Internet a ochrana duševního vlastnictví-rozsah odpovědnosti jednotlivých subjektů v rámci práva Evropských společenství a práva USA

• Název práce v češtině: Internet a ochrana duševního vlastnictví-rozsah odpovědnosti; jednotlivých subjektů v rámci práva Evropských společenství a práva USA
• Název v anglickém jazyce: The Internet and the protection of intellectual property-the scope of; liability of individual persons within the law of the European Comunities ; and the USA.
• Klíčová slova: Internet, autorské právo, poskytovetelé služeb na Internetu
• Klíčová slova anglicky: Internet, copyright, Internet service providers
• Akademický rok vypsání: 2009/2010
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Ústav práva autorského, práv průmyslových a práva soutěžního (22-UPA)
• Vedoucí / školitel: JUDr. Zuzana Císařová
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 30.11.2009
• Datum zadání: 15.11.2010
• Datum a čas obhajoby: 25.01.2011 09:00
• Místo konání obhajoby: PFUK
• Datum odevzdání elektronické podoby: 20.12.2010
• Datum proběhlé obhajoby: 25.01.2011
• Oponenti: JUDr. Petra Žikovská

Předběžná náplň práce

Odpovědnost poskytovatelů internetových služeb za porušení autorského práva individuálním uživatelem Internetu již není zcela novým tématem. Už v roce 1998 přijímají zákonodárci ve Spojených státech takzvaný Digital Millennium Copyright Act (DMCA). Tato novela amerického autorského práva zavádí koncepci ,,bezpečného přístavu? (,,safe harbor?), která omezuje odpovědnost poskytovatelů služeb na Internetu, pokud jsou v roli pouhého zprostředkovatele informace, a neví o porušení autorského práva způsobeného skrze jejich systém. Nesmí si být rovněž ani vědomi okolností, z nichž by bylo porušování autorského práva zřejmé. Dále je pak poskytovatel internetové služby povinen na základě zjištění takovéhoto porušení (kupříkladu na základě obdržení oznámení) neprodleně závadný materiál odstranit či k němu znemožnit přístup. Tato procedura je známá pod anglickým pojmem ,,take down notice procedure?.

Jako reakci na americkou úpravu, Evropská komise a Evropský parlament přijímají v roce 2000 takzvanou Směrnici o elektronickém obchodu, která upravuje odpovědnost výše zmíněných subjektů velmi podobným způsobem. Směrnice je transponována do českého právního řádu o čtyři roky později. Zatímco ve Spojených státech je regulace odpovědnosti vertikální a DMCA zavádí pouze omezenou odpovědnost za porušování autorského práva, Evropa volí přístup horizontální. To znamená, že Směrnice o elektronickém obchodu stejně tak jako český zákon o některých službách informační společnosti zavádějí omezenou odpovědnost poskytovatelů internetových služeb obecně, tedy napříč všemi právními odvětvími.

Hlavním cílem této práce je srovnání obou výše zmíněných úprav. Práce se zabývá výkladem jednotlivých ustanovení zavádějících omezenou odpovědnost a poukazuje na výhody a nevýhody jednotlivých úprav. Jelikož pojem ,,poskytovatel internetových služeb? zahrnuje množství různých subjektů, není možné zabývat se všemi do detailu. Proto se práce zaměřuje zejména na odpovědnost poskytovatelů internetového připojení a poskytovatelů volného prostoru na Internetu (tzv. ,,hostingů?).

Kromě toho jsou v práci zmíněna rovněž pravidla aplikovaná před zavedením omezené odpovědnosti do zmíněných právních řádů. Práce se zabývá všemi doktrínami sekundární odpovědnosti v USA (spoluodpovědností, nepřímou odpovědností a odpovědností za podněcování) a jejich aplikací na poskytovatele internetových sužeb. Co se týče českého práva, taktéž pravidla občanského zákona, která bylo v minulosti možno na poskytovatele internetových služeb v minulosti aplikovat, práce popisuje.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

Internet service providers´ (or online service providers´) liability for the copyright infringement incurred by an individual user of the Internet is not an absolutely new issue anymore. Not later than in 1998, the U.S. legislators enact the Digital Millennium Copyright Act (DMCA). This amendment to the US copyright law introduces the concept of ,,safe harbor? that limits the online service providers´ liability when they act only as a passive conduit and at the same time they do not have actual knowledge of the copyright infringement incurred through their systems. In the absence of such actual knowledge, they may not be aware of facts or circumstances from which infringing activity is apparent. Furthermore, an Online service provider is obliged upon obtaining such knowledge or awareness (e.g. by obtaining a notice), to act expeditiously to remove, or disable access to, the material. This requirement is well known as a ,,take down notice procedure?.

As a response to the U.S. regulation, in 2000, the European Commission and the European parliament pass the ,,so called? E-commerce directive regulating the liability of above mentioned subjects in the very similar way. The rules of the directive are incorporated to the Czech legal system four years later. While the U.S. approach of regulation is vertical and the DMCA incorporates the liability limitation only for the copyright infringement, the European approach is horizontal. It means that the E-commerce directive as well as the Czech Act on regulation of certain information society services establishes the limited liability of internet service providers for all branches of law generally.

Comparison of the two above mentioned regulations is the main goal of this paper. Paper interprets particular sections of the limited liability provisions and outlines the existing positives and drawbacks. Since the term ,,online service provider? covers a number of various subjects, it is not possible to discuss all of them in more detail. Therefore, the paper focuses mainly on the internet connection providers liability and the liability of free space providers (,,hosting liability?).

Moreover, law and rules applicable before the enactment of the particular provisions on the limited liability are mentioned also. The paper discusses all doctrines of American secondary liability (contributory liability, vicarious liability and inducement liability) and their application to the online service providers liability. Concerning Czech law, general principles of civil liability relating to the online service providers are also mentioned.