Verbální a obrazové narativy vztahování se k přírodě u dospívajících roverek Experimentální kvalitativní studie

• Thesis title in Czech: Verbální a obrazové narativy vztahování se k přírodě u dospívajících roverek Experimentální kvalitativní studie
• Thesis title in English: Verbal and visual narratives of relationship with the natue as experienced by teenage girl rovers. The experimental qualitative study
• Key words: Posthumanismus, Environmentalismus, Environmentalistické cítění, Skauti, Photo voice, Fotografie, Kvalitativní výzkum, Teenageři, Příroda, Péče, Roveři
• English key words: Posthumanism, Environmentalism, Environmentalist feelings, Scouts, Photo voice, Photography, Qualitative research, Teenagers, Nature, Care, Rovers
• Academic year of topic announcement: 2024/2025
• Thesis type: diploma thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Sociology (23-KS)
• Supervisor: Mgr. Andrea Hrůzová, Ph.D.
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 21.10.2024
• Date of assignment: 21.10.2024
• Date and time of defence: 23.06.2025 09:00
• Venue of defence: Areál Jinonice, C121, 121, Seminární místnost ISS
• Date of electronic submission: 29.04.2025
• Date of proceeded defence: 23.06.2025
• Opponents: Mgr. Barbora Spalová, Ph.D.

References

Orientační seznam literatury

Použitá literatura v tomto projektu
AARON, Rachel F.; WITT, Peter A. Urban students' definitions and perceptions of nature. Children Youth and Environments, 2011, 21.2: 145-167.
BOYD, Candice; PARR, Hester; PHILO, Christopher. Climate anxiety as posthuman knowledge. Wellbeing, Space and Society, 2023, 4: 100120.
CERNASEV, Alina; AXON, David R. Research and scholarly methods: Thematic analysis. Journal of the American College of Clinical Pharmacy, 2023, 6.7: 751-755.
FOX, Nick J.; ALLDRED, Pam. Climate change, environmental justice and the unusual capacities of posthumans. In: Posthuman Legalities. Edward Elgar Publishing, 2021. p. 59-81.
GOLDMAN, Daphne; PE’ER, Sara; YAVETZ, Bela. Environmental literacy of youth movement members–is environmentalism a component of their social activism?. Environmental Education Research, 2017, 23.4: 486-514.
GRAUER, Stuart R. Climate change: The thief of childhood. Phi Delta Kappan, 2020, 101.7: 42-46.
HARAWAY, Donna. Simians, cyborgs, and women: The reinvention of nature. Routledge, 2013.

HOVE, Thomas. Media ethics, moral controversies, and the sociology of critique. Communication Theory, 2021, 31.4: 884-904.
JACOBSON, Susan K.; SEAVEY, Jennifer R.; MUELLER, Robert C. Integrated science and art education for creative climate change communication. Ecology and Society, 2016, 21.3.
KENCANASARI, RA Vesitara, et al. Enhancing Community Environmental Awareness Through Indoor Air Quality Workshop. Journal of Architectural Research and Education, 2020, 2.2: 165-175.
KONOPKA, Gisela, et al. Considering teenagers. Ekistics, 1977, 96-103.
KUTHE, Alina, et al. How many young generations are there?–A typology of teenagers’ climate change awareness in Germany and Austria. The Journal of Environmental Education, 2019, 50.3: 172-182.
LATOUR, Bruno. Down to earth: Politics in the new climatic regime. John Wiley & Sons LATOUR, Bruno. Reassembling the social: An introduction to actor-network-theory. Oup
Oxford, 2007.
NELMS, Carrie, et al. Who is the adolescent environmentalist? Environmental attitudes, identity, media usage and communication orientation. Environmental Communication, 2017, 11.4: 537-553.
STRANDBU, Åse; SKOGEN, Ketil. Environmentalism among Norwegian youth: different paths to attitudes and action?. Journal of Youth Studies, 2000, 3.2: 189-209
SUTTON-BROWN, Camille A. Photovoice: A methodological guide. Photography and culture, 2014, 7.2: 169-185.
WELLS, Nancy M.; LEKIES, Kristi S. Nature and the life course: Pathways from childhood nature experiences to adult environmentalism. Children, youth and environments, 2006, 16.1: 1-24.
WRIGHT MILLS, C. The Sociological Imagination Oxford: Oxford University Press. 1959.

