Kůň a jeho jezdec: ustavování aktérů interakce

• Název práce v češtině: Kůň a jeho jezdec: ustavování aktérů interakce
• Název v anglickém jazyce: The Horse and Its Rider: Enacting the Actors of the Interaction
• Klíčová slova: ustavování sociálního, interakce, vztahy, non-humans, aktér, jízda na koni
• Klíčová slova anglicky: Enacting the social, interaction, relations, non-humans, actor, horse riding
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 03.07.2015
• Datum zadání: 03.07.2015
• Datum a čas obhajoby: 13.06.2016 00:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
• Datum odevzdání elektronické podoby: 13.05.2016
• Datum proběhlé obhajoby: 13.06.2016
• Oponenti: PhDr. Mgr. Jan Balon, Ph.D.

Seznam odborné literatury

Argent, Gala. 2010. „Do the clothes make the horse? Relationality, roles and statuses in Iron Age Inner Asia.“ World Archaeology 42 (2): 157 — 174.

Berger, Peter Ludwig. Luckmann, Thomas. 1999. Sociální konstrukce reality: Pojednání o sociologii vědění. Praha: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Brandt, Keri. 2004. „A Language of Their Own: An Interactionist Approach to Human-Horse Communication.“ Society & Animals 12 (4): 299 – 316.

Haraway, Donna. 2003. The Companion Species Manifesto: Dogs, People, and Significant Otherness. Chicago: Prickly Paradigm Press.

Haraway, Donna. 2008. When Species Meet. London: University of Minnesota Press.

Hejhalová, Ivana. 2004. „Jak štěkají psi a lidé.“ Biograf [online] (34) [cit. 22. 10. 2015]. Dostupné z: <http://www.biograf.org/clanek.php?clanek=v3403>.

Istomin, Kirill Vladimirovich. Dwyer, Mark James. 2010. „Dynamic Mutual Adaptation: Human-Animal Interaction in Reindeer Herding Pastoralism.“ Hum Ecol 38: 613–623.

Kirksey, S. Eben, Stefan Helmreich. 2010. „The Emergence of Multispecies Etnography.“ Cultural Anthropology 25: 545 – 576.

Kohn, Eduardo. 2007. „How dogs dream: Amazonian natures and the politics of transspecies engagement.“ American Ethnologist 34 (1): 3 – 24.

Kohn, Eduardo. 2013. How Forests Think: Toward an Anthropology Beyond the Human. Berkeley, Los Angeles, London: University of Caifornia Press.

Latour, Bruno. 2003. Nikdy sme neboli moderní: Esej o symetrickej antropológii. Bratislava: Kalligram.

Latour, Bruno. 2008. Reassembling the Social: An Introduction to Actor-Network-Theory. New York: Oxford University Press.

Law, John. 2000. „Manažer a jeho moci.“ Biograf [online] (22) [cit. 22. 10. 2015]. Dostupné z: <http://www.biograf.org/clanek.php?clanek=2202>.

Maurstad, Anita. Davis, Dona. Cowles, Sarah. 2013. „Co-being and intra-action in horse-human relationships: a multi-species ethnography of be(com)ing human and be(com)ing horse.“ Social Anthropology 21 (3): 322 – 335.

Podhajsky, Alois Wilhelm. 2014. „Horse.“ Encyklopædia Britannica [online] [cit. 22. 10. 2015]. Dostupné z: http://www.britannica.com/animal/horse.

Žeková, Lucie. 2013. „Mluvit o Alici aneb ukázkový příklad bomorfizace.“ Pp. 36 – 51 in Etnografie: improvizace v teorii a terénní praxi. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).

Předběžná náplň práce

Uvedení do tématu

Kůň je domestikované zvíře, a to přibližně šest tisíc let. Během této doby se koni v rámci lidské společnosti dostalo velmi unikátního postavení, které spočívá v těsné provázanosti jeho působení s působením člověka. Dokud ještě člověk nedokázal na koni jezdit, představoval pro něho kůň zdroj potravy. Koňské maso je ostatně konzumováno dodnes a je využíváno také jako obsah krmiv určených pro další člověkem domestikovaná zvířata. Kromě koňského masa jsou dnes zpracovávány také koňské kosti, chrupavky, žíně, koňská kůže, koňský hnůj, hříběcí kožešina či kobylí mléko. Kůň byl a je člověkem využíván v mnoha oblastech a mnoha způsoby – jako tažná síla v zemědělství a lesnictví, jako (před vynalezením jiných, efektivnějších prostředků dopravy zcela zásadní) nástroj přepravy osob i nákladů, jako prostředník při práci na farmách, nejčastěji při práci s dobytkem, a také jako nástroj soutěžení (například při dostizích a v dalších jezdeckých disciplínách), zábavy (například při lovu), nástroj určený k využití volného času v rámci rekreačního jezdectví nebo k rehabilitačním účelům (hiporehabilitace). Kůň se dostal do lidské mytologie, lidských příběhů a na lidské erby. Stal se symbolem vitality, vznešenosti, hrdosti a síly. Vlastnictví velkého počtu drahých koní, tedy koní, vyšlechtěných v rámci žádoucí příbuzenské linie, se stalo symbolem vysokého postavení, bohatství a moci. Významní a vysoce postavení lidé byli často zpodobňováni právě na koni. Jezdec a kůň byli často vnímáni jako neoddělitelná dvojice a koním slavných vojevůdců byla obvykle projevována značná sláva a čest.

