„Jím za dva“: Percepce těla a plodu v těhotenství a její vliv na stravovací praktiky žen

• Název práce v češtině: „Jím za dva“: Percepce těla a plodu v těhotenství a její vliv na stravovací praktiky žen
• Název v anglickém jazyce: "Eating for Two“: Pregnant Women's Perceptions of the Body and the Fetus, and Their Eating Habits
• Klíčová slova: tělo, embodimentu, těhotenství, plod, fenomenologie, stravování, habitus
• Klíčová slova anglicky: body, embodiment, pregnancy, fetus, phenomenology, eating, habitus
• Akademický rok vypsání: 2021/2022
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Ema Hrešanová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 15.09.2022
• Datum zadání: 16.09.2022
• Datum a čas obhajoby: 19.06.2023 09:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice - Nový Kampus, B217, 217, seminární místnost ISS
• Datum odevzdání elektronické podoby: 03.05.2023
• Datum proběhlé obhajoby: 19.06.2023
• Oponenti: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Na výše položenou výzkumnou otázku bych ráda získala odpověď prostřednictvím přibližně deseti biografických deníků vedenými těhotnými ženami s následnými doplňujícími polostrukturovanými rozhovory s autorkami těchto deníků, a dalšími pěti až deseti hloubkovými polostrukturovanými rozhovory s ženami, které prošly těhotenstvím v posledním roce a již těhotné nejsou nebo jsou těhotné nyní, ale deníkovou metodu odmítly. Minimální požadovaná doba vedení deníku bude dva měsíce s týdenní frekvencí, přičemž primárně by se doba vedení deníku měla překrývat s druhým trimestrem respondentky z důvodu pominutí dramatických změn chutí a nevolností běžně doprovázející první trimestr, a zároveň ještě s nedohledným koncem těhotenstvím spojeným s únavou z těhotenství či eskalující přípravou na novorozeně, a tudíž úbytkem času na účast ve výzkumu. V rámci těchto deníků by respondentky ve svých záznamech měly odpovídat na následující otázky:
Jak jste se tento týden stravovala? Zaznamenala jste nějakou změnu oproti dosavadnímu stravování, co se týče množství a složení jídelníčku?
Dle jakých faktorů jste volila jídelníček?
Jak byste popsala potřeby plodu, pokud nějaké takové vnímáte? Stravujete se dle nich?
Jak byste popsala stravovací potřeby a chutě svého vlastního těla mimo plod, pokud nějaké takové vnímáte? Stravujete se dle nich?
Deníky jsem zvolila jakožto metodu dle mého názoru schopnou nejautentičtějšího záznamu. Zároveň se jedná o poměrně intimní téma, proto věřím, že deníková metoda bude adekvátně citlivou formou výzkumu, která i v takovém tématu umožní respondentkám zaznamenat své myšlenky a pocity (Bedwell et al. 2012) vzhledem k absenci zkoumající osoby u tohoto zaznamenávání. Deníková metoda navíc umožňuje zaznamenání dat poměrně bezprostředně, což jistě hraje ve prospěch co nejmenší zkreslenosti a autentičnosti dat (Cucu-Oancea 2013, 235). Tato metoda ovšem může být potenciálně problémová především kvůli přenesení vytváření dat na samotné respondentky, pro které tak spolupráce na výzkumu bude náročná, a hrozí tak nedokončení deníku. Dále navzdory požadavkům, které na respondentky budu mít ke způsobu zpracování, budou mít respondentky stále poměrně velkou volnost v odpovědích na dané otázky co se týče obsahu či délky záznamu – takovou částečnou volnost je ale i nutné zachovat pro nepoškození autenticity záznamu, nicméně samozřejmě hrozí zaznamenávání irelevantních informací či opomenutí některých požadovaných, relevantních informací, či přikrášlování a zkreslování záznamu pro vykreslení sebe sama respondentkou v lepším světle (Cucu-Oancea 2013, 236). Očekávané rozdíly budu v záznamech korigovat právě doplňujícími rozhovory s autorkami deníků, kdy se budu mít možnost doptat na nezmíněná či jen málo zmíněná témata, která například zazní u jiných respondentek – doplňujícím rozhovorům by tedy měla přecházet alespoň částečná analýza deníků či rozhovory s ženami, které si deníky pro tento výzkum vést nebudou.
Biografické deníky a přepisy rozhovorů podrobím otevřenému kódování.

