Alternativní indexy a indikátory rozvoje v odrazu kvality života a udržitelnosti

• Thesis title in Czech: Alternativní indexy a indikátory rozvoje v odrazu kvality života a udržitelnosti
• Thesis title in English: Alternative Indexes and Indicators of Development in Reflection of the Quality of Life and Sustainability
• Key words: kvalita života, udržitelnost, rozvoj, růst, udržitelný rozvoj, pilíře udržitelného rozvoje, indikátory rozvoje, indikátory růstu, alternativní indikátory, alternativní indikátory rozvoje, životní prostředí, well-being
• English key words: quality of life, sustainability, development, growth, sustainable development, pillars of sustainable development, indicators of development, indicators of growth, alternative indicators, alternative indicators of development, environment, well-being
• Academic year of topic announcement: 2014/2015
• Thesis type: Bachelor's thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of Public and Social Policy (23-KVSP)
• Supervisor: Mgr. Ondřej Kopečný, Ph.D.
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 08.06.2015
• Date of assignment: 08.06.2015
• Date and time of defence: 13.06.2016 00:00
• Venue of defence: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
• Date of electronic submission: 11.05.2016
• Date of proceeded defence: 13.06.2016
• Opponents: Ing. Zuzana Drhová, Ph.D.

Guidelines

Z hlediska mé práce je třeba definovat především pojmy „kvalita života“ a „udržitelný rozvoj“, jelikož k nim se budou veškeré mé analýzy alternativních indikátorů rozvoje vztahovat.
Kvalita života je ve Velkém sociologickém slovníku definována takto: „(…) kvalita života představuje něco, co překračuje čistě materiální potřeby (…). Kvalita života je posuzována především podle indikátorů životního prostředí, ukazatelů zdraví a nemoci, úrovně bydlení a rekreace, mezilidských vztahů, volného času, sociálních i technologických charakteristik práce, možností podílet se na řízení společnosti, podle osobní i kolektivní bezpečnosti, sociálních jistot a občanských svobod.“ (Maříková, 1996a: 557).
Koncept kvality života zahrnuje mnoho aspektů a to jak sociálních, ekonomických, tak i environmentálních. Pokud jde o měření kvality života, je tedy samozřejmé, že z čistě ekonomických ukazatelů se mnoho o kvalitě života nedozvíme. Některé složky kvality života lze měřit objektivně, jako například kvalita ovzduší a jiné, ale jiné aspekty, které kvalita života zahrnuje, závisí pouze na subjektivním vnímání a hodnocení jednotlivců, to tedy implikuje, že pouze indikátory, které zahrnují i subjektivní hodnocení, mohou být v měření kvality života relevantní (Greenwood, 2010). Pokud se však chceme zabývat zkoumáním kvality života na společenské a globální úrovni, nelze hledět pouze na subjektivní rovinu.
Pokud hovoříme o kvalitě života, je důležité pojem nezaměňovat s životní úrovní. Životní úroveň, na rozdíl od kvality života lze měřit kvantitativně, ekonomicky a jejím vymezením je materiální blahobyt společnosti. HDP jako ukazatel životní úrovně je vhodný, na rozdíl od zkoumání kvality života. Kvalita života je pojem širší, avšak v rámci jeho měření v sobě také životní úroveň (tedy ekonomickou stránku) zahrnuje, dále však také obsahuje další aspekty kvalitativní úrovně společnosti. Životní úroveň se projevuje ve spotřebě, zatímco kvalita života se promítá do všech aspektů života jednotlivce, může jít například i o štěstí, smysl života a spokojenost (Kubátová, 2010).
Definice udržitelného rozvoje, tak jak je nejčastěji citována ze zprávy „Naše společná budoucnost“ od Světové komise OSN pro životní prostředí a rozvoj, je tato: „Udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“ (Brundtlandová, 1991).
