Bakalářská práce se zabývá problematikou impingement syndromu ramenního kloubu. Jedná se o nejčastější postižení v oblasti pletence ramenního. Nejvíce popisovaným druhem impingementu je subakromiální impingement syndrom (SIS), na který je práce zaměřena. SIS je bolestivé onemocnění ramene, kdy zejména při pohybu horní končetiny v prostoru nad hlavou, dochází ke zmenšení subakromiálního prostoru a tím i k útlaku struktur v tomto prostoru. V teoretické části práce je popsána anatomie pletence ramenního a kineziologie pohybů. Dále je charakterizován SIS, jeho etiologie vzniku a možnosti léčebných přístupů. Praktická část obsahuje kazuistiku pacienta se SIS, spolu s různými metodami a fyzioterapeutickými přístupy, které byly využity v rámci terapií. Hlavním cílem praktické části je zhodnocení, zda vlivem fyzioterapie došlo u pacienta ke zvětšení rozsahu pohybů, snížení bolesti v ramenním kloubu a zda terapie vedly k subjektivnímu i objektivnímu zlepšení pacientova stavu. Pro objektivní zhodnocení intenzity bolesti byla využita metoda vizuální analogové škály (VAS) a rozsahy pohybu byly hodnoceny goniometrickým měřením.
Preliminary scope of work in English
Bachelor thesis deals with impingement syndrome of the shoulder joint. It is one of the most common lesions of the shoulder girdle. Most of the described type of impingement is subacromial impingement syndrome (SIS), on which the work is focused. SIS is a painful disorder of the arm, particularly when the movement of the upper limb is in the area above the head leaves less subacromial space and consequently there is suppression of structures in this space. In the theoretical part is described the anatomy and kinesiology of the shoulder girdle. Further is characterized SIS, its etiology of origin and possible approaches to treatment. The practical part contains a case report of a patient with SIS, along with various methods of physiotherapy that have been used in the context of therapy. The main aim of the practical part is to evaluate whether physiotherapy resulted in an increase range of motion, reduction in pain in the shoulder joint and thus led to subjective and objective benefit to the patient. For an objective assessment of pain intensity the method of visual analogue scale (VAS) was used and for documenting range of motion were evaluated goniometric measurements.
- assigned by the advisor