Proměna partnerských vztahů a vnímání fenoménu nevěry mezi dvěma generacemi v České republice

• Název práce v češtině: Proměna partnerských vztahů a vnímání fenoménu nevěry mezi dvěma generacemi v České republice
• Název v anglickém jazyce: Transformation of partner relationships and perception of the phenomenon of infidelity between two generations in the Czech Republic
• Klíčová slova: nevěra, partnerství, postoje, generace, proměna partnerských vztahů, sexualita, sociologie rodiny, sociologie sexuality
• Klíčová slova anglicky: infidelity, partnership, attitudes, generation, transformation of partner relationships, sexuality, sociology of the family, sociology of sexuality
• Akademický rok vypsání: 2022/2023
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Milan Tuček, prom. mat., CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 18.09.2023
• Datum zadání: 18.09.2023
• Datum a čas obhajoby: 09.09.2024 09:00
• Místo konání obhajoby: Areál Jinonice, C220, 220, seminární místnost ISS
• Datum odevzdání elektronické podoby: 31.07.2024
• Datum proběhlé obhajoby: 09.09.2024
• Oponenti: Mgr. Barbora Procházková

Zásady pro vypracování

• Kvalitativní studie – osobní zpověď českých žen a mužů formou hloubkových mezigeneračních polostrukturovaných rozhovorů
• Respondenti – 3 generace (mezigenerační věkový rozdíl mezi 20 – 30 lety), 2 muži a 2 ženy z každé generace –12 rozhovorů
• Generace prarodičů: 1945-1953 (78-70 let)
• Generace rodičů: 1973–1981 (50–42 let)
• Generace mladých dospělých: 2001–2005 (22– 18let)
• Výběr respondentů – metoda sněhové koule

V rámci studie bych ráda reflektovala genderové rozdíly v rámci generací, proto jsem vybrala z každé generace 2 muže a 2 ženy a také bych si ráda všímala rozdílů plynoucích ze vzdělání. Vzdělání na sebe váže představy o životě, názory, ideály a určitý životní styl, proto bych ráda z každé generace vybrala muže a ženu s vysokoškolským vzděláním a muže a ženu se základním vzděláním. Tyto dva opačné vzdělanostní protipóly mi pomohou porozumět tomu, jakým způsobem ovlivňuje vzdělání postoje a názory na nevěru. Zároveň bych práci ráda obohatila o intersekcionální perspektivu na generace a životní cyklus, neboť se domnívám, že by díky tomu bylo možné lépe porozumět složitosti a různorodosti postojů a zkušeností lidí v různých fázích životního cyklu, kteří jsou zároveň příslušníky třech různých generací. Intersekcionální perspektiva je teoretický a metodologický přístup ke zkoumání sociálních nerovností, jehož základní myšlenkou je, „že neexistuje jediná sociální kategorie (třída, gender, etnicita, národnost, sexualita a další), která by vysvětlovala lidskou zkušenost, jež je strukturovaná rozdíly a distribucí moci, bez odkazu k dalším kategoriím“ (Hašková a kol., 2018). Budu se tedy snažit jednotlivé kategorie vnímat více komplexně. Kromě již zmiňovaného genderu a stupně dosaženého vzdělání si budu všímat i generačních specifik a životního cyklu. Každá generace má své specifické zkušenosti a hodnoty, které formují jejich chápání partnerských vztahů a nevěry. Tato identita se v průběhu životního cyklu může měnit, protože jednotlivci procházejí různými fázemi života (mládí, střední věk, stáří) a mají různé životní události (svatby, rozvody, narození dětí), které mohou ovlivnit jejich pohled na partnerské vztahy i postoje k nevěře.
Všichni účastníci mého výzkumu budou ateisté, (víra by pravděpodobně ovlivnila nahlížení na nevěru a mým cílem není zkoumat vliv náboženství) ze středně velkého města (30 tisíc obyvatel). Rozhodla jsem se výzkum nerealizovat v Praze, neboť se domnívám, že anonymita velkoměsta by mohla ovlivnit postoje jedinců k nevěře. Podmínkou pro účast ve výzkumu bude zkušenost s dlouhodobým, minimálně 1 rok dlouhým, monogamním heterosexuálním vztahem

