by po dokončení měl sloužit jako centrum vzdělávání v této oblasti, pro pořádání přednášek apod. Další dům tohoto typu pak stojí v Posázaví, přičemž i tento, fungující jako experimentální stavba ve správě občanského sdružení, funguje jako vzdělávací centrum pro udržitelný rozvoj a soběstačné bydlení. Oba tyto terény by měly být snadno přístupné a ze své povahy snažící se o šíření znalostí v dané oblasti i otevřené. U sázavské varianty je možnost domluvení exkurze společně se členy, kteří se na stavbě podíleli a nyní mají vše ve vlastní správě, varianta pražská pak nabízí komukoliv možnost zúčastnit se a pomoci přímo při stavbě. Problematika tohoto terénu tkví v obecné nerozšířenosti soběstačného bydlení jak ho popisuji v úvodu, avšak aktéři obou těchto zmíněných terénů z diskutovanou soběstačností mají zkušenosti – někteří z již hotového českého domu, několik dalších pak z domů stojících ve Spojených Státech.


METODOLOGIE

Za metodologicky nejvhodnější pro zkoumání daného tématu považuji částečně strukturovaný rozhovor s dotazy připravenými na základě studia příslušné literatury týkající se významu bydlení a individualizace jedinců. Dalším vhodným zdrojem pro tvorbu otázek je poté studium dokumentárních filmů, věnujícím se přímo soběstačnému bydlení, případně návštěva jak přednášek pořádaných přímo subjekty zmíněnými v části věnující se terénu či přímá účast a pomoc na stavbě.

Částečně strukturovaný rozhovor volím z toho důvodu, že mne zajímají skryté významy a motivace jednotlivců ohledně konkrétního problému, nemohu tedy respondenty omezovat pevně danými dotazy ani ponechávat absolutní svobodu. Metoda rozhovoru by mi tedy měla umožnit hlubší pochopení motivací jedinců a vnímání zkoumané problematiky. „Research (pozn.: ve smyslu interview) cannot provide the mirror reflection of the social world that positivist strive for, but it may provide access to the meaning people atribute to their experiences and social world.“ [Silverman, D. 2010: 133] To jsou obecně silné stránky kvalitativního interview, ze slabých je pak problematické různé připisování významu vlastním zkušenostem ze strany dotazovaných, kdy se nemůžeme domnívat, že lidé svým vyprávěním připisují pouze jediný význam. Sdělení samotné je pak otázkou širšího kontextu závislého i na situaci, v níž k rozhovoru dochází. [Silverman, D. 2005: 44, 47-48] Další problematickou stránkou je pak zkreslování vlastního vyprávění ve snaze hovořit o problému tak, jak si dotazovaný myslí, že se od něj očekává.

Ze zmíněných neodborných zdrojů jsem již měl možnost shlédnout americký dokument Garbage Warrior (rež. Oliver Hodge), a dále také dokument ČT věnující se stavbě tohoto domu v Posázaví. Dále jsem částečně četl knihu autora konceptu těchto soběstačných domů Michaela Reynoldse, ta se však věnuje povětšinou technické stránce.

Preliminary scope of work in English

This paper’s goal is to describe concept of self-sufficient housing as one’s possible way to individualization. First part is dedicated to describing self-sufficiency – for this paper it means completely independent and unconnected house that gains energy (electricity, heat) and water only for itself using natural sources like wind and sun for electricity, sunlight for heat and rain for gaining water. The way of independency is even broader, because it should be able to produce very significant amount of food.

Author then argues why this concept is so interesting for social sciences – he sees the main reason in its alternativity to modern urban way of living and adds a few examples of similar approach in a larger scale, self-sufficient villages in Germany and Czech Republic.
Theoretical background for this research is then composed of scientific papers that confirm deeper connection between one’s identity and his house. For this purpose author works with Bourdie’s and Heidegger’s thoughts as well as with thoughts derived from those authors by their followers. The end of this paper is addressed to formulation of main research questions, methodology and research terrain.