Koncept vědomí, jeho součásti a funkce v procesu systémového fungování v pojetí Karla Wolfganga Deutsche

• Thesis title in Czech: Koncept vědomí, jeho součásti a funkce v procesu systémového fungování v pojetí Karla Wolfganga Deutsche
• Thesis title in English: The concept of consciousness its components and functions in the process of system functioning in the understanding of Karl Wolfgang Deutsch
• Key words: vědomí, Karl Wolfgang Deutsch, politický systém, teorie komunikace, primární a sekundární informace, zpětná vazba, řízení, rozhodování
• English key words: consciousness, Karl Wolfgang Deutsch, political system, communications theory, primary and secondary information, feedback, steering, decision-making
• Academic year of topic announcement: 2013/2014
• Thesis type: Bachelor's thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Political Science (23-KP)
• Supervisor: PhDr. Mgr. et Mgr. Tomáš Váňa
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 03.03.2014
• Date of assignment: 06.06.2014
• Date and time of defence: 16.06.2015 00:00
• Venue of defence: IPS FSV UK, U kříže 8/661 158 00 Praha 5 – Jinonice
• Date of electronic submission: 13.05.2015
• Date of proceeded defence: 16.06.2015
• Opponents: Mgr. Jakub Franěk, Ph.D.

Guidelines

Práce by měla jít cestou obsahové analýzy Deutschova klíčového díla Nervy vlády v souvislostech jeho dalších poznatků a východisek komunikační teorie, kterými jsou zejména kybernetika, strukturálně funkcionální analýza a systémová teorie. Pro představu budou v práci rovněž nastíněny některé odlišnosti v pojetí konceptu vědomí některých dalších autorů a z nich plynoucí možné korektivy pojetí Deutschova. Po tomto teoretickém a pojmovém vymezení by práce měla prostřednictvím případové studie metodou kvalitativního výzkumu zaměřeného na strukturální a funkční analýzu komunikačních procesů konkrétně vybraného politického (sub)systému zodpovědět výše položené otázky. Závěrem budou výsledky výzkumu dány zpětně do souvislosti s teoretickým rámcem a budou vyvozeny některé z toho plynoucí důsledky či možné podněty pro další zkoumání.

References

Pramen
• DEUTSCH, Karl Wolfgang. Nervy vlády. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1971.
Neperiodická
• CABADA, L., KUBÁT, M. a kol. Úvod do studia politické vědy. 1. vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2002
• CAPRA, Fritjof. The Web of Life: A New Synthesis of Mind and Matter. London: Flamingo, 1997.
• DURKHEIM, Émile. Společenská dělba práce. Brno : CDK , 2004.
• EASTON, David. A Framework for Political Analysis. Chicago : University of Chicago Press, 1979.
• EASTON, David. A System Analysis of Political Life. New York : John Wiley & Sons, Inc., 1965.
• EASTON, David. The Political System : An Inquiry into the State of Political Science. 3rd ed. New York : Albert A. Knopf, 1960.
• FAGEN, Richard R. Politics and Communication. 2nd printing. Boston : Little, Brown and Company, c1966.
• IRVINE, Elizabeth. Consciousness as a scientific concept : a philosophy of science perspective. Dordrecht: Springer, 2013.
• JIRÁK, Jan, ŘÍCHOVÁ, Blanka. Politická komunikace. Praha : Karolinum, 2000.
• LASSWELL, Harold Dwight. Power and Personality. New York : W.W. Norton & Company, Inc., 1948.
• LILLEKER, Darren G. Key Concepts in Political Communication. 1st ed. London : SAGE Publications Ltd.., 2006.
• LIPPMANN, Walter. Public Opinion. London : George Allen & UNWIN, Ltd., 1922.
• PETRŮ, Marek. Fyziologie mysli : úvod do kognitivní vědy. Praha : Triton , 2007.
• ROUSSEAU, Barbara. Your conscious classroom : the power of self-reflection. [Bloomington, IN] : Balboa Press. 2013.
• WIENER, Norbert. Kybernetika : Neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1960.

Preliminary scope of work

1. Úvod do problematiky
Teorie komunikace, v pojetí jejího myšlenkového otce Karla Wolfganga Deutsche, poskytla nový přístup ke zkoumání politických systémů jako typu autonomních a autoregulačních systémů sui generis, přičemž zavedla do studia dané problematiky metody behaviorálního přístupu a odklonila se tak od staršího převažujícího přístupu institucionálního. Lze říci, že existují tři hlavní teoretická východiska komunikační teorie. Prvním východiskem je kybernetika, tedy věda, za jejíhož zakladatele je považován americký matematik Norbert Wiener, a centrem jejíhož zájmu jsou analýza řídících procesů a přenos informací uvnitř strojů, živých organismů a organických společenství. Druhým teoretickým východiskem je systémová teorie v pojetí kanadského politologa Davida Eastona, která propojuje tradiční systémovou teorii s behavioralismem, která pojímá politický systém jako prostředí, jehož hlavní funkcí je rozdělování hodnot ve společnosti, a která počíná pracovat s pojmy jako je stabilita, uchování systému, adaptace, zpětná vazba apod. Teoretických rozpracování těchto pojmů pak klasická komunikační teorie hojně využívá a pracuje s nimi. Třetím hlavním teoretickým východiskem je strukturálně-funkcionální analýza amerického politologa Gabriela Almonda. Almond oddělil za účelem zkoumání politických systémů jejich instituce, či struktury a jejich funkce. Funkce politických systémů považuje tento přístup za fixní, neměnné, neboť obsahově je musí plnit všechny systémy bez rozdílu. Naproti tomu struktury či instituce jsou proměnlivé napříč odlišnými typy systémů.
V souhrnu daly tyto poznatky vzniknout komunikační teorii, která v rámci předmětu svého zkoumání pracuje s koncepty pojmů, jako je informace a její přenos, komunikační kanál, zpětná vazba, učení či paměť a následně pomocí nich a jejich aplikací na problematiku studia politických systémů umožňuje teoreticky vymezit definiční a funkční znaky takových systémů, analyzovat řídící procesy probíhající uvnitř i vně a vysvětlit tak z odlišného úhlu pohledu některé aspekty a jevy v souvislosti se studiem politických systémů vyvstávající. Tato práce si bere za úkol teoreticky i prakticky rozpracovat právě jeden z pilířových konceptů komunikační teorie v kontextu studia politických systémů, přiblížit jeho konstituční znaky, nastínit jeho funkce a jeho význam v procesu systémovém řízení. Tímto konceptem je “vědomí“.
2. Koncept vědomí
Deutsch chápe vědomí jako důležitý nástroj systémového řízení. V syntéze jeho poznatků lze spatřovat vědomí jako proces simultánní interakce několika z různých zdrojů pocházejících sekundárních informací a informací týkajících se změn vnitřních částí systému, respektive šířeji zahrnuje vědomí i samotné odvozování těchto informací a pak jejich následné vyhodnocení a zpětné užití v akci, tedy na jejich základě následné utváření rozhodnutí na principu zpětné vazby. Základ vědomí tedy tvoří další dva klíčové pojmy komunikační teorie, a to sekundární informace a zpětná vazba. Sekundární informace dle Deutsche podává zprávu o informaci primární, která tvoří jádro sdělení vzniklé v důsledku interakce systému s jeho okolím. Sekundární informace tu primární tedy zpřesňuje, přiřazuje jí význam a určitý stupeň důležitosti a tím ovlivňuje míru pozornosti, která jí bude v kontextu systému věnována. Zpětná vazba, či zpětněvazební proces, pak znamená mechanismus, při kterém je výstup systému znovu zpracováván a výsledky jeho zpracování zpětně ovlivňují jeho vstup. Tím, že je vědomí vloženo do řízení, může tedy usměrňovat budoucí směřování systému. Bližší rozpracování těchto pojmů, stejně jako objasnění významu vědomí pro další aspekty studia politických systémů, jako jsou například pojmy autonomie či vůle, bude záležitostí až zmíněné práce. Pro tuto chvíli je snad pro představu třeba dodat, že vědomí tedy není uloženo v žádném jednotlivě určeném systémovém orgánu, ani není samostatnou institucí. Je to spíše souhrn procesů, kanálů sekundárních informací mezi uzly komunikační systémové sítě, a je tedy funkcí systému jako celku.
3. Některé otázky, které plynou z takového pojetí vědomí a výzkum
Z takového teoretického pojetí vědomí vyvstávají některé otázky, které by mohly snad být zodpovězeny empirickým výzkumem. Těmito otázkami jsou například:
Existují některé další definiční či funkční znaky, které Deutsch opomněl, a které musí být naplněny, abychom mohli říci, že daný proces zpětné vazby je součástí vědomí? Jsou uzly komunikační sítě nesoucí funkci vědomí nějakým způsobem strukturalizovány či hierarchizovány? Dají se tedy izolovat některé prvky vědomí, a pokud ano, existuje mezi nimi nějaký konkrétně definovaný vztah? Mají některé prvky větší důležitost nežli jiné? Do jaké míry je vědomí dělitelné? Jak hustá tedy musí být síť zpětněvazebních procesů sekundárních informací, abychom již mohli tvrdit, že systém disponuje vědomím? Jaký je vztah vědomí a hodnot? Jaký je vztah individuálního vědomí a vědomí kolektivního? Do jaké míry lze vypozorovat souvztažnost řídících procesů a procesů náležejících vědomí? Jaké jsou konkrétní funkce procesů vědomí ve sledovaném případě? Dají se rozpoznat případy vědomí falešného? Dá se efektivně zamezit nesprávnému utváření vědomí, popř. jakým způsobem a do jaké míry?
Otázek je skutečně hojně, přičemž plánovaný rozsah této práce nedovoluje, aby byly plně zodpovězeny všechny z nich. Cílem této práce tak bude především zjistit, zdali existuje nějaká konkrétní struktura vědomí, které prvky jsou nositeli jeho funkcí a případně jaký je mezi nimi vztah. To se budu snažit zjistit aplikací Deutschovy teorie na konkrétní autonomní systém. Takovým systémem by zajisté mohl být i systém apolitický, jako například obchodní korporace či zájmový spolek. Pro účely této práce však zůstaneme u studia věcí politických a pro výzkum by se zřejmě hodil nějaký dílčí subsystém státního celku. V úvahu tedy připadá řídící jádro základního či vyššího územně samosprávného celku, orgán státní správy, úřad či ministerstvo. Prozatím by se s přihlédnutím k rozsahu práce a možnostem sběru dat jevily vhodnými například obecní úřad některé městské části hlavního města Prahy, či již zmíněný Úřad vlády ČR, respektive jen jeden z jeho odborů. Konkrétní instituce, která bude předmětem výzkumu, bude však stanovena až v průběhu vypracovávání práce po podrobnějším vymezení teoretického rámce a konzultacích se školitelem.