Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 336)
Detail práce
   Přihlásit přes CAS
Problematika ideálu pospolitosti v moderních společnostech
Název práce v češtině: Problematika ideálu pospolitosti v moderních společnostech
Název v anglickém jazyce: The ideal of community in modern societies
Klíčová slova: Pospolitost, modernita, kritická teorie, sociální uznání
Klíčová slova anglicky: Community, modernity, critical theory, social recognition
Akademický rok vypsání: 2005/2006
Typ práce: disertační práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Katedra sociologie (21-KSOC)
Vedoucí / školitel: PhDr. Mgr. Marek Hrubec, Dr., Ph.D.
Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
Datum přihlášení: 05.12.2010
Datum zadání: 05.12.2010
Datum a čas obhajoby: 28.06.2011 00:00
Datum odevzdání elektronické podoby:27.01.2011
Datum odevzdání tištěné podoby:06.12.2010
Datum proběhlé obhajoby: 28.06.2011
Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
Oponenti: doc. PhDr. Ing. Milan Znoj, CSc.
  doc. PhDr. Marek Skovajsa, M.A., Ph.D.
 
 
Zásady pro vypracování
V této práci se budu zabývat otázkou pospolitosti jako jedním ze stále se vracejících motivů v moderním společenském myšlení. Zpravidla se přitom jedná o ideál kritický, pomocí kterého je vyznačen jeden aspekt sociálních vztahů, který v současných společnostech schází nebo je nedostatečný. Je možné tento aspekt pojmenovat jako vzájemné spojení lidí, jistotu plynoucí ze zakotvení v širším sociálním celku, přináležitost. Jeho ovocem je zdravá sebedůvěra a orientace ve světě, a odsud plynoucí schopnost jednání. Naproti tomu člověk zbavený svého místa v síti vzájemnosti existující v pospolitosti je ohrožen absencí zakotvení v silných mezilidských vztazích, a ve výsledku tím jeho svoboda není posílena, nýbrž naopak oslabena. Pointou této kritiky je, že instituce moderního života, zejména uspořádání ekonomického života a podoba a rozsah měst vedou k likvidaci oněch sítí vztahů, aniž by je dostatečně nahradily, a proto jako svůj vedlejší produkt vytvářejí vyloučení a anomii. Taková nebo podobná kritika může přicházet z různých pozic a zaštiťovat rozmanité sociální projekty, které mohou být i vzájemně protikladné. Rozhodně však o ní nepanuje jednoznačná shoda, a to jak na rovině diagnózy, tak kritiky. Na rovině popisu existují také studie dokládající vznik mnoha nových forem společenství, umožněných podmínkami městského života; podobně je možné problematizovat příliš negativní a polarizující popis individualismu. Co se týče kritiky, je možné také hájit tezi, že pospolitosti odstraněné modernizací byly především záštitou hierarchických vztahů a genderových nerovností, a sociální uspořádání dovolující větší individualismus poskytuje většímu množství svobodně se rozhodnout, jak se svým životem naložit.
Stanovisko rozvíjené v této práci chci postavit na analýze teorií zpracovávajících pospolitost jako osobitou normativní představu a na ocenění silných stránek protichůdných pozic. Negativní svoboda takto představuje především možnost pro každého (kdo ji má), aby naplňoval svůj život podle svých nejlepších předpokladů. V této perspektivě se moderní sociální uspořádání ukazuje jako velká emancipace od skupinových tlaků, které formovaly lidské životy podle příliš omezujících vzorů. Síla protikladného příběhu tkví potom ve zdůraznění nevyhnutelné vztahovosti člověka – aby vůbec byl naplněný život možný, je potřeba nejprve naučit se žít v lidské společnosti a chápat hodnoty, které mohou život naplňovat. Samotný dobře prožitý život potom není jenom individuální statek, ale zhodnocuje se ve společenství druhých jako vzor, potvrzení či rozvinutí společných hodnot. Proto lze chápat přílišný individualismus – či lépe privatismus – spočívající v žití vlastního života s minimem lidských vztahů jako špatně využitou osobní svobodu.
Tyto hodnotové úvahy zde mají za účel poukázat k relevanci tématu pospolitosti; samotným cílem této práce však je sociologická analýza problému pospolitosti jakožto důležitého ideálu v rámci moderních společností. Tím mám na mysli zkoumání a zhodnocení významu různých empirických fenoménů, které by mohly být za pospolitost označeny, a jejich vzájemných vztahů. Jde tedy o dvě provázané oblasti. V té první jde o to, na základě uchopení společenství jako jevu charakterizovaného určitými náležitostmi, zejména na rovině vztahů mezi jeho členy, identifikovat různé celky, které tyto charakteristiky rozmanitými způsoby naplňují. Jedná se především o malá, lokální společenství, která jsou tím, co se ve většině případů pod tímto pojmem chápe. Některé významné rysy společenství však je možné nalézt také u velkých celků, jakými jsou např. národy. Nakonec se budu zamýšlet nad dalšími možnostmi rozvinutí základní definice. Druhou oblastí jsou potom vzájemné vztahy zkoumaných pospolitostí na pozadí moderních sociálních institucí. Každá má poněkud odlišnou vnitřní strukturu, vztah k hodnotám a také si jinak nárokují loajalitu svých členů. Z jejich vzájemných interakcí se rodí někdy konfliktní dynamika.