Seznam odborné literatury

1. Anderson, A. S. (2001). Pregnancy As a Time For Dietary Change?. Proceedings of the Nutrition Society, 60(4), 497-504.
2. Archer, L. (2002). ‘It's Easier that You're a Girl and That You're Asian’: Interactions of ‘Race’and Gender Between Researchers and Participants. Feminist Review, 72(1), 108-132.
3. Bedwell, C., McGowan, L., & Lavender, T. (2012). Using Diaries to Explore Midwives' Experiences in Intrapartum Care: An Evaluation of the Method in a Phenomenological Study. Midwifery, 28(2), 150-155.
4. Bourdieu, P. (1984). Distinction: A Social Critique of the Judgement of Taste. Cambridge: Harvard University Press.
5. Chadwick, R. (2018). Bodies That Birth: Vitalizing birth politics. Routledge.
6. Csordas, T. J. (1990). Embodiment as a Paradigm for Anthropology. Ethos, 18(1), 5-47.
7. Cucu-Oancea, O. (2013). Using Diaries - A Real Challenge For the Social Scientist. Procedia-Social and Behavioral Sciences, 92, 231-238.
8. Dudgeon, M. R., & Inhorn, M. C. (2004). Men's Influences on Women's Reproductive Health: Medical Anthropological Perspectives. Social Science & Medicine, 59(7), 1379-1395.
9. Etický kodex české asociace pro sociální antropologii. (n.d.) Dostupné z: http://www.casaonline.cz/?page_id=7
10. Grosz, E. (2020). Volatile Bodies: Toward a Corporeal Feminism. Routledge.
11. Hurtado, A., & Stewart, A. J. (2004). Through the Looking Glass: Implications of Studying Whiteness for Feminist Methods. Off White: Readings on Power, Privilege, and Resistance, 2, 315-330.
12. Keely, A., Cunningham-Burley, S., Elliott, L., Sandall, J., & Whittaker, A. (2017). “If she wants to eat… and eat and eat… fine! It's gonna feed the baby”: Pregnant Women and Partners' Perceptions and Experiences of Pregnancy With a BMI> 40 kg/m2. Midwifery, 49, 87-94.
13. Markens, S., Browner, C. H., & Press, N. (1997). Feeding the Fetus: On Interrogating the Notion of Maternal-Fetal Conflict. Feminist Studies, 351-372.
14. Mauss, M. (1973). Techniques of the Body. Economy and society, 2(1), 70-88.
15. Merleau-Ponty, M. (1996). Phenomenology of Perception. Motilal Banarsidass Publishers.
16. Nash, M. (2015). Indulgence Versus Restraint: A Discussion of Embodied Eating Practices of Pregnant Australian Women. Journal of Sociology, 51(3), 478-491.
17. Shloim, N., Hetherington, M. M., Rudolf, M., & Feltbower, R. G. (2015). Relationship Between Body Mass Index and Women’s Body Image, Self-Esteem and Eating Behaviours In Pregnancy: A Cross-Cultural Study. Journal of Health Psychology, 20(4), 413-426.
18. Young, I. M. (1984). Pregnant Embodiment: Subjectivity and Alienation. The Journal of Medicine and Philosophy, 9(1), 45-62.