Konkrétní agenda, která definuje cíle v rámci udržitelného rozvoje na globální úrovni je předkládána především OSN. Deklarace, která byla přijata na Konferenci Organizace spojených národů o životním prostředí v roce 1972 je základním a prvním dokumentem globálního významu, který zdůrazňuje právo člověka na zdravé životní prostředí. Naše společná budoucnost je dokument vydaný v roce 1987 a je dodnes považován za stavební kámen konceptu udržitelného rozvoje, z něhož také pochází obecně přijímaná a mnou výše použitá definice udržitelného rozvoje. Agenda 21 předložená na konferenci v roce 1992 v Riu de Janeiru stanovila oblasti, na které se mají země v rámci udržitelného rozvoje soustředit a jak mají kooperovat a konference v roce 1997 (5 let poté) a 2002 (10 let poté) tyto cíle znovu akcentovaly. V roce 2002 byly schváleny dva dokumenty: Johannesburgská deklarace o udržitelném rozvoji a Implementační plán ze Světového summitu o udržitelném rozvoji. Dvacet let po první konferenci v Riu de Janeiru se konala další konference s názvem Rio+20 (Milestones, 2015). Ta se zaměřila především na budování zelené ekonomiky jako cesty k udržitelnému rozvoji, na potírání chudoby a na to, jak zvýšit mezinárodní spolupráci na cestě k udržitelnému rozvoji v dokumentu „The future we want (Budoucnost, kterou chceme)“ (Rio+20, 2012). Rozvojové cíle tisíciletí definují 8 základních cílů od roku 2000 do roku 2015, dva z cílů znějí takto: zajistit udržitelný stav životního prostředí a budovat světové partnerství pro rozvoj, jelikož v září 2015 mělo dle původního plánu dojít k jejich naplnění, což se dle předběžných odhadů nezdařilo, OSN přichází s novou koncepcí známou pod názvem Sustainable Development Goals, neboli Cíle udržitelného rozvoje vyjádřených v agendě Post-2015, tato agenda bude spuštěna v září 2015, po vypršení platnosti Rozvojových cílů tisíciletí a definuje 17 cílů udržitelného rozvoje, k jejichž naplnění má dojít do roku 2030 (Post, 2015; Proposal, 2015).
Udržitelný rozvoj jako koncept se v současnosti stále vyvíjí a jeho definice je obměňována. Základem jsou však tři pilíře, které je třeba v rámci udržitelného rozvoje držet v rovnováze. Jedná se o pilíř ekonomický, sociální a environmentální. Ekonomický pilíř se zaměřuje především na cíle v oblasti růstu, efektivity a stability, sociální pilíř cílí například na plnou zaměstnanost, rovnost, bezpečnost, vzdělání a zdraví, dále environmentální pilíř se například zaměřuje na biodiverzitu a chce docílit především zdravého životního prostředí a rozumného zacházení s přírodními zdroji, ať už obnovitelnými nebo neobnovitelnými (Soubbotina, 2004). Ochrana přírody a přírodních zdrojů se může jevit jako dobré samo o sobě, ale někteří jako například Amartya Sen namítají, že účinnější je hledět na udržitelnost života jednotlivců (jejich životních stylů) a jejich rozhodování (UN, 2014).
Ať už vezmeme v úvahu jakoukoli definici udržitelného rozvoje, všechny se shodují v tom, že svět a Zemi musíme chápat jako systém, systém, který je propojen prostorově a časově. Prostorově v tom smyslu, že pokud někdo znečišťuje ovzduší stovky i tisíce kilometrů daleko od naší země, neznamená to, že my žádné důsledky nepocítíme, pokud příroda strádá v jedné části světa, dopad to bude mít na všechny. A časově v tom smyslu, že to, co dělali s přírodou naši předci, bude mít dopad na nás i naše potomky, stejně tak, co děláme my, se odrazí na budoucích generacích. Cílem udržitelného rozvoje je tedy potírat tyto důsledky jak v rámci prostoru, tak i času (International, 2013).
- Jaké typy indexů lze využít pro měření udržitelného rozvoje? (Které indexy spadají v typologii pod ty, které měří udržitelný rozvoj z hlediska všech tří pilířů?)
- Do jaké míry a jak často je v indexech obsaženo subjektivní hodnocení? (opět bude zahrnuto v typologii dle subjektivních a objektivních indikátorů)
5. Metody a prameny
Ve své práci uplatním především kvalitativní přístup k obsahové analýze dokumentů a textů. Budu vycházet z dostupné odborné literatury k tématu, výročních zpráv a publikací mezinárodních organizací, jak v tištěné, tak i elektronické podobě. Metodou komparace budu postupně porovnávat jednotlivé indikátory a jejich přístup ke kvalitě života a udržitelnému rozvoji. Ve své analýze se také pokusím dojít k závěrům, co jednotlivým indexům chybí, popsat jejich slabiny (například přílišná subjektivita/objektivita indexů) a doporučit, v čem by byla vhodná modifikace těchto indexů.