Seznam odborné literatury

1. Beck, U. (2004). Riziková společnost: na cestě k jiné moderně. Sociologické nakladatelství (SLON).
2. Fafejta, M. (2004). Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Věrovany: J. Piszkiewicz.
3. Foucault, M., Thein, K., Darnadyová, N., & Fulka, J. (2003). Dějiny sexuality. Praha: Herrmann & synové.
4. Giddens, A. (2000). Unikající svět: jak globalizace mění náš život. Sociologické nakladatelství (SLON).
5. Giddens, A. (1993). The Transformation of Intimacy: Sexuality, Love and Eroticism in Mo- dern Societies. Cambridge: Polity Press.
6. Hašková, H., Křížková, A., & Pospíšilová, K. (2018). An Intersectional Approach to Research on Unemployment. Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 54(2), 171-198. doi: 10.13060/00380288.2018.54.2.39
7. Hašková. H., Vohlídalová M., Maříková, H., Dudová R., Uhde Z., Křížková A., & Formánková, L. (2014). Vlastní cestou? Životní dráhy v pozdně moderní společnosti. Sociologické nakladatelství (SLON) / Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
8. Havelková, H. (1993), “Patriarchy” in Czech Society. Hypatia, 8: 89-96. https://doi.org/10.1111/j.1527-2001.1993.tb00278.x
9. Katrňák, T. (2000). Moderní partnerské vztahy a jejich proměna v době pozdní modernity / Modern Partner Relationships and their Transformation in the Age of Late Modernity. Sociologický Časopis / Czech Sociological Review, 36(3), 307–316. http://www.jstor.org/stable/41131553
10. Možný, I. Sociologie rodiny. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 1999. 251 s. Základy sociologie, sv. 8.
11. Peychlová, K. O proměnách partnerství a rodiny v dnešní české společnosti. Fórum sociální politiky, 2015, 5: 31-31.
12. Rabušic, L., Chromková Manea, B. (2012). Postoje, hodnoty a demografické chování v České a Slovenské republice v období transformace (1991–2008). Male fertility in the Czech Republic – first empirical evidence. Demografie, 55 (4): 275-290.
13. Tomášek, M. (2006). Singles a jejich vztahy; kvalitativní pohled na nesezdané a nekohabitující jednotlivce v České republice. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 42(01), 81-105.
14. Van Hooff, J. (2016). An everyday affair: Deciphering the sociological significance of women's attitudes towards infidelity. The Sociological Review, (), –. doi:10.1111/1467-954X.12417
15. Weiss, P., & Zvěřina, J. (2001). Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Portál.
16. Weiss, P. (2009). Sexuální chování v ČR. Srovnání výzkumů z let 1993, 1998, 2003 a 2008. Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty UK a VF

