Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 368)
Detail práce
   Přihlásit přes CAS
Lhůty při správě daní
Název práce v češtině: Lhůty při správě daní
Název v anglickém jazyce: Time limits in tax administration
Klíčová slova: Lhůta, doba, počítání lhůt, běh lhůty, správa daní, daňový řád, lhůta pro podání daňového tvrzení, splatnost daně, lhůta pro stanovení daně, lhůta pro placení daně
Klíčová slova anglicky: Time limit, period of time, calculation of time limit, running of time limit, administration of taxes, Tax Procedure Code, time limit for submission of tax return, tax maturity date, time limit for tax assessment, time limit for tax collection
Akademický rok vypsání: 2009/2010
Typ práce: disertační práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Katedra finančního práva a finanční vědy (22-KFP)
Vedoucí / školitel: prof. JUDr. Hana Marková, CSc.
Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
Datum přihlášení: 01.03.2010
Datum zadání: 01.03.2010
Datum a čas obhajoby: 16.09.2013 09:30
Místo konání obhajoby: PF UK místnost č. 412
Datum odevzdání elektronické podoby:24.06.2013
Datum proběhlé obhajoby: 16.09.2013
Oponenti: JUDr. Petr Novotný, Ph.D.
  Zdeněk Karfík
 
 
Předběžná náplň práce
Lhůty při správě daní

Lhůty plní v právu nezastupitelnou úlohu. Mají místo všude tam, kde má být provedení určitého úkonu (výkon práva či pravomoci nebo splnění povinnosti) omezeno v čase tak, aby po uplynutí stanovené doby bylo možné definitivně konstatovat, že takový úkon proveden nebyl a s tímto případem pak spojit předvídané právní následky. Hlavním účelem lhůty je tak časové ohraničení stavu nejistoty stran toho, zda úkon proveden bude či nikoli a podle toho určit, jestli nastane následek provedení úkonu anebo následek zmeškání lhůty. Ani právní úprava správy daní se bez lhůt samozřejmě neobejde. Leckdy je totiž třeba pro provedení úkonu vymezit přiměřený čas. Takový čas pak má být vymezen lhůtou. Jinak by bylo možné pouze říci, že úkon již proveden byl, anebo že ještě proveden nebyl, nikoli však, že již proveden být měl. Pokud by pak ten, kdo mohl nebo měl úkon provést, takový úkon neprovedl, celý proces správy daní by mohl ustrnout v čase.

Cílem této práce je nejprve prozkoumat institut lhůt v jeho obecných základech. Právní věda se totiž obecnými vlastnostmi lhůt zabývá spíše parciálně. Tomu je věnována obecná část této práce. V první kapitole obecné části autor nejprve vymezuje pojem správy daní. Jako určitý úvod do problematiky lhůt autor pojal výklad o fenoménu času a jeho významu v právu (kapitola druhá). Třetí kapitola je věnována vymezení pojmu lhůty a jeho odlišení od jiných časových úseků. Ve čtvrté kapitole autor zkoumá druhy lhůt, jak jsou současnou právní vědou pojímány. V páté kapitole se autor zabývá počítáním času v právu. Vedle pravidel počítání lhůt se autor zamýšlí i nad pravidly počítání jiných časových úseků. Samostatnou pozornost věnuje problému počítání lhůt podle daňového řádu. Poslední kapitola obecné části práce je zaměřena na běh lhůt podle daňového řádu. Zde je pojednáno o počátku běhu lhůty, prodloužení, stavení a přerušení lhůt, jakož i o jejich zachování a zmeškání.

Ve zvláštní části práce autor zkoumá vybrané lhůty, které se při správě daní uplatňují. Hlavním cílem zde je zjistit, zda dosavadní přístup právní vědy i aplikační praxe obstojí vůči obecným poznatkům o lhůtách. V první kapitole zvláštní části práce se autor zabývá lhůtami pro podání daňových tvrzení. Druhá kapitola je věnována lhůtám splatnosti daně. V této souvislosti je zmíněna i lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku. Ve třetí kapitole autor zkoumá lhůtu pro stanovení daně. Zvláštní pozornost zde věnuje nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3244/09 ze dne 10.3.2011. Čtvrtá kapitola je věnována lhůtě pro placení daně. Zde je pak zmíněna i lhůta, ve které zaniká vratitelný přeplatek. Předmětem páté kapitoly jsou lhůty pro uplatnění prostředků ochrany při správě daní. Šestá kapitola pojednává o lhůtách stanovených správcem daně. Poslední kapitola zvláštní části práce je věnována lhůtám interním, tj. těm, které stanovil správce daně interní normativní instrukcí.