Předběžná náplň práce

Ve své práci bych se ráda zabývala otázkou, jak percepce tělesnosti a plodu formuje stravovací praktiky ženy v těhotenství a jak tyto praktiky ovlivňují vnímání těla a plodu. Zaměřím se tedy na to, jaké jsou stravovací návyky ženy v těhotenství a jaká je souvislost mezi stravovacími návyky a jejím vnímáním svého těhotného těla. V rámci tohoto výzkumu bych tedy ráda blíže prozkoumala, jak ženy v těhotenství vnímají svou tělesnost, své vlastní chutě a stravovací potřeby a jak vnímají chutě, potřeby a celkovou individualitu svého plodu a jak je rozeznávají od vlastní tělesnosti, neboť právě v období těhotenství je silně narušeno dichotomické rozlišení mezi vlastní osobou (self) a osobou jinou (other) (Young 1984). Dále mě bude zajímat vnímání změn chutí a faktory formující stravovací habity těhotné ženy, tedy i způsoby, dle kterých žena sleduje vyváženost přijímaných živin, či stereotypy, dle kterých mají ženy v těhotenství „jíst za dva“ či dle kterých je těhotenství jakousi „legitkou“ k nezdravému či zvýšenému stravování, neboť jak poukazuje například Shloim a kolektiv (2015), ženy často vnímají těhotenství jako umožňující opustit standardní dietní plány a více jíst s odůvodněním, že přibývání na váze je znakem zdravého vývoje dítěte. Obdobně, i Alice Keely a kolektiv (2017) identifikují ve stravovacích praktikách těhotných žen časté „nezdravé přejídání“ a vyhledávání „nezdravých“, tučných či sladkých a jiných nutričně nevyvážených jídel. Takové stravování vysvětlují tím, že žena vnímá následování svých chutí jako prospěšné pro dítě (Keely et al. 2017). Zároveň ale předpokládám významný vliv snahy udržovat dítě zdravé prostřednictvím zdravého a vyváženého stravování na stravovací návyky, k čemuž mohou přispívat právě sociální faktory a biomedicínský diskurz, neboť jak upozorňuje například Chadwick (2018), těhotné ženské tělo a praktiky těhotných žen jsou vysoce monitorovány a zdravotní rizika jsou tak ženami v těhotenství silně vnímána a vtělována.
Markens a kolektiv (1997) naznačují, že se stravovací praktiky ženy v těhotenství nějakým způsobem liší od běžných stravovacích návyků dané ženy. Tyto změny vysvětlují právě těhotenstvím, především pak snahou žen podpořit příznivý vývoj plodu. Na takovou změnu praktik také poukazuje Annie Anderson a vysvětluje je jako reakci na „období zvýšených nutričních požadavků“ (Anderson 2001, 498). Právě tedy odlišné stravovací návyky a uzpůsobení jídelníčku těhotenství budou výchozím předpokladem mého výzkumu.
Při uchopení tématiky tělesnosti budu pracovat s pojmem habitus v chápání Pierra Bourdieuho (1984), neboť dle něj internalizované, vtělené praktiky formované naším sociálním prostředím dále ovlivňují to, jak jednáme a jak vnímáme okolní svět. Dle Marcela Mausse (1973), který tento pojem jako první představil ve své práci Techniky těla, se nám praktiky, kterým se učíme ve společnosti, vtělují, čímž Mauss sociálně zdůvodnil mezikulturní rozdíly v tělesných praktikách, které do té doby byly vysvětlovány biologicky. Právě i z této „zaměnitelnosti“ biologického a sociálního bych ráda vycházela ve zkoumání individuálního zdůvodňování si stravovacích praktik, neboť předpokládám právě i sociální vliv na stravovací návyky těhotných žen. Výchozím tedy pro mě bude spíše Bourdieuho pojetí habitu, které se odlišuje od Maussovo kulturně zaměřeného pojetí větším důrazem na vliv sociálních struktur společnosti. Dle Bourdieuho si člověk distinktivně utváří a internalizuje tělesné praktiky na základě sociální skupiny, ve které se pohybuje – předpokládám, že stravování těhotných žen je ovlivněno nejen individuálním vnímáním těla, ale i sociálním prostředím, ať už blízkou sociální skupinou, lékařským diskurzem či referenční skupinou těhotných žen, což se může promítat i do samotné percepce tělesnosti.
Dále ve výzkumu toho, jak těhotná žena vnímá své tělo a jeho potřeby či potřeby plodu, budu vycházet z fenomenologických autorů jako Maurice Merleau-Pontyho a jeho představy těla jako subjektu vnímání (Merleau-Ponty 1996, 206), či Thomase Csordase (1990) a jeho chápání embodimentu, ve kterém propojuje Bourdieho vnímání embodimentu skrze praktiky a jednání a Merleau-Pontyho představy embodimentu jako založeného na vnímání. Fenomenologické ukotvení mi umožní soustředit se na subjektivní vnímání těhotného těla. Csordasovo pojetí embodimentu mi pak umožní toto propojit i s embodimentem ovlivněným praktikami a jednáním, tedy pochopit souvislost mezi vnímáním těla a stravovacími praktikami. V konceptu embodimentu, který bude pro mou práci klíčovým, budu dále vycházet i z děl feministických autorek jako například Elizabeth Grosz (2020), která poukazuje na maskulinní zaujatost v textech věnujících se embodimentu, či Iris Marion Young (1984), která se soustředí na genderově specifický embodiment těhotných žen a související změny ve vnímání hranic svého těla a sebe sama (self). Právě důraz na feministické pojetí embodimentu, především pak v oblasti těhotenství, tedy výhradně ženského tělesného prožitku, bude významným východiskem této práce, které mi umožní poskytnou ženskou perspektivu na průběh těhotenství a zvýznamnit tuto perspektivu v diskuzi této problematiky.
Mediální zájem o těhotenství spolu s lékařskou diskuzí škodlivého jednání se stále zvyšuje (Nash 2015), a i mezi lékařskými odborníky i laickou veřejností je ohledně stravování těhotných žen a toho, jak se má těhotná žena „správně“ stravovat, neustále diskutováno. Ženy se tak mohou řídit lékařskými doporučeními i stereotypy a široce kolujícími laickými radami. Ráda bych proto k této diskuzi přispěla pohledem těhotných žen, které jsou jejím hlavním předmětem. Souvislost mezi vnímáním těla a plodu se stravovacími návyky navíc nebyla doposud příliš prozkoumána a věřím, že právě tento pohled by mohl být zajímavým obohacením této diskuze. Výsledky této kvalitativní fenomenologické studie by tedy měly přispět k chápání tělesnosti těhotných žen, vnímání plodu jejich nositelkami a vnímání individuality nenarozeného dítěte. Zároveň by tato práce měla přispět k chápání stravovacích praktik těhotných žen i faktorů tyto praktiky formující, ale i k fenomenologickému vlivu vnímání tělesnosti na formování tělesných praktik. Celkově tedy v této práci naváži na antropologii těla, antropologii jídla a medicínskou antropologii.