Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 336)
Detail práce
   Přihlásit přes CAS
Místo spirituální sexuality v osobním rozvoji lidí v současném Česku
Název práce v češtině: Místo spirituální sexuality v osobním rozvoji lidí v současném Česku
Název v anglickém jazyce: Place of spiritual sexuality in personal development in contemporary Czech Republic
Klíčová slova: spirituální sexualita, tantra, fenomenologie těla, somatické způsoby pozornosti, intencionalita
Klíčová slova anglicky: spiritual sexuality, tantra, phenomenology of the body, somatic modes of attention, intentionality
Akademický rok vypsání: 2017/2018
Typ práce: bakalářská práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
Vedoucí / školitel: Mgr. Barbora Spalová, Ph.D.
Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
Datum přihlášení: 24.05.2018
Datum zadání: 24.05.2018
Datum a čas obhajoby: 11.09.2019 09:00
Místo konání obhajoby: Jinonice - U Kříže 8, Praha 5, J3018, Jinonice - místn. č. 3018
Datum odevzdání elektronické podoby:31.07.2019
Datum proběhlé obhajoby: 11.09.2019
Oponenti: Mgr. Tereza Divíšek
 
 
 
Kontrola URKUND:
Zásady pro vypracování
Úvod

Podnětem pro mou práci se stal rostoucí zájem v čČeské společnosti o osobní a duchovní rozvoj, zejména skrze poměrně citlivý aspekt lidského života – naší sexualitu. Za poslední desetiletí se nabídka i poptávka literatury, kurzů a učení na téma práce s vlastní sexualitou v Čechách významně rozrostla (viz populární knihy Lysebeth, 1995; Deida, 2005; Carrellas, 2007; Richardson, 2011; Mazánek, 2015). Podstatným tématem v této oblasti života se stává právě sexualita, na kterou se lidé ve svém osobním životě zaměřují a pracují skrze ní na osobním rozvoji. V současné době v Čechách je naprostá většina těchto kurzů ‚spirituální‘ či ‚vědomé‘ sexuality více či méně inspirovaná východním (zejména hinduistickým a buddhistickým) učením tantry a jógy. Tyto nauky pracují úzce se vztahem sexuality a spirituality, tedy se sexualitou jako něčím, co přesahuje sex jako biologickou a fyzickou potřebu. Práce skrze spirituální sexualitu má praktikujícím především pomoci k celkové životní spokojenosti, zejména tak ke šťastným vztahům, osobnímu štěstí a naplněnému sexuálnímu životu. Tyto aspekty osobního rozvoje se zdají být pro Čechy čím dál více důležité, jak potvrzuje například jedna z předních učitelek kurzů ‚vědomé sexuality a intimity‘ v České republice (Říha & Palečková, 2010). Sděluje, že materiální hodnoty a zajištění lidem nestačí ke spokojenosti, zejména když jejich osobní a vztahový život není naplňující nebo když hledají způsob, jak překonat stereotyp. Tuto transcendenci mnoho lidí nachází právě skrze spirituální pojetí svého sexuálního života.

Kurzy věnované tantristickému pojetí sexu, „vědomému milování“ a „sexual bodywork“ tak slouží lidem jako nauka o vlastním sexuálním životě, kterou jinde ve společnosti nezískávají, jak naznačuje v rozhovoru lektorka kurzů Denisa Palečková (Říha & Palečková, 2010). V současnosti taková nauka v širším spektru v české veřejnosti neexistuje. Sexuální výchova v České republice není plošná a je zaměřena spíše na zdraví a bezpečí než emoční či spirituální rovinu sexu (MŠMT, 2009). Kurzy vědomé či spirituální sexuality tak slouží jako určitý doplněk ve vztahu lidí s vlastní sexualitou. Ve srovnání s rostoucím zájmem o tuto výuku je však povědomí o její roli v české společnosti poněkud omezené. Ve své práci bych se proto chtěla zaměřit na to, jakou roli hraje toto spirituální pojetí sexuality v procesu osobního rozvoje českých lidí. Představuje práce s ‚vědomou sexualitou‘ spíše pokročilé stádium osobního rozvoje nebo je to první krok, který Češi ve svém rozvoji podnikají? Ve společnosti, která se jinak nauce o sexualitě věnuje spíše okrajově či preventivně , se projevuje rostoucí zájem o spirituální pojetí sexuality. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla více prozkoumat roli kurzů spirituální sexuality v české společnosti z perspektivy osobního rozvoje.












