Nestacionarita konstrukce národu v současné Evropě: Časoprostorová diferenciace v podpoře a vlivu faktorů regionálního nacionalismu v Katalánsku
Název práce v češtině:
Nestacionarita konstrukce národu v současné Evropě: Časoprostorová diferenciace v podpoře a vlivu faktorů regionálního nacionalismu v Katalánsku
Název v anglickém jazyce:
Nonstationarity of nation-construction in contemporary Europe: Time-space differentiation in support for and factors behind regional nationalism in Catalonia
Regionální nacionalismus a s ním související separatistické tendence mají výrazný vliv na teritoriální (dez)integraci řady států světa, Evropu nevyjímaje. Tyto procesy přispěly k proměně (akademického) náhledu na státy, které byly tradičně vnímané jako uniformní, kohezní a kontinuální politické entity. Výzkum teritoriální a societální koheze a kontinuity v rámci regionálních nacionalistických hnutí byl však doposud spíše opomíjen, ačkoliv se tento aspekt zdá být klíčovým pro úspěšnou mobilizaci a dosažení cílů separatistických hnutí v heterogenních demokratických společnostech. Tato práce si klade za cíl zkoumat limity uniformity a kontinuity, tj. časoprostorovou diferenciaci v politických afiliacích k secesionistickému regionálnímu nacionalismu v Katalánsku, včetně objasnění možné časoprostorové nestacionarity vlivu faktorů, které tyto afiliace podmiňují. Katalánsko je příkladem regionu se silným kulturním a inkluzivně asimilačním nacionalismem, který proliferuje v rámci etno-kulturně heterogenní a segregované společnosti. Region se v posledním desetiletí přehoupl z fáze každodenního „banálního“ nacionalismu směrem k explicitní a dynamické nacionalistické mobilizaci, která byla podnícena deteriorací vztahů Katalánska se Španělskem (a dále ji prohloubila). Za účelem kontextualizace cílů práce do širší akademické diskuze v práci kriticky diskutuji, evaluuji a navrhuji dílčí rekonceptualizace tří tradičních teoretických přístupů ke konstrukci národu a nacionalismu, tj. teorie teritoriální a societální nacionalizace, teorie permeability národní příslušnosti a teorie konsekvencí nacionalistické mobilizace. Výzkumný design práce vychází z principů (zde inovované) geograficky vrstvené prostorové analýzy a využívá multi-měřítkovou kombinaci teritoriálních a individuálních dat. Proxy vysvětlované (závisle) proměnné pro měření afiliací ke katalánskému nacionalismu jsou volba pro katalánské nacionalistické strany v regionálních volbách u teritoriálních dat a preference pro nezávislost Katalánska u individuálních dat. Data byla zpracována širší škálou metod globální i lokální statistické analýzy. Poznatky získané těmito kvantitativními prostorovými analýzami byly posléze ověřeny terénním výzkumem v severním, jižním a metropolitním Katalánsku v obdobích latentní i mobilizované nacionalistické performance. Ač je jednopřípadovou studií, práce aplikuje multi-dimenzionální komparativní analýzu pro systematické zkoumání rozdílů v afiliacích ke katalánskému nacionalismu a jejich faktorů mezi třemi oblastmi v rámci Katalánska, mezi fázemi „banálního“ a mobilizovaného nacionalismu a mezi pěti úrovněmi agregace dat (jednotlivci, volební místnosti, municipality, comarcas a provincie). Výsledky analýzy indikují, že podpora pro katalánský nacionalismus a nezávislost se s intenzifikací nacionalistické mobilizace teritoriálně fragmentovala a polarizovala, což je výsledkem zvýšené etnicizace nacionalistických afiliací v tomto období. Tato evidence vyvrátila všechny předpoklady postulované třemi konceptualizacemi teze nacionalizace, včetně v této práci nově navržené rekonceptualizace (tj. (ne)stacionarita). Popsaná situace vyplývá z neúspěšné integrace kastilské minority v Katalánsku do konstruktu katalánského národu i z působení místně specifických kontextuálních faktorů v severní a jižní oblasti regionu. Na rozdíl od teze nacionalizace se potvrdily konsekvence postulované modelem nacionalistické mobilizace v podobě zvýšené etnicizace nacionalistických afiliací v období cirkulace explicitního secesionistického nacionalismu ve veřejném diskurzu. Práce ověřila dlouhodobý předpoklad, že ideologie i hnutí za katalánským nacionalismem odpovídají konceptu kulturního nacionalismu. V období nacionalistické mobilizace se však integrační a asimilační potenciál kulturního nacionalismu vytratil ve prospěch etno-exkluzivistického vymezení. Toto důležité zjištění stejně jako i veškerá předchozí evidence však mají své limity, které jsou dané nestacionaritou výskytu a interakcí jevů v prostoru a čase. V rámci katalánského teritoria se ve vzrůstající míře od roku 2012 vytvořily tři supra-lokální územní bloky, tzv. prostorové režimy, které se mezi sebou liší v intenzitě podpory pro katalánský nacionalismus, míře polarizace této podpory, explanační síle etno-kulturní štěpné linie, efektu nacionalistické mobilizace a významu lokálního kontextu. Opuštění přístupu založeného na metodologickém nacionalismu umožnilo hloubkovou explorativní analýzu vnitřní diferenciace a odhalilo potenciálně důležité teoretické implikace. Zjištění této práce by ale neměla být brána jako univerzálně platná, nebudou-li ověřena extenzivní komparací více případů separatistického regionálního nacionalismu v Evropě i v globálním měřítku.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