6. Předpokládaná struktura bakalářské práce
1) Úvod – vymezení problému, uvedení do tématu
2) Teoretická východiska – představení základních konceptů (udržitelný rozvoj, kvalita života a další)
3) Metody
4) Deskriptivní část – popis jednotlivých indexů, co zahrnují, kde a kdo je využívá, uvedení příkladů zemí, které jsou „rozporuplné“ napříč indexy, např. USA ve srovnání HDP a HPI, ale i další; popis typologie indexů v rámci tří kategorií (ekonomické, environmentální a sociální, dále subjektivná vs. objektivní)
5) Analytická část – srovnání indikátorů v rámci typologie dle tří pilířů udržitelného rozvoje a odraz kvality života v nich; výhody a limity indexů při měření „rozvoje a růstu“
6) Závěry – shrnutí výsledků, doporučení

References

Achieving a better quality of life: review of progress towards sustainable development : government annual report 2000. London: Department of the Environment, Transport and the Regions, 2001, 94 s.
BRUNDTLANDOVÁ, G. H. Naše společná budoucnost: Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. Praha, 1991. ISBN 80-85368-07-02.
Caring for the future: making the next decades provide a life worth living : report of the Independent Commission on Population and Quality of Life. Oxford: Oxford University Press, 1996, xiv, 359 s. ISBN 0-19-286186-7.
Development policies: sociological perspectives. Editor Antony Hall, James Midgley. Manchester: Manchester University Press, 1988, 154 s. ISBN 0719022746.
DIAMANDIS, Peter H a Steven KOTLER. Hojnost: budoucnost je lepší, než si myslíte. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2013, 365 s. ISBN 978-80-7363-526-8.
Evropská Komise. Společné evropské indikátory: Metodické listy [online]. V českém a anglickém jazyce. 2002, poslední změna 21. 5. 2010 [cit. 2011-05-21]. Dostupné z WWW: <http://ec.europa.eu/environment/urban/common_indicators.htm>.
GREENWOOD, Daphne T a Richard P HOLT. Local economic development in the 21st century: quality of life and sustainability. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 2010, xv, 215 s. ISBN 9780765620934.
HEŘMANOVÁ, Eva. Kvalita života a její modely v současném sociálním výzkumu. Sociológia. 2012, 44(4): 407-425.
International Institute for Sustainable Development. 2013. What is Sustainable Development?: Environmental, economic and social well-being for today and tomorrow [online]. [cit. 2015-05-10]. Dostupné z: https://www.iisd.org/sd/
JANSSON, AnnMari. Investing in natural capital: the ecological economics approach to sustainability. Washington: Island, 1994, 504 s. ISBN 1-55963-316-6.
KELLER, Jan. Přemýšlení s Josefem Vavrouškem. Praha: G plus G, 1995, 175 s. ISBN 80-901896-1-x.
Komise evropských společenství. 2009. Začleňování udržitelného rozvoje do politik EU: Přezkum strategie Evropské unie pro udržitelný rozvoj za rok 2009 [online]. Brusel [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:52009DC0400
KUBÁTOVÁ, Helena. Sociologie životního způsobu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 272 s. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-2456-0.
LAND, Kenneth C, M SIRGY a Alex C MICHALOS. Handbook of social indicators and quality-of-life research. New York: Springer, c2012, x, 593 p. ISBN 9789400724211.
LINDENBERG, Marc. The human development race: improving the quality of life in developing countries. San Francisco: International Center for Economic Growth, 1993, xii, 233 s. ISBN 1558152784.
MAŘÍKOVÁ, Hana, Miloslav PETRUSEK a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický slovník: I. svazek, A-O. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1996a, 747 s. ISBN 80-7184-164-1.
MAŘÍKOVÁ, Hana, Miloslav PETRUSEK a Alena VODÁKOVÁ. Velký sociologický slovník: II. svazek, P-Ž. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1996b, S.749-1627. ISBN 80-7184-310-5.
