Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 368)
Detail práce
   Přihlásit přes CAS
Znaková řeč v benediktinských a cisterciáckých klášterech ve středověku
Název práce v češtině: Znaková řeč v benediktinských a cisterciáckých klášterech ve středověku
Název v anglickém jazyce: Cistercian and Benedictine Sign Language in the Middle Ages
Klíčová slova: mnišství, středověk, cisterciáci, benediktini, trapisté, znaková řeč, znaky, ticho, rukopis, každodenní život, katalog znakové řeči
Klíčová slova anglicky: monasticism, Middle Ages, Cistercian Order, Benedictin Order, Trappists, sign language, silence, manuscript, daily life, sign lexicon
Akademický rok vypsání: 2006/2007
Typ práce: disertační práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Ústav dějin křesťanského umění (26-UDKU)
Vedoucí / školitel: prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., dr. h. c.
Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
Datum přihlášení: 01.11.2006
Datum zadání: 01.11.2006
Datum a čas obhajoby: 23.09.2014 00:00
Datum odevzdání elektronické podoby:26.05.2014
Datum odevzdání tištěné podoby:10.06.2014
Datum proběhlé obhajoby: 23.09.2014
Oponenti: prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.
  PhDr. Markéta Jarošová, Ph.D.
 
 
Konzultanti: prof. PhDr. Kateřina Charvátová, CSc.
Zásady pro vypracování
Primárním krokem je heuristika – shromažďování dostupných materiálů a literatury ke znakové řeči a způsobu života ve středověkých klášterech. České prostředí nabízí k tomu studií jako šafránu, lépe je na tom Německo, Francie a Anglie. Zde se jedná i o současnou literaturu, přestože stěžejní díla vznikla již v 80. letech 20. století. Shromažďovány jsou i pramenné podklady, především katalogy znakové řeči, a to primárně cisterciácké z německy mluvících oblastí středověké Evropy.
Kritice pramenů musí být podrobeny nejen katalogy znakové řeči, ale i další zprávy o užívání znaků ve středověku, z nichž se vychází: statuta a konstituce, liturgické knihy, životopisy, kázání, vizitace apod. U všech je nutno mít na paměti, že znaková řeč je v nich zmiňována druhotně, není to hlavní informace textu. (S výjimkou katalogů.) Katalogy samotné je potom nutno brát jako příručky pro novice, které neobsahují všechny znaky, jaké mniši používaly, jak je o tom značná část historiků zabývajících se tímto tématem, přesvědčena.
Při rozboru pramenů je používána zvláště komparativní metoda. Kromě samotných informací obsažených v katalozích jsou totiž nesmírně cenné informace získané právě srovnáním. A sice dvojího druhu: časovým, tedy různých katalogů, i od benediktinů a cisterciáků dohromady, v jednom časovém období. Při tom se mohou objevit krajová specifika či řádové odlišnosti. A v druhém případě se jedná o srovnání katalogů v rámci jednoho řádu v delším časovém horizontu. I když cisterciáci znakovou řeč v 16. století opouštěli, lze si zde vypomoci převzetím znaků cisterciáky přísné observance. U nich se znaky dochovaly takřka dodnes. Jejich naučení bude důležitým krokem k pochopení fungování znaků v mnišském světě.
Výsledná syntéza ukáže všechny dostupné informace, které znaková řeč o středověkém životě mnichů i tehdejší společnosti může vypovědět.
Seznam odborné literatury
Prameny (výběr):

Bernard z Clairvaux: De devotione ac fervore ieiunii. In: SW VII, s. 464–471
Bernard z Cluny: De notitia signorum. In: M. Hergott (ed.): Vetus disciplina Monastica, seu collectio Auctorum Ordinis S. Benedictio. Paris 1762, reedice in: Monastic Sign Language, s. 345–349
Louis François Du Bois: Vocabulaire des Signes Pratiqués dans l’ordre de Cîteaux. In: Histoire Civile, Religieuse et Litéraire de l’Abbaye de la Trappe. Paris 1824, s. 248–258
Domino Du Cange: Significare. In: Glossarium Mediae et Infimae Latinitatis 7. Paris 1886, reedice in Monastic Sign Language,s. 417–419
Candida Elvert / Pius Engelbert (edd.): Willehelmi Abbatis Constitutiones Hirsaugienses. 2 svazky (= Corpus Consuetudinum Monasticarum 15), Siegburg 2010
Bruno Griesser: Ungedruckte Texte zur Zeichensprache in den Klöstern. In: Analecta Sacri Ordinis Cisterciensis III (1947), s. 111–137
Hermann M. Herzog (ed.): Ecclesiastica Officia. Gebräuchebuch der Zisterzienser aus dem 12. Jahrhundert (= Quellen und Studien zur Zisterzienserliteratur 7). Langwaden 2003
Walter Jarecki: Die „Ars signorum Cisterciensium“ im Rahmen der metrischen Signa-Listen. In: Révue bénédictine 98 (1988), s. 329–399
Walter Jarecki: Signa loquendi: die cluniacensischen Signa-Listen. Baden-Baden 1981
Gottfried Wilhelm von Leibnitz: Signa Secundum Ordinem Cisterciensem, s. 384–408 (Ch. 9) off Collectanea Etymologica, Hannover 1717, reedice in: Monastic Sign Language, s. 431–455
Edmond Martène: De silentio et signis. In: De Antiquis Monachorum Ritibus, vol. 4, De Antiquis Ecclesiae Ritibus 1690, s. 888–892, reedice in: Monastic Sign Language, s. 423–425
Gérard Van Rijnberk: De Gebarentaal in een Cisterciënserklooster der Nederland in de XVe eeuw. In:Cîetaux in de Nederlanden 2 (1951), s. 55–68
F. Schultzen (ed.): Die Loccumer Zeichensprache. In: Zum Jubiläum des Klosters Loccum, Hannover 1913, s. 248–252
„Si quis adhuc artem signandi“. Klášterní archiv Vyšší Brod, rkp. 28 Pp., ff. 188–190
„Si quis adhuc artem signandi“. Klášterní archiv Vyšší Brod, rkp. 31 Pp., ff. 143–147
Ulrich z Cluny: Antiquiores consuetudines Cluniacenses (1079–1087), II 4. In: PL 149, col. 635–776
Placide Vernet (ed.): Dorothée Jalloutz: Cisterciens au Val-des Choux et à Sept Fons. Règlements généraux 1762–1792. Paris 2005.

Literatura (výběr):

Debby Banham: Monasteriales Indicia. The Anglo-Saxon Monastic Sign Language. Anglo-Saxon Books Pinner 1991
Robert A. Barakat: The Cistercian Sign Language. A Study in Non-verbal Communication (= Cistercian Studies Series 11), Kalamazoo 1975
Scott Gordon Bruce: The Origins of Cistercian Sign Language, In: Cîteaux. Commentarii cistercienses 52 (2001), s. 193–209
Scott Gordon Bruce: Silence and Sign Language in Medieval Monasticism: The Cluniac Tradition, c. 900–1200. Cambridge 2007
Eric Buyssens: Le langage par gestes chez les moines. In: Revue de l’Institut de Sociologie 29, s. 537–545, reedice in: Monastic Sign Language, s. 29–37
Giles Constable: The ceremonies and symbolism of entering religious life and taking the monastic habit, from the fourth to the twelfth century. In: Erbe und Aftrag 69 (1993), s. 771–834
Marilyn Daniels: Benedictine Roots in the Development of Deaf Education. Westport 1997
Anselme Davril: Le Langage par Signes chez les Moines. un catalogue de signes de l’abbaye de Fleury. In: Sons la régl de saint Benoît. Structures monastiques et societés en France du Moyen âge l’époque moderne. Geuf / Paris 1982, s. 51–74
Anselme Dimier: Observances monastiques. In: Analecta Sacri Ordinis Cisterciensis 11 (1955), s. 149–198
Kateřina Charvátová: Hovory mlčky. Znaková řeč v benediktinských a cisterciáckých klášterech. In: Dějiny a současnost 26 (2004), č. 1, s. 41–44
F. Kluge: Zur Geschichte der Zeichensprache. Angelsächsische Indicia Monasterialia. In: Internationale Zeitschrift für Sprachwissenschaft 2 (1885), s. 116–140, reedice in: Monastic Sign Language, s. 461–485
Vladimíra Křížová: Mlčení v lidské komunikaci a v křesťanské asketické praxi. Diplomová práce, Katedra sociální a kulturní antropologie, Fakulta humanitních studií (dnes Filosofická fakulta), Západočeská univerzita v Plzni 2004
Monastic sign languages, ed. J. Umiker-Sebeok, T. A. Sebeok (= Aproaches to Semiotics 76). Berlin / New York / Amsterdam 1987
Gregor Müller: Die Zeichensprache in den Klöstern. In: Cistercienser Chronik 21 (1909), s. 243nn.
Niklas Luhmann / Peter Fuchs: Reden und Schweigen. Frankfurt am Main / Suhrkamp 1989
José Rivair Macedo: Disciplina do silencio e communicacao gestual: os signa loguendi de Alcobaca. In: Signum. Associacao Brasileira de Estudos Medievais 5 (2003), s. 133–167
Mario Martins: Livros de Sinais dos Cistercienses Portugueses. In: Boletim de Filologia 17 (1958), s. 293–353, reedice in: Monastic Sign Language, s. 533–599
A. Nelson: Teckenspräket i Vadstena Kloster. In: Nordisk Tidskrift för Bok- och Biblioteksväsen 22 (1935), 25–35
Mario Penna: I Signa loquendi Cisterciensi in un Codice della Biblioteca Nacional di Madrid. In: Saggi e Ricerche in Memoria de Ettore Li Gotti 2 (= Bolletino 7, Centro di Studi Filologici), Palermo 1962, s. 487–521, reedice in: Monastic Sign Language, s. 497–531
Susan Plann: A Silent Minority: Deaf Education in Spain, 1550–1835. Berkeley 1997
S. Quay: Sign of Silence: Two Examples of Trappists Sign Language in the Far East. In: Cîteaux 52 (2001), s. 210–230
Jens Rüffer: Orbis Cisterciensis: zur Geschichte der ästhetischen Kultur im 12. Jahrhundert (= Studien zur Geschichte, Kunst und Kultur der Zisterzienser 6), Berlin 1999, zde s. 202–213
Jens Rüffer: »Multum loqui non amare« Die Zeichensprache bei den Zisterziensern. In: Sachkultur und religiöse Praxis, Dirk Schumann (ed.) (= Studien zur Geschichte, Kunst und Kultur der Zisterzienser 9), Berlin 200, s. 20–50
Jaen-Claude Schmidt: Svět středověkých gest. Praha 2004
Paul Gerhard Schmidt: Ars loquendi et ars tacendi. Zur monastischen Zeichensprache des Mittelalters. In: Berichte zur Wissenschaftsgeschichte 4 (1981), s. 13–19
R. Suntrup: Die Bedeutung der liturgischen Gebärden und Bewegungen in lateinischen und deutschen Auslegungen des 9. bis 13. Jhs. München 1978
G. Zimmermann: Ordensleben und Lebensstandard. Die Cura corporis in den Ordensvorschriften des abendländischen Mittelalters. (= Beiträge zur Geschichte des alten Mönchtums und des Benediktinertums 32) Münster 1973
Předběžná náplň práce
Disertace na téma znaková řeč u cisterciáků a benediktinů sleduje učinění dalšího kroku na poli bádání o životě ve středověkém klášteře. Na základě důkladného studia dostupných středověkých pramenů (zvláště katalogů znakové řeči a normativních řádových pramenů) a literatury usiluje o získání informací o každodenní praxi mnichů a o jejich světě.
Znaková řeč je fenomén, který prochází dějinami mnišství minimálně od počátku 10. století. Mezi clunyjskými benediktiny byl vytvořen takřka dokonalý systém znaků, který umožňoval jednoduchou komunikaci, aniž by bylo řečeno jediné slovo. To bylo smyslem znakové řeči: zachovat silencium, ale přesto zdělit nutnou zprávu. Tento systém cca 300 znaků převzali již ve 12. století cisterciáci a dále o něj pečovali. U benediktinů stejně jako u cisterciáků vznikaly pro potřeby výuky znakové řeči katalogy, které se dodnes leckde dochovaly. Ty jsou dnes hlavním zdrojem informací o znakové řeči, které ze středověkých klášterů máme. Dochovaly se i na českém území, jedná se o dva katalogy z cisterciáckého kláštera Vyšší Brod. Katalogy nabízejí základní seznam slov, jež mniši nejvíce potřebovaly. Dávají nahlédnout hlavně do kuchyně mnichů či liturgického prostoru. Zajímavé informace ukrývá i způsob tvoření znaků, který leccos napovídá o tvarech daných předmětů nebo jejich jiné charakteristice. Nejsou to ale prameny jednoduché, i zde je nutno přistupovat nanejvýše kriticky, neboť katalogy obsahují pouze seznam znaků, které se učili novicové. Ty, které se používaly mezi mnichy samotnými, se do nich dostaly jen výjimečně jako dodatky.
Znaková řeč odkrývá i způsob nakládání s tichem, nakolik a v jakých prostorách bylo ticho skutečně opečováváno. Ještě zajímavější jsou dochované úvahy samotných mnichů, nakolik znaková řeč ruší nebo neruší silencium, nakolik je gestikulace vhodná pro ctihodné mnichy, nakolik porušuje Boží řád. Hledání odpovědí na tyto otázky dává nahlédnout do středověkého života mnichů víc, než si většina při vyslovení znakové řeči dosud představovala. Bádání na tomto poli tedy může přinést další zajímavé informace o životě středověkých benediktinů a cisterciáků, které doplní dosavadní bádání.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
The theme of the dissertation is the sign language used by Cistercian and Benedictine monks. This project is the further step in research, which is connected with the life in the medieval monastery. The dissertation is based on the study of medieval materials – especially catalogs of the sign language, normative sources of orders and literature. The aim of the project is to gain some information about everyday life of monks.
Sign language is connected with European monasticism at least since the beginning of the 10th century. The Cluniac monks founded a new system of silent communication with signs, which is called sign language. The main reason of sign language was to keep the silence and to be able to pass a necessary message to another monk at the same time. This system included approximately tree hundred signs. It was adapted by another religion orders, mostly by the Cistercian order in the 12th century. Lexicons of sign language created by both orders are preserved. These sign lexicons are the most interesting source of information about the sign language. There are also two lexicons from the Czech monastery Vyšší Brod.
Sign lexicons present main words used by monks. They enable us gain insight into places like liturgical rooms or monastery kitchen. The form of signs is also very important. It shows shape and other characteristics of represented items.. However the work with these sources must be very critical, as we know that sign lexicons contain only verbs for the novices. It is not a complete list of signs, which was used in a monastery. List of all signs is only present as appendix in one particular case.
The sign language also discovers how strictly was silence kept in different places and at which times. Historical sources also speak ongoing reflection whether the sign language helps or undermines purpose of monastic silence, whether gesticulation is or is not acceptable for monks (as it is used by mimes or actors) and whether the sign language tampers God's order. While searching for answers for all these questions we clearly see, that the sign language gives us much deeper insight into monastic life than most people would have thought. The research in this field can complete our knowledge of medieval Cistercian and Benedictine monasteries.
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK