Spánek na pomezí individuality a společnosti: Význam, narušení a obnova skrze každodenní rutinu

• Název práce v češtině: Spánek na pomezí individuality a společnosti: Význam, narušení a obnova skrze každodenní rutinu
• Název v anglickém jazyce: Sleep at the boundary between individual and society: the meaning, disruption and recovery through daily routines
• Klíčová slova: poruchy spánku, medikalizace, spánkový management, personalizace, sociální kontext
• Klíčová slova anglicky: sleep problems, medicalization, sleep management, personalization, social context
• Akademický rok vypsání: 2023/2024
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Mgr. Jaroslava Hasmanová Marhánková, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 13.09.2024
• Datum zadání: 13.09.2024
• Datum a čas obhajoby: 23.06.2025 09:00
• Místo konání obhajoby: Areál Jinonice, B228, 228, seminární místnost ISS
• Datum odevzdání elektronické podoby: 29.04.2025
• Datum proběhlé obhajoby: 23.06.2025
• Oponenti: doc. Mgr. Martin Hájek, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Spánek představuje činnost, kterou osoby vykonávají každý den a která tak tvoří přibližně třetinu našeho života (Williams 2008). I přes jeho biologickou a sociální důležitost se spánku sociologové a antropologové začali věnovat až na začátku 21. století (Hislop a Arber 2003; Williams 2002 …). Na tématiku spánku pak tito autoři primárně nahlíželi skrze otázky zaměřující se na sociální vzorce spánku (jak, kdy a kde spíme), na asociace a významy spánku v daných společnostech, na plánování a institucionalizaci spánku či na jeho civilizování a časové rozměry (Williams 2002). V rámci těchto a mnoha dalších otázek zaměřujících se na spánek tak tito autoři upozorňovali na skutečnost, že se jedná o sociálně, kulturně a historicky proměnlivou činnost a že je tak nutno v rámci výzkumů věnujícím se tomuto tématu nepracovat pouze s medicínským kontextem, ale i sociálně-politickým (Moreira 2006; Williams 2002). Tento sociologický přístup tak vrhá nové světlo na vztahy mezi spánkem a společností a přináší zcela nová obohacující zjištění.
Spánek byl dále stejně jako jiné jevy medikalizován a podléhá tak v dnešní době znalostem lékařů a medicínským léčebným postupům a technologiím (Williams 2002; Zarhin 2015). Tomuto fenoménu medikalizace se konkrétně poprvé začal věnovat sociolog Zola (1972) na počátku 70. let. Na jeho práci pak navázal Conrad (1990), který medikalizaci popisoval jako mnohostranný proces, v němž jsou některé typy chování a události, do té doby zcela nemedicínské, re-konceptualizovány jako nemoci nebo poruchy a postupně zařazovány do pravomocí lékařské profese. Williams (2002) dále na Conradovu teorii navázal a poukázal na to, že tento sociokulturní proces probíhá na několika různých úrovních, kterými jsou úroveň interakční (např. vztahy lékař-pacient), koncepční (např. popis problému skrze lékařský slovník) a institucionální (např. organizace používající lékařský přístup k řízení nebo kontrole daného problému). Zaměřím-li se pak konkrétně na české prostředí, věnovalo pozornost poruchám spánku a jejich medikalizaci pouze minimum sociologů a antropologů. Ačkoliv se totiž téma medikalizace a biopolitiky v sociologických a antropologických textech objevuje, je tato problematika autory analyzována primárně v rámci reprodukční medicíny, smrti a psychických onemocnění (Slepičková, Šlesingerová, Šmídová 2012; Tinková 2014; Parusníková 2000; Honová, Numerato, Kondrátová 2019…).