Kůň je zvíře, které bylo člověkem domestikováno a bylo pěvně vklíněno do sítě lidských vztahů. Kůň je člověkem vnímán jako partner, který napomáhá lidským zájmům, nebo dokonce přítel, jehož zájmy se s lidskými shodují. Ve volně dostupné online verzi encyklopedie Britannica je o těchto skutečnostech pojednáváno ještě dříve, než se v textu objeví informace například o koňské stavbě těla, koňském zbarvení, způsobu reprodukce či podrobném fylogenetickém vývoji koně, a to v odstavci s názvem „základní charakteristiky“ („general features“). Kůň je vnímán jako bezmála lidský výtvor, jako tvor, který je určován mimo jiné hlavně lidskými zásahy, domestikací, cílevědomým křížením a manipulací s ním. [Podhajsky 2014] Kůň jako by se pohyboval na hraně dvou sfér – přírody (jde o savce, lichokopytníka a podobně, původně divoké zvíře, které člověk domestikoval) a zároveň kultury (jde o „partnera“ či „přítele“, který stojí již dlouhou dobu po boku člověka a napomáhá v uskutečňování jeho cílů).

Teoretická východiska

V posledních desetiletích se pozornost řady sociálních vědců začíná obracet nejen k ryze lidskému (ke společnosti, kultuře), ale zároveň také za jeho rámec. Sociální vědci začínají zahrnovat do okruhu svého zájmu také „mimo-lidské“ aktéry, tedy jiné než lidské organismy, objekty, instituce, technologie a podobně. K paradigmatům, která následují tento vývoj, patří například symetrická antropologie [Latour 2003], mnohodruhová etnografie (multispecies etnography) [Kirksey, Helmreich 2010] nebo antropologie „jdoucí za člověka“ (anthropology beyond human) [Kohn 2007]. Na vztahy s mimo-lidskými aktéry je v rámci těchto přístupů nahlíženo jako na součást sdílené („sociální“) reality a tito jsou nahlíženi jako aktéři, aktivní subjekty, ne pouze jako objekty lidských zájmů, ke kterým se člověk pouze určitým způsobem vztahuje.

Tato („sociální“) skutečnost přitom není omezována pouze na lidský aspekt a „sociální“ v tomto případě neznamená pouze to, co se nějakým způsobem týká člověka a k čemu se člověk nějakým způsobem vztahuje. Realita není definována pouze tím, jak ji definuje a formuluje člověk. Ačkoli je totiž takto formulovaná realita podmíněná řadou různých okolností a je tedy pluralitní, je to vždy pouze realita, formulovaná ze „sociálního“ hlediska v klasickém slova smyslu, tedy z hlediska člověka a jakéhosi všelidského a nadosobního kolosu jménem „společnost“ [Berger, Luckmann 1999]. Symetrická antropologie a další směry, o kterých zde budu mluvit, nechápou realitu jako pouze sociálně (lidsky) konstruovanou, ale nahlížejí na ni jako na něco, co sdílíme a konstruujeme spolu s dalšími, mimo-lidskými organismy a dalšími entitami. Tím se vlastně snaží reflektovat a přehodnotit samotnou kategorii „reality“ či „sociálního reality“.

Latour například nechápe sociologii jako „vědu o společnosti“, vědu, zabývající se výlučně lidským okruhem působnosti, ale spíše jako „asocio-logy“ („asocio-logii“), tedy „vědu o vztazích (asociacích)“, vědu, která se snaží o odhalení vztahů, které se ustavují mezi různorodými prvky (aktéry) sítě. Tito aktéři přitom mohou být jak lidské, tak mimo-lidské povahy. Mohou to být jak lidé, tak zvířata, hmyz, duchovní bytosti, předměty či technologie a mnoho dalšího. Všechny tyto a mnohé jiné entity totiž mohou vstupovat do vzájemných spojení (asociací). Podle Latoura jsou teprve tato spojení tím, co je ustavuje jako specifické entity ve smyslu určitých individualit. Podle Latoura se mimo-lidští aktéři podílejí na spoluutváření reality stejně, jako lidé, ačkoli dosavadní sociální analýza se většinou omezovala právě jen na lidský element [Latour 2008].