V závěru práce autor shrnul některé své poznatky. Lhůtu chápe jako právním předpisem, rozhodnutím nebo smlouvou vymezený časový úsek, v rámci kterého musí být učiněn určitý právní úkon, aby nenastal právem předvídaný následek. Jiné časové úseky pak vyjadřují jen prosté (nepodmíněné) trvání. Rozdíl mezi lhůtami a jinými časovými úseky se pak projevuje i ve způsobu počítání času v právu. Zvláštní pravidla počítání lhůt lze tak podle názoru autora aplikovat pouze v případě lhůt (nikoli jiných časových úseků). Autor rovněž navrhl pravidla počítání lhůt v případech, kdy dojde k prodloužení, stavení nebo přerušení lhůty. Klasifikaci druhů lhůt, kterou současná doktrína běžně užívá, autor považuje za nedostatečnou, takže jí rozšířil. Vymezil novou kategorii lhůt ke splnění povinnosti, jejichž marné uplynutí vyvolá možnost splnění takové povinnosti vymáhat, sankcionovat nebo jiný pro porušitele nepříznivý následek. Ohledně lhůt, které se při správě daní uplatňují, pak autor především konstatoval, že se od obecného pojetí lhůt zásadním způsobem neodlišují. Upozornil však na to, že některé časové úseky lhůtami nejsou, a že některé lhůty jsou podle jeho názoru aplikační praxí posuzovány nesprávně. Autor každopádně zastává názor, že lhůty by měly být pojímány jednotně, neboť fungují zásadně stejně napříč celým právním řádem.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
Time Limits in Tax Administration

Time limits have an irreplaceable role in law. They are of a crucial importance especially in situations where a certain act (exercise of a right or a fulfillment of obligation) is limited by time so that after a certain time expiration it is possible to state that such an act was not performed and thus to draw legal consequences hereof. The main purpose of a time limit is the demarcation of the state of uncertainty as to whether the act will be performed or not and thus to determine either the legal consequence of the performance of the act or the consequences of the default of time.
It is clear that the tax proceedings legislation also needs its time limits. Quite frequently it is necessary to set a certain time period for the performance of an act. This time period is set by a time limit. Otherwise it would be only possible to state that an act has already been performed or not yet been performed. It would however not be possible to state that the act was supposed to be performed, i.e. if a person who could have acted or was supposed to act, in fact did not act, the whole process of administration of taxes would come to a deadlock.

The aim of this thesis is, firstly, to generally analyze the concept of time limits. The legal sciences deal with the general properties of time limits only partially. The general part of this thesis is thus dedicated to this issue.
The first chapter deals with the concept of tax administration. As an introduction to the concept of time limits the author dedicated the second chapter of the thesis to the phenomenon of time and its importance in law. The third chapter deals with the term „time limits“ and tries to distinguish it from other periods of time. The fourth chapter analyses the different category of time limits, according to the current legal science. The fifth chapter is dedicated to time calculation in law. Next to the rules regarding calculation of time limits the author takes into account also other rules of calculation in relation to other time periods. A special attention is given to the problem of calculation of time limits according to the Tax Procedure Code. The last chapter of the „general part“ of the thesis analyses the running of a time limit according to the Tax Procedure Code, especially the beginning of running of a time limit, its extension, suspension and interruption, as well as its conservation and expiration.

The „special part“ of the thesis is dedicated to the analysis of certain particular time limits, which are applied during the tax administration. The main aim is to find out whether the current state of play and the practice are in conformity with the general findings about time limits.
The first chapter of this „special part“ deals with the time limits for submission of tax return. The second chapter analyses the tax maturity dates, including the issue of an overpaid tax. The third chapter deals with the time limit for tax assessment, including the decision of the Constitutional Court No. I ÚS 3244/09 as of 10.3.2011. The fourth chapter analyses the time limit for tax collection and also the time limit within which arises the right of a tax return. The fifth chapter is dedicated to time limits in relation to remedial measures and the sixth chapter analyses the time limits set by the tax administrator. The last chapter of the special part is dedicated to internal time limits, i.e. those time limits set up by a tax administrator by internal norms.

The conclusion deals with the summary of the author’s findings. The time limit is understood by the author as a certain time period set by a legal act, decision or a treaty, within which an act has to be performed as to avoid a legal consequence which is connected with its non-performance. Other time periods only express simple (unconditional) duration. The difference between time limits and other time period is then manifested also by the way of time calculation in law. According to the author’s opinion, special rules for time limit calculation are to be applied only in the case of time limits (and not any other time periods). The author also suggested specific rules for the calculation of time limits in cases, such as extension, suspension and interruption of time limits. In the author’s views, the current classification of the different time limits is not sufficient and he therefore extended it and defined a new category of time limits for the fulfillment of obligations which – if unperformed – give rise to sanctions or other possibilities to enforce such a fulfillment of obligation. Regarding the frequently used time limits in tax administration, the author did not state a crucial deviation as regards the general perception of time limits. However, he pointed out that some time periods are not to be considered as time limits and certain time limits are wrongly analyzed by the tax administrators. He stressed out that the time limits should be approached in a unified manner as they have the same function throughout the whole legal order.
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK