Identity plug-ins: Towards post-human theory of informational privacy

• Název práce v češtině: Plug-in pro identitu: posthumanistická teorie informačního soukromí
• Název v anglickém jazyce: Identity plug-ins: Towards post-human theory of informational privacy
• Klíčová slova: Post-humanisms, Privacy, Cyborg anthropology, ontological politics, multiplicity, infosphere
• Klíčová slova anglicky: Post-humanisms, Privacy, Cyborg anthropology, ontological politics, multiplicity, infosphere
• Akademický rok vypsání: 2015/2016
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: angličtina
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 06.04.2017
• Datum zadání: 06.04.2017
• Datum a čas obhajoby: 19.06.2017 09:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice - U Kříže 8, J3017, Jinonice - místn. č. 3017
• Datum odevzdání elektronické podoby: 19.05.2017
• Datum proběhlé obhajoby: 19.06.2017
• Oponenti: doc. PhDr. Dino Numerato, Ph.D.

Seznam odborné literatury

Použitá literatura:
Altman, I. (1977). Privacy Regulation: Culturally Universal or Culturally Specific? Journal of Social Issues 33 (3) 1977
Barthes, R. (2005). Světlá komora: poznámka k fotografii. Praha: Agite.
Bennett, J. (c2010). Vibrant matter: a political ecology of things. Durham: Duke University Press.
Downey, G. L., Dumit, J., & Williams, S. (1995). Cyborg anthropology. Cultural Anthropology, 10(2), 264-269.
Goffman, E. (1963). Behavior in public places: Notes on the social organization of gatherings (p. 248). New York: Free Press.
Goffman, E. (1956). Presentation of Self in Everyday Life. Monograph No. 2. Edinburgh: University of Edinburgh. Social Sciences Research Centre.
Hall, E. T. (1966). The hidden dimension: an anthropologist examines man's use of space in public and in private. New York: Anchor Books.
Haraway, D. J. (1991). Simians, Cyborgs, and Women: the Reinvention of Nature. New York: Routledge.
Haraway, D. J. (2008). When species meet (Vol. 224). U of Minnesota Press.
Knox, H. and Walford, A. (2016) "Digital Ontology." Theorizing the Contemporary, Cultural Anthropology website, March 24, 2016. https://culanth.org/fieldsights/820-digital-ontology
Kohn, E. (2007) How dogs dream: Amazonian natures and the politics of transspecies engagement. American ethnologist, 2007, 34.1: 3-24.
Latour, B. (1990). Technology is society made durable. The Sociological Review, 38(S1), 103-131.
Latour, B. (2007). Reassembling the social. Hampshire: Oxford University Press, 2007.
Law, J. (2004). After method: Mess in social science research. Routledge.
Lupton, D. (2012) M-health and health promotion: The digital cyborg and surveillance society. Social Theory & Health, 2012, 10.3: 229-244.
Lupton, D. (2016). Digital companion species and eating data: Implications for theorising digital data–human assemblages. Big Data & Society, 3(1), 2053951715619947.
Mol, A. (1999). Ontological politics. A word and some questions. The Sociological Review, 47(S1), 74-89.
Schwartz, B. (1968). The social psychology of privacy. American Journal of Sociology, 741-752.
Simmel G. (1950) ‘Secret and secret society’ in Simmel, G., & Wolff, K. H. (1950). The sociology of Georg Simmel (Vol. 92892). Simon and Schuster.
Warren, S. D., & Brandeis, L. D. (1890). The right to privacy. Harvard law review, 193-220.

Orientační přehled další literatury:
DOWNEY, Gary Lee a Joseph DUMIT. Cyborgs & citadels: anthropological interventions in emerging sciences and technologies. 1st ed. Santa Fe, N.M.: School of American Research Press, c1997. School of American Research advanced seminar series. ISBN 0-93345-296-9.
GELL, Alfred. Art and agency: an anthropological theory. 1st published. Oxford: Clarendon Press, 1998. ISBN 0-19-828014-9.
GRAY, Chris Hables a Steven MENTOR. The cyborg handbook. New York: Routledge, 1995. ISBN 978-0-415-90849-8.
HELMREICH, Stefan. Silicon Second Nature: Culturing Artificial Life in a Digital World, Updated With a New Preface. Univ of California Press, 1998.
LATOUR, Bruno. Reassembling the social. Hampshire: Oxford University Press, 2007.
LAW, John. Sociology of monsters? Power, technology and the modern world. The Sociological Review Monograph, 1991, 38.
LAW, John. After method: Mess in social science research. Routledge, 2004.
MURI, Allison. The Enlightenment cyborg: a history of communications and control in the human machine, 1660-1830. University of Toronto Press, 2007.
NISSENBAUM, Helen. Privacy in context: Technology, policy, and the integrity of social life. Stanford University Press, 2009.
STRATHERN, Marilyn. Partial connections. Updated ed. Walnut Creek: Altamira Press, 2004. ISBN 0-7591-0759-9.
VERBEEK, Peter-Paul. What things do: Philosophical reflections on technology, agency, and design. Penn State Press, 2010.

