Pohlavný dimorfizmus a mezipopulačná variabilita lebky u časovo vzdialených populácií

• Název práce v jazyce práce (slovenština): Pohlavný dimorfizmus a mezipopulačná variabilita lebky u časovo vzdialených populácií
• Název práce v češtině: Pohlavní dimorfismus a mezipopulační variabilita lebky u časově vzdálených populací
• Název v anglickém jazyce: Sexual dimorphism and interpopulation variability of the skull in time-distanced populations
• Klíčová slova: pohlavný dimorfizmus, medzipopulačná variabilita, odhad pohlavia, populačná afinita, geometrická morfometria, lebka, Egypt, Stará ríša
• Klíčová slova anglicky: sexual dimorphism, interpopulation variability, sex determination, population affinity, geometric morphometrics, skull, Egypt, Old Kingdom
• Akademický rok vypsání: 2020/2021
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: slovenština
• Ústav: Katedra antropologie a genetiky člověka (31-110)
• Vedoucí / školitel: RNDr. Šárka Bejdová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem, čeká na schválení garantem
• Datum přihlášení: 12.11.2020
• Datum zadání: 07.01.2021
• Datum odevzdání elektronické podoby: 10.08.2022
• Datum proběhlé obhajoby: 13.09.2022
• Oponenti: Mgr. Barbora Suchá, Ph.D.
• Konzultanti: prof. RNDr. Jana Velemínská, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Metody biomedicínské antropologie II
3D zobrazovací metody aplikované v antropologii
Základní metody kosterní antropologie
Statistika

Předběžná náplň práce

Lebka vykazuje po pánvi druhou nejvyšší míru pohlavního dimorfismu. Z toho důvodu se hojně využívá k odhadu pohlaví. Metody, kterými můžeme pohlaví na základě lebky odhadovat, se dělí na metody morfoskopické (např. Ferembach et al., 1980; Buikstra and Ubelaker, 1994; Walrath et al., 2004), metody klasické morfometrie (např. Ramsthaler et al., 2007; Walker, 2008; Ogawa et al., 2013) a v posledních letech stále hojněji využívané metody geometrické morfometrie (např. Bookstein et al., 1999; Kimmerle et al., 2008; Ramsthaler et al., 2010; Franklin et al., 2013). Odhad pohlaví na základě lebky může být zatížen chybou způsobenou populační specifitou a variabilní mírou pohlavního dimorfismu u různých populací (Bruzek and Murail, 2006), nicméně metody geometrické morfometrie umožňují nalézt morfologické oblasti a znaky, které jsou nejvíce pohlavně dimorfní v konkrétní populaci (např. Bejdová et al., 2013). V pilotní studii našeho autorského kolektivu, na kterou tento výzkum navazuje, byla představena nová metoda pro odhad pohlaví podle exokraniálního povrchu lebky s úspěšností přes 90 % (Musilová et al., 2016). Rozšíření souboru o českou populaci úspěšnost klasifikace ještě zvýšilo (Musilová et al., 2019). Tato práce má za cíl porovnání úspěšnosti prediktoru pohlaví na současné egyptské populaci a na historické populaci, která není geograficky vzdálená, ale pochází z období Staré říše (2700 – 2180 př. n. l.). Při vývoji metodologie odhadu pohlaví je totiž zapotřebí věnovat pozornost populačním specifikům nejen v prostoru (geograficky vzdálené populace), ale i v čase (časově vzdálené populace) (např. Garvin and Ruff, 2012).


Bejdová Š, Krajíček V, Velemínská J, Horák M, Velemínský P. 2013. Changes in the sexual dimorphism of the human mandible during the last 1200 years in Central Europe. HOMO- J Comp Hum Biol 64:437–453.
Bookstein F, Schäfer K, Prossinger H, Seidler H, Fieder M, Stringer C, Weber GW, Arsuaga J-L, Slice DE, Rohlf FJ, Recheis W, Mariam AJ, Marcus LF. 1999. Comparing frontal cranial profiles in archaic and modernHomo by morphometric analysis. Anat Rec 257:217–224.
Bruzek J, Murail P. 2006. Methodology and reliability of sex determination from the skeleton. In: Schmitt A, Cunha E, Pinheiro J, editors. Forensic anthropology and medicine: Complementary sciences from recovery to cause of death. Totowa, New Jersey: Humana Press. p 225–242.
Buikstra JE, Ubelaker DH. 1994. Standards for data collection from human skeletal remains: Proceedings of a seminar at the Field Museum of Natural History, organized by Jonathan Haas. Fayetteville: Arkansas Archeological Survey.
Ferembach D, Schwidetzky I, Stloukal M. 1980. Recommendations for age and sex diagnoses of skeletons. J Hum Evol 9:517–549.
Franklin D, Cardini A, Flavel A, Kuliukas A. 2013. Estimation of sex from cranial measurements in a Western Australian population. Forensic Sci Int 229:158.e1-158.e8.
Garvin HM, Ruff CB. 2012. Sexual dimorphism in skeletal browridge and chin morphologies determined using a new quantitative method. Am J Phys Anthropol 147:661–670.
Kimmerle EH, Ross A, Slice D. 2008. Sexual Dimorphism in America: Geometric morphometric analysis of the craniofacial region. J Forensic Sci 53:54–57.
Musilová B, Dupej J, Brůžek J, Bejdová Š, Velemínská J. 2019. Sex and ancestry related differences between two Central European populations determined using exocranial meshes. Forensic Sci Int 297:364–369.
Musilová B, Dupej J, Velemínská J, Chaumoitre K, Bruzek J. 2016. Exocranial surfaces for sex assessment of the human cranium. Forensic Sci Int 269:70–77.
Ogawa Y, Imaizumi K, Miyasaka S, Yoshino M. 2013. Discriminant functions for sex estimation of modern Japanese skulls. J Forensic Leg Med 20:234–238.
Ramsthaler F, Kettner M, Gehl A, Verhoff MA. 2010. Digital forensic osteology: Morphological sexing of skeletal remains using volume-rendered cranial CT scans. Forensic Sci Int 195:148–152.
Ramsthaler F, Kreutz K, Verhoff MA. 2007. Accuracy of metric sex analysis of skeletal remains using Fordisc® based on a recent skull collection. Int J Legal Med 121:477–482.
Walker PL. 2008. Sexing skulls using discriminant function analysis of visually assessed traits. Am J Phys Anthropol 136:39–50.
Walrath DE, Turner P, Bruzek J. 2004. Reliability test of the visual assessment of cranial traits for sex determination. Am J Phys Anthropol 125:132–137.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The skull shows the second highest rate of sexual dimorphism after the pelvis. For that reason, it is widely used for gender estimation. The methods by which we can estimate sex based on the skull are divided into morphoscopic methods (e.g. Ferembach et al., 1980; Buikstra and Ubelaker, 1994; Walrath et al., 2004), classic morphometric methods (e.g. Ramsthaler et al., 2007; Walker, 2008; Ogawa et al., 2013) and in recent years more and more widely used methods of geometric morphometry (e.g. Bookstein et al., 1999; Kimmerle et al., 2008; Ramsthaler et al., 2010; Franklin et al. ., 2013). Sex estimation based on the skull can be subject to error due to population specificity and variable rates of sexual dimorphism in different populations (Bruzek and Murail, 2006), however, geometric morphometric methods allow finding morphological regions and areas that are most sexually dimorphic in a particular population (e.g. Bejdová et al., 2013). In the pilot study of our team of authors, which this research is based on, a new method for gender estimation based on the exocranial surface of the skull was presented with a success rate of over 90% (Musilová et al., 2016). The extension of the sample by Czech population further increased the success of the classification (Musilová et al., 2019). The aim of this work is to compare the success of the sex predictor on the current Egyptian population and on a historical population, which is not geographically distant, but originates from the Old Kingdom period (2700 – 2180 BC). When developing a methodology for sex estimation, it is necessary to pay attention to population specificis not only in space (geographically distant populations), but also in time (time-distanced populations) (e.g. Garvin and Ruff, 2012).