MEDERLY, Peter, Ján TOPERCER a Pavel NOVÁČEK. Indikátory kvality života a udržitelného rozvoje: kvantitativní, vícerozměrný a variantní přístup. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd CESES, 2004, 117 s. ISBN 80-239-4389-8.
Milestones: Sustainable Development Knowledge Platform [online]. 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: https://sustainabledevelopment.un.org/milestones
MOŽNÝ, Ivo. Česká společnost: nejdůležitější fakta o kvalitě našeho života. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 207 s. ISBN 80-7178-624-1.
NOVÁČEK, Pavel. Udržitelný rozvoj. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010, 430 s. ISBN 978-80-244-2514-6.
NUSSBAUM, Martha Craven a Amartya SEN. The Quality of life. New York: Oxford University Press, 1993, xi, 453 p. Studies in development economics. ISBN 0198287976.
PENNOCK, Michael, KARMA Ura. (2011). Gross National Happiness as a Framework for Health Impact Assessment. Environmental Impact Assessment Review 31 (2011) 61–65.
Post 2015 process: Sustainable Development Knowledge Platform [online]. 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: https://sustainabledevelopment.un.org/post2015
POTŮČEK, Martin. Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku. 1. vyd. Praha: Gutenberg, 2002, 686 s. ISBN 80-86349-06-3.
Proposal for Sustainable Development Goals: Sustainable Development Knowledge Platform [online]. 2015 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: https://sustainabledevelopment.un.org/sdgsproposal
Rio+20: The Future We Want. What is "Rio+20"? [online]. 2012 [cit. 2015-05-20]. Dostupné z: http://www.un.org/en/sustainablefuture/about.shtml
SAMLI, A. From imagination to innovation: new product development for quality of life. London: Springer, c2011, xx, 131 p. ISBN 1461408539.
SOUBBOTINA, Tatyana P. Beyond economic growth: an introduction to sustainable development [online]. [cit. 2015-05-09] Washington, D.C.: World Bank, 2004, vi, 205 p. WBI learning resources series. Dostupné z: http://www.worldbank.org/depweb/english/beyond/beyondco/beg_all.pdf
STIGLITZ, J.E., SEN, A., FITOUSSI, J.-P., 2009. Report by the Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress. Commission on the Measurement of Economic Performance and Social Progress, Paris.
Sustainable development in a dynamic world: transforming institutions, growth, and quality of life. Washington: World Bank, 2003, xxi, 250 s. World development report, 2003. ISBN 0821351508.
TANI, D. Measuring Natural Capital. World Economics. 15, 4, 45-58, Oct. 2014. ISSN: 14681838.
TUČEK, Milan a Hana FRIEDLANDEROVÁ. Evropa na prahu sjednocení: životní úroveň a životní styl ve vybraných zemích východní a západní Evropy. Vyd. 1. Praha: Median, 2001, 219 s. ISBN 80-902847-2-8.
UN Development Programme. 2014. Human Development Report 2014[online]. [cit. 2015-05-09]. ISBN 978-92-1-126368-8. Dostupné z: http://hdr.undp.org/sites/default/files/hdr14-report-en-1.pdf

Preliminary scope of work

Kvalita života je téma nesmírně rozsáhlé a multidimenzionální a také multidiscilinární, zabývají se jím mnohé vědní obory od medicíny, ekonomie přes etiku, teologii, sociální ekologii až po sociologii. V mé práci se budu držet v mezích sociologické dimenze tohoto problému, tedy především do jaké míry je kvalita života uchopitelná z objektivního hlediska společnosti i z hlediska subjektivního hodnocení života jedince, ale také jak se do tohoto konceptu promítá udržitelný rozvoj, který může být považován za jednu z podmínek kvalitního života. V této práci bych se chtěla zaměřit na zkoumání kvality života z hlediska „rozvoje a růstu“ a způsobů jejich měření. V poslední době se diskurs zaměřuje na skutečnost, že historicky se rozvoj a růst zemí měřil především hodnotou HDP – hrubého domácího produktu, ten ale neodráží skutečnou situaci, ve které se obyvatelé nacházejí, hrubý domácí produkt je hodnotou pouze ekonomickou a postrádá sociální aspekt. HDP není sám o sobě špatný, ale je špatně užíván, je tedy problém, že HDP je často používán i jako ukazatel něčeho, o čem vůbec nevypovídá, HDP nemůže měřit blahobyt, jelikož měří pouze hodnotu bohatství, ale ne jeho distribuci (Stiglitz, 2009). V posledních letech se rojí stále více nových indexů zahrnujících i další složky rozvoje, dokonce i subjektivní hodnoty. Nejčastěji užívanou alternativou k HDP je v současnosti HDI (Human Development Index) – Index lidského rozvoje, který kombinuje tři rozměry a to zdraví, vzdělání a životní standard vyjádřen hrubým národním produktem na hlavu, jeho nedostatkem je však, že nezahrnuje ekologickou stránku, dalším hojně využívaným indexem je HPI (Happy Planet Index) – Index šťastné planety, který jako první kombinuje kvalitu života s environmentální stránkou. Stále více je tedy kladen důraz na ekologickou, environmentální stránku udržitelného rozvoje, kde není pouze měřen ekonomický pokrok, ale i jeho dopady. Inovativním indikátorem je také Ekologická stopa, jedná se souhrnně o ukazatel toho, jak jsou naše životní styly udržitelné.