Předběžná náplň práce

Projekt diplomové práce

Světovými médii nedávno proběhla série zpráv informující o sporu FBI a americké společnosti Apple, jenž opět upozornil na problémy spojené se současnými technologiemi. V diskuzi opozičních táborů se projevil konflikt mezi dvěma důležitými kulturními hodnotami, právo na soukromí a fyzické bezpečí jedinců. Mobilní telefon iPhone zabitého teroristy Syeda Farooka, se tak stal jedním z aktérů v kontroverzi dvou (zdánlivě) vzájemně se vylučujících postojů, které jedinci i instituce zaujímají k úloze státní moci v západní společnosti. Zatímco FBI se snažila získat informace o mrtvém teroristovi, společnost Apple se bránila, že vytvořením zadních vrátek, která by tento průnik umožnila, ohrozí soukromí všech svých zákazníků.
To, co mě na kauze zaujalo, a proč na ni upozorňuji, je přítomnost specifického mobilního telefonu, konkrétního materiálního předmětu, který se v ní stal klíčovým aktérem. Můžeme tak hovořit, podobně jako Jane Bennett (2010, 108), o politice materiálních předmětů umožňujících lidské jednání. Farookův telefon se totiž stal svědkem, aktérem ve vyšetřování, který měl poskytnout klíčové informace vzhledem k tomu, že terorista byl již v době vyšetřování po smrti. To ukazuje, že technologie jsou více než jen našimi prodlouženími, jsou formou určitých společenských inskripcí. Komunikační technologie nás tak například svými atributy vyzývají k vytváření, ukládání a sdílení široké škály osobních dat. Zároveň je možné vnímat technologii jako materiální vyjádření společenských mocenských struktur, které umožňuje držet společnost pohromadě v konkrétní podobě jako „odolný celek“. (Latour 1990, 103) „Technologie a společnost netvoří dvě ontologicky oddělené entity, ale spíše dvě fáze stejné esenciální aktivity.“ (ibid. 129)
Dichotomii soukromý/veřejný se věnuje řada sociologů (např. Simmel 1950, Goffman 1963, Hall 1966, Schwartz 1968, Altman 1977), díky čemuž má soukromí mnoho definic. Simmel (1950, 330-331) nehovoří přímo o soukromí, ale používá termín tajemství (secrecy), které definuje jako skrývání určitých realit pozitivními či negativními prostředky. Tajemství nabízí paralelní svět ke světu zjevenému (manifest) a jeho existence mezi/před jedinci či skupinami, pak podle Simmela výrazně ovlivňuje jejich vzájemné interakce. Goffman (1963, 157) pak vnímá soukromý především jako prostor, ve kterém se jednotlivci či skupiny připravují na své veřejné vystupování. Hall (1966, 104) navazujíce na Goffmana, vnímá soukromí dost obdobně, jako osobní prostor, nad kterým má jednotlivec kontrolu a může moderovat, kdo do něho vstoupí a kdo nikoliv. Zároveň tvrdí, že soukromí v západní společnosti vzniklo až v průběhu 18. století, kdy se začali oddělovat jednotlivé místnosti domů podle svých funkcí. Schwartz (1968, 741) definuje soukromí jako institucionalizované odstoupení (institutionalized withdrawal) ze sociální interakce. Zároveň uvádí, že soukromí a schopnost si ho udržet, respektive narušit soukromí jiných je vždy určitým vyjádřením moci. Altman (1977, 67) jej pak definuje jako selektivní kontrolu přístupu k self, jako proces vyjednávání hranic v interakci s ostatními.
Ovšem Simmel, Hall, Goffman, Schwartz i Altman ignorují vliv technologií na soukromí. Narušení se pro ně odehrává vždy jen v přítomném čase a v přímé interakci. Nejsložitější technologie, jakou jsou tito muži se soukromím a jeho udržováním/narušováním (vzhledem k době, ve které psali) ochotni spojit, jsou dveře, a to i přestože Hall upozorňuje na technologie jako na evoluční urychlení člověka (1966, 3). Mnohem pohotovější se v tomto ohledu ukázali teoretici práva Warren a Brandeis, kteří upozorňují na strach spojený s rozmachem nových technologií (konkrétně novin a fotografie) a jejich dopadem na soukromí už v roce 1890 ve svém článku The Right to Privacy. Z jejich článku vyplívá, že už v 19. století se lidé obávali, že díky technologiím nebudou schopni mít kontrolu and vlastním obrazem, že se stanou objektem v rukou jiných.
