Separatistický konflikt: komparativní studie Srí Lanky a Ačehu, Indonésie

• Thesis title in Czech: Separatistický konflikt: komparativní studie Srí Lanky a Ačehu, Indonésie
• Thesis title in English: Separatist conflict: comparative study of Sri Lanka and Aceh, Indonesia
• Key words: Srí Lanka, Ačeh, Indonésie, komparativní analýza, separatistický/ etnonacionální konflikt, právo na sebeurčení
• English key words: Sri Lanka, Aceh, Indonesia, comparative analysis, separatist/ ethno-national conflict, right to self-determination
• Academic year of topic announcement: 2012/2013
• Thesis type: diploma thesis
• Thesis language: čeština
• Department: Department of International Relations (23-KMV)
• Supervisor: PhDr. JUDr. Tomáš Karásek, Ph.D.
• Author: hidden - assigned by the advisor
• Date of registration: 30.05.2013
• Date of assignment: 30.05.2013
• Date and time of defence: 23.06.2014 00:00
• Venue of defence: IPS FSV UK, U kříže 8/661 158 00 Praha 5 – Jinonice
• Date of electronic submission: 14.05.2014
• Date of proceeded defence: 23.06.2014
• Opponents: Mgr. et Mgr. Tomáš Kučera, Ph.D.

Preliminary scope of work

Volba tématu a případů
Separatistické skupiny, respektive skupiny usilující o sebeurčení představují jeden z nejčastějších zdrojů ozbrojených konfliktů v současném mezinárodním systému. Bylo zjištěno, že mezi léty 1956 a 2002 vyžadovalo 146 etnických skupin ze 78 států větší územní autonomii či nezávislost od svých centrálních vlád. Ve většině případů vlády odmítly ustoupit v jakékoliv otázce týkající se území, přestože následně čelily ozbrojeným povstání ze strany těchto skupin (Walter, 2006: 313). Například vlády v Rusku či Myanmaru byly ochotné bojovat nákladné války, aniž by nabídly kompromis Čečencům či Karenům. Přesto existují i případy, kdy byly státy ochotné poskytnout svým etnickým minoritám určitý stupeň autonomie – zmiňme třeba Indii nebo Kanadu. Z toho vyplývá, že je potřebné zabývat se separatistickými konflikty a jejich proměnlivostí.
Cílem práce je vyhodnotit faktory mírového ukončení vnitrostátních konfliktů založených na požadavcích práva na sebeurčení. Především se pokusí rozebrat, proč některé vlády jsou ochotné uznat své etnické minority a poskytnout jim více autonomie a jiné ne. Pro tento účel budou analyzovány případy dvou hnutí: Tamilů na Srí Lance a provincie Ačeh v Indonésii. Jedná se o zásadně shodné případy ve stejné geografické oblasti – jihovýchodní Asii. V obou případech existovaly skupiny usilující o právo na sebeurčení, kterým centrální vláda bránila v autonomizaci a vtělila je do unitárního státu. Oba státy byly před získáním nezávislosti pod koloniální nadvládou, která při určování hranic nijak nereflektovala etnickou homogenitu. Obě separatistické skupiny se cítily být od svého státu odcizeny, žádaly separaci na základě odlišné národní identity a špatného státního zacházení s etnickou minoritou, kterou reprezentovaly. To vedlo k dlouhotrvajícím separatistickým konfliktům, které se zdály být těžko řešitelné a určitou dobu se nacházely na mrtvém bodě. Obě oblasti byly také výrazně zasaženy vlnou tsunami, která byla způsobena masivním zemětřesením v Indickém oceánu v roce 2004.
Nicméně v Indonésii bylo nakonec dosaženo mírového ukončení konfliktu a Ačeh získal určitou formu autonomie v roce 2005, zatímco na Srí Lance po zmíněné katastrofě znovu propukla otevřená válka a v roce 2009 bylo hnutí Tamilů vojensky potlačeno. Je zajímavé zkoumat, proč měly relativně podobné konflikty rozdílné výsledky, k čemuž bude použita metodologie komparativní případové studie, která je příhodná pro srovnávací analýzu omezeného počtu případů.
Práce vychází z konceptu práva na sebeurčení národů, který patří k základním principům mezinárodního práva. Jedná se ovšem o velice kontroverzní princip, který nemá jasné vymezení. Neexistuje totiž přesná definice „národa“ či „sebeurčení“. Často se také dostává do rozporu s dalším principem mezinárodního práva – principem územní celistvosti. Na základě práva na sebeurčení pak skupiny se separatistickými tendencemi obhajují své politické ambice. Jedná se většinou o národnostní menšiny, které nesouhlasí s postavením své skupiny v rámci daného státu a žádají od centrální vlády vyšší samosprávu. Úroveň této samosprávy se může lišit od ochrany identity, kulturní, politické a ekonomické autonomie v rámci státu až po úplnou nezávislost či spojení s jiným státem. Centrální vlády všeobecně preferují zachování co nevyšší autority v rámci centra, ale protože separatistické konflikty mohou být velmi nákladné, balancují vlády zájem zachování autority a snahu omezit ztráty, které jim tyto konflikty způsobí (Cunningham, 2013: 292).
Existují ovšem nástroje jak separatistickým tendencím předcházet, kam patří především uznání výjimečnosti menšin, jejich tolerance a respektování jejich svobod. Další možností je přijetí federativního uspořádání státu, které poskytne autonomii regionům, kde menšina tvoří většinu. Tato opatření sice zcela neutlumí separatistické snahy, ale zlepší postavení menšin, které by oddělením od státu získaly mnohem méně, než pokud by v něm zůstaly.

Metoda a cíl práce
Práce bude srovnávat případ separatistického konfliktu na Srí Lance a v Indonésii a hledat faktory vysvětlující rozdílné ukončení konfliktu. Pro tyto případy jsou vhodné Millovy metody rozdílu, které vyloučí shodné rysy a naopak hledají klíčové rozdílné proměnné, které pomohou vysvětlit různý výsledek. Jako závislá proměnná je určeno mírové ukončení konfliktu a zisk autonomie pro danou menšinu, kde konflikt v Indonésii dosahuje pozitivní a konflikt na Srí Lance negativní hodnoty. Pro nezávislé proměnné jsou vybrány faktory, které se ve zkoumaných případech liší se zaměřením na vnitřní faktory. Vnější vlivy již byly předmětem řady výzkumů, jak je popsáno níže. Cílem práce bude v obou případech analýza těchto faktorů a vyhodnocení jejich dopadu na výsledky konfliktů. Následně se práce pokusí ověřit zvolené hypotézy.
Vzhledem k omezenému rozsahu práce byly vybrány faktory, které se liší v obou státech a lze jim přikládat významný dopad na výsledek konfliktů. První dva faktory vychází z práce Kathleen Cunningham (2013) zkoumající výběr strategií separatistických skupin a představují jedny z proměnných přispívající k radikálním postupům minorit, které mohou vést až k občanské válce. Vybrané proměnné jsou považovány za zásadní, protože mohou vysvětlit chování minorit i centrální vlády a reprezentují podstatu separatistického konfliktu.
Jako první faktor jsou hodnoceny požadavky separatistické skupiny – zda usiluje o určitou formu autonomie nebo chce úplné odtržení a nezávislost. Vzhledem k tomu, že vlády zpravidla usilují o zachování svého území, budou více ochotné poskytnout minoritě autonomii, než aby se vzdaly celého území. Z toho vyplývá, že vlády budou více vyjednávat se separatistickými skupinami požadujícími autonomii, čímž se zvyšuje šance na mírové urovnání. Vybraná hypotéza v tomto případě zní:
• Hypotéza 1: Mírové urovnání separatistického konfliktu je pravděpodobnější, pokud minorita požaduje jen autonomii, nikoliv secesi.