Regional nationalism and consequent separatist tendencies have a significant impact on the territorial (dis)integration of many countries across the globe, and Europe is no exception. These processes contributed to changes in the traditional academic understanding of states as uniform, cohesive, and continuous political entities. Nevertheless, research on territorial and societal cohesion and continuity within regional nationalist movements has so far been neglected, even though this aspect seems to be key to the successful mobilization and goal achievement of separatist movements in heterogeneous democratic societies. This thesis aims to examine the limits of uniformity and continuity, that is, a time-space differentiation in political affiliations to secessionist regional nationalism in Catalonia, including the explanation of a time-space nonstationarity in the effects of factors behind the affiliations. Catalonia is an example of region with intense cultural and inclusive-assimilationist nationalism which proliferates within an ethno-culturally heterogeneous and segregated society. In the last decade, the region has shifted from a phase of everyday, “banal” nationalism to an explicit and dynamic nationalist mobilization, which has been brought about by (and further intensified) the deterioration of Catalonia–Spain relations. In order to contextualize this thesis’ objectives into a broader theoretical discussion, I contemplate, evaluate, and propose a reconceptualization of three traditional theoretical approaches to the construction of nations and nationalism. These are the theory of territorial and societal nationalization, the theory of permeability in national membership, and the theory of nationalist mobilization. The research design of this thesis is inspired by the principles of (herein innovated) geographically nested spatial analysis and makes use of a multi-scalar combination of territorial and individual data. Proxy response variables for measuring affiliations to Catalan nationalism are the vote for Catalan nationalist parties in regional elections for territorial data and preferences for Catalonia’s independence for individual data. The data are analysed using a range of global and local statistical methods. The findings obtained from quantitative spatial analysis were subsequently confirmed by in situ research in northern, southern, and metropolitan Catalonia during periods of both latent and mobilized nationalist performance. Even though a single-case study, this thesis uses multi-dimensional comparison to examine differences in affiliations to Catalan nationalism and factors behind them between three areas within Catalonia, between phases of banal and mobilized nationalism, and between five scales of data aggregation (individuals, polling stations, municipalities, comarcas, and provinces). Results indicate that support for Catalan nationalism and independence has become fragmented and polarized in space during the unfolding of nationalist mobilization. This is a result of the ethnicization of affiliations to nationalism, which increasingly took place in this period. Present evidence disapproved all assumptions being postulated by the three conceptualizations of the nationalization thesis, including a newly proposed reconceptualization of (non)stationarity. This results from the failure of Catalan nationalism to integrate the Castilian minority group in Catalonia into the construct of Catalan nation as well as from the effects of place-specific contextual factors in northern and southern parts of the region. Unlike the nationalization thesis, the postulates of the nationalist mobilization model were corroborated. Higher ethnicization of nationalist affiliations indeed occurred during the periods of explicit secessionist demands. This analysis corroborated the long-term assumption that the ideology and the movement behind Catalan nationalism correspond to the premises of cultural nationalism. However, the integrative and assimilationist potentials of cultural nationalism have faded away in favour of ethno-cultural, exclusionary concept of nation since the unfolding of nationalist mobilization. This important finding as well as all the present evidence have certain limits, which result from the nonstationarity of the phenomena’s occurrence and interaction across space and time. Within the Catalonia’s territory, three supra-local territorial blocs, termed spatial modes, have been increasingly distinguishable since 2012. These areas are mutually distinct in terms of the intensity of support for Catalan nationalism, the strength of support polarization, the explanatory power of the ethno-cultural cleavage, the effect of nationalist mobilization, and the importance of local context. Abandoning the research approach of methodological nationalism enabled an in-depth explorative analysis of internal differences and revealed challenging theoretical implications. Despite this, the findings should not be considered universally valid until an extensive comparison of multiple cases of secessionist regional nationalisms in Europe and in the global scale is conducted.
- zadáno vedoucím/školitelem