Angažovanost Čínské lidové republiky v Africe

• Název práce v češtině: Angažovanost Čínské lidové republiky v Africe
• Název v anglickém jazyce: Involvement of the People's Republic of China in Africa
• Klíčová slova: Čínsko-africká spolupráce, ekonomická sféra, politická sféra, politika nevměšování se, nevázaná pomoc, přímé zahraniční investice, zahraniční pomoc, nerostné suroviny, trh, lidská práva
• Klíčová slova anglicky: China-Africa cooperation, economic sphere, political sphere, non-interference policy, aid without conditions, foreign direct investment, foreign aid, mineral resources, market, human rights
• Akademický rok vypsání: 2009/2010
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra mezinárodních vztahů (23-KMV)
• Vedoucí / školitel: PhDr. Irah Kučerová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 24.10.2010
• Datum zadání: 24.10.2010
• Datum a čas obhajoby: 29.01.2013 09:00
• Místo konání obhajoby: IPS FSV UK, U kříže 8/661 158 00 Praha 5 – Jinonice
• Datum odevzdání elektronické podoby: 07.01.2013
• Datum proběhlé obhajoby: 29.01.2013
• Oponenti: PhDr. JUDr. Tomáš Karásek, Ph.D.

Seznam odborné literatury

Seznam literatury

a) neperiodická

Alden, Ch: 2008. China Returns to Africa: A Rising Power and a Continent Embrace. Columbia University Press: Columbia.
Drulák, P.: 2003. Teorie mezinárodních vztahů. Portál: Praha.
Guzzini, S.: 2004. Realismus v mezinárodních vztazích a mezinárodní politické ekonomii. Barrister & Principal: Brno.
Lanteigne, M.: 2009. Chinese foreign policy. Routlege: London.
Pšeja, P. – Krpec, O.: 2006. Mezinárodní politická ekonomie. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity: Brno.
Shaun, B.: 2009. China and the Global Political Economy. Palgrave: Great Britain.

b) periodická

Michel, S: 2008. When China met Africa. Foreign Policy, 2008, 39-46.
Sautman, B. – Hairong, Y.: 2008. The Forest for the Trees: Trade, Investment and the China-in-Africa discourse. Pacific Affairs, 1/2008, 9-29.
Swan, James: 2008. China-Africa Relations and the Global Village: Diplomatic Perspective. DISAM Journal of International Security Assistance Management. 3/2008.
Taylor, I: 2008. Sino-African Relations and the Problem of Human Rights. African Affairs, 426/2008, 63-87.
Yu, G.T.: 1988. Africa in Chinese Foreign Policy. Asian Survey, 8/1988, 849-862.
Záhořík, J.: 2008. Severovýchodní Súdán. „Zapomenutý konflikt“ v širší perspektivě. Mezinárodní vztahy, 3/2008, 47-63.

c) internetové zdroje

Berdych, A. – Prášil, V.: 2006. Půlstoletí čínsko-africké mesaliance. Mezinárodní politika, 12/2006
(dostupné na: http://www.amo.cz/publikace/pulstoleti-cinsko-africke-mesaliance.html, datum náhledu 17.12.2009).
Broadman, H.G.: 2008. China and India Go to Africa. Foreign Affairs, 2008 (dostupné na: http://www.freerepublic.com/focus/f-chat/1986806/posts, datum náhledu 17.12.2009).
Brookers, P. – Shin, J.H.: 2006. China’s Influence in Africa: Implications for the United States. The Heritage Foundation, 22.2.2006 (dostupné na: http://www.heritage.org/Research/AsiaandthePacific/bg1916.cfm, datum náhledu 17.12.2009).
China in Africa: Developing ties. BBC News, 22.10.2007 (dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/7086777.stm, datum náhledu 17.12.2009).
Hanson, S.: 2008. China, Africa, and Oil. Council on Foreign Relations, 6.6.2008 (dostupné na: http://www.cfr.org/publication/9557/, datum náhledu 17.12.2009).
Lee, J.: 2009. China’s Africa Gambit. Time, 16.10.2009 (dostupné na: http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,1934868,00.html, datum náhledu 17.12.2009).
Looy, Judith van de: 2006. Africa and China: A Strategic Partnership? African Studies Centre, 2006, 1-28 (dostupné na: http://www.ascleiden.nl/pdf/wp67.pdf, datum náhledu 17.12.2009).
Lyman, N.P.: 2005. China’s Rosing Role in Africa. Council on Foreign Relations, 21.6.2005 (dostupné na: http://www.cfr.org/publication/8436/chinas_rising_role_in_africa.html, datum náhledu 17.12.2009).
Politzer, M.: 2008. China and Africa: Stronger Economic Ties Mean More Migration. Migration Information Source, 2008 (dostupné na: http://www.migrationinformation.org/Feature/display.cfm?id=690, datum náhledu 17.12.2009).
Swain, J.: 2008. Africa, China’s new frontier. Times Online, 10.2.2008 (dostupné na: http://www.timesonline.co.uk/tol/news/world/africa/article3319909.ece, datum náhledu 17.12.2009).