Nejjednodušší definicí soukromí zohledňující i vliv technologií a díky tomu nejvhodnější pro můj výzkum se mi tak jeví ta od filosofa Rolanda Barthese z jeho knihy o fotografii Světlá komora: „‘Soukromý život‘ není nic jiného než ona výseč prostoru a času, v níž nejsem obrazem, objektem. Je mým politickým právem být subjektem, které musím bránit.“ (2005, 21, kurzíva přidána) To co je na této definici tak elegantní a podle mě i přínosné je, že operuje s minimem sociálních institucí jako je skupina, domov, společnost. Vystačí si v podstatě s jednoduchou dichotomií subjekt/objekt, která je (za pomoci technologií) ostatními napadána.
Ve své práci bych se chtěl zaměřit právě na vyjednávání soukromí skrze technologie. Na utváření a rozpoznávání hranic mezi self a other, jež se díky technologiím mění. Podle Donny Haraway je „individualita problémem strategické obrany. Člověk by měl očekávat, že kontrolní strategie se budou zaměřovat na údržbu hranic a rozhraní (interfaces), na stupně toků skrze hranice a ne na integritu přírodních objektů.“ (1991, 212) Dále Haraway tvrdí, že tak mizí ontologická hranice mezi organismem a technologií (ibid.), z čehož plyne, že pokud chceme studovat současné soukromí, musíme se, místo na lidskou rezistenci vůči technologickému sledování, zaměřovat na lidsko-technologickou rezistenci vůči lidsko-technologickému sledování.
Zároveň pokud připustíme, že soukromí a jeho narušování ostatními má klíčový vliv na formování našeho self, pak naše self se proměňuje v závislosti na našich (nejen) technologických možnostech si soukromí uchránit. Stáváme se tak kyborgy a to nejen ve smyslu využívání technologických prodloužení našich těl, ale především ve změně perspektivy vnímání a reflexe nás samotných (Lupton 2012).
Data, která o sobě shromažďujeme a ukládáme do různých technologických zařízení, jsou našimi doprovodnými druhy (companion species), jež mají vlastní život částečně mimo naši kontrolu (Lupton 2016, 3). Tyto companion species ovšem neexistují nezávisle na nás, jsou s námi vnitřně spjaty a utvářejí naše kyborganická self. „Být jedním vždy znamená stávat se s mnohými.“ (Haraway 2008, 4) Kauza FBI vs. Apple může sloužit jako jeden z mnoha příkladů sporů o to, kdo bude s těmito companion species v kontaktu a bude se podílet na jejich kontrole.
Prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, etnografických pozorování a analýzou dokumentů plánuji zjišťovat, jak jsou jednotliví lidští a mimolidští aktéři vzájemně propojováni a jak se toto propojení odráží v naší reflexi okolního světa. Pokusím se zevrubně popsat za pomoci jakých aktantů je naše soukromí performováno, v jakých situacích se vyjevuje a jaká self utváří. Zároveň se budu snažit udržet si pokud možno co nejvíce pohled zvenčí. Díky tomu, že kromě notebooku nevyužívám smartphone, tablet, podkožní implantát či jiná mobilní komunikační zařízení, mohu si od zkoumaného terénu udržet jistý odstup, přistupovat k němu jako k něčemu novému a neznámému (Latour 2007, 80-81). Sledování jednotlivých praktik spojených s technologií by tak pro mě mělo být vždy závislé na porozumění a interpretaci samotných aktérů. Budu sledovat jaká rizika s informačními technologiemi spojují a jak se jim snaží vyhnout; jaké používají prohlížeče a aplikace, k čemu všemu používají informační technologie (komunikace, platby, odemykání dveří) a jaké další anonymizační techniky využívají (masky, modulace hlasu, nálepky přes kamery). V neposlední řadě se zaměřím na metafory, jež jim pomáhají komunikovat problematiku křehkosti soukromí s okolním světem (například umělecké instalace, fotografie, či provokace).
