Vývoj přístupu zdravotní politiky k homeopatii na počátku 21. století

• Thesis title in Czech: Vývoj přístupu zdravotní politiky k homeopatii na počátku 21. století
• Thesis title in English: The Development of health policy approach to homeopathy in the early 21st century
• Key words: alternativní medicína, vědecká medicína, komplementární medicína, pacienti, lékaři, důvěra, ztráta důvěry, zkušenosti, informační asymetrie
• English key words: alternative medicine, scientific medicine, complementary medicine, patients, doctors, trust, lost in trust, experiences, information asymmetry
• Academic year of topic announcement: 2014/2015
• Thesis type: Bachelor's thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Public and Social Policy (23-KVSP)
• Supervisor: MUDr. Petr Háva, CSc.
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 18.06.2015
• Date of assignment: 18.06.2015
• Date and time of defence: 13.06.2016 00:00
• Venue of defence: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
• Date of electronic submission: 10.05.2016
• Date of proceeded defence: 13.06.2016
• Opponents: PhDr. Mgr. Jan Bodnár

Guidelines

Výzkumné otázky:
1) Jaké jsou příčiny ztráty důvěry pacientů k vědecké medicíně v České republice?
2) Jaké jsou příčiny ztráty důvěry lékařů k vědecké medicíně v České republice?
3) Jaké jsou důvody úplného přechodu lékařů od vědecké medicíny k medicíně alternativní?
4) Jaké jsou příčiny současné krize vědecké medicíny „očima“ lékařů?
5) Jaké jsou příčiny rozvoje alternativní medicíny?
Otázka, jestli v současné společnosti existují dva základní typy medicíny rozhodně nemá jednoduchou odpověď. Vědecká medicína je medicína založená na důkazech- „evidence based medicine“, avšak ne všechny postupy vědecké medicíny jsou na takových důkazech skutečně založeny. Tento typ je charakteristický důrazem kladeným na vědecké poznatky, účinností prokázané standardními vědeckými postupy, racionalitou, logikou atp. Oproti tomu alternativní medicína je soubor metod, které nebyly přijaty do rámce vědecké medicíny. Principy, které alternativní medicína používá, často odporují vědeckým poznatkům, účinnost těchto metod není podložena standardními vědeckými postupy a mnohdy lze vysvětlit za pomoci placebo efektu. Avšak i oblast alternativní medicíny se v posledních letech stává také předmětem výzkumu, využívajícího vědecké metody. Hranice mezi vědeckou medicínou a alternativní medicínou se tak může v čase měnit (wikipedia 2015).

Označení alternativní medicína vyjadřuje, že vedle oficiální vědecké medicíny existuje i nekonvenční postup – právě alternativní medicína, kterou lze užít namísto vědeckého. Tento typ medicíny je používám zejména k léčení dlouhodobých onemocnění. Výzkumy především v západních zemích ukazují, že téměř veškerá většina pacientů, kteří využívají metod alternativní medicíny, ji kombinují s vědeckou léčbou a pro tento postup se používá označení komplementární medicína. Někdy bývá tento pojem nahrazen zastřešujícím pojmem nekonvenční medicína, který označuje jak alternativní medicínu a zároveň i komplementární medicínu. (Křížová: online)
Teoretická východiska:
Téma alternativní a komplementární medicíny neustále vyvolává ve zdravotnickém prostředí bouřlivé debaty. Alternativní medicína figuruje v médiích, v odborných článcích, knihách, periodikách atp. Mnoho lékařů využívá metody alternativní medicíny jako „doplněk“ ve své léčbě. Alternativní a komplementární medicína se stala trvalou částí zdravotnického systému téměř po celém světě. Hranice, mezi konvenční a nekonvenční medicína se začínají rozmazávat a výsledkem jsou četné klinické, ekonomické, právní, etické a sociální otázky, které souvisí nejen se zvyšující se zájmem o metody alternativní medicíny, ale také s přehodnocením vědecké medicíny, jako takové. (Snyder 2006).

Významný rozdíl mezi vědeckou a alternativní medicínou spočívá v odlišném pojetí a pohledu na nemoc. V diskurzech zastánců alternativní medicíny bývá kladen kritický důraz na skutečnost, že vědecká medicína je převážně založena na přístupu, kdy je důležité nemoci léčit a nezabývat se jejich příčinami, alternativní medicína se snaží primárně zjistit příčiny a těmi společně s prevencí se zabývá do hloubky. V případě, pokud je to nutné se snaží vrátit jedince zpět do stavu, kdy byl zdraví. Dalším odlišujícím znakem jsou metody, které jsou při léčení používány. Vědecká medicína se spoléhá na nové experimentální objevy, zatímco alternativní medicína primárně čerpá ze stovky let starých tradic. (Chiappelli 2012).

Tento zjednodušující kritický pohled na možnosti vědecké medicíny neodpovídá realitě, pokud jde o poznatková východiska. Vývoj poznání se odehrává především v oblasti vědeckého přístupu. Ve vědecké medicíně samotné a současně i v jejím sociálním, politickém a ekonomickém kontextu však došlo v historickém vývoji ke změnám. Vzájemné využití nových poznatků v rámci jednotlivých odborností vědecké medicíny je zatíženo významnými bariérami. Příkladem může být oblast psychosomatických onemocnění (Wolfová 2015). Poznatkový vývoj v oblasti neurověd, není efektivně přenesen formou dalšího vzdělávání k praktickým lékařům, kteří se nejvíce setkávají s těmito formami onemocnění.

Limitujícím faktorem rozvoje a praxe současné vědecké medicíny jsou změny v organizačním uspořádání a financování. Vědecká medicína se stává předmětem komercionalizace, změny ve financování vedou v kontextu neoliberálního kapitalismu k jejímu rozdvojení z hlediska dostupnosti a tedy k rozporům s lidskými právy se vztahem ke zdraví. Medicínsko farmaceutický komplex se stává výraznou bariérou efektivního rozvoje medicínské praxe a je zjevně jednou z vážných příčin odcizení medicíny a ztráty důvěry na straně pacientů. Samotní lékaři však také vnímají tento stav kriticky. (Řezníčková 2015)

V práci budou využity poznatky veřejné a sociální politiky, dalších politických věd, institucionální teorie (ideové změny-institucionální změny-sociální změny), zdravotnického práva, lidských práv, etiky, politické filosofie (Harrington 2006; Buse 2005; McKee 2012; Hay 2006, Sokol 2007, 2014)
Výzkumný plán:
Empirická část je realizována cestou kvalitativního výzkumného přístupu (Hendl 2005, Flick 2004; Kvalitativní metodologie 2015). Dominantním metodickým nástrojem je kritická diskursivní analýza (CDA), jejíž multidicsciplinární přístup umožňuje porovnávat a hodnotit vývoj několika typů diskurzů a jejich nositelů v kombinaci s využitím kvalitativní metody pro zpracování dat ATLAS (Weiss, Wodak 2003; Fairglough 1995, Švaříček, Šeďová 2007).
V případě využití metody CDA jde o odborný diskurz současné vědecké medicíny v porovnání s vývojem diskurzu v oblasti samotné alternativní medicíny, reprezentovaný poskytovateli služeb v této oblasti, informovaností pacientů. Zdrojem dat jsou zde knižní publikace, veřejně dostupné texty na internetu. Dalším zdrojem dat jsou výzkumné rozhovory s pacienty a lékaři. Metoda CDA umožňuje v rámci svého multidicsiplinárního přístupu pracovat s vědeckými poznatky a porovnávat je s vývojem dalších typů diskurzů, což otevírá podstatně validnější možnosti než jenom samotné polostrukturované rozhovory s vybranými aktéry, jejichž vypovídací schopnost je výrazně odvislá od výběru aktérů a od úrovně jejich poznání. Vzhledem k existující míře současného porozumění příčinám uplatnění alternativní medicíny v současné společnosti včetně jejích kontextuálních proměn (neoliberální kapitalismus) je možné v rámci přístupu CDA získat více komplexní interpretaci fenoménu alternativní medicíny a v podstatně větší míře, než jaké bychom dosáhli cestou samotného průzkumu názorů a postojů vybraného okruhu aktérů, kteří si mnohdy ani nemusí uvědomovat vliv kontextuálních faktorů, které utváří jejich vlastní jednání.

