Transplantace ledvin zůstává nejlepším způsobem léčby konečné fáze renálních onemocnění. Nejčastější příčinou selhání ledvinového transplantátu v dlouhodobém sledování zůstává chronická rejekce. Vyšší riziko pozdního selhání štěpu je u pacientů s opožděnou funkcí štěpu, neshodou v HLA systému, delší dobou studené ischémie, přítomností anti HLA protilátek a především s nedostatečným dodržováním imunosupresivní léčby ze strany pacienta. Chronická rejekce je většinou zprostředkována B buňkami (humorální rejekce), ale může být také zprostředkovaná T buňkami. Častým bioptickým nálezem po transplantaci ledviny jsou hraniční změny. Z histologického hlediska se jedná o mírnou tubulitidu a/nebo intersticiální zánět, který sice není považován za rejekci, ale ve většině transplantačních center se léčí steroidy. V poslední době je velká pozornost věnována novým biomarkerům rejekce a molekulárním fenotypům poškození štěpů, které lépe než histologický obraz předpovídají prognózu štěpu. Podle molekulárního fenotypu, má pouze 33 % nálezů hraničních změn rejekční charakter. U časných biopsií s nálezem hraničních změn byla popsána vyšší aktivita imunitních a zánětlivých procesů v porovnání s tříměsíčními nálezy hraničních změn. Zhoršení funkce štěpu u tříměsíčních biopsií bylo asociováno s fibrózou, zatímco u časných, klinických biopsií a imunitní aktivací a věkem dárce. Identifikace prediktivních faktorů, by tak umožnila identifikovat rizikové pacienty, u nichž dojde po diagnóze hraničních změn k následnému zhoršení funkce. Ti by pak mohli být pečlivěji sledováni a případně by u nich mohla být posílena imunosupresivní léčba. Pozitivní donor-specifický ELISPOT test byl asociován s rozvojem de-novo donor specifických protilátek po transplantaci ledviny. Cílem práce je tedy zjistit, zda ELISPOT test v době diagnózy hraničních změn má nějakou prediktivní funkci pro pozdější zhoršení funkce ledvinného štěpu.
- zadáno vedoucím/školitelem