Za účelem rozhovorů plánuji oslovit jednotlivce, kteří se pohybují v oboru IT security jak profesně, tak i jako aktivisté. Tuto úzce vymezenou skupinu komunikačních partnerů jsem si zvolil, protože věřím, že mi nejen pomohou efektivně rozkrýt síť aktantů podílejících se na produkci soukromí, ale také protože je vnímám jako jedny z důležitých aktérů v tomto procesu. Jejich význam pro soukromí spočívá v tom, že upozorňují na jeho narušení, čímž podle mě zásadně přispívají k formování jeho hranic. Etnografické pozorování pak chci provádět na jejich veřejných setkáních pořádaných například organizací Paralelní polis, na festivalu Kryptofest, nebo na konferenci Cyber Security and Internet Safety. Takto získaná data bych pak chtěl propojit i s analýzou textů publikovaných jak na specificky zaměřených webech (např. s3c.cz) tak i na běžných zpravodajských portálech (např. novinky.cz).
K analýze dat plánuji využít přístup tzv. „cyborg anthropology“ (Downey, Dumit, Williams 1995), který umožňuje kombinovat přístupy ANT, STS, post-fenomenologie a další. Tento přístup zkoumá současnou vědu a technologii jako kulturní aktivity, přičemž se zaměřuje na to, jak je naše lidskost produkována skrze stroje . Snaží se tím najít alternativy k tradičnímu karteziánskému rozdělení subjekt/objekt, tím, že zkoumá a rozvíjí post-strukturalistický a post-humanistický argument, že „lidské subjekty a jejich subjektivita jsou stejně tak zásadní funkcí strojů, vztahů se stroji a informačních přenosů, jako jsou operátory a producenty těchto strojů.“ (Downey, Dumit, Williams 1995, 266) Nejvíce bych při tom chtěl vycházet z prací Johna Law (2004) a Annemarie Mol (1999), podle kterých jsou multiplicitní ontologické reality performovány uspořádáním aktérů zvoleným k jejich ztvárnění (enactment) (Law 2004, 56; Mol 1999, 75).
Mé výzkumné otázky jsou pak vcelku jednoduché: jakým způsobem současné informační technologie spoluutvářejí (performují) soukromí? Jak se současné technologie stávají důležitým prvkem lidské sebereflexe?
Jejich zodpovězení by mělo přispět k pochopení dynamiky utváření technovědeckých ontologií. Chtěl bych tak přispět do diskuze o povaze našeho vlastního Self, které není ustavováno pouze v interakci s ostatními jedinci, ale i s mimo-lidskými aktéry. Zároveň bych svou prací také chtěl rozvíjet otázky, jež si kladou Hannah Knox a Antonia Warford (2016) v jimi editované sérii Digital Ontology zveřejněné na stránkách časopisu Cultural Anthropology. Otázkou totiž je nejen, jaké různé ontologie díky digitálním informačním technologiím vznikají, ale i zda vůbec nějaké digitální ontologie existují.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The text is concerned with informational privacy in infosphere. Infosphere according to Luciano Floridi presents a new type of techno-scientific ecology in which western societies organize themselves and operate. Privacy is conceptualized as a labor of division in the infosphere, where every (quasi)subject is mobilizing various actors in order to protect her outer boundaries and resist objectification. The labor of division in infosphere is then compared with similar types of labor in different ecologies and societies (i.e. Amazonia and Mongolia) in sake of identification of crucial agents carrying out this labor of division based on negotiations of categories such as human/non-human or insider/outsider. The text distinguishes three types of actors of division according to three interconnected intruders; state, corporations and criminals. The argument then is that through mobilization of various dividing actors depending on the type of intruder, different (quasi)subjects emerge, thus subjectivity in the infosphere is a political project co-constructed by non/human dividing actors.