Velká většina rostlin je schopna klonálního růstu. Tvorba nových odnoží však rostlinu stojí zdroje, které pak nemůže investovat do generativního rozmnožování. Existují klonální rostliny, které klonální růst takřka nevyužívají (nebo jen při specifických přležitostech jako např. po disturbanci) a zároveň rostliny, které se rozmnožují generativně jen minimálně (např. většina vodních rostlin, některé ostřice). Podobný gradient v míře využívání klonálního růstu však můžeme pozorovat i v rámci jednotlivých druhů v závislosti na podmínkách, v nichž se druh nachází. Cílem práce je rešerše existujících informací o tom, jaké podmínky (intesita kompetice, disturbance atd.) způsobují posun ke větší míře spoléhání na klonální růst a v jakých porstředích se spíše vysktují druhy schopné dynamicky měnit míru alokace do klonálního růstu a generativního rozmnožování.