Rozhovory s pacienty a lékaři budou probíhat na základě polostrukturovaného dotazování. Polostrukturované dotazování se od strukturovaného rozhovoru nebo od volného rozhovoru liší především v tom, že má sice daný účel a osnovu, ale celý proces dotazování a získávání informací je velice pružný, což umožňuje pokládat otázky, které mě v průběhu rozhovoru napadnou v závislosti na celkovém vývoji dotazování. Důležité je si uvědomit, že z prvně zrekonstruované osnovy ve výsledku zbyde přibližně 10 až 20 %. Základním předpokladem je také fakt, že otázky v průběhu rozhovoru na sobě musí mít logickou návaznost. Za nejdůležitější otázky z celého rozhovoru se považují právě ty na začátku, které uvádějí respondenta do děje, proto by na ně měl být kladen větší důraz Z toho důvodu je důležité si vytvořit více zásadních témat a otázek, které poslouží jako opěrné body pro výsledný rozhovor (Kaufmann 2010). Pozice samotného výzkumníka je odvislá o míry jeho vlastní poznávací úrovně ve vztahu k předmětu výzkumu. Při menší úrovni vlastní informovanosti je výzkumník více závislý na informacích respondentů. To může představovat nevýhodu z hlediska míry porozumění zkoumaného problému. Potenciálem CDA je naopak důkladnější poznatková příprava na straně výzkumníka.

Výzkumné rozhovory budou doplněny o data z internetových diskurzů mezi pacienty, z oficiálních stránek lékařů, z internetových stránek poskytovatelů alternativních služeb. Tento diskurz pak budu porovnávat s diskurzem odborným a diskurzem politickým.
Data získaná z rozhovorů budu mít ve formě dokumentů, které jsem získala přepisem nahrávek z prováděných výzkumných rozhovorů. Přepis rozhovoru může být buď doslovný, nebo jen částečný, který má výhodu v tom, že není tak časově náročný jako přepis doslovný. Tyto dokumenty získané z přepisu nemají stejnou strukturu, protože rozhovory byly polostrukturované, tudíž všechny se svým obsahem lišily. Tyto dokumenty je nyní zapotřebí zanalyzovat a následně interpretovat.

Pro analýzu získaných dokumentů použiji alternativně také program ATLAS.ti. Tento program je pro kvalitativní výzkumy velice vhodný, protože v něm můžeme provést analýzu dokumentů a jednotlivé kódování velice podrobně. Otevřené kódování, které je pro kvalitativní analýzu dat velice účinné, spočívá v tom, že jednotlivá slova, slovní spojení či výroky v textu jednotlivě pojmenuji, tedy přiřadím jim kódy. (Švaříček, Šeďová 2007). Tyto pojmy je důležité seskupit, tudíž si následně vytvořím kategorie, do kterých tyto kódy přiřazuji podle nějakého společného znaku. Dále si vytvořím síť kódu, která mi pomůže ke kvalitnější interpretaci. (Strauss, Corbinová 1999). V kombinaci způsobu zpracování dat (CDA a ATLAS.ti) spatřuji možnost porovnání validity obou těchto přístupů.