Předběžná náplň práce

Formulace problematiky

Za poslední desetiletí (významný mezník představuje rok 1978, kdy v zemi došlo k důležitým reformám) dochází v Číně k nebývale vysokému ročnímu nárůstu dynamiky a výkonu ekonomiky, kdy její růst opakovaně ročně převyšuje 10%. I díky tomu se Čína stala významným hráčem na světovém hřišti. V současnosti je dle absolutního HDP čtvrtou největší ekonomikou světa. Neustále stoupá její ekonomický, vojenský, ale i politický potenciál. Je zřejmé, že se Čína svými aktivitami snaží dohnat či dokonce předehnat současné postavení Spojených států. S rostoucím průmyslem a s rostoucí poptávkou čínského obyvatelstva se zvyšuje i spotřeba surovin a energií, což způsobuje rostoucí zájem Číny po surovinách, především pak po ropě. I přesto, že si Čína dříve zakládala na své soběstačnosti, v současnosti je nucena pro udržení růstu tempa své ekonomiky suroviny do země dovážet.
V posledních letech hraje pro Čínu stále významnějšího obchodního partnera Afrika. Dochází tak k postupnému propojení nejlidnatější země světa s nejchudším kontinentem. Afrika je velmi bohatý kontinent na přírodní suroviny a ropu, o kterou jeví zájem nejen Čína, ale i Spojené státy a Evropa. Čína je však na dobré cestě, aby získala na černém kontinentu převažující vliv. Nejen, že Čína je stále více závislá na dovozu ropy a dalších surovin z Afriky, ale též Afrika slouží jako příhodný trh pro export čínských spotřebních komodit, který zahrnuje například textilní výrobky. Na vztahy mezi Čínou a africkými zeměmi však nelze nahlížet jako na hru s nulovým součtem. Vzájemné aktivity jsou přínosem pro obě strany. Na jednu stranu Afrika exportuje do Číny své přírodní bohatství, na stranu druhou je pro Afriku největším přínosem to, že Čína kontinent zásobuje obrovskými finančními obnosy a též svým know-how, které mohou přispět k jejímu rozvoji.
I přesto, že Čína zastává vůči Africe politiku partnerství a rovnosti, ne vždy se jedná o vztah rovnocenný. Lze se domnívat, že čínská přítomnost v Africe přináší kontinentu i negativní stránky a může tak paradoxně přivádět kontinent ještě do větší chudoby. Můžeme zmínit například zaplavení afrických trhů levnými čínskými komoditami, které znehodnocují africké podnikání. Africe též nemusí přispívat fakt, že Čína svoji pomoc „neváže“ a zastává politiku „nevměšování se“ do vnitřních záležitostí států, čímž ještě více zhoršuje otázku lidských práv v zemích jako je například Súdán či Zimbabwe.
V současnosti spolupráce nabývá nových dimenzí, než jak tomu bylo v minulosti. Vzájemná spolupráce zahrnuje několik klíčových prvků jako je vojenská spolupráce, obchod se strategickými surovinami, obrovský příliv čínských investic do Afriky a též již zmíněný ochod se základními spotřebními komoditami.