Online zdroje
Skautská křižovatka. Online. Křižovatka skaut. Dostupné z: https://krizovatka.skaut.cz/. [cit. 2024-06-20].
Oxford Reference. online. Oxford: Oxford University Press. Dostupné z: https://www.oxfordreference.com/display/10.1093/oi/authority.20110803095725868. [cit. 27. června 2024].


Orientační seznam
AARON, Rachel F.; WITT, Peter A. Urban students' definitions and perceptions of nature. Children Youth and Environments, 2011, 21.2: 145-167.
ALEXANDER, Jamie; COCKS, Michelle Linda; SHACKLETON, Charlie. The landscape of childhood: play and place as tools to understanding children’s enviromental use and perceptions. Human Ecology, 2015, 43.3: 467-480
BOYD, Candice; PARR, Hester; PHILO, Christopher. Climate anxiety as posthuman knowledge. Wellbeing, Space and Society, 2023, 4: 100120.
CHAPPELL, Kerry; NATANEL, Katherine; WREN, Heather. Letting the ghosts in: Re-designing HE teaching and learning through posthumanism. Teaching in Higher Education, 2023, 28.8: 2066-2088.
EVANS, Gary W.; OTTO, Siegmar; KAISER, Florian G. Childhood origins of young adult environmental behavior. Psychological science, 2018, 29.5: 679-687.
FOX, Nick J.; ALLDRED, Pam. Climate change, environmental justice and the unusual capacities of posthumans. In: Posthuman Legalities. Edward Elgar Publishing, 2021. p. 59-81.
GOLDMAN, Daphne; PE’ER, Sara; YAVETZ, Bela. Environmental literacy of youth movement members–is environmentalism a component of their social activism?. Environmental Education Research, 2017, 23.4: 486-514.

GRAUER, Stuart R. Climate change: The thief of childhood. Phi Delta Kappan, 2020, 101.7: 42-46.
GRENDSTAD, Gunnar. The new ecological paradigm scale: Examination and scale analysis. 1999.
HARAWAY, Donna. Simians, cyborgs, and women: The reinvention of nature. Routledge, 2013.
HOVE, Thomas. Media ethics, moral controversies, and the sociology of critique. Communication Theory, 2021, 31.4: 884-904.
JACOBSON, Susan K.; SEAVEY, Jennifer R.; MUELLER, Robert C. Integrated science and art education for creative climate change communication. Ecology and Society, 2016, 21.3.
JARMAN, Ruth. Science learning through scouting: an understudied context for informal science education. International Journal of Science Education, 2005, 27.4: 427-450.
KENCANASARI, RA Vesitara, et al. Enhancing Community Environmental Awareness Through Indoor Air Quality Workshop. Journal of Architectural Research and Education, 2020, 2.2: 165-175.
KONOPKA, Gisela, et al. Considering teenagers. Ekistics, 1977, 96-103.
KUTHE, Alina, et al. How many young generations are there?–A typology of teenagers’ climate change awareness in Germany and Austria. The Journal of Environmental Education, 2019, 50.3: 172-182.
LATOUR, Bruno. Down to earth: Politics in the new climatic regime. John Wiley & Sons
LATOUR, Bruno. Reassembling the social: An introduction to actor-network-theory. Oup Oxford, 2007.
NELMS, Carrie, et al. Who is the adolescent environmentalist? Environmental attitudes, identity, media usage and communication orientation. Environmental Communication, 2017, 11.4: 537-553.