Redefinice spánku jako lékařského, nikoli sociálního problému, pak způsobila nejen zvýšenou pozornost farmaceutických firem, které začaly ve větším množství produkovat léky na pomoc proti poruchám spánku, ale dále i napomohla ke vzniku spánkových center a ambulancí specializujících se na spánek (Williams 2008). Dále i z tohoto důvodu rekonceptualizace spánku začaly vznikat nové lékařské diagnózy jako je například syndrom obstrukční spánkové apnoe, syndrom neklidných nohou či narkolepsie (Moreira 2006). V současné době zároveň v západních společnostech převládá soubor očekávání týkajících se zdravého těla, které má zaručovat plnění aktivit, jež jsou společností od osob v denním rytmu očekávané (Williams, Calnan 1996). A právě spánek, jež má jak biologický, tak i psychosociální účel, je jednou z kategorií určující vitalitu těla a mající tak vliv na správné fungování společnosti. Nejenže totiž zabraňuje vzniku nemocí, kterými jsou například cukrovka či kardiovaskulární poruchy, snižuje riziko vzniku rakoviny a náchylnost k infekcím, a zajišťuje regeneraci tkání, doplňování energie a aktivaci metabolismu glukózy (Williams 2002; Spiegel, Tasali, Leproult, Van Cauter 2009), ale i obstarává odpočaté tělo, které osobám umožňuje, aby během dne byly výkonné, a ovlivňuje tak způsob, jakým osoby plní úkoly a povinnosti, které jim jsou v bdělém stavu připisovány (Hislop, Arber 2003).
Ve své práce bych se tak konkrétně chtěla zaměřit na sociologii medicíny, v rámci níž bych se chtěla zabývat konceptem medikalizace, který skrze lékařské postupy přispívá k regulaci a kontrole jedinců a vztahuje se tak i ke konceptu biopolitiky (Moreira 2006). Tuto problematiku medikalizace bych pak konkrétně chtěla soustředit na spánek a jeho poruchy. Přesunem na mikroúroveň k medikalizaci spánku bych ráda přispěla k diskuzi o tom, jaké projevy a fyzické, psychologické a sociální důsledky má medikalizace na řešení poruch spánku. Odpovědi na tyto otázky bych pak chtěla získat prostřednictvím zkoumání jednotlivců a jejich výběru strategií v rámci řešení poruch spánku. Odhalením těchto individuálních činností, které tvoří klíčovou osu řízení spánku, mi dle mého názoru poskytne základ pro ucelenější formu teoretizování o medikalizaci poruch spánku či mi umožní lepší pochopení toho, jaký význam lidé spánku přisuzují a jak obecně medikalizaci vnímají. Zároveň mě toto pojetí spánku může upozornit na důležité sociologické otázky týkající se rolí a rutiny, které spánek v každodenním/nočním životě provázejí a které mají vliv právě na to, jaký význam spánku a jeho řešením osoby dávají. Důvodem, proč je dle mého názoru vhodné se tématem projevů a důsledků medikalizace v rámci řešení poruch spánku věnovat je pak zaprvé výše zmíněný fakt, že je spánek základní lidskou potřebou a jeho narušení má zásadní vliv na kvalitu života lidí, na vykonávání jejich každodenních činností, a tedy i na fungování společnosti (Williams 2008). Zároveň stejně jako u jiných jevů medikalizace se hnací síly a dynamika těchto procesů, role farmaceutického průmyslu a role pacientů a spotřebitelů na trhu s léčivy v průběhu času neustále mění (Conrad 1990), kdy i z tohoto důvodu je dle mého názoru důležité se tomuto tématu věnovat a přinést v rámci studia medikalizace spánku ty nejaktuálnější informace. Nakonec se i současný pracovní svět v důsledku společenského, ekonomického a technologického vývoje výrazně proměnil. Toto sice například usnadnilo komunikaci v organizacích a zaměstnancům to například přineslo nové pracovní podmínky jako je větší flexibilita a autonomie, zároveň to ale sebou přineslo i nové požadavky mající vliv na pracovní výkonnost jedinců (Steidelmüller, Korunka, Kubicek, 2018). Na jednu stranu tak globální ekonomická síť a digitalizace vedou k rostoucí subjektivizaci práce, větší samostatnosti a odpovědnosti, ale zároveň tyto proměny vytvořily očekávání většího vnitřního úsilí, mnohdy rozostřily hranice mezi pracovními a mimopracovními činnostmi a intenzifikovaly práci mnohdy tím, že konstruovaly potřeby pracovat zvýšenou rychlostí, vykonávat různé úkoly současně nebo zkrátit dobu nečinnosti. Tato očekávání produktivity a efektivity nicméně nelze plnit se špatným spánkem, a i toto tak dle mého názoru tvoří další důvod, proč je důležité se tématu poruch spánku a jejich řešení věnovat.