Výběr zemí

I přesto, že Čína spolupracuje s velkým počtem afrických zemí, vybrala jsem následující státy, jimiž jsou Súdán, Zimbabwe, Angola a Nigérie. Jedná se o země, které jsou bohaté na přírodní suroviny, především pak na ropu (vyjma Zimbabwe, které má však významné naleziště jiných přírodních surovin jako je například železná ruda, měď či nikl), díky čemuž se tyto státy stávají pro Čínu stále více atraktivními pro vzájemnou spolupráci. Angola, Súdán a Nigérie představují z pohledu obchodního obratu pro Čínu nejvýznamnější africké partnery. I Zimbabwe představuje významného čínského obchodního partnera a navíc má spolupráce s tímto státem i další zajímavá specifika. V případě Zimbabwe se jedná především o kontroverzní čínské zahraniční aktivity s autoritářským režimem Roberta Mugabeho.
Jedná se o země, které mají dlouhodobé obchodní styky s Čínou, které probíhají již několik desítek let (s výjimkou Jižní Afriky, která s Čínou začala významně spolupracovat až po pádu apartheidu). V posledních letech dochází k významnému nárůstu vzájemné spolupráce.



Časová období

Ve své práci se budu zaobírat především obdobím posledních přibližně šedesáti let. Tuto časovou periodu jsem rozdělila do tří období. První období začíná rokem 1949, tedy v době, kdy došlo ke vzniku komunistické Číny (především se však jedná o období po začátku dekolonizace v Africe), a končí na počátku devadesátých let, tedy po skončení bipolární konfrontace. Další období představují devadesátá léta, kdy konec konfliktu mezi Východem a Západem změnil charakter vzájemné spolupráce mezi Čínou a jednotlivými africkými zeměmi. Důraz bude kladen především na období, které začíná rokem 2000 a trvá až do současnosti. Rok 2000 je významný především tím, že bylo založeno Fórum čínsko-africké spolupráce a byl uspořádán první summit Číny se zástupci 44 afrických zemí. Od tohoto roku došlo k výraznému nárůstu spolupráce mezi Čínou a Afrikou a vzájemná spolupráce nabyla odlišných dimenzí.



Důvod volby tématu

Důvod, proč jsem se rozhodla zpracovat svoji diplomovou práci na téma zahraniční politiky Číny na africkém kontinentu, je především fakt, že i přesto, že Čína se neustále těší stále se zvětšujícímu se vlivu na africkém kontinentu, není této problematice v českém kontextu věnováno příliš pozornosti. Další důvod spatřuji ve faktu, že i přesto, že čínsko-africké vztahy se těší dlouhé historii, v současnosti má tato spolupráce odlišné dimenze, které reflektují i již zmíněný ekonomický boom (ale nejen ten), ke kterému v zemi za poslední desetiletí dochází, kdy průměrně ročně vzroste čínská ekonomika přibližně o 10%. Tyto změny ve vzájemných vztazích považují za zajímavé, neboť se jedná o stále probíhající aktivity, které neustále mohou v jednotlivých zemích Afriky měnit svůj charakter (tím mám na mysli především se zvyšující se proti-čínské aktivity v některých zemích, které jsou nejvíce patrné v Zambii).



Cíl práce

Ve své práci se zaměřím na jednotlivé čínské aktivity v Africe, které budu na základě dostupných internetových zdrojů a literatury analyzovat. Vzhledem k tomu, že fenomén spolupráce Číny s africkými zeměmi nepředstavuje nový jev, nastíním vzájemné vztahy již od svého počátku. Především se však budu zabývat současnými vzájemnými vztahy, které mají odlišnou dimenzi od vztahů předchozích.

Cílem mé práce je nalézt odpovědi na následující otázky:

Co tvoří základ vzájemné spolupráce Číny s vybranými africkými zeměmi a jaké negativní a pozitivní stránky tato spolupráce přináší africkým zemím?

Jak se vzájemná čínsko-africká spolupráce měnila v historické perspektivě?


Hypotéza, kterou se práce snaží ověřit, či vyvrátit, je to, že čínská politika „nevměšování“ se do vnitřní politiky jiných států a též její politika „nevázané“ pomoci je důvodem vysokého afrického zájmu o spolupráci s Čínskou lidovou republikou.


Operacionalizace proměnných

V hypotéze jsem stanovila následující nezávislé proměnné, kterými jsou ekonomické nevměšování/vměšování a též politické nevměšování/vměšování. Za další nezávislou proměnnou jsem stanovila nevázanou/vázanou pomoc. Závislou proměnnou v našem případě představuje ne/spolupráce afrických zemí s Čínou. Ve své práci budu zkoumat, zda a jak se nezávislé proměnné měnily v průběhu jednotlivých období, a na základě toho jak se následně měnila závislá proměnná.
Ve své práci budu vycházet z odborných textů a pramenů, které se touto problematikou zabývají, dále bude nutné čerpat z oficiálních stránek jednotlivých ministerstev zahraničních věcí a též se zaměřím na analýzu výroků politických představitelů obou stran, tedy jak Číny, tak i dalších vybraných afrických zemí spolupracujících s Čínou. Bude též nutné se zaměřit na postoje afrických zemí a její politické a mediální reprezentace ke stoupající intenzitě vzájemné spolupráce.



