S cílem uchovat vzpomínky na oběti 2. světové války se na teritoriu bývalé Jugoslávie v letech 1945 až 1990 ve velkém budovaly pomníky, památníky i pamětní desky; v Chorvatsku jich bylo postaveno kolem 6 000. Po procesu rozkladu Jugoslávie se na teritoriu Republiky Chorvatsko vedla válka o nezávislost. V tomto období bylo zdemolováno nebo odstraněno asi 3 000 různých typů památníků. Obrovský počet památníků je odrazem potřeby poválečné společnosti formulovat a udržet si vzpomínku na nejdramatičtější válečnou zkušenost. Památníky a jejich nejbližší okolí sloužily jako místo každoročního ritualizovaného vzpomínání na vítězství nad fašismem a utvrzování stávajícího politického řádu. Na začátku nového tisíciletí se začaly objevovat skupiny mladších lidí, kteří začali veřejně protestovat proti demolicím a během demonstrací žádali opravu a zachování zbývajících památníků. Mezi těmito skupinami, válečnými veterány z období 1991–1995 s podporou extrémně pravicových stran a aktivisty s podporou levicových politických stran, se v otázce památníků 2. světové války odehrává silný střet. Mým cílem tak bude analyzovat dis/kontinuity v praktikách pamatování na území dnešního Chorvatska.