Strategická kultura České republiky

• Název práce v češtině: Strategická kultura České republiky
• Název v anglickém jazyce: Strategic Culture of the Czech Republic
• Klíčová slova: Strategická kultura, strategie, vojenství, Česká republika, bezpečnostní politika, obrana
• Klíčová slova anglicky: Strategic Culture, Strategy, Military, Czech Republic, Security Policy, Defence
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra bezpečnostních studií (23-KBS)
• Vedoucí / školitel: PhDr. JUDr. Tomáš Karásek, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 09.03.2020
• Datum zadání: 09.03.2020
• Datum potvrzení stud. oddělením: 09.03.2020
• Datum a čas obhajoby: 03.03.2020 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 13.12.2019
• Datum proběhlé obhajoby: 03.03.2020
• Oponenti: doc. PhDr. Jan Eichler, CSc.

Předběžná náplň práce

Dizertační práce si klade za cíl komplexním způsobem definovat strategickou kulturu České republiky. Strategická kultura je nejprve analyzována jako konceptuální fenomén, jak ve vztahu k pojmu strategie, tak skrze její postavení v teorii mezinárodních vztahů. V práci jsou postupně představeny jednotlivé proudy uvažování o strategické kultuře a srovnány přístupy klíčových autorů, kteří se tímto konceptem zabývají, s důrazem na diskusi mezi jejich první a třetí generací. Vzhledem k faktu, že strategická kultura byla vytvořena a používána především jako nástroj k pochopení a vysvětlení chování strategicky a geopoliticky významných států, autor analyzuje historická a geostrategická specifika malého státu ve střední Evropě a následně definuje vlastní konceptuální a metodologický rámec studia strategické kultury.
Metodou zakotvené teorie jsou poté zkoumány důležité symboly a narativy z historie českých zemí, zásadní momenty českého politického myšlení a rozhodování v oblasti zahraniční politiky, bezpečnosti a obrany, vojenství a strategie. Historické narativy se při zkoumání bezpečnostní a obranné politiky České republiky projevují v uvažování aktérů bezpečnostní komunity a spoluformují české myšlení o obraně a bezpečnosti. Výzkum klíčových politických rozhodnutí a historických událostí po roce 1989 je rozdělen do čtyřech kapitol: Transformace zahraniční a bezpečnostně-obranné politiky, Vstup České republiky do NATO a její role v Alianci, Působení České republiky v mezinárodních organizacích a Strategie České republiky v souvislosti se zahájením Války proti terorismu. V uvedených tematických celcích autor skrze studium debat, textů a myšlenek bezpečnostní komunity ČR, okolností vzniku a obsahu oficiálních strategických, vojenských a bezpečnostních dokumentů a mezinárodního a historického kontextu sleduje přijímání významných strategických rozhodnutí. Dizertační práce rovněž analyzuje rámcové i dílčí přijaté strategie obrany České republiky i formu nasazení ozbrojených sil v zahraničních operacích.
Získané poznatky jsou spolu s historickými narativy, opakujícími se vzorci chování a strategického myšlení a souvislostmi mezi nimi zanášeny na kognitivní mapu. Na jejím základě je posléze definováno dvanáct bodů strategické kultury České republiky.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The aim of the dissertation is to define in a complex manner the strategic culture of the Czech Republic. Strategic culture is at first analysed as a conceptual phenomenon both in relation to strategy itself and to the theories of international relations. The dissertation introduces the different streams of thought about strategic culture and then studies the approaches of the key involved authors with a special focus on the discussion between the first and the third generation of strategic culture scholars. Concerning the fact that the strategic culture has been originally created for the study of the behaviour and strategic thought of major powers, the author analyses the historical and geostrategic peculiarities of a small state in the Central Europe and then defines own conceptual and methodological framework.
Using the method of grounded theory, the important symbols and narratives from the Czech history as well as the most important moments in the Czech political and strategic thought and decision-making are being examined. The historical narratives re-appear and influence the decision-making, thinking and argumentation of the key actors in the Czech security community. The research of the key decisions and historical moments after the 1989 is divided into four chapters: The Transformation of the Foreign and Security-Defence Politics, Czech Republic Entering the NATO and its Role in the Alliance, Operating within the International Organizations and The Strategy of the Czech Republic in Relation to the War on Terror. The author observes through the study of the debates, texts and thoughts of the security community, content of the officially adopted strategic, military and security documents and the international and historical context the adoption of the important strategic decisions. In the dissertation the various strategies of defence and the form of usage of military power in foreign missions are being examined.
The author places the obtained knowledge, facts, historical narratives and repeated models of behaviour on the cognitive map. Based on the cognitive map, twelve principles of the Czech strategic culture are then defined.