Teoretické východisko

Východiskem mé práce je zjistit, na základě jaké teorie mezinárodních vztahů lze interpretovat angažovanost Čínské lidové republiky na africkém kontinentu. Domnívám se však, že možné východisko pro moji práci představuje neorealismus. Neorealismus vychází z realismu, kterým však dnes již nelze vysvětlit chování států v mezinárodním systému. Namísto realismu, který se zaměřuje na lidskou povahu, která je od přírody špatná, se neorealismus zabývá mezinárodním systémem. Dle hlavního myslitele neorealismu Kennetha Waltze řídící princip mezinárodního systému představuje jeho anarchická povaha, kde nejdůležitější roli sehrávají státy. Waltz se staví vůči antropologickému základu mezinárodních vztahů, který zastávají realisté. Dle Waltze moc v mezinárodním systému plyne z distribucí schopností mezi samotnými státy. Dle neorealistů jsou ekonomické nástroje používány pro dosažení jak politických, tak i vojenských cílů.



Výběr metody

Dané téma jsem se rozhodla zpracovat v rámci případové studie. Bude se jednat o diachronní analýzu čínského přístupu k vybraným africkým zemím. Pro tuto metodu jsem se rozhodla především proto, že v mé ambici není tento případ zobecnit, avšak důraz kladu na hlubší porozumění tomuto konkrétního případu. Tento případ zkoumám pro jeho jedinečnost. Vzhledem k tomu, že jsem předem stanovila výzkumné otázky, bude se jednat o jednopřípadovou studii, která bude mít vysvětlující charakter. Zvolené téma je ohraničené jak časově, tak tematicky, ale je nutné ho zkoumat v širším kontextu, jak historickém, tak i mezinárodním. Vzhledem k tomu, že provádím diachronní analýzu celkem dlouhodobého vývoje čínské zahraniční politiky a též díky faktu, že se soustředím na poměrně velký počet zemí, není v mých silách zabíhat do historických detailů.
Ve své práci se zaměřím na dvě roviny spolupráce a to na ekonomickou a politickou, které budu detailně kvalitativně i kvantitativně analyzovat v různých časových periodách. V práci budu vycházet z řady kvantitativních údajů jako je například objem vzájemného obchodu, množství exportu z Číny do afrických zemí a naopak, objem investic či například množství humanitární pomoci Číny africkým zemím, které mi pomohou zanalyzovat intenzitu čínské angažovanosti na africkém kontinentu. Dále budu kvalitativně analyzovat povahu vzájemné spolupráce a její jednotlivé složky. Zaměřím se na kladné a záporné stránky, které vzájemná spolupráce zemím Afriky přináší. Co se týče politické spolupráce, zaměřím se na Afriku jako na možného spojence Číny v multilaterálních organizacích na mezinárodním poli. Dále se zaměřím především na to, jaký vliv Čína sehrává v podpoře afrických často nedemokratických režimů.



Rozdělení kapitol

Kapitola 1.: první kapitola bude obsahovat výzkumný rámec studované problematiky – teoretický základ, formulace problematiky, shromažďování dat, metodologie výzkumu atd.

Kapitola 2.: v druhé kapitole se zaměřím na vývoj čínsko-afrických vztahů v období od vzniku komunistické Číny, kdy především bude pro nás významným mezníkem období protikoloniálních bojů v Africe a následná dekolonizace v afrických zemích, až do konce konfliktu mezi Východem a Západem.

Kapitola 3.: ve třetí části se zaměřím na vývoj vzájemných vztahů v období od konce bipolární konfrontace, tedy od počátku devadesátých let až do začátku 21. století.

Kapitola 4.: v následující kapitole budu klást důraz na vývoj vztahů mezi Afrikou a Čínou od roku 2000, tedy od roku, který představuje významný mezník vzájemných vztahů v současnosti. Též analyzuji kladné a negativní dopady čínsko-africké spolupráce na africké státy a jejich ekonomický rozvoj a též analyzuji jednotlivé dimenze spolupráce v současnosti.