References

Bhattacharya,D. Public health policy: issues, theories, and advocacy.San Francisco: Jossey-Bass, a
Wiley brand. 2013.
Borins. M. A doctor´s guide to alternative medicine. What works, what doesn´t and why. Guiford. Lyons Press. 2014.Chiappelii, F., Ramchandani, M.,H. Singh, R., H. Evidence -Based Practise in Complementary and Alternative Medicine. Perspecitves, Protocols, Problems and Potential in Ayurveda. Verlag Berlin Heidelberg. Springer. 2012.
Buse, K., Mays, N., Walt, G. Making Health Policy.1. Vyd. New York: Open University Pres, 2005, 206 s. ISBN 0 335 21839 3.
Drbal, C. Česká zdravotní politika a její východiska. Praha: Galén. 2005.
Fairclough, N. Critical discourse analysis the critical study of langure. London, Longman 1995
Fanu, L, J.Vzestup a pád moderní medicíny. Praha: Academia. 2001.
Fischer. F., Miller.G..J., Sidney. M.,S., Handbook of Public Policy Analysis. Theory, Politcs and Methods. New York. CRC Press.2007.
Flick, U. et al. A Companion to Qualitative Research. London, SAGE 2004
Frenkel. M., A., Borkan, J.,M. An approach for integrating complementary–alternative medicine into primary care. Great Britan. Oxford University Press. 2003.
Harrington, A. Moderní sociální teorie. Základní témata a myšlenkové proudy. Praha, Portál 2006
Harvey, D. A Brief History of Neoliberalism. Oxford: OUP, 2007.
Hay, C., M. Lister & D. Marsh (eds) The State: Theories and Issues, Basingstoke, Palgrave 2006
Hendl, J. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha, Portál 2005
Heřt, J. Alternativní medicína a léčitelství. Kritický pohled. Chomutov. Sisyfos.2010.
Hnízdil, J. Mým marodům. NLN- Nakladatelské lidové noviny. 2010.
Hnízdil, J. Zaříkávač nemocí. Chceš se léčit nebo uzdravit?. NLN-Nakladatelství lidové noviny. 2014.
Judt, T. Zle se vede zemi. Praha: Rybka publishers.2011.
Kaufmann, J. Chápající rozhovor. Praha: Slon. [online] 2010. Dostupné z: http://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=455
Křížová, E. Alternativní medicína v ČR. Praha. Karolinum.2015.
Kayne. S.,B. Complementary and Alternative Medicine. London. Pharmateutical Press.2009.
Křížová, E. Alternativní medicína jako problém. Praha. Karolinum.2004.
Křížová. E. Co je nekonvenční (komplementární a alternativní) medicína a čím se vyznačuje? [online]. 2013. Dostupné z: http://www.psychosom.cz/?page_id=2955-K%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A1
Kvalitativní metodologie 2015, kurz JSB014, UK FSV ISS, Praha http://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=455
Lenková, J..Velká kniha alternativní medicíny. Praha. Regia.2001.
Martinez, E., Garcia A. Víte co je neoliberalismus? [online] 2011. Dostupné z:
http://www.czechfreepress.cz/svet-kolem-nas/elizabeth-martinez-a-arnoldo-garcia-vite-co-je-neoliberalismus.html
McKee, M., Figueras, J. Health systems, health, wealth and societal well-being assessing the case for investing in health systems.Vyd. 1. Maidenhead, Berkshire: Open University Press, 2012. 304 s. eISBN: 978-0-335-24431-7
Řezníčková, L. Česká zdravotní politika po roce 2010 v kontextu Hegerovy reformy zdravotnictví. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií, Katedra veřejné a sociální politiky, 2015. 92 s.
Sokol, J. Etika, život a instituce. Praha: Vyšehrad. 2014.
Saad, M. Medeiros R. Complementary Therapies for the Contemporary Healthcare. InTech. 2012.
Shoyama Y. Quality Control of Herbal Medicine and Related Areas. InTech. 2011.
Singh S., Ernst E. Trick or Treatment? Alternative Medicine on Trial. Bantan Press. 2008.
Sokol., J. Moc, peníze a právo. Plzeň, Čeněk 2007
Sokol, J. Etika, instituce Praha, Vyšehrad, 2014
Steger, M. B. Neoliberalism. Oxford: OUP, 2010
Strauss, Anselm, Juliet Corbinová. Základy kvalitativního výzkumu. Brno: Albert.1999.
Synder, L. Complementary and Alternative Medicine. Ethics, the Patient and the Physician. Philadelphia. Humana Press. 2007.
Šaflík, J. Hnízdil, J. Krize současné medicíny, ideové a organizačně metodické možnosti řešení. [online] 2001. Dostupné z : http://www.lirtaps.cz/psychosomatika/krize.htm-
Švaříček, Roman, Klára Šeďová a kol.. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál.2007.
Weiss, G., Wodak, R. Critical Discourse Analysis. Theory and Interdisciplinarity. Houndmills, Palgrave Macmillan 2003
WHO. Legal Status of Tradational Medicine and Complementary/ Alternative Medicine: A Worldwide Review. [online] 2001. Dostupné z:http://whqlibdoc.who.int/hq/2001/WHO_EDM_TRM_2001.2.pdf

Wikipedia. Alternative medicine. [online]. 2015. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Alternative_medicine
Wolfová, M. Přístup českého zdravotnictví k psychosomatice v porovnání s mezinárodními diskurzy. Praha 2015, Bakalářská práce, Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií. Katedra sociologie.
Zenka, R. Alternativní léčba nádorů. Praha: Meduňka. 2010.

Preliminary scope of work

S pojmem alternativní medicína se v průběhu posledních let setkáváme téměř denně. Jedná se o významný fenomén počátku 21. Století. Alternativní medicína je v určitých zemích rozšířena více, v některých méně. Podrobnou studii o výskytu a postavení alternativní medicíny v konkrétních zemích provedla Světová zdravotnická organizace (WHO 2001).

The National Center on Complementary and Integrative Health (NCCIH) zanalyzovala metody alternativní medicíny a vytvořila klasifikační systém, který rozlišuje metody alternativní a komplementární medicíny do 5 základních okruhů: 1. Lékařské systémy- zahrnující tradiční čínskou medicínu, homeopatii atp., 2. Metody, zabývající se propojením těla, mysli a ducha, 3. Metody, využívající přírodních látek jako jsou bylinky atp., 4. Metody spojené s manipulací s pohybovým aparátem, 5. Metody, které pracují s energií (wikipedia 2015).

Metody alternativní medicíny jsou nejčastěji pacienty využívány v případech, kdy běžná léčba je neefektivní či příliš drahá. Dalším důvodem upřednostnění alternativních metod je lepší a pro pacienta mnohdy příjemnější přístup ze strany provozovatelů alternativní medicíny, jiní zas v alternativní medicíně vyzdvihují její holistický přístup (Snyder 2006). Existují případy, kdy vědecká medicíny zcela selhala, a právě alternativní medicína ji nahradila a přinesla slibné výsledky, ale bývá tomu také i zcela opačně (Zenka 2010). Tento paradox je založen zcela na subjektivním přístupu jedince. Čím dál častěji se i setkáváme se situacemi, kdy lidé utíkají od vědecké medicíny a všechny své problémy řeší za pomoci metod alternativní medicíny. Není to případ jen pacientů, ale i lékařů. (Zenka 2010).

Za jednu z příčin rozmachu alternativní medicíny je považována i krize dnešní vědecké medíny. Tato krize je spojována s přibývající nespokojeností doktorů se svým povoláním, se stále větším strachem lidí o své zdraví, s nedůvěrou v metody vědecké medicíny a se stále vyššími náklady na zdravotní péči, což popisuje James Le Fanu ve své knize Vzestup a pád moderní medicíny (Fanu2001). Další příčiny krize medicíny jsou spojovány s politikou, kdy je zdravotnictví podřizováno politickým a ekonomickým zájmům, což vytváří prostor pro korupci, prosazování zájmů soukromých podnikatelských subjektů a především farmaceutických firem. Tyto zájmy mnohdy dominují nad zájmy vědecké medicíny (Šavlík, Hnízdil 2001).

Nedůvěru občanů a změny nálad ve společnosti mimo jiné i ve zdravotnické instituce z jisté části zapříčinil vznik nové, politicko-ekonomické ideologie- neoliberalismu. K charakteristickým rysům této ideologie se řadí diktát trhu, který otevřel národní ekonomiku mezinárodnímu trhu, což mělo za následek drastické dopady. Jedním z důsledků je cenová liberalizace, což je postupné zrušení norem, které regulují nebo omezují volné utváření cen na trhu. Příkladem můžou být vysoké ceny zákroků u zubních lékařů apod. Dalším důsledkem volně otevřeného trhu je narůstající ekonomická moc nadnárodních farmaceutických společností. Neoliberalismus se realizuje výše zmíněnou deregulací ekonomiky a oslabování moci státu z určitých politických sfér, jako je zdravotnictví (Martinez, Garcia 2011; Harvey 2007; Steger 2010).

Výše zmiňované příčiny mají za následek stále větší množství pacientů, kteří odcházejí od vědecké medicíny a namísto toho využívají alternativních metod. Tato situace se netýká jen pacientů, nýbrž i doktorů, kteří změní své pole působnosti a přecházejí z prostředí nemocnic a ordinací do oblasti alternativní medicíny.

Výzkumným problémem této práce je trend odklonu pacientů a lékařů od vědecké medicíny v ČR v kontextu sociálních, politických a ekonomických změn. Veřejně politickým problémem tohoto trendu je však také otázka právní odpovědnosti. Oblast alternativní medicíny je mnohem více deregulována, pokud je vůbec v ČR regulována a v praxi vede také v některých případech i ke smrtelným tragédiím. Kombinace postmoderního relativismu s neoliberalismem vedou ve vztahu pacient lékař (případně poskytovatel služeb v oblasti alternativní medicíny) k rostoucí míře informační asymetrie, která není v naši současné společnosti dostatečně vnímána, podobně jako lidská práva se vztahem ke zdraví. Existuje zde tedy významný institucionální deficit v podobě nedostatečné právní úpravy jednání zúčastněných aktérů.

Cílem bakalářské práce je reflektovat postavení homeopatie v České republice od roku 1989 po současnost a prozkoumat příčiny a faktory, které vedou pacienty a lékaře k upřednostnění léčby pomocí homeopatie namísto použití vědecké medicíny.