POLSON, Edward C., et al. Being prepared and staying connected: Scouting's influence on social capital and community involvement. Social Science Quarterly, 2013, 94.3: 758-776.
QUINTELIER, Ellen. Who is politically active: The athlete, the scout member or the environmental activist? Young people, voluntary engagement and political participation. Acta sociologica, 2008, 51.4: 355-370.
SANDELL, Klas. “Ecostrategies” and Environmentalism—The Case of Outdoor Life and Friluftsliv: A research approach and some preliminary resulls from a case study of the Swedish Scout and Guide Association (and its predecessors) during the 20th century. Geografiska Annaler: Series B, Human Geography, 1991, 73.2: 133-141.
SMITH, Haley E., et al. Facilitator organizations enhance learning and action through citizen science: a case study of Girl Scouts’ Think Like a Citizen Scientist journey on SciStarter. Environmental Education Research, 2024, 30.2: 190-213.
STRANDBU, Åse; SKOGEN, Ketil. Environmentalism among Norwegian youth: different paths to attitudes and action?. Journal of Youth Studies, 2000, 3.2: 189-209
SUTTON-BROWN, Camille A. Photovoice: A methodological guide. Photography and culture, 2014, 7.2: 169-185.
WALS, Arjen EJ. Nobody planted it, it just grew! Young adolescents' perceptions and experiences of nature in the context of urban environmental education. Children's Environments, 1994, 177-193.
WELLS, Nancy M.; LEKIES, Kristi S. Nature and the life course: Pathways from childhood nature experiences to adult environmentalism. Children, youth and environments, 2006, 16.1: 1-24.
WRIGHT MILLS, C. The Sociological Imagination Oxford: Oxford University Press. 1959.
Online zdroje
Skautská křižovatka. Online. Křižovatka skaut. Dostupné z: https://krizovatka.skaut.cz/.

[cit. 2024-06-20].
Oxford Reference. online. Oxford: Oxford University Press. Dostupné z: https://www.oxfordreference.com/display/10.1093/oi/authority.20110803095725868. [cit. 27. června 2024].

Preliminary scope of work

Environmentalismus
Klimatická změna, a s ní spojený environmentalismus, jsou tématy úzce spojenými s mladými lidmi, kteří cítí být touto problematikou přímo ovlivňováni. Můžeme například pozorovat rostoucí počty jedinců, kteří prožívají úzkosti spojené s klimatickou změnou (Nelms, et al., 2017). Další výzkumy pak přímo tvrdí, že tento jev dětem bere jejich dětství, a zdůrazňují důležitost pobytu této věkové kategorie v přírodě (Grauger, Kappan, 2020). Dále Aaron a Witt (2011) tvrdí, že děti v současnosti mají deficit pobytu v přírodě, což je pro ně negativní z několika důvodů – u dětí se může projevit následující: problémy s pozorností, jež je v přírodním prostředí přirozeně stimulována; nedostatečná stimulace smyslů, jež může vyústit ve zhoršenou schopnost vnímat pachy, chutě, zvuky; strach nebo úzkosti z pohybu v přírodě; zvýšené psychické, emocionální a sociální problémy.
Z těchto důvodů věřím, že je důležité se ptát teenagerů, jak vnímají přírodu, co v ní prožívají, co pro ně znamená a jak se cítí v souvislosti s ní. Existují sociální hnutí a nátlakové skupiny, jako Fridays for Future, které se problematikou environmentální krize zabývají, avšak i tak v současné době můžeme pozorovat tzv. “technický optimismus”, který spočívá v přesvědčení, že technologický pokrok a s ním spojené vynálezy dokáže v budoucnu vyřešit všechny současné environmentální problémy. Tento postoj může vést k nedostatečné participaci mladé generace na řešení environmentálních otázek (Goldman, Pe’er a Yavetz, 2017).
Z tohoto důvodu chci jít právě po jádru toho, co stojí za samotným environmentálním cítěním u teenagerů, abych mohl pochopit, co jsou jejich témata, která je ve spojení s tímto problémem zajímají a jak by je potenciálně šlo motivovat k zájmu o životní prostředí.

