Limity antropologického jazyka v díle Eduarda Viveirose de Castra a Marilyn Strathern

• Název práce v češtině: Limity antropologického jazyka v díle Eduarda Viveirose de Castra a Marilyn Strathern
• Název v anglickém jazyce: The limits of the anthropological language in the works of Eduardo Viveiros de Castro and Marilyn Strathern
• Klíčová slova: Eduardo Viveiros de Castro, Marilyn Strathern, perspektivismus, multinaturalismus, dividuál, relacionalita, antropologický diskurs, Amazonie, Melanésie
• Klíčová slova anglicky: Eduardo Viveiros de Castro, Marilyn Strathern, perspectivism, multinaturalism, dividual, relationality, anthropological discourse, Amazonia, Melanesia
• Akademický rok vypsání: 2019/2020
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 28.09.2020
• Datum zadání: 28.09.2020
• Datum a čas obhajoby: 24.01.2022 10:00
• Místo konání obhajoby: Pekařská 16, JPEK212, 212, Malá učebna, 2.patro
• Datum odevzdání elektronické podoby: 04.01.2022
• Datum proběhlé obhajoby: 24.01.2022
• Oponenti: Mgr. Jan Tesárek

Seznam odborné literatury

1. ANDRÉ, Jacques; DREYFUS-ASSÉO, Sylvie; TAYLOR, Anne Christine. Psyché, visage et masques. Paris: Presses Universitaires de France, 2010.

2. COHEN, Anthony. Self consciousness: An alternative anthropology of identity. London: Routledge, 2002.

3. DESCOLA, Philippe. Par-delà nature et culture. Paris: Gallimard, 2005.

4. DE CASTRO, Eduardo Batalha Viveiros. The relative native: Essays on Indigenous conceptual worlds. Chicago: Hau Books, 2015.

5. DE CASTRO, Eduardo Batalha Viveiros. Métaphysiques cannibales: lignes d'anthropologie post-structurale. Paris: Presses universitaires de France,2009.

6. LAMBEK, Michael Joshua, et al. Four lectures on ethics: Anthropological perspectives. Chicago: Hau Books, 2015.

7. LÉVINAS, Emmanuel. Autrement qu'être ou au delà de l´essence. Paris: M. Nijhoff, 1974.

8. LÉVINAS, Emmanuel. Totalita a nekonečno. přel. M. Petříček jr. a Jan Sokol, Praha: OIKOYMENH, 1997.

9. MERLEAU-PONTY, Maurice. Fenomenologie vnímání, přel. J. Čapek. Praha: OIKOYMENH, 2013.

10. SARTRE, Jean-Paul. Bytí a nicota: Pokus o fenomenologickou ontologii, přel. O. Kuba, Praha: OIKOYMENH, 2006.

11. THROOP, C. Jason. Intermediary varieties of experience. Ethnos, 2009, 74.4: 535-558.

Předběžná náplň práce

Problém, kterým by se předkládaná práce měla zabývat, tvoří důležitou součást rozsáhlého antropologického projektu, jehož původci jsou autoři, kteří se někdy přiřazují pod proudy současné antropologie, ať již symetrické antropologie či ontologického obratu. Cílem těchto autorů je vytvořit nový přístup k neevropkému myšlení, především myšlení přírodních národů, tak aby jejich konceptuální světy stály v symetrickém vztahu vůči těm evropským, těm, které tvořili doposud domácí půdu antropologie. Smělý projekt (označen např. Eduardem Viveirosem de Castrem jako spekulativní ontografie) hodlá jinými slovy učinit z obyvatel Amazonie rovnocenné partnery pro rozjímání o metafyzice, která tak vposledku ztrácí svůj přívlastek výhradně evropského projektu. Problematikou, v jejichž mezích by se tato práce měla držet je intersubjektivita. Jako taková netvoří intersubjektivita klasické téma antropologických prací. Do antropologického diskursu vstupuje až v době, kdy se nemálo antropologů obrací k fenomenologii jako zdroji inspirace. Přesto se dotýká témat, která k antropologii bytostně patří. Fascinace cizím a touha po jeho poznání stála beze sporu u zrodu disciplíny. Pozice tohoto cizího v měnící se epistemologii sociokulturní antropologie poté nepřímo na jistá, neartikulovaná, pojetí intersubjektivity (jakkoli je tento termín anachronní) ukazuje. Explicitní pozornosti se intersubjektivitě dostává až v druhé polovině dvacátého století kupříkladu v dílech Johannese Fabiana, Alessandra Durantiho či Jasona Throopa. Perspektivismus Eduarda Viveirose de Castra se poté, z povahy zkoumaných konceptů, nemůže úvahám na poli intersubjektivity vyhnout, ačkoliv jeho dílo jako takové není primárně dílem fenomenologické antropologie. Epistemologie a kosmologie perspektivismu, povaha identity i praktické následky pro každodennost, tato a další témata jsou důkazem, že arawetská společnost disponuje komplexním aparátem pro pojímání vztahu k druhému. Nejsou to však jen analýzy arawetské společnosti, jež vybízí k pozastavení se u dané problematiky. Další z osobností současné brazilsko-francouzské amerikanistiky, Anne-Christine Taylor, se zabývá rolí masek a zdobení těla u Jívarů, přičemž její přístup nemá k intersubjektivnímu zkoumání daleko.





Ve filosofii, naopak, tvoří otázky po vztahu k druhému pevnou součást tradice. Pokud bychom brali v potaz tuto problematiku v jejím širším rozmezí, našli bychom rozličné variace přístupu k intersubjektivitě (i zde je to ovšem poněkud anachronní termín): epistemologické, politické, etické, fenomenologické aj. Ve dvacátém století se dostala tato problematika do centra zájmu a to nezanedbatelně právě ve dvou posledně jmenovaných variacích. Filosofové, inspirováni Husserlovou a Heideggerovou fenomenologií, ale v neposlední řadě též zkušeností tragédie druhé světové války, postavili téma intersubjektivity do centra klíčových debat druhé poloviny dvacátého století, mezi mnohými jmenujme Emanuela Lévinase, Jeana-Paula Sartra, Maurice Merleau-Pontyho, Simone de Beauvoirovou či Martina Bubera.
Nové uchopení vztahu k druhému posílilo, pokud nezaložilo, mnohá emancipační hnutí. Autoři nacházeli nové způsoby přístupu k intersubjektivitě, přičemž navazují na hlavní proudy evropské filosofické tradice (v mnoha případech kriticky). Záběr těchto nových pojetí byl na jedné straně příspěvkem do filosofického diskursu doby (často měl co do činění s tím fenomenologickým), na druhé straně se však pováleční filosofové snažili o celospolečenský apel daleko přesahující hranice institucionální filosofie. Tento apel, nutno říci, byl eminentně morální.
Současné antropologické myšlení, tak jak jej ztělesňuje kupříkladu De Castro, je důkazem toho, že antropologie od svých evolucionistických počátků ušla kus cesty. Ontologický obrat otevírá pomyslná vrátka širokému dialogu, který může být co do původu příspěvků extrémně inkluzivní. Cílem této práce je využít této velkorysé nabídky a postavit vedle sebe dvě myšlenkové tradice z opačných koutů světa. Na jedné straně bych rád reprodukoval klíčové momenty konceptuálních světů amazonských domorodých obyvatel (nejvíce asi společenství arawetských a jívarských) důvěřuje závěrům amerikanistů, jejichž argumentaci bych též rád do jisté míry obsáhl. Na straně druhé bych chtěl nechal promluvit klíčové postavy myšlení intersubjektivity v evropské fenomenologické tradici druhé poloviny dvacátého století.
Fokálním bodem pro mě bude neochota podřídit druhého zcela objektivizačním soudům subjektu. Lévinasův koncept nekonečna a filosofie tváře, Sartrova analýza pohledu či Merleau-Pontyho úvahy o těle a tělesnosti ve vztahu k identitě a druhým. Tyto a jiné momenty nacházejí v myšlení amazonských společenství své vztyčné body, své protějšky. Postavením těchto dvou tradic vedle sebe bych chtěl poukázat na to, jak podobné si evropské a amazonské myšlení konečně může být. Podobnosti, které tyto tradice skýtají, poté podle mě může být nápomocné při nástinu originálního vnímání druhého, které by mohlo mít smysl jak pro metodologii sociokulturní antropologie, tak v obecnějším měřítku pro přistupování k cizímu. Rád bych přitom využil výrazného etického přesahu, jež je důležitou součástí fenomenologických děl, abych v podobném duchu poukázal na možné implikace amazonského myšlení pro morální sféru. Potenciál, jenž toto myšlení skýtá, může být avšak uplatněn nejen na poli humanismu, avšak též v širším měřítku vztahu člověka k životnímu prostředí. I v této oblasti bych rád představil menší argumentaci.


Předpokládané metody zpracování
Práce se bude opírat o myšlenkové tradice, které budou rekonstruovány výhradně na základě studia děl autorů. Pro reprodukci myšlenek amazonských domorodých obyvatel bude použito výkladů antropologů-amerikanistů, přičemž v argumentaci budou figurovat i původní závěry těchto autorů. Výklady evropské filozofické tradice budou založeny na studiu primárních děl s přihlédnutím k sekundární literatuře. Část argumentace bude poté založena na syntéze těchto dvou tradic.