Přístup k rodičkám v rámci porodní a poporodní péče

• Thesis title in Czech: Přístup k rodičkám v rámci porodní a poporodní péče
• Thesis title in English: Approach towards women in birthing and postnatal care
• Key words: lékař, porodní asistentka, pacient, rodička, porodní péče, poporodní péče, vztah, komunikace, patient-centeredness
• English key words: obstetric and postnatal care, health care workers, birthing mother, partnership approach, paternalistic approach, person-oriented care
• Academic year of topic announcement: 2020/2021
• Thesis type: Bachelor's thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Public and Social Policy (23-KVSP)
• Supervisor: Ing. Zuzana Kotherová, Ph.D.
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 20.07.2021
• Date of assignment: 20.07.2021
• Date and time of defence: 11.09.2023 08:00
• Venue of defence: Jinonice - Nový Kampus, B216, 216, seminární místnost ISS
• Date of electronic submission: 31.07.2023
• Date of proceeded defence: 11.09.2023
• Opponents: doc. PhDr. Mgr. Jaroslava Hasmanová Marhánková, Ph.D.

Guidelines

Analýza bude založena na kvalitativních datech, které získám pomocí polo strukturovaných rozhovorů s respondentkami, které rodily v posledních čtyřech letech. Dle nastudované literatury utvořím strukturu rozhovoru, následně uskutečním předvýzkum, abych se ujistila o funkčnosti zvoleného výzkumného nástroje. Po kontrole a případných úpravách struktury rozhovoru přistoupím ke sběru dat. Osloveny budou respondentky z mého okolí a na internetu. Předpokládaná velikost vzorku je 10 respondentek, Rozhovory budou přepsány a podrobeny tematické analýze. Výsledkem mé práce by měla být témata vztahující se k výzkumným otázkám a jejich diskuze s předešlými výzkumy a literaturou.

References

1. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Portál, 2016. ISBN 978-80-262-0982-9.

2. 2. JANÁČKOVÁ, Laura a Petr WEISS. Komunikace ve zdravotnické péči. Praha: Portál, 2008. ISBN isbn978-80-7367-477-9.

3. 3. KREBS, Vojtěch a Jaroslava DURDISOVÁ. Sociální politika. Praha: Codex Bohemia, 1997-. ISBN 978-80-7357-585-4.

4. 4. PARSONS, Talcott, 1951. The social system. New ed. London: Routledge. ISBN 9780415060554.

5. WHO recommendations: intrapartum care for a positive childbirth experience. Geneva: World Health Organization; 2018. ISBN 978-92-4-155021-5

6. HREŠANOVÁ, Ema a Jaroslava HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ. Nové trendy v českém porodnictví a sociální nerovnosti mezi rodičkami [New Trends in the Czech Birthing System and Emerging Social Inequalities among Birthing Women]. Czech Sociological Review[online]. 2008, 44(1), 87-112 [cit. 2021-7-10]. ISSN 00380288. Dostupné z: doi:10.13060/00380288.2008.44.1.05

7. BÁRTLOVÁ, Sylva. Sociologie medicíny a zdravotnictví. Vyd. 5., přeprac. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003. ISBN 80-7013-391-0.

8. KAUFMANN, Jean-Claude. Chápající rozhovor. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-033-9.
9. LUPTON, Deborah. Risk and the Ontology of Pregnant Embodiment. In D. Lupton (Ed.), Risk and Sociocultural Theory: New Directions and Perspectives (pp. 59-85). Cambridge: Cambridge University Press, 1999. ISBN: 9780511520778
10. ŠIMEK, Jiří. Lékařská etika. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-5306-5.

11. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9.

12. HREŠANOVÁ, Ema. Porodní péče a zkušenosti českých žen: kvalitativní studie. Gender a výzkum/Gender and Research, 2011, vol. 12, iss. 2, p. 63-74

 

Preliminary scope of work

Ve své práci se zaměřím na zkušenosti rodiček s přístupem personálu v rámci porodní a poporodní péče v nemocnicích. Je potřeba zdůraznit, že rodičky nejsou v první řadě pacientkami, ale budoucími matkami a do nemocnice k porodu nemíří z důvodů nemoci, nýbrž většinou z důvodu prevence možných komplikací. Přesto jsou rodičky z právního hlediska stále nahlíženy jako potenciální pacientky a ve velké většině je porodní péče a poporodní poskytovaná na porodních odděleních a oddělení šestinedělí, která fungují v rámci nemocnic. Péči na těchto odděleních poskytují sestry, porodní asistentky a lékaři. V diskurzu o české porodní péči je často odkazováno na její úspěšnost v oblasti prevence úmrtí. Úmrtnost novorozenců v roce 2018 činilo 1,64 ‰ a obecně se úmrtnost novorozenců a kojenců dlouhodobě v České republice pohybuje mezi nejnižšími v Evropě. Tyto úspěchy může porodnictví slavit i díky pokročilým a stále se vyvíjejícím se znalostem, možnostem medikalizace a díky technologiím.
V průběhu komplikovaných porodů, které medikalizace a technologie může usnadnit a leckdy zachránit matku i dítě, není o správnosti jejich užití pochyb. V rámci západních zemí dochází k větší míře urychlování porodů pomocí medikamentů porodního procesu i v případech, kdy rodička ani dítě potíže nemají. Vyšší míra medikalizace, než je nutná odráží nedůvěru ve schopnosti rodičky a nedostatečnou podporu důvěry rodičky v sebe sama, to může zásadně ovlivnit její porodní zkušenost a psychickou pohodu. (Johanson et al., 2002) Psychická pohoda rodičky při porodu má následně dopad na její psychiku po porodu a její schopnost se o své novorozené dítě postarat. Na tuto problematiku poukazují v posledních letech nejen rodičky a oborové organizace, ale například i Světová zdravotnická organizace (dále jen WHO), která vydala v roce 2018 manuál ,,Making childbirth a positive experience.“ V něm zdůrazňuje mimo jiné i to, jak je důležité aby k rodičkám v rámci porodní péče bylo přistupováno s respektem. V posledních letech se mezi mediky, psychology a sociology medicíny objevuje pojem patient-centeredness, který se mimo jiné odráží i do porodnické praxe.

K výběru tématu práce mne inspiroval výzkum uskutečněný v letech 2015 až 2020 týmem Katedry veřejné a sociální politiky FSV UK. Tento výzkum se zaměřuje na problematiku domácích porodů v České republice, výsledky ukázaly, že české ženy volí domácí porod především kvůli tomu, že nechtějí rodit v nemocnicích. Na přístup k rodičkám v nemocnicích výzkum přímo odkazuje s tím, že celkem 62% dotazovaných žen by o porodu v nemocnici uvažovaly, pokud by se přístup personálu k rodičkám v nemocnicích změnil. Podřízená pozice v kontextu porodní péče snižuje ženě možnost spolupráce a rozhodování ohledně porodu jejího dítěte. (Langmeier & Krejčířová, 2006) Předešlé výzkumy uskutečněné v českém prostředí, které se věnovaly porodnické péči, tuto domněnku, že se s rodící ženou běžně zachází jako s podřízenou a nekompetentní osobou, spíše potvrzují. Žena je z pozice personálu často nahlížena spíše jako pacientka, která potřebuje lékařskou pomoc, než jako žena která je schopná projít porodem bez lékařských intervencí. Ve výzkumu Emy Hrešanové (2011) Porodní péče a zkušenosti českých žen: kvalitativní studie také čtyři z osmi žen největší problém spatřovaly ve způsobu komunikace ze strany personálu. Respondentky výzkumu pak mluví o odosobněném přístupu zdravotníků, nedostatečné vážnosti ke svobodě volby, pocitu že zdravotníky obtěžují a mnohých dalších nedostatcích porodní péče a komunikace mezi zdravotníky a rodičkami.
Komunikace personálu a rodičky však hraje důležitou roli i po porodu. Obzvláště komunikace týkající se nejen stavu rodičky a jejich kompetencí v rámci pobytu na oddělení šestinedělí, ale i informace týkající se dítěte. Matka potřebuje být nejen empaticky instruována v péči o své dítě, ale potřebuje mít také dostatek informací o tom, co se s jejím dítětem děje nebo bude v blízké době dít. Ve své práci bych se ráda zaměřila právě na to, jakou zkušenost mají respondentky s přístupem personálu v porodnicích a jak tento přístup hodnotí.
Jak jsem popsala výše, problematika porodnictví v České republice je stále diskutovanější téma, ráda bych svou prací přispěla podrobnějším rozšířením poznatků o problematice přístupu personálu k rodičkám v porodní a poporodní péči.