Ačkoliv v současné době již existují konkrétní spánkové nemoci, jako je spánková apnoe, syndrom neklidných nohou či narkolepsie, chtěla bych se v rámci své diplomové práce namísto těchto vzácných onemocnění spíše věnovat zbylým poruchám spánku, které lze definovat jako potíže se zahájením a/nebo udržením spánku (Williams 2008). Zatímco jsou totiž u vzácných spánkových onemocnění terminologie, diagnóza a léčba jasně definovány a legitimizace stavu je tedy nezpochybnitelná, postupy při řešení „normálních“ poruch spánku již tak jednoznačné nejsou. Tyto problémy totiž nemají biologický základ, ale jsou důsledky problémů jiných, a to ať už existujících biologických (nemoci, léky), psychologických (psychické nemoci) či sociálních (strava, pracovní či rodinné problémy, elektronika, stres) (Maume, Sebastian, Bardo, 2010). Všechny tyto různé procesy, které narušují spánek se tak mohou týkat mnoha osob a je to tak dle mého názoru další důvod, proč je vhodné se poruchami spánku a důsledky medikalizace zabývat.
Jak jsem již v textu mnohokrát naznačila, je spánek příkladem prolínání biologických a sociálních procesů a nelze tak tento fenomén redukovat pouze na jednu oblast studia. K pochopení poruch spánku a vlivu medikalizace na řešení těchto problémů je tak dle mého názoru důležité se skrze kvalitativní výzkum snažit odhalit personalizované aktivity, které osoby následují ve snaze zabránit poruchám spánku. Cílem mé práce je tak komplexně porozumět tomu, jaké strategie osoby s poruchami spánku volí v rámci řešení těchto problémů a zda má na jejich rozhodování výběru těchto strategií vliv fakt, že se v současné době k poruchám spánku přistupuje jako k fyzické nemoci, kterou lze řešit mimo jiné i léky. Na základě tohoto vydefinovaného cíle jsem si pak stanovila tři základní výzkumné otázky. Má první výzkumná otázka se konkrétně ptá na to, jaké strategie narátoři používají ke kontrole sociálních aspektů, které mají vliv na jejich problémy se spánkem? V rámci této otázky bych především chtěla zjistit, jaké různé rituály a techniky osoby s poruchami spánku následují ve snaze optimalizovat kvalitu a délku spánku, jak tyto jednotlivé strategie hodnotí, jaké významy jim přisuzují a jaké jsou jejich motivace k užívání těchto metod. Tato otázka mi zároveň dle mého názoru pomůže pochopit, do jaké míry je dle narátorů možné tyto problémy napravit skrze různé personalizované strategie a úpravy životního stylu a do jaké míry jsou předepisované léky a lékařský zásah nutný. Zkoumání těchto strategií je dle mého názoru důležité, protože poskytuje vhled do toho, jak lidé vnímají a řeší spánkové problémy mimo rámec medicíny a zároveň mi to i pomůže získat informace o tom, jaké má medikalizace sociální důsledky. K tomuto tématu se pojí i druhá výzkumná otázka a sice, jak osoby vnímají významnost spánku a jeho souvislost s obecným zdravím, tj. jaké obrazy a asociace mají lidé se spánkem a jeho poruchami, jaké mají představy o příčinách poruch spánku a o jeho nedostatku. Nakonec mě i zatřetí zajímá, jak lidé reflektují medikalizaci a farmaceutizaci poruch spánku v současném českém zdravotnictví. Otázka především cílí na zjištění toho, jaký pohled mají osoby na medikalizaci a farmaceutizaci poruch spánku, jak ji hodnotí a zda oni sami vnímají, že tyto dva procesy nějak pozitivně či negativně ovlivnily jejich postoj, chápání, volby strategií a zkušenosti s poruchami spánku a jejich řešením a co by případně v rámci procesu řešení těchto problémů změnily. Dále se v rámci této otázky budu snažit i zjistit, zda jsou osoby s poruchami spánku aktivními reflexivními činiteli stojícími tváří v tvář moderní medicíně a technologickému vývoji nebo pasivními spotřebiteli léků, kteří se přizpůsobují současnému řízení spánku.