Skautské hnutí
Skautské hnutí má ve vztahu k přírodě dlouhou historii a jeho základní principy vycházejí právě z pozitivního vztahu nejen k přírodě, ale i k jeho sociálnímu okolí a celkově společnosti, tak jak ji známe dnes. Většina studií se v souvislosti s touto organizací zaměřuje na genderovou problematiku, nebo vliv na participaci v sociálním prostředí, ale nikdo se již neptá skautů*ek, jak vnímají přírodu a co pro ně znamená. Tento fakt považuji za problematický, jelikož jak například Jarman (2005) uvádí, tak skauting poskytuje prostředí pro vzdělávání dalších generací, a tedy i vzdělávání v oblasti environmentalistiky. Skauty jsem si vybral nejen kvůli jejich snadné dostupnosti, ale také protože mi jejich zapojení poskytne pevnou oporu výběru v poslední řadě právě pro jejich již existující vztah k přírodě, který lze pozorovat na principech skauta. Skauti, vedeni k ohleduplnému chování v přírodě, zjišťují, jak jí mohou pomáhat, tráví na táborech a výpravách čas primárně v přírodě (Skautská Křižovatka). Tento vztah mi pomocí mnou zvolených metod bude prospěšný, kdy mi bude umožněno lépe pochopit odkud se pozitivní vztah k přírodě bere, co pro ně znamená, jak sebe vidí v tomto prostoru, než kdybych se ptal skupiny, u které neexistuje tento předchozí vztah. Zároveň díky insiderce vím, že Junák v současnosti sám hledá nové způsoby jak přírodu přibližovat mladým generacím, což bylo i mým impulsem pro tvorbu této práce, jelikož věřím, že má zjištění mohou posloužit této organizaci k tvorbě podkladů metod, jak pracovat s mladou generací ve spojitosti s environmentalismem.

Posthumanismus
K této práci přistupuji optikou posthumanismu, tak jak ji popisuje Bruno Latour (2007). Posthumanismus dle Latoura odklání pozornost od lidí jako od středobodu sociální existence, a naopak představuje teorii sítí, v níž propojuje “živé” a “neživé” entity a dává je na stejnou úroveň důležitosti, přičemž tvrdí, že i právě ono “neživé” ovlivňuje sociální prostor stejně jako “živé” (Tamtéž). Na této myšlence dále staví, když představuje postavu “Terrestriála”, neboli pozemšťana, kdy prezentuje ideu, že technologie, příroda, lidé a vše na planetě je propojené, protože zde žijeme “pospolu- na zemi” (Latour, 2018). Latour ve stejném díle (2018) pak propojuje posthumanismus právě s klimatickou změnou, jež úzce souvisí s environmentalismem, když dává důraz na propojení lidstva s přírodou, jako důležitý aspekt pro chápání naší sociální reality. Toto považuji za další argument, proč je tato optika vhodnou pro mou práci. V mém případě pak tuto perspektivu využívám, jelikož propojuji lidi, přírodu a technologie - skautky, přírodu kolem nich a fotoaparáty, které využijí k pořizování materiálu.

Vzájemná souvislost
Můj předpoklad je, že skauti budou právě inklinovat k posthumanistické perspektivě. Jejich praxe se zaměřuje na návrat jedinců do přírody a propojování současného člověka se všemi výdobytky s tímto prostředí. Můžeme to pozorovat na faktu, že celé tábory tráví v přírodě a stejně tak výpravy, snaží se v rámci svých aktivit pomáhat životnímu prostředí, například čištěním lesů a parků. Technologicky se pak skauti dlouhodobě snaží držet krok se světem. Pomocí dostupných technologií se snaží navzájem propojovat napříč světem. Zároveň se snaží technologie využívat k poznávání o péči a přírodu. Celkově právě jejich úzká propojenost s přírodou a životním prostředím z nich dělá posthumanistické hnutí (Fox, Alldred, 2021).

V poslední řadě pak klimatická změna, respektive úzkosti z ní, které jsem zmiňoval v úvodu práce, představuje posthumanistický fenomén. Boyd Parr a Philo (2023) tento fakt zdůvodňují tím, že klimatickou úzkost nelze definovat pouze medicínsky, ale můžeme její existenci přisuzovat právě posthumanistickému vnímání světa. Právě ono chápání Země jako jedné propojené entity způsobuje pocity strachu a strádání, jelikož příroda strádá. V druhé řadě pak posthumanističtí jedinci kladouvětší důraz na všechny živé bytosti, což se váže i k jejich přístupu k etice, jak se správně chovat k přírodě a všemu živému i neživému v ní (Boyd, Parr, Philo, 2023).

Výzkumná otázka
V mé práci se nezaměřuji na politickou participaci v souvislosti s environmentalismem, ale na samotné environmentální cítění, které je základem pro environmentalistické chování. Podle Kencanasari et al. (2020) je pro rozvinutí environmentálního cítění nutné splnit tyto body - informovanost o péči o prostředí/přírodu; pečující povaha; akceschopnost ve smyslu péče o přírodu/prostředí. Environmentální chování nastává pouze v okamžiku, kdy jsou všechny tyto body splněny a navazují na sebe. Výzkumy ukázaly, že samotná informovanost nestačí, kdy studenti mají často vysokou míru informovanosti o problematice, ale chybí jim jeden ze zbylých aspektů (Tamtéž). Mým cílem tedy není zjišťovat, jak mladá generace politicky participuje, ale odpovědět na otázku: Jak se příslušnost ke skautskému hnutí promítá do environmentálního cítění u dospívajících dívek?
● Jaké jsou postoje skautek ve věku 14-18 let k přírodě? ● Jsou pečující? Co tuto jejich péči ovlivňuje?
● Jak se projevuje péče skautek ve věku 14-18 let v přírodě? ● Jak se chovají v přírodě?
● Jaký má na toto chování vliv příslušnost ke skautingu?
Věřím, že odpovědi na tyto otázky spolu s dalšími daty jež vzniknout během tematické analýzy, mohou dát vzniknout základům pro podklady, jež zpřístupní přenos environmentálního cítění v jednotlivých bodech, jak jsem je představil, i na další jedince.

Výstup
Výstupem mé práce by měly být tři krátké příběhy. Ty budou obsahovat data získaná pomocí metody photo voice (Sutton-Brown 2014), která je blíže popsaná v metodologické části. Ve zkratce budou obsahovat získaná data z diskusí vedených spolu s participantkami - jejich fotografie, jež za každé období během focus group propojíme do fotografických koláží; témata získaná pomocí tématické analýzy jež bude aplikována na data získaná z nahrávek jednotlivých focous groups. Tyto příběhy by však neměly mít “vědecký” charakter, ale právě charakter spekulativní fikce, tak jak s ní pracuje Harraway (2013), kdy za pomocí více prozaického stylu vytváří texty, jež jsou dostupnější veřejnosti ke čtení. Nechci přímo kopírovat její styl kombinace scifi, mytologie a feministické teorie, ale vzít si její dílo jako poklad pro tvorbu spekulativní fikce, jež bude dostupná pro mnou zvolenou věkovou kategorii. Věřím, že když tato práce zkoumá teenagery, její výstupy mají být určeny pro další potenciální práci s nimi, a tedy považuji za důležité v jejím rámci vytvořit příklad, který by se dal v budoucnosti více rozvést v tomto směru i laickou veřejností, avšak který stojí na vědeckých podkladech. Myslím si tedy, že hodnota této práce spočívá i právě v představení alternativních možností prezentace vědeckých dat a ve snaze přinést práci, kterou bude možno představit Junáku pro další práci, čímž jak doufám, bych šel proti představené kritice.

