Klonální rostliny se umějí šířit v prostoru i jinak než semeny, třeba pomocí nadzemních šlahounů či podzemních oddenků. Šlahouny a oddenky navíc umožňují rostlinám posílat si zdroje a informace mezi jednotlivými částmi klonu. Šťastnější ramety z lepších míst tak mohou teoreticky podporovat ty méně šťastné. Ale je taková solidarita v rámci klonu vždy tou nejlepší strategií? V případě rozdílné dostupnosti světla jsme nedávno identifikovali druhou možnou strategii sdílení asimilátů, tzv. „únik ze stínu“, kdy zastíněné ramety naopak posílají asimiláty rametám rostoucím na lepším stanovišti. Jaký dopad ale mají různé strategie na samotný růst rostlin?
- zadáno a potvrzeno stud. odd.