Ačkoli se moderní myšlení snaží sféru lidí a sféru přírody (věci samy o sobě) oddělit, na úrovni jednání neustále dochází k jejich míšení. Tím vznikají takzvaní hybridi, činitelé náležející oběma oblastem, vnímaným jako protichůdné. Podle Latoura hybridů v našem světe přibývá, částečně právě proto, že se je moderní diskurz snaží neustále rozpolcovat mezi dvě již zmiňované sféry „kultury“ a „přírody“ („očistit“ je). Tyto sféry však (v rámci moderní společnosti) de facto nikdy neexistovaly. Proto jsme podle něho nikdy nemohli být v tomto smyslu moderní, jak provokativně tvrdí v jednom ze svých textů [Latour 2003]. Sociální skutečnost je podle Latoura nutno zkoumat tak, aby tito obojací aktéři nebyli rozštěpováni a redukováni jen na jeden ze svých svou pólů.

Ve své bakalářské práci bych se chtěla zabývat interakcí člověka a koně, a to z hlediska těchto, řekněme, „symetrických“ přístupů, kdy je mimo-lidský aktér vnímán jako rovnoprávný subjekt, vstupující do interakce, mající vlastní status a schopnost být ve vzájemném vztahu aktivním činitelem, a zvláště pak z perspektivy symetrické antropologie a teorie sítí-aktérů Bruna Latoura. Oproti hledisku, které nahlíží na vztah člověka a zvířete jako na jednostranný vztah, určovaný dominancí a funkčností, bych se jím chtěla zabývat jako oboustranným, dynamickým procesem, v rámci kterého dochází k vzájemného ustavování vztahu mezi člověkem a zvířetem. Zvíře by mělo být v tomto dyadickém vztahu nahlíženo jako subjekt, aktér, který svým jednáním ovlivňuje a ustavuje jednání druhého. (Například [Istomin, Dwyer 2010], [Maustad, Davis, Cowles 2013] nebo [Argent 2010].)

Slova „kůň a jeho jezdec“ v názvu mé práce jsou parafrází k sousloví „jezdec a jeho kůň“, které se běžně používá a zdá se být z těchto dvou možností přirozenější, staví však na první místo člověka, což by moje práce neměla. Ačkoli se jedná o nepatrný detail, chtěla bych přesto už názvem práce alespoň v malé míře naznačit, kam směřuji.

Výzkumná otázka, metoda výzkumu a volba výzkumného terénu

Ve své bakalářské práci bych se chtěla zabývat právě vzájemnou interakcí člověka s koněm, a to jako procesem, který probíhá za rámec druhových hranic. Vztah člověka a koně je pro tento můj záměr vhodný právě z toho důvodu, že ačkoli je kůň člověkem vnímán jako mimo-lidský protějšek – jako zvířecí subjekt, náležící sféře přírody, na rozdíl od lidské, kulturní sféry – je zároveň pevně vklíněn do lidských vztahových sítí. V rámci tohoto vztahu je obvykle vyvíjena soustavná, intenzivní činnost, vedená určitým přesvědčením či orientovaná na určitý cíl, jde o vztah mezi dvěma vzájemně se k sobě vztahujícími partnery. Koně a člověka spojuje každodenní, cílevědomá činnost a interakce, a tento vztah je vzájemný a dynamický. Mým záměrem je zkoumat, jak jsou oba aktéři interakce ustavováni v rámci tohoto každodenního procesu, jak se ovlivňují a přetvářejí na základě toho, jak se k sobě navzájem vztahují.

Na tento problém bych se chtěla zaměřit také z hlediska takzvané teorie „sítí aktérů“ (actor-network theory), jejímž autorem je Bruno Latour. Tento přístup zahrnuje (v duchu symetrické antropologie) do pole svého zájmu nejen lidské, ale také mimo-lidské aktéry, jako jsou neživé objekty, organizace a jiní činitelé. Zaměřuje se na vztahy mezi nimi, na to, jak tyto navzájem velmi nesourodé prvky společně tvoří sociální sítě a tak vytvářejí sociální realitu. Lidský element přitom není vyzdvihován, ale je mu přisuzována stejná váha, jako ostatním (mimo-lidským) aktérům [Latour 2008]. Při svém zkoumání se budu zaměřovat nejen na dyadický pár člověk-kůň, ale také na to, jakým způsobem do tohoto vztahu vstupují další aktéři. Těmi by mohly být například jezdecké a jiné pomůcky (koňské postroje, pomůcky určené k čistění koně, k manipulaci s ním a podobně), stáje a jejich vybavení (boxy, výběhy a podobně), případně další aktéři, jako je literatura o koních. V tomto ohledu bych se chtěla inspirovat článkem Johna Lawa, který v něm pomocí dekonstrukce ukazuje, že moc manažera je tvořena sítí lidských i mimo-lidských aktérů, kterou kolem sebe rozprostírá [Law 2000]. Podobně bych se chtěla zaměřit také na mé dva hlavní aktéry, tedy člověka-jezdce a jezdeckého koně. Chtěla bych si položit otázku, co dělá člověka-jezdce a jezdeckého koně tím čím jsou, a jaké sítě heterogenních aktérů se kolem nich rozprostírají.

Tento problém bych chtěla zkoumat pomocí dat získaných polostrukturovanými rozhovory s několika jezdci mnou zvolené stáje a především na základě etnografického zúčastněného pozorování.