Ekonomický růst a rozvoj nejsou ekvivalentní pojmy, růst často zahrnuje pouze ekonomickou složku a jeho ukazatelem jsou výdaje a příjmy, ekonomický rozvoj je však pojem širší, který zahrnuje především udržitelné zvyšování životních standardu, které zahrnují i zvýšení příjmu, ale hledí i na kvalitu života. Tyto dva pojmy bývají zaměňovány s tím hlediskem, že růst vždy přináší zlepšení životních standardů a kvality života (Greenwood, 2010). To by však znamenalo, že nehledíme na důsledky, které s sebou ekonomický růst přináší, především ve smyslu dopadu na životy jednotlivce, ale i na životní prostředí. Pouze ekonomicky měřený růst nám také neříká dostatek o distribuci bohatství ve společnosti, může se stát, že během růstu profitují jen, či především, vysoce postavené vrstvy a tím se zvyšuje „propast“ mezi chudými a bohatými vrstvami společnosti.
Jelikož se indikátory rozvoje a růstu velmi liší napříč státy, ale i regiony, rozhodla jsem se zaměřit pouze na nejčastěji využívané v mezinárodním srovnání na globální úrovni, jak jsem již zmínila výše, jedná se například o HDI, HPI a Ekologickou stopu, dále se budu zabývat těmito indexy: OECD Better Life Index, GPI (Genuine Progress Indicator) – Indikátor ryzího pokroku, EPI (Environmental Performance Index) – Index výkonnosti z hlediska životního prostředí, ISEW (Index of Sustainable Economic Welfare) – Index udržitelného ekonomického rozvoje, LPI (Living Planet Index) – Index živé planety a GDH (Gross National Hapiness) – Hrubé národní štěstí, ale i dalšími. Jako první se zaměřím na to, zda jsou vůbec indexy obecně tou správnou cestou k měření kvality života s ohledem na udržitelný rozvoj, porovnám výhody a nevýhody, které jsou spatřovány v indexech a tomto způsobu měření, také se zaměřím na to, s jakým cílem byly indexy konstruovány a zda tedy splňují svůj „účel“. Dále stručně popíši, jak se tyto indikátory postupně implementovaly či stále implementují. Vzhledem k indikátorům se zaměřím na to, nakolik odrážejí právě složku kvality života a udržitelného rozvoje, do jaké míry je v těchto ukazatelích zohledněn aspekt ekonomický, ale i sociální a environmentální (tyto tři dimenze bývají také považovány za základní pilíře, které je třeba držet v rovnováze v rámci udržitelného rozvoje), pro tyto účely se pokusím vytvořit typologii indexů právě dle tří pilířů udržitelného rozvoje, ale i z hlediska subjektivity a objektivity, k účelům rozřazování indexů do typologie vytvořím „vzorový“ index, který bude měřítkem pro ostatní indexy.
Cílem bakalářské práce je zhodnocení a porovnání alternativních indikátorů rozvoje využívaných na globální/mezinárodní úrovni s pomocí vlastní typologie zohledňující koncept tří pilířů udržitelného rozvoje (tedy i v něm obsaženou kvalitu života).