Práce se skládá ze čtyř částí. První dvě se budou věnovat analýze pojmových nástrojů potřebných pro rozvinutí koncepce ideálu pospolitosti, a třetí a čtvrtá se blíže věnují této koncepci a některým jejím důsledkům. Volba analytických nástrojů odráží mé přesvědčení, že téma je třeba zkoumat v kontextu modernity, a proto se věnuji těm teoriím, které explicitně reflektují její povahu jakožto (také) normativního projektu.
V první části se budu věnovat koncepci představ společnosti („social imaginaries“), které v této podobě rozvinul především Charles Taylor. Spolu s tím jsou zde rozebrány také některé práce Benedicta Andersona a Craiga Calhouna. Tato část má dvojí záměr. První je představit tuto koncepci jako výkladové schéma pro analýzu skrytých vrstev porozumění motivujících kolektivní jednání. Druhý spočívá ve využití silného důrazu na morální rozměr tohoto porozumění, ve kterém se pochopení toho, co je, a toho, co by mělo být, vždy prolíná. Tento rozměr umožňuje tematizovat pospolitost (či její absenci) v moderních společnostech v souvislostech určitých konstitutivních ideálů, které se do debaty o ní promítají.
Druhá část se zabývá otázkou začlenění jednotlivce do společenství, pojatého jako síť vztahů a morálních očekávání. Tato analýza je provedena skrze teorii uznání Axela Honnetha a některých blízkých autorů. Vztah mateřské lásky interpretovaný v logice uznání je procesem postupného opouštění prvotní symbiózy a nalézáním druhého jakožto odlišného člověka, který je oprávněným adresátem přijetí a uznání. Člověk se ve světle této analýzy jeví jako bytost nevyhnutelně přináležející k nějaké síti vztahů nabitých hodnocením.
Třetí část je zaměřena k více deskriptivnímu vymezení pospolitosti, a to ve dvou oddílech. První se vyrovnává se sociálně filosofickými teoriemi řazenými ke komunitarismu, která vychází z určitého pojetí lidské existence. Věnuji se zde jednotlivým aspektům těchto teorií, kterými jsou osoba, tradice a morální argumentace. V druhém oddíle této části se zabývám hlavními charakteristikami jednotlivých forem pospolitostí – malých lokálních a rozsáhlých pomyslných.
Poslední část se zaměřuje na některé implikace tohoto pojetí. Především se jedná o oblast hodnot, které jsou v těchto společenstvích zakotveny různými způsoby. To potom souvisí s tím, jak to které společenství může jednat jakožto kolektivní subjekt. Dále jsou zde rozebrány různé podoby koexistence různých forem společenství a jejich důsledky v sociální a částečně v politické oblasti. Nakonec bude toto pojetí konfrontováno s otázkou modernity, se snahou zodpovědět otázku, jaké je postavení pospolitosti v morálním sebepojetí moderních společností.
Seznam odborné literatury
Anderson, Benedict: Představy společenství. Praha, Karolinum 2008.
Anderson, Benedict: The Spectre of Comparisons. Nationalism, Southeast Asia and the World. London, Verso 1998.
Calhoun, Craig: „Nationalism and Ethnicity.“ Annual Review of Sociology, Vol. 19 (1993), p. 211-239.
Calhoun, Craig: Nations Matter. Culture, History and the Cosmopolitan Dream. Abingdon, Routledge 2007.
Eriksen, Thomas Hylland: Antropologie multikulturních společností. Rozumět identitě. Praha/Kroměříž, Triton 2007.
Etzioni, Amitai: „Old Chestnuts and New Spurs.“ in: týž (ed.): New Communitarian Thinking. Persons, Virtues, Institutions, and Communities. Charlottesville and London, University Press of Virginia 1995, s. 16-34.
Honneth, Axel: „The Struggle for Recognition. The Moral Grammar of Social Conflicts.“ Cambridge, Polity Press 1995.
Honneth, Axel: Meze liberalismu. K politicko–etické diskusi o komunitarismu. In: Velek, Josef (ed.): Spor o liberalismus a komunitarismus. Praha, Filosofia 1996, s. 13–38.
Honneth, Axel: The Critique of Power. Reflective Stages in a Critical Social Theory. Cambridge, Mass., The MIT Press 1991.
Hrubec, Marek: „Východiska Taylorova výkladu ambivalentního charakteru moderny.“ in: Taylor, Charles: Etika autenticity. C. d., s. 113-132.
Laitinen, Arto: „Interpersonal Recognition: A Response to Value or a Precondition of Personhood.“ in: Inquiry, Vol. 45, 4, s. 463-478.
MacIntyre, Alasdair: Ztráta ctnosti. K morální krizi současnosti. Praha, OIKOYMENH 2004.
Sandel, Michael: Liberalism and the Limits of Justice. Cambridge University Press, Cambridge 1982.
Taylor, Charles, „Explanation and Practical Reason.“ in: Nussbaum, Martha and Sen, Amartya (eds.): The Quality of Life. Oxford, Oxford University Press 1993, s. 208-232.
Taylor, Charles: A Secular Age. Cambridge, Mass., The Belknap Press of Harvard University Press, 2007.
Taylor, Charles: Modern Social Imaginaries. Duke University Press 2004.
Taylor, Charles: Sources of the Self. The Making of the Modern Identity. Cambridge, Mass., Harvard University Press, 1989.
Velek, Josef (ed.): Spor o liberalismus a komunitarismus. Praha, Filosofia 1996.
Walzer, Michael: „The Communitarian Critique of Liberalism.“ in: Political Theory, Vol. 18, No. 1. (Feb., 1990), pp. 6-23.
Walzer, Michael: Interpretace a sociální kritika. Praha, Filosofia 2000
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK