Řízené vypalování bylo v minulosti zcela běžný způsob, kterým lidé efektivně a pravidelně udržovaly přirozené bezlesí. Na pastvinách byla takto odstraňována přebytečná biomasa před začátkem nové vegetační sezóny a díky vypalování tak docházelo k rychlejšímu koloběhu živin. Pravidelné vypalování ovlivňovalo strukturu travinné vegetace a také bránilo sukcesi dřevin na extenzivně využívaných místech. Oheň byl důležitý i pro management pastevních lesů, kdy se opakovaným zakládáním maloplošných požárů udržovala jeho mozaikovitá struktura. V souvislosti se současnou novelizací zákona 114/1992 Sb. a s dodržením podmínek zásahu jsou nyní orgány ochrany přírody oprávněny provádět vypalování za účelem zajištění péče o rostliny, živočichy a přírodní stanoviště. Tento dříve hojně praktikovaný způsob údržby krajiny by bylo potřeba znovu začít praktikovat spolu s monitoringem a sledováním vlivu na druhy, živočichy a zejména společenstva. Cílem bakalářské práce bude literární rešerše, která bude shromažďovat dosavadní poznatky a zkušenosti s řízeným vypalováním.