Předběžná náplň práce

V rámci mé práce bych se chtěla zabývat proměnou partnerských heterosexuálních vztahů a postojů partnerů k nevěře v rámci 3 generací v rodině.
Cílem mé práce je, za pomoci kvalitativního výzkumu, pochopit, jak se proměnily partnerské vztahy našich dědečků a babiček, maminek a tatínků a nás samotných – dětí narozených na přelomu tisíciletí. Zajímá mě, jaké významy a hodnoty přikládají jedinci, kteří vyrostli v odlišné době a v odlišném kontextu, svým partnerským vztahům, jak tyto jejich vztahy vypadají, jak se utvářejí a jak fungují. Povahu a podobu partnerských vztahů třech různých generací bych chtěla prozkoumat na základě fenoménu nevěry, neboť postoje a názory na nevěru mohou mnoho prozradit o partnerských vztazích a obecně o morálce jednotlivých generací a také nám mohou pomoci pochopit rozsah společenských změn v oblasti osobního života, které souvisí s širšími změnami v české společnosti po roce 1989 (Tomášek, 2006). V rámci mé práce se proto budu snažit porozumět tomu, jak jedinci ze třech různých generací chápou nevěru, jak ji definují, jaké na ni mají názory a jak se tyto jejich názory utvářely. Zároveň budu také sledovat, jak se postoje a názory na nevěru jednotlivých generací liší – jde tedy o pochopení morálky jednotlivých generací v oblasti intimních vztahů a o jejich milostné strategie a názory na partnerství a sex, včetně názorů na různé formy partnerského soužití.
Má nejstarší generace – prarodiče, prožili většinu svého života v socialistické společnosti, od toho se odvíjí i jejich morálka a životní zkušenost se vztahy, neboť socialismus se vyznačuje vysokou sňatečností a porodností. Rodina byla klíčovou hodnotou a téměř každý měl zkušenost s manželstvím (Rabušic a Chromková, 2012) Rodina přejala mnohé funkce, které dříve plnila veřejná sféra a stala se posledním místem, kde mohli lidé svobodně tvořit a realizovat se (Havelková, 1993). To se ovšem po roce 89 změnilo a Rabušic a Chromková (2012) mluví o demografických proměnách společnosti, porodnost i sňatečnost se snižuje a doba početí prvního dítěte se odkládá, dochází k tzv. druhému demografickému přechodu. Tento přechod se odehrává v kontextu politických a ekonomických změn, které nastávají po Sametové revoluci a jsou charakteristické narůstající mírou individualismu, snižující se mírou institucionální kontroly, a kromě mnoha jiného i proměnou sexuálních norem, genderových rolí a rodinných hodnot. Já se budu v mé práci právě o proměny v oblasti intimních a rodinných vztahů zajímat.
Má prostřední generace – rodiče, prožili většinu svého života po roce 1989, tedy ve společnosti demokratické a tržně ekonomické a má nejmladší generace – mladí dospělý, tedy jedinci narozeni v 21. století, již celý svůj život prožili v této společnosti. Na konci 20. století začínají společenské změny nabírat na obrátkách, Giddens (2000) mluví o procesu globalizace, který přináší celou řadu změn, které pronikají do celého světa a utvářejí tak novou kosmopolitní společnost. Tyto změny se netýkají jen sféry ekonomické, politické, technologické či kulturní, ale významně ovlivňují i osobní a intimní aspekty života. Dochází ke změnám dosavadních hodnot a institucí, které jsou součástí naší každodennosti, jako je právě partnerství potažmo manželství či sexualita (Giddens, 2000).
Giddens (1992) v tomto kontextu hovoří o tzv. „čistém vztahu“ a “plastické sexualitě“, což znamená, že je již sexualita oproštěna od potřeb reprodukce. Katrňák čistý vztah vysvětluje jako vztah, který „existuje pro vztah samotný“. Vztah v období pozdní modernity „není podmíněn ekonomickými ani sociálními okolnostmi. Klíčovou roli hraje zaujatost muže a ženy pro vztah – vzájemná oddanost jeden druhému“ (Katrňák, 2000, s.308). Věrnost a oddanost se stávají ve vztazích důležitější, než kdy dříve a vztahy se tak z logiky věci stávají křehčími a přechodnějšími. „Stejně jako jsou bez větších pochyb rušeny, jsou ve