Dále se práce zaměří na motivy a důvody separatistické skupiny vysvětlující její požadavky. Mezi silné motivy může patřit například vyloučení z podílu na politické moci či porušování lidských práv. Práce předpokládá, že silné motivy separatistické skupiny zvýší ochotu vlády přistoupit k vyjednávání.
• Hypotéza 2: Mírové urovnání separatistického konfliktu je pravděpodobnější, pokud má minorita silné motivy k separaci, například je vyloučena z politické participace a byla již v historii autonomní na centrální vládě.

Dalším faktorem je typ politického režimu, respektive úroveň demokracie. Byl vybrán, protože slouží jako klíčová proměnná v mnoha studiích vnitrostátních konfliktů. Navíc byl potvrzen jeho významný dopad na výsledek konfliktů v případových studiích. Silná demokratizace v Indonésii napomohla k uznání Ačehu, zatímco rozsáhle pravomoci prezidenta Srí Lanky, který téměř výhradně pocházel z etnické skupiny Sinhálců, snížily šance na urovnání konfliktu s Tamily (Kingsbury, 2007: 107-108). Lze předpokládat, že demokratické státy jsou citlivější k potřebám svých menšin a mohou jim nabídnout více kompromisních řešení než nedemokratické státy. Byla určena následující hypotéza.
• Hypotéza 3: Mírové urovnání separatistického konfliktu je pravděpodobnější u států s vyšší mírou demokracie.

Práce následně čerpá z komparativní studie srovnávající shody a rozdíly konfliktů v Ačehu a na Srí Lance od Damien Kingsbury (2007), který působil jako poradce Hnutí za nezávislý Ačeh v době helsinských mírových jednání. Jako jednu z výrazných odlišností zaznamenává používání teroristických metod separatistickým hnutím, které bude představovat další nezávislou proměnnou této práce.
Zatímco hnutí Tamilů na Srí Lance bylo široce považováno za teroristickou organizaci, hnutí na Ačehu nikoliv a to mělo nepochybně značný dopad na postoj vlády vůči daným skupinám. Je možné se domnívat, že vláda nebude vyjednávat s teroristickou skupinou, protože by tím odsouhlasila její činy.
• Hypotéza 4: Mírové urovnání separatistického konfliktu je méně pravděpodobné, pokud se separatistická skupina uchyluje k teroristickým činům.

Dalším faktorem jsou náklady konfliktů, které budou hodnoceny na základě počtu obětí, intenzity konfliktu a ekonomických nákladů vlády a separatistických skupin. Podle obecné dynamiky konfliktu se šance na vyřešení konfliktu snižuje s rostoucím počtem obětí, neboť aktéři chtějí odčinit a pomstít své padlé. Na druhou stranu Walter (1997: 354) ve své studii dochází k závěru, že čím vyšší je počet obětí padlých v rámci bojů, tím vyšší je šance na urovnání. Vysoká daň na obyvatelstvu totiž přiměje vůdce konfliktních stran k urovnání. Vzhledem k vysokým nákladům a počtu obětí v konfliktu na Srí Lance a neochotě vlády dohodnout se separatistickou skupinou, se práce přiklání k první tezi a pokusí se jí ověřit.
• Hypotéza 5: Mírové urovnání separatistického konfliktu je méně pravděpodobné, pokud jsou náklady konfliktu pro obě strany vysoké.

Následující proměnné jsou čerpány ze článku Barbary Walter Why Governments Fight Some Separatists but Not Others, ve kterém je za hlavní faktor ovlivňující zájem vlády bojovat proti separatistickým skupinám považováno tzv. budování reputace. Pokud státu hrozí více separatistických skupin, bude proti nim bojovat, aby posílil svou reputaci na domácím poli a zastrašil budoucí povstalce od usilování o separaci (2006: 313). Nicméně tento argument se ve zkoumaných případech nepotvrdil. V Indonésii existuje mnoho etnických menšin usilujících o větší autonomii, a přesto vláda poskytla Ačehu autonomii, zatímco na Srí Lance představují Tamilové jedinou významnou separatistickou skupinu a stejně vláda nepřistoupila k uznání tamilské menšiny. Byly tedy vybrány faktory, které ve studii slouží jako protiváha potencionálním hrozbám separatistických skupin a to ekonomická, strategická a psychologická hodnota území, o kterém se rozhoduje a síla/kapacity separatistické skupiny ve srovnání s vládou.
Ekonomická hodnota území bude zkoumána, podle toho zda se na území nachází bohaté nerostné suroviny. Strategickou hodnotu nabude území, na kterém se nachází důležité prvky pro ochranu bezpečnosti státu například vojenská základna, horská pohoří aj. Psychologickou hodnotu získá území, na kterém se nachází památky spjaté s formováním identity státu či jeho historií. Pokud bude mít dané území vysokou hodnotu ve zmíněných kategoriích, vláda bude více ochotná za něj bojovat.
• Hypotéza 6: Mírové urovnání separatistického konfliktu je méně pravděpodobné, pokud má území obývané danou minoritou vysokou ekonomickou, strategickou a psychologickou hodnotu.

Vyvažování moci státu a separatistické skupiny bude posuzovaná více indikátory. Kapacita státu bude měřena na základě vojenských výdajů a velikosti armády. Kapacita separatistické skupiny bude hodnocena podle odhadů vojenské síly, způsobu organizace a disciplíny bojových jednotek. Skupina bude dále silnější, pokud bude geograficky koncentrovaná. Může se tak lépe mobilizovat proti vládě a má také silnější nárok na získání autonomie na území, ve kterém dominuje, než kdyby byla roztříštěna ve více oblastech. Sílu skupiny také ovlivní geografie jejího území, které může usnadnit partyzánský boj, především hornatý terén. Porovnávána bude i velikost obyvatelstva separatistické skupiny jako proporce celkové populace státu. Lze odhadnout, že výrazně silnější vláda oproti separatistické skupině, bude méně ochotná dělat jakékoliv ústupky a naopak když budou kapacity vyvážené, bude vláda více ochotná dohodnout se, aby snížila možné náklady války.
• Hypotéza 7: Mírové urovnání separatistického konfliktu je tím pravděpodobnější, čím je moc separatistické skupiny a vlády vyváženější.

Jako kontrolní proměnná byl vybrán faktor, jehož hodnota se zásadně neliší ve zkoumaných případech a to délka konfliktu, která je v obou případech podobná (Srí Lanka- 25 let, Ačeh – 28 let).

