Tramping jako specifický způsob trávení volného času v přírodě a současně neformálního sdružování představuje svébytný fenomén. Od svého vzniku na počátku meziválečného Československa se u nás rozvíjel i v následujících obdobích, včetně tzv. normalizace (1969 – 1989), a existuje dodnes. Cílem práce je na základě analýzy atributů trampského hnutí odhalit základní podmínky rozvoje trampingu ve zkoumaném období se zvláštním zřetelem k motivaci jeho členů, volících tramping jako zábavu, relaxaci i únik před všedností každodenního života. Období tzv. normalizace se jeví mimořádně zajímavé z hlediska bádání o vztahu trampingu a moci v rámci autoritářského politického systému našich nedávných dějin. K realizaci diplomové práce založené prioritně – nikoli však výlučně – na narativních pramenech byla vytipována mimořádně aktivní trampská oblast údolí řek Oslava a Chvojnice.