Diplomová práce se věnuje verbální části mezilidské komunikace. Rozebírá zejména fázi naslouchání, snaží se tento proces zdůraznit, vyzdvihnout jeho důležitost pro efektivní komunikaci, zdůraznit úskalí a složitosti tohoto procesu, zejména pak ve vztahu k odborným poznatkům. -- Proces naslouchání je zde představen jako jeden z procesů vnímání. Předchází mu proces slyšení, což je příjem podnětů na smyslové rovině. Nasloucháním se oproti tomu rozumí dekódování zvukových signálů, kdy posluchač nachází význam a smysl slov. Po procesu naslouchání může dojít k porozumění promluvě. -- Naslouchání je v práci představeno jako složitý proces, jenž může ovlivnit efektivnost komunikace. Specifickou roli při tom hraje přirozený jazyk. Ten je sám o sobě vynikajícím popisným prostředkem, při vnímání/naslouchání však může způsobovat jisté ?nepřesnosti?. Znalost těchto ?nedostatků jazyka? může vést k větší efektivnosti v příjmu/vnímání informací, může zlepšit naslouchání a porozumění. -- V odborné komunikaci je naslouchání podstatné zejména při vědeckých konferencích, diskusích, seminářích, referátech nebo posterových vystoupeních. V těchto formách komunikace (zejména těch veřejných) jsou mluvčími často využívány techniky z rétoriky. V práci jsou zmíněny také, seznámení se s těmito technikami může vést k lepší anticipaci mluveného projevu, k zlepšení efektivnosti procesu naslouchání a následně i k lepšímu porozumění ze strany posluchače. -- V práci jsou využity zejména poznatky z lingvistiky (hlavně sémiotiky) a jejích pomezních disciplín (psycholingvistika), teorie komunikace, psychologie, rétoriky aj. -- V posledních kapitolách jsou navrženy obecné i konkrétnější postupy a tipy, které mohou fázi naslouchání z pohledu posluchače optimalizovat.