Zhodnocení literatury
Bylo napsáno mnoho studií analyzující různé aspekty občanských válek, a řada z nich se zaměřuje přímo na separatistické konflikty. Hodnotí především příčiny a faktory zvyšující pravděpodobnost vzniku separatistických skupin a konfliktů. Cederman – Wimmer – Min (2010) například zjistili, že pravděpodobnost radikalizace etnických skupin roste, pokud jsou odloučeni od centrální moci a rozhodování. Naopak podle textu Monicy Toft (2003) se separatistické skupiny spíše vzepřou státu, když jsou geograficky koncentrovány.
Kathleen Cunningham (2013) ve své studii dále zkoumá, proč některé separatistické skupiny použijí pro svůj cíl konvenční politické nástroje, jako jsou pochody nebo petice a jiné naopak násilné strategie vedoucí až k občanské válce. I další autoři se zabývají faktory, které zvyšují pravděpodobnost násilí v konfliktu. Jenne – Saideman – Lowe (2007) rozebírají radikalizací minorit a hledají faktory, které vysvětlí, proč některé minority vyžadují jen autonomii, zatímco jiné úplnou separaci. Jejich studie prokázala, že větší moc minority ve vztahu k centru, vycházející z historie autonomie, teritoriální koncentrace a zahraniční vojenské pomoci, zvyšuje náklonnost skupiny k extrémním požadavkům.
Další podskupina výzkumu se detailně věnuje secesionismu. Příkladem může být studie od Jaroslava Tir (2005) zabývající se situací po secesi a konkrétně proměnnými zvyšující dlouhodobý úspěch secese, díky kterému v odtrženém státu hned nevypuknou domácí konflikty.
Kromě výše zmíněné studie od Walter o konceptu budování reputace, nebylo nalezeno mnoho literatury, která by se zabývala mírovým urovnání separatistických konfliktů a faktory k němu vedoucí celkově. Nicméně řada autorů porovnává právě případy Ačehu a Srí Lanky na základě různých konceptů. Nejčastěji je zkoumán vliv tsunami v roce 2004, která drasticky zasáhla obě oblasti, ale na konflikt měla zcela odlišný dopad. V Ačehu došlo po osmi měsících od katastrofy k ujednání míru s indonéskou vládou, zatímco na Srí Lance válka do roku eskalovala a dohoda o klidu zbraní z roku 2002 byla ukončena.
Touto rozdílností se zabývá například Hyndman (2009), která analyzuje poskytnutí humanitární pomoci a rekonstrukci postižených oblastí obou asijských zemí. Dokládá, že k eskalaci bojů na Srí Lance přispěla špatná a neefektivní koordinace poskytnutí pomoci a zavedení vládních bezpečnostních opatření, která ještě zvýšila napětí mezi oponujícími skupinami. Autoři Le Billon, Waizenegger (2007) také vyhodnocují vývoj situace v obou zemích po zasažení tsunami a za hlavní příčiny rozdílných dopadů považují prostorové vymezení katastrofy a konfliktu, změny v mocenských vztazích a změnu veřejného diskurzu vůči postiženým oblastem. Z důvodu existujícího výzkumu vlivu tsunami na vyřešení obou konfliktu se jimi tato práce nebude detailně zaobírat.
Další studie sleduje roli mezinárodních aktérů při rekonstrukci konfliktu a vysvětluje negativní vývoj na Srí Lance praktikami transnacionálních sítí rozvojové pomoci, které neposkytovaly pomoc zcela adekvátně a zapletly se tak do konfliktu samotného (Rajasingham-Senanayake, 2009). O chování třetích stran v konfliktu ve zkoumaných státech pojednává také doktorská dizertace, která zkoumá vliv pobídek třetích stran na mírová jednání a dochází k závěru, že nijak zásadně nepřispěly ke „zralosti konfliktu“ (Klimešová, 2011).
Struktura práce
Co se týče osnovy práce, stať bude rozdělena do tří částí. První část poskytne úvod do problematiky separatistických konfliktů, představí teoretické ukotvení a vymezení, jeho aspekty a problémy. Také se budě věnovat konceptu národa a státu, právu na sebeurčení a teorii nacionalismu. V druhé části bude popsán vývoj separatistických konfliktů na Srí Lance a v Ačehu, který je nezbytný pro porozumění a zkoumání výsledků těchto konfliktů. Třetí část poskytne analýzu výše zvolených faktorů ve zkoumaných asijských zemích. Bude hodnocen jejich vliv na průběh a výsledek konfliktu a ověřeny vybrané hypotézy. Nebude chybět porovnání výsledků obou případových studií. Na závěr bude nastíněn pohled na možné řešení separatistických konfliktů do budoucna.

Zdroje informací
K napsání této práce bude využito jak internetových, tak knižních zdrojů. Zdroje jsou z velké části v anglickém jazyce, neboť česky píšící autoři se na tuto problematiku zaměřují jen velmi málo. V obecné části týkající se separatismu bude práce vycházet například z autorů Jean-Pierre Cabestan a Aleksandar Pavković nebo studie od Michael Hechter. Konfliktem na Srí Lance se detailně zabývá Jayadeva Uyangoda, z jehož práce bude čerpáno. Pro informace o konfliktu v Ačehu bude použita například analýza od Edward Aspinall. Údaje budou dále čerpány například z internetových stránek Minorities at Risk project, Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI), Uppsala Conflict Data Program, Konfliktbarometer a CIA Factbook.
 
Seznam literatury a pramenů
Aspinall, Edward (2005): Aceh/Indonesia: Conflict Analysis and Options for Systemic
Conflict Transformation. Berghof Foundation for Peace Support.

Cabestan, Jean-Pierre – Pavković, Aleksandar (eds., 2013): Secessionism and Separatism in Europe and Asia: To Have a State of One’s Own. Oxon: Routledge.

Cederman, Lars-Erik – Wimmer, Andreas – Min, Brian (2010) Why do ethnic groups rebel? New data and analysis. World Politics, Vol. 62, No. 1, pp. 87–119.

Cunningham, Kathleen (2013):Understanding strategic choice : The determinants of civil war and nonviolent campaign in self-determination disputes. Journal of Peace Research, Vol. 50, No. 3, pp. 291-304.

Hyndman, Jennifer (2009): Siting conflict and peace in post-tsunami Sri Lanka and Aceh, Indonesia. Norsk Geografisk Tidsskrift - Norwegian Journal of Geography, Vol. 63, 89-96.

Jenne, Erin K. – Saideman, Stephen M. – Lowe, Will (2007): Separatism as a Bargaining Posture: The Role of Leverage in Minority Radicalization. Journal of Peace Research, Vol. 44, No. 5, pp. 539-558.

Kingsbury, Damien (2007): Peace Processes in Aceh and Sri Lanka: A Comparative Assessment. Security Challenges, Vol. 3, No. 2, pp. 93-111.

Klimešová, Martina (2011): Pobídky jako cesta k míru? Vyjednávání a zapojení třetích stran (dizertační práce). Praha: FSV Univerzita Karlova v Praze.

Le Billon, Philippe – Waizenegger, Arno (2007): Peace in the Wake of Disaster? Secessionist Conflicts and the 2004 Indian Ocean Tsunami. Transactions of the Institute of British Geographers, New Series, Vol. 32, No. 3, pp. 411-427.

Rajasingham-Senanayake, Darini (2009): Transnational Peace Building and Conflict: Lessons from Aceh, Indonesia, and Sri Lanka. Journal of Social Issues in Southeast Asia, Vol. 24, No. 2, pp. 211–35.

Sambanis, Nicholas – Zinn, Annalisa (2006): From protest to violence: Conflict escalation in self-determination groups. Unpublished Manuscript: Yale University.

Sorens, Jason (2012): Secessionism: Identity, Interest, and Strategy. Montreal: McGill-Queen’s University Press.

Tir, Jaroslav (2005): Dividing Countries to Promote Peace: Prospects for Long-Term Success of Partitions. Journal of Peace Research, Vol. 42, No. 5, pp. 545-562.

Toft, Monica Duffy (2003) The Geography of Ethnic Violence: Identity, Interests, and the Indivisibility of Territory. Princeton, NJ: Princeton University Press.

Uyangoda, Jayadeva (2007): Ethnic Conflict in Sri Lanka: Changing Dynamics. Washington: East-West Center.

Walter, Barbara (1997): The Critical Barrier to Civil War Settlement. International Organization, Vol. 51, No. 3, pp.335–64.

Walter, Barbara (2006): Why Governments Fight Some Separatists but Not Others. American Journal of Political Science, Vol. 50, No. 2., pp. 313-330.

Internetové zdroje

CIA: The World Factbook (https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/, 29.5.2013).

Heidelberger Institut für Internationale Konfliktforschung: Konfliktbarometer (http://hiik.de/de/konfliktbarometer/index.html, 29.5.2013).

SIPRI (http://www.sipri.org/, 29.5.2013).
The Minorities at Risk (http://www.cidcm.umd.edu/mar, 29.5.2013).

Uppsala Conflict Data Program (www.ucdp.uu.se/database, 29.5.2013).