Limity projektu
Tato práce má samozřejmě své limity. Její výsledky nebude možné konstatovat jakožto platné pro celou populaci, ovšem to není ani jejím cílem, jelikož má spíše sloužit jakožto možný podklad pro získání témat, jež by se kvantitativně v budoucnosti mohla zkoumat během jiného výzkumu. Za druhé, práce s dětmi souvisí s řadou etických problémů, kterým se budu muset postavit a o kterých mluvím v další části projektu diplomové práce. Zároveň mnou vybraná skupina je velice specifická jejím věkem, což se odráží na jejich způsobu komunikace, schopnosti udržet pozornost a zájem o výzkum, tyto aspekty budu muset zohlednit např. Konopka, Rosenberg, Kaffman, Elizur, (1977) nebo Kuthe, et. al. (2019). V neposlední řadě zde vstupuje do hry i časová náročnost, kdy je charakter mé práce longitudinální a může dojít k neočekávaným situacím, jež mohou celkový průběh zkomplikovat, prodloužit, nebo celkově znemožnit dosažení jednotlivých milníků.
Pohledy a názory mých informátorek samozřejmě budou ovlivněny jejich socio-ekonomickým postavením a kulturním kapitálem, kdy možnosti jejich rodin - finance, vzdálenost bydliště od přírody, vzdělání rodičů - budou mít vliv na jejich vlastní zkušenost s přírodou, kdy vyšší socio-ekonomický status jim umožní častější a různorodější pobyt v přírodě (Strandbu, Skogen, 2000). Další aspekt, který musím vzít v potaz, jsou pohledy na environmentalismus účastkyň na začátku výzkumu. Pro tento účel jsem si vybral NEP - New Ecological Paradigm Scale, který obsahuje 15 položek, jež právě tento přístup sledují. Zároveň oproti její starší podobě DSP - Dominant Social Paradigm (lidé jsou nadřazeni všem ostatním druhům a Země poskytuje nekonečné množství zdrojů (Oxford reference)) staví lidi do sítí přírody, tak jako to dělá posthumanismus (Grendstad, 1999). Z tohoto důvodu jsem vytvořil úvodní dotazník, ve kterém jsem se snažil tyto aspekty adresovat.

Předpokládané metody zpracování

Zkoumaná skupina
Cílovou skupinou je skautská družina, což je uskupení 4-10 členů*ek, přičemž jedna osoba je vedoucím dané družiny. Skupinou, kterou jsem získal, je družina skautek ve věku, 14-18 let z domažlického střediska Junáka. Tuto skupinu jsem si vybral, jelikož se této věkové kategorii nedostává příležitostí vyjádřit své názory což z ní činí relativně neprobádané pole výzkumu. Zároveň je pro organizaci Junák atraktivní zjišťovat názory a pohledy právě těchto lidí za účely tvorby programů, propagace a dalšího rozvoje organizace.
Tuto skupinu jsem si vybral z několika důvodů - této věkové kategorii se nedostává příležitostí vyjádřit své názory což z ní činí relativně neprobádané pole výzkumu; tato věková kategorie

Metodologie
Použitou metodou pro zpracování dat je photo voice. K představení této metodologie jsem si vybral práci od Sutton-Brown (2014): Photo voice je poměrně novou participativní metodologií, která má za cíl dávat hlas skrze fotografie marginalizovaným skupinám. Fotografický materiál má za cíl reflektovat zkoumaná témata na prožitcích samotných osob, jež se výzkumu účastní. Její silnou stránkou je otevírání nových perspektiv, kdy si informátoři*ky dokáží lépe vybavit situace, když před nimi leží vizuální stimul a jsou tedy schopni*y podat obsáhlejší výpovědi. Při použití této metodologie zúčastněné osoby dostanou, či společně s výzkumníkem vymyslí, tématické okruhy, které budou po specifický časový úsek zachycovat fotoaparátem. Následně po určenou dobu sbírají fotografie, které pak v rámci moderované diskuse probírají s ostatními zúčastněnými. Výstupem jsou pak narativy a fotografické koláže vytvořené účastníky spolu s vědeckým pracovníkem. Tyto výstupy se pak v ideálním případě prezentují například tvůrcům politik, vůdcům zájmových skupiny aj., kteří mají možnost reagovat na zjištěné impulsy.
Metodu photo voice jsem zvolil, aby posílila hlas skupiny teenagerek, která je často ve výzkumu přehlížena. Zároveň vizuální materiál umožní získat data, která dosud nebyla nikým sesbírána, jelikož dosavadní výzkumy probíhali za použití klasických metod. Využití fotografií dává smysl i z důvodu délky sběru dat, kdy vizuální podklady umožní účastnicím si lépe vybavit prožitky spojené s danými situacemi. V druhé řadě je pak fotografování pro mnou zvolenou věkovou kategorii atraktivním způsobem práce, což se mi potvrdilo ihned během úvodní schůzky, kdy mi bylo řečeno jednou z účastnic “Stejně fotíme pořád, teď to bude alespoň pro něco užitečnýho!” (Informátorka). Longitudinální výzkum jsem si vybral, abych mohl ve své práci reflektovat vývoj přístupu k přírodě napříč změnami ročních období, počasí a skautských aktivit.

Výzkumný design
V mém případě jsem si nastavil výzkum takto: S účastnicemi jsem se sešel v květnu a podal jim informace o cílech práce, metodologii, společném postupu a dal jim úvodní dotazník (NEP). Vytvořil jsem si s nimi komunikační kanál na Instagramu. Na Google disku jsem vytvořil pro každou prostor pro ukládání fotografií za první segment a nyní čekám na první fotografické podklady. Data budou sbírána po dobu květen až listopad 2024. Toto období jsem rozdělil do 3 segmentů a to: květen - červen se schůzkou v červenci s účastnicemi na jejich táboře, červenec - srpen se schůzkou v zář,í pravděpodobně na jejich výpravě nebo v jejich klubovně, a finální segment září - říjen se schůzkou v listopadu v jejich klubovně. Po zpracování dat a vytvoření výstupů pak provedu finální schůzku v lednu pro evaluaci celého projektu, jež je pro mnou zvolenou věkovou kategorii důležitá a zopakuji s účastnicemi úvodní dotazník z důvodu sledování vývoje jejich přístupu k tématu. Účastnice mají nafotit 10 fotografií za každý úsek, nad kterými na konci každého segmentu proběhne moderovaná diskuse, ze které bude vytvořen záznam, jež se přepíše, okóduje a podrobí tématické analýze(Cernasev, Axon, 2023). V rámci těchto diskusí budou přítomny všechny účastnice. Během diskusí pak společně vytvoříme i tématické okruhy spolu s kolážemi fotografií, které doplním ještě o výstupy z tématické analýzy. Všechen tento materiál bude sloužit jakožto podklad pro 3 příběhy, které napíši metodou spekulativní fikce, jež doplním o akademický kontext výstupů. Výsledky poté představím, jak jejich družině a oddílu, tak kontaktuji vedení Junáka.

Potenciální přínos
Výsledné podklady a materiály, otevřou pole pro další, jiný kvantitativní výzkum a potvrzení mých zjištění na větším vzorku populace. Za druhé mým osobním cílem je příběhy vytvořit jako příklad možnosti, jak přistupovat k atraktivizaci témat pro tuto věkovou kategorii, přičemž doufám že mnou získaná data mohou pomoci zmiňovanému Junáku hledat právě nové cesty, jak k problematice v kontextu atraktivizace environmentalismu pro teenagery přistupovat.

Etické souvislosti zvažovaného projektu
Hlavní etické riziko mé práce je věk participantek, jelikož ještě nejsou zletilé, musím v kontextu výzkumu dbát oochranu jejich dat. Od všech zúčastněných požaduji informovaný souhlas o zpracování dat, podepsaný od jejich zákonných zástupců*kyň, přičemž zákonní zástupci mohou kdykoliv souhlas odejmout, pokud by shledali postup výzkumu za ohrožující pro jejich svěřenkyně. Jedinou osobou, která souhlas podepsala samostatně je vedoucí družiny, které již bylo 18 a vedoucí oddílu, kteří mají nad družinou dohled. Pro můj výzkum jsem zvolil pseudonymizaci jako způsob ochrany dat, kdy jsem nechal účastnice si zvolit přezdívky. Jednal jsem tak, jelikož přezdívky jsou úzce spjaté se skautským prostředím a můj cíl byl výzkum pro ně udělat atraktivnější. Druhým důvodem pak byla jejich vlastní touha v práci vystupovat pod vlastními jmény, což jsem z etických důvodů nemohl dovolit a hledal jsem kompromis, jak vyhovět jejich potřebám a udržet si je pro mou práci. Od participantek mám podepsané souhlasy od jejich zákonných zástupců*kyň pro práci s jejich vizuálním materiálem a k jeho zveřejnění.