Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 294)
Detail práce
  
Genocida v mezinárodním právu
Název práce v češtině: Genocida v mezinárodním právu
Název v anglickém jazyce: Genocide in international law
Klíčová slova: genocida, zločin, mezinárodní právo
Klíčová slova anglicky: genocide, crime, international law
Akademický rok vypsání: 2009/2010
Typ práce: diplomová práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
Vedoucí / školitel: prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.
Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
Datum přihlášení: 15.12.2009
Datum zadání: 17.04.2012
Datum potvrzení stud. oddělením: 19.09.2012
Datum a čas obhajoby: 19.09.2012 10:00
Místo konání obhajoby: PF UK, místnost č. 219
Datum odevzdání elektronické podoby:17.04.2012
Datum odevzdání tištěné podoby:17.04.2012
Datum proběhlé obhajoby: 19.09.2012
Oponenti: JUDr. Martin Faix, Ph.D.
 
 
 
Předběžná náplň práce
Abstrakt
Genocidium se řadí mezi tzv. zločiny podle mezinárodního práva. Zločinem podle mezinárodního práva se rozumí jednání fyzické osoby, která v úředním postavení nebo se souhlasem státu svým jednáním porušuje nejdůležitější normy kogentního mezinárodního práva. Odpovědnost fyzických osob za jejich jednání plyne přímo z mezinárodního práva. Jako první použil pojem genocida Raphael Lemkin, právník polsko-židovského původu, v roce 1944. Lemkinova idea genocidy jako zločinu proti mezinárodnímu právu byla široce přijata mezinárodní komunitou a byla použita jako jeden z právních podkladů Norimberského procesu. Genocida nebyla od počátku tradičního dělení zločinů podle mezinárodního práva vedena jako samostatný zločin. Byla považována za součást jiných zločinů podle mezinárodního práva, zejména pak zločinů proti lidskosti. Genocida získala autonomní postavení jako samostatný zločin podle mezinárodního práva až po 2. světové válce v roce 1948, kdy byla přijata Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy.
Úmluva o genocidě z roku 1948 a odpovídající mezinárodní obyčejové právo vyžadují k individuální trestní odpovědnosti za genocidu naplnění znaků objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu genocidia. Objektivní stránku tvoří dva základní znaky. První znak charakterizuje alespoň jedno zakázané jednání ze souboru trestných činů. Druhý znak se pak vztahuje k chráněné skupině. K trestnosti genocidy je zapotřebí, aby trestné jednání bylo namířené proti jedné z chráněných skupin nebo proti členům takové skupiny. Subjektivní (psychické) znaky genocidy jsou: úmysl zničit (zvláštní úmysl), úplně nebo částečně národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu. Genocida je zločinem, kde je útok namířen proti oběti nikoli z důvodu jejích individuálních kvalit a vlastností, ale z důvodu členství této osoby ve skupině. V právní teorii a praxi se někdy pro vznik trestní odpovědnosti za genocidu vyžaduje prokázání genocidního plánu, ačkoli existence genocidního plánu není podle Úmluvy o genocidě nutnou podmínkou trestnosti.
Prvního uplatnění se definice genocidy dočkala až po více než čtyřiceti letech od doby, kdy Úmluva vstoupila v platnost. Významným zdrojem pro rozvoj definice genocidia je judikatura mezinárodních trestních tribunálů, zvláště pak judikatura Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Jejich přínos nebyl jen ve stíhání a trestání genocidia, ale svou činností povzbuzují i národní soudy, aby se tímto zločinem zabývaly.
Genocida je stále živoucí fenomén, který se vyskytuje v různých částech světa. Přestože jednání pachatele vykazuje známky genocidy, je u soudu velmi obtížné dokázat zvláštní úmysl. Tento znak genocidu odlišuje a zároveň ji poskytuje exkluzivní postavení mezi zločiny podle mezinárodního práva.


Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
Abstract
Genocide belongs to the category of crimes under international law. Crime under international law means the act of a natural person acting in an official capacity or with the consent of the State and whose conduct violates important norms of mandatory law. A perpetrator committing the offence has the individual criminal responsibility which follows directly from international law. The term genocide was first used by Polish-Jewish lawyer Raphael Lemkin in 1944. Lemkin’s idea of genocide as a crime against international law was widely accepted by the international community and was used as one of the bases of the Nuremberg process. Genocide has not been since the beginning of the traditional division of crimes under international law listed as a separate crime. The criminal act was regarded as a part of other crimes under international law, especially crimes against humanity. Genocide acquired autonomous status as a separate crime under international law only after the 2nd World War in 1948, when the Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide was adopted.
The Genocide Convention of 1948 and the corresponding rule of customary international law require both the objective and subjective elements to meet so as to incur individual criminal responsibility for the crime of Genocide. The objective elements consist of two main characters. The first character describes prohibited conduct, at least one of a set of crimes that may amount to genocide. The second character is then related to a protected group. The criminalization of genocide requires that criminal conduct was directed against one of the protected groups, or against members of the group. Subjective (mental) elements of genocide are: intent to destroy (special intent), in whole or in part, a national, ethnical, racial or religious group. Genocide is a crime where an attack is directed against a victim not because of its individual qualities and characteristics, but because of that person's membership in the group. In legal theory and before the court the existence of genocidal plan is sometimes required for criminal responsibility for Genocide even though the genocidal plan is not an obligatory element required by the Convention on Genocide.
The first application of the definition of genocide was carried out only after more than forty years since the Convention came into effect. An important source for development of the definition of genocide is judicature of international criminal tribunals. They arose in response to conflicts and mass killings of civilians in the former Yugoslavia and Rwanda. In particular, the judicature of the International Criminal Tribunal for Rwanda was a significant source of decisions, which helped in developing the definition of genocide. The benefits of ad hoc tribunals were not only in the prosecution and punishment of genocide, but their activities have also encouraged national courts to deal with this crime.
Genocide is still a living phenomenon that occurs in various parts of the world. Although the offender shows signs of genocide is extremely difficult to prove in court the specific intent. It distinguishes genocide as well as it provides an exclusive position among crimes under international law.

 
Univerzita Karlova | Informační systém UK