Diplomová práce se zabývá tématem života "západních" cizinců v Československu; s největší pravděpodobností v hlavním městě Praze, kde většina cizinců pobývala. Z hlediska časového zaměření se nabízí např. období od invaze v srpnu 1968 do roku 1977 (tj. do Charty 77), případně do konce dekády. Definitivní časové ohraničení závisí na výsledku bádání v archivech a případně i na zjištění, jak změny ve společnosti pociťovali samotní (vybraní) cizinci. Práce s využitím archivních materiálů zkoumá možnosti dlouhodobého pobytu cizinců v "kapitalistických" zemí v normalizačním Československu - ideologické postavení a legislativní opatření. Zároveň za pomoci metody orální historie přináší osobní zkušenosti s touto problematikou, motivace k životu za železnou oponou a pohled na tehdejší československou realitu několika vybraných cizinců (pravděpodobně z USA, Velké Británie, Francie, Itálie, SRN aj.).