Tato zjištění by mi pak konkrétně mohla napomoci k porozumění toho, co lidé s poruchami spánku při jejich řešení nejvíce potřebují, zda je například v současné praxi potřeba něco změnit, zda je potřeba šířit povědomí o alternativních možnostech léčby v rámci řešení těchto problémů či zda je například potřeba změnit edukaci lidí o zdravém životním stylu napomáhajícím k dobrému spánku. Dále dle mého názoru mohou výsledky výzkumu napomoci nejen osobám s těmito problémy, ale i zdravotním odborníkům, kdy například skrze poskytnutí popisu potřeb a preferencí osob s poruchami spánku mohou tito odborníci změnit své postupy v řešení těchto problémů a například směřovat péči k většímu respektovaní autonomie pacientů nebo naopak pokračovat v tom, co již praktikují. Závěry z mého výzkumu mohou i šířit osvětu o tom, jak poruchám se spánkem předcházet a proč je spánková hygiena důležitá. Jak totiž ukazuje Williams (2002) mnoho lidí neví, jak správně hospodařit se svým spánkem a neznají základní informace o spánkové hygieně. Nakonec má zjištění mohou vyplnit mezery v teoretickém porozumění procesu medikalizace v oblasti spánkových poruch v rámci sociologie zdraví a nemoci a mohou i sloužit jako odrazový můstek pro další sociální výzkumy zkoumající současné trendy ve společnosti a zdravotnictví a jejich dopady na spánek a jeho poruchy.

Seznam odborné literatury

1. Conrad, P. (1990). Medicalization and social control. Annual Review of Sociology, 18, 209-232.
2. Hislop, J., & Arber, S. (2003). Understanding women’s sleep management: Beyond medicalization-healthicization? Sociology of Health and Illness, 25(7), 815-837.
3. Honová, P. A., Numerato, D., & Kondrátová, L. (2019). Zkušenost, expertiza a participace uživatelů: případ české reformy psychiatrické péče. Czech Sociological Review, 55(5).
4. Maume, D. J., Sebastian, R. A., & Bardo, A. R. (2010). Gender, work-family responsibilities, and sleep. Gender & Society, 24(6), 746–768.
5. Meadows, R., Cappuccio, F. P., & others. (2018). The sociology of sleep. In F. P. Cappuccio et al. (Eds.), Sleep, health, and society: From aetiology to public health (2nd ed.). Oxford University Press.
6. Moreira, T. (2006). Sleep, health and the dynamics of biomedicine. Social Science & Medicine, 63(1), 54-63.
7. Parusníková, Z. (2000). Biomoc a kult zdraví. Sociologický časopis, 36(2), 131-142.
8. Riessman, C. (1983) Women and medicalisation: a new perspective, Social Policy, 14, 1, 3–18.
9. Seale, C., Boden, S., Williams, S., Lowe, P., & Steinberg, D. (2007). Media constructions of sleep and sleep disorders: A study of UK national newspapers. Social science & medicine, 65(3), 418–430.
10. Slepičková, L., Šlesingerová, E., & Šmídová, I. (2012). Biomoc a reprodukční medicína: konceptuální inspirace pro český kontext. Sociologický časopis, 48(1), 85-102.
11. Spiegel, K., Tasali, E., Leproult, R., & Van Cauter, E. (2009). Effects of poor and short sleep on glucose metabolism and obesity risk. Nature Reviews Endocrinology, 5(5), 253-261.
12. Steidelmüller, C., Korunka, C., & Kubicek, B. (2018). [Review of Job Demands in a Changing World of Work: Impact on Workers’ Health and Performance and Implications for Research and Practice]. Management Revue, 29(1), 104–107.
13. Taylor, B. (1993). Unconsciousness and society: The sociology of sleep. International Journal of Politics and Culture, 6, 463-471
14. Tinková, D. (2014). Biomoc a „medikalizace“ společnosti jako rysy „modernity”. Praha: Ústav českých dějin, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze.
15. Walsleben, J. and Baron-Faust, R. (2000) A Woman’s Guide to Sleep. New York: Three Rivers Press
16. Williams, S. J. (2002). Sleep and health: Sociological reflections on the dormant society. Health, 6(2), 173-200.
17. Williams, S. J. (2008). The sociological significance of sleep: Progress, problems and prospects. Sociology Compass, 2(2), 639-653.
18. Williams, S., & Calnan, M. (1996). The ‘limits’ of medicalisation? Modern medicine and the lay populace in ‘late’ modernity. Social Science & Medicine, 42(12), 1609-1620.
19. Zarhin, D. (2015). Contesting medicalisation, doubting the diagnosis: Patients' ambivalence towards the diagnosis of obstructive sleep apnoea. Sociology of Health & Illness, 37(5), 715-730.
20. Zola, I. (1972). Healthism and disabling medicalization. In P. Morrall (Ed.), Sociology and nursing (pp. 34-52). London: Routledge.
21. Zorick, F. and Walsh, J. (2000) Evaluation and management of insomnia. In Kryger, M., Roth, T. and Dement, W. (eds) Principles and Practice of Sleep Medicine. Philadelphia: Saunders.

Předběžná náplň práce

S ohledem na charakter zkoumaného tématu jsem se ve své práci rozhodla užít kvalitativního přístupu, kdy bych konkrétně svůj výzkum chtěla založit na hloubkových rozhovorech s minimálně 15 osobami trpícími poruchami spánku. Rozhovory bych po získání souhlasu nahrávala na diktafon a následně je doslovně přepsala. Jako způsob zpracování dat bych užila kódování. U participantů bych se pak chtěla primárně zaměřit na mladší věkovou skupinu mezi 30 a 40 lety, jelikož se jedná o skupinu osob, do jejichž zdraví se ještě příliš nepropisují problémy spojené se stářím. Narátory bych pak do svého výzkumu sháněla skrze účelový výběr, kdy bych tak osoby vybírala na základě specifických charakteristik, které jsou relevantní pro výzkumné otázky.

Etické souvislosti zvažovaného projektu
Etická rizika v rámci mé diplomové práce by mohly představovat citlivá témata, kterých se výzkum bude týkat. Z tohoto důvodu bych před každým rozhovorem narátorům konkrétněji představila téma své diplomové práce a důvody, proč si myslím, že je důležité se problematice věnovat. Dále bych i narátorům dala dostatečný čas na zhodnocení toho, zda se výzkumu chtějí účastnit. Následně bych participanty ujistila, že veškeré informace získané z rozhovorů budou použity pouze pro účely diplomové práce a že při práci s daty budou jejich odpovědi zpracovány pod fiktivními jmény. Nakonec bych se participantů před rozhovorem zeptala, zda budou souhlasit s nahráváním rozhovoru, a ujistila je, že pokud budou chtít rozhovor kdykoli ukončit, bude to možné.