stejném duchu navazovány. V době pozdní modernity proniklo pojetí změny do partnerského soužití, které přestalo být vnímáno z hlediska dlouhodobé perspektivy – manželství. Od nynějška naopak platí, že namísto hledání pravé romantické lásky dláždící cestu k bráně manželství, usilují ženy a muži o to, aby získali co nejvíce sexuálních zkušeností, příliš se nevázali na jednoho partnera a byli stále otevřeni nové milostné volbě, která je řízena především sexuální přitažlivostí“ (Katrňák, 2000, s.314). Tato proměna partnerských vztahů se odráží i ve výskytu nevěry a v samotném chápání, definování a přistupování k nevěře. Autor si ve své teoretické práci na téma „Moderní partnerské vztahy a jejich proměna v době pozdní modernity“ všímá proměn partnerských vztahů a nahlíží na ně z mikrosociologické perspektivy. Zaměřuje se na podoby partnerských vztahů a na to jaké postupy a strategie sociální aktéři volí, chtějí-li navázat a zachovat partnerský vztah. Já bych tyto myšlenky chtěla rozvíjet v mé tří generační kvalitativní studii a ráda bych je obohatila o zkoumání fenoménu nevěry. K nahlédnutí na partnerské vztahy optikou nevěry mě inspirovala kvalitativní studie britské socioložky Jenny van Hoof (2016), která hloubkovými rozhovory s dvanácti ženami zkoumá dlouhodobé postoje heterosexuálních žen k nevěře. Uvádí, že nevěra může být použita jako určitá čočka, kterou můžeme nahlížet na společnost a na to jaké vztahy jsou v rámci ní navazovány. Autorka dále tvrdí, že jako sociologové bychom se měli zajímat o to, jak jsou mimo partnerské aféry společensky konstruovány a jaký význam je jim ve společnosti přisuzován, což se budu v rámci svého mezigeneračního výzkumu snažit zjistit i já. Van Hoof přichází se zjištěním, že nevěra je brána přísněji a méně tolerantněji než dříve, dokonce je brána jako konečná hrozba vztahu, neboť dochází k narušení důvěry a ta je spolu s komunikací nosným kamenem současných partnerských vztahů (Giddens, 1992; Van Hoof, 2016). Ráda bych tato zjištění ověřila či naopak vyvrátila v kontextu mého mezigeneračního výzkumu.
Nevěra je obecně málo sociologicky probádaným tématem a v ČR je výzkumů na téma nevěry jen velmi omezené množství. V letech 1993, 1998, 2003 a 2008 byly realizovány kvantitativní výzkumy sexuálního chování české populace. Tyto výzkumy byly realizovány Sexuologickým ústavem 1. LF UK, prof. PhDr. Petr Weissem a Ph.D., doc. MUDr. Jaroslavem Zvěřinou. Jednalo se o reprezentativní výzkumy sexuálního chování populace ČR (1 000 mužů a 1 000 žen starších 15 let). V otázce nevěry téměř dvě třetiny ženatých mužů a téměř polovina vdaných žen přiznaly v roce 1998 mimomanželskou sexuální zkušenost. V roce 2008 ji přiznává už jen 34 % vdaných žen a 55 % ženatých mužů. Více než třetina žen (39 %) a pětina mužů považují tyto styky za morálně nepřípustné, většina mužů i žen se k nim však staví tolerantně (Weiss, 2009). Zaujalo mě, že v roce 1998 byla nevěra dle této statistiky více četná, nebo přinejmenším více přiznávána. Tato skutečnost mě inspirovala k tomu, abych více prozkoumala morálku nejstarší generace prarodičů ve vztahu k nevěře.

Proměny partnerství svým obsahem spadají do oboru sociologie rodiny a nevěra v partnerských vztazích tematicky spadá do oblasti sociologie sexuality. Nevěra je obecně nedostatečně sociologicky zmapovaným tématem. Může to být způsobeno metodologickými problémy ve výzkumu nevěry. Tyto problémy jsou způsobeny neschopností výzkumníka správně definovat pojem nevěra. Nejednoznačnost termínu je považována za problematickou, protože může nebo nemusí zahrnovat činy, které jsou jiné než sexuální povahy. Já se v rámci tohoto kvalitativního výzkumu pokusím prozkoumat, jak respondenti ze třech generací nevěru definují a jak na partnerské vztahy obecně nahlížejí. Kvalitativní rozhovor je v tomto případě vhodný, protože nám umožní nahlédnout, jak respondentky strukturují své přemýšlení o vztazích a nevěře jako takové.