Ve zdravém organismu je insulin v odpověď na vyšší koncentraci glukózy v krvi sekretován z pankreatu nejprve do jater, kde inhibuje endogenní produkci glukózy a až poté se dostává do periférie organismu, kde umožní vstup glukózy do svalové a tukové tkáně. Problém léčby diabetu insulinem spočívá v nutnosti aplikovat tento hormon podkožně, kdy dochází k opožděnému působení insulinu v játrech a tím i nefyziologické regulaci glykémie u diabetiků. V této rešeršní práci zmapujeme vývoj derivátů lidského insulinu s cílem pozměnit jejich vlastnosti tak, aby přinášely diabetikům větší komfort než léčba lidským insulinem. Zaměříme se nejen na deriváty insulinu používané v klinické praxi, ale i na nejnovější výzkumné směry v jejich vývoji.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
In a healthy organism, in response to higher blood glucose concentrations, insulin is secreted from the pancreas first to the liver, where it inhibits endogenous glucose production, and only then to the periphery of the body, where it allows glucose to enter muscle and adipose tissue. The problem in treatment of diabetes with insulin is the necessity to administer this hormone subcutaneously. This results in delayed action of insulin in the liver and thus unphysiological glycaemic control in diabetics. In this review we will map the development of human insulin derivatives with the aim to modify their properties to provide greater comfort to diabetics than treatment with human insulin. We will focus not only on insulin derivatives used in clinical practice but also on the latest research directions in their development.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.