Teoretický kontext tématu

Studium sexuality v sociálních vědách obecně se poměrně výrazně proměnilo, stejně tak ve spojení se spiritualitou. Dominující naturalistické pojetí sexuality bylo soustředěno na aspekt těla a spojení s biomedicínou a přírodními vědami- až do pozdních let 20. století, kdy se otevřel prostor sociální a politické analýze sexuality jako sociálně vědní oblasti (Parker, Aggleton: kap 1). Jedná se však o poměrně krátký časový úsek lidské historie, ve kterém se doslova vystřídaly různé významy a pojetí toho, jak chápeme gender, pojetí vztahu, role žen ve společnosti a různé sexuální orientace. Vstup východních filozofií a náboženství do tématu sexuality byl významný zejména v rámci sexuální revoluce v 60. letech 20. století a hlavně východní filozofie se tak staly součástí mnoha hnutí, které proměnily to, jak vnímáme sexualitu dnes (Parker, Aggleton, 2007). V Čechách se jedná spíše o fenomén posledních několika desetiletí, datovaný primárně od konce socialistického režimu. Spiritualita se tak postupně přihlásila o své místo v tématu sexu, v konfrontaci s pohledem světových náboženství jako je křesťanství, které cestu ke spiritualitě tradičně vnímá skrze odepření všech smyslných požitků či absolutního celibátu (Friedman, H. L., Hartelius, G., 2015: 382). Vztah sexu a spirituality se tak stal rostoucím a žádaným tématem, zároveň jedním z nejkontroverznějších a nejméně chápaných v současné společnosti i v sociálních vědách (Friedman, H. L., Hartelius, G. 2015; MacKnee, 2002).

Pojetí sexuality čistě jako biologického aspektu lidského života začalo být konfrontováno se sociálním, kulturním, politickým, náboženským a ekonomickým aspektem sexuálního chování, neboli „sociální a kulturní konstrukcí sexuálního života“ (Parker, Aggleton, 2007: 4). Snaha o nové pojetí sexuality však nebyla eliminovat biologický aspekt, ale spojit ho se sociální realitou a uvědomit si, že sexuální chování a tedy i to, jak o něm přemýšlíme a mluvíme, je předáváno a utvářeno jako sociální proces učení (Padgug; Douglas, 1979). Zároveň však sexualita přetrvává jako téma velice osobní a stává se tak „skoro identickým se sférou privátního života“ (Padgug, 1979). Tyto „propojené duality“ sexu však nejsou „absolutní“ a ukazuje se, že přestože sexualita patří do „identifikovatelné soukromé sféry,“ tak „přetéká,“ legitimně i nelegitimně, do jiných sfér sociálního života, které jsou jinak čistě „desexualizované,“ jako je náboženství (Padgug, 1979: 19-20).

V České republice není v sexuální výchově věnovaná konkrétní pozornost vztahu sexuality a spirituality. Sexuální výchova je zaměřena zejména na etickou, biologickou a zdravotní stránku sexuálního života, tedy zdůrazňuje ochranu bezpečí jednotlivců, prevenci chorob a ‚správnou‘ praxi (Výchova ke zdraví, 2009). V roce 2009 tak vznikla příručka Výchova ke zdraví, která v současnosti obsahuje základní materiál pro sexuální výchovu doporučený od MŠMT školám v České republice. Oblast Osobního rozvoje uvedená v příručce se věnuje rozvoji komunikačních a kognitivních dovedností, sebepojetí a morálnímu rozvoji dětí, nikoliv spirituálním a emočním aspektům lidských vztahů a sexuality (Výchova ke zdraví, 2009).

Spirituální pojetí sexuality je tak určitým chybějícím článkem ve výchově k sexualitě v české společnosti, který však mnozí vyhledávají. S příchodem východních učení jako je právě tantristický buddhismus do Čech koncem 20. století se tento duchovní přístup k lidské sexualitě začal rozvíjet (Mazánek, 2015). Filozofie tantry, kterou v západní společnosti sledujeme, je však v rámci sociálních věd v jistých ohledech problematickým tématem a v důsledku ji nebylo věnováno příliš akademické pozornosti. Jedním z hlavních důvodů je odmítnutí západní interpretace a‚hybridizace‘ tantrického buddhismu, který je vnímán jako jakýsi „buddhistický hinduismus,“ či „hinduismus… v buddhistickém rouše“ (Williams, Tribe, 2011: 200). Dnes je akademické studium tantrického buddhismu v sociálních vědách přijatelnější (ibid). Studií a publikací týkajících se tantry a vztahu sexuality a spirituality v současné společnosti je však velice málo. Téma, které je tedy pro sociální vědy zajímavé, je velice málo zkoumané a diskutované.


Tuto skutečnost reflektuje ve sbírce současných textů Society, Culture and Sexuality antropoložka Carole S. Vance ve svém článku Anthropology rediscovers sexuality. V textu reaguje na obecnou absenci sexuality jako tématu v antropologické teorii a praxi. Dle C. S. Vance stále existuje v antropologii kulturní pohled, že sexualita není zcela legitimní oblastí studia a že její zkoumání nutně vzbouzí pochyby nejen o výzkumu, ale i o motivech a povaze samotného výzkumníka (Vance, 1991: 42). Texty a teorie, které se tak sexualitou v různých ohledech zabývají, se nacházejí spíše na periferiích antropologické a sociologické vědy. Téma sexuality je však lidskou konstantou, která byla a vždy bude, a zaslouží si tak více pozornosti zejména v postmoderní společnosti, tvrdí antropoložka (ibid). Důležitost tohoto tématu vidí i z hlediska zkoumání genderu, orientace, moci, ale i osobní identity a její vytváření ve společnosti. Považuje tak za důležité se v rámci budoucí antropologické praxe zaměřit například na otázky vzniku sexuálních identit ve společnosti, sexuálních subkultur a roli sexuality v osobní sféře životů lidí (Vance, 1991: 44). Téma sexuality a spirituality je tak pro sociální vědy relevantní, avšak chybí dostatek aktuálních studií o tématu, které by mohly rozvinout aktivnější diskuzi.

Výzkumné otázky

Vzhledem k tomu, že jsem nenašla současnou literaturu, které by se tantrickou a spirituálně sexuální praxí v osobním rozvoji Čechů přímo zabývala, rozhodla jsem se tomuto tématu věnovat ve své bakalářské práci. Mou konkrétní oblastí zájmu bude prostředí kurzu v České republice, zaměřeného na výuku tantry a spirituálně sexuálního rozvoje. Mým záměrem bude zjistit, jakou roli hraje spirituální pojetí sexuality v osobním rozvoji praktikujících lidí v českém prostředí a to z různých hledisek. Budu se tak soustředit na účastníky a jejich cestu osobního rozvoje, která je na kurz zavedla. Zajímat mě bude osobní kontext jejich zájmu o tyto učení, kde se nacházejí v rámci svého osobního rozvoje a jakou roli tak hraje vědomá sexualita v rozvoji jejich osobnosti, vnímání vlastní sexuality a případně jejich osobních vztahů. Mé výzkumné otázky tak mohou být: Jakou roli hraje v osobním rozvoji lidí práce se sexualitou na spirituální úrovni? V jakém stádiu osobního rozvoje pracují lidé se svou sexualitou? Jak podstatnou částí je pro lidi na cestě osobního rozvoje vědomá/spirituální práce se sexualitou? V čem se praxe v rámci kurzu spirituální sexuality liší od běžného pojetí sexuality v české společnosti?

Data a jejich vytváření

Práce bude koncipovaná jako kvalitativní výzkum, konkrétně jako případová studie prostředí jednoho kurzu spirituální sexuality. Sběr dat bude probíhat kombinovaně. Budu pravidelně docházet do terénu a nejprve vést terénní deník pro lepší zjištění toho, co se zde děje. Se zaměřením na svou oblast zájmu a výzkumné otázky budu postupovat ve zkoumání a vytvářet zápisky o procesu. Dále budu vést rozhovory s lidmi v kurzu a pořizovat nahrávky a zápisky, které budu poté analyzovat. Pokud bude pro výzkum přínosné, pořídím pro ilustraci výzkumu vizuální data. Studie bude mít charakter biografie, neboli několika biografií, s ohledem na počet vypravěčů a práci v terénu.

Metoda analýzy dat

Jelikož se ve svém výzkumu budu zaměřovat na konkrétní lidi a jejich svědectví, budu získaná data analyzovat biografickou analýzou. Tento způsob analýzy jsem si zvolila také z toho důvodu, že budu pracovat s tématem osobního rozvoje, o kterém každý vypravěč bude pojednávat sám a ze svého pohledu. Biografická analýza mi v tomto ohledu poskytuje nástroj pro práci s autobiografickým vyprávěním několika subjektů, s jejich vzájemném propojení a vztažení ke zkoumanému tématu.



Reflexe metodologie a analýzy

V rámci limitů bakalářské práce jsem se rozhodla zvolit metodologii tak, abych co nejvíce využila konkrétní zkoumané prostředí. Předpokládám, že vstupem do terénu se může proměnit i můj předpoklad o tom, jak moc budou účastníci sdílní a otevření podělit se o své zážitky. Předpokládám, že vzhledem k charakteru tématu tantrického a spirituálně sexuálního učení bude otevřenost jednou z hlavních hodnot kurzu a účastníci by tak mohli mít otevřený přístup ke sdílení svých zážitků a postojů. Přistupuji však k práci s uvědoměním, že tomu tak nemusí být a že výpovědi mohou být ovlivněné různými aspekty jako jsou antipatie, nedůvěra či neochota sdílet tak osobní záležitosti. Jsem si dále vědoma etického aspektu sdílené intimity, jež je nedílnou částí těchto kurzů, a že musím tak s vytvořee sbíranými daty zacházet s náležitou opatrností. Abych případným komplikacím co nejlépe předešla, rozhodla jsem se proto vstoupit do terénu jako „native,“ tedy pravidelný účastník kurzu. Kurz tedy potrvá delší dobu, což předpokládám a doufám, že bude ve prospěch prohloubení poznatků výzkumu.
Seznam odborné literatury
-Aggleton, P., Parker, R. (2007). Culture, society and sexuality. Kapitola 1: Introduction. 2. vydání. Routledge, 2007. [online] [cit 22.05.2018] Dostupné z: https://chairoflogicphiloscult.files.wordpress.com/2013/02/culture-society-and-sexuality.pdf
-Carrellas, B. (2007). Tantra ve městě: Posvátný sex pro 21. století. 1. vydání. Synergie, 2014. ISBN: 978-80-7370-331-8.
-Csordas, T. J. (1993). Somatic Modes of Attention. Blackwell Publishing.
-Deida, D. (2005). Sex jako cesta k Bohu: Probuzení jednoty ducha pomocí dvou těl. Synergie, 2016. ISBN: 978-80-7370-396-7.
-Friedman, H. L., Hartelius, G. (2015). The Wiley-Blackwell Handbook of Transpersonal Psychology. Wiley-Blackwell, 2013.
-Gagnon. J. (2004). An Interpretation of Desire: Essays in the Study of Sexuality (Worlds of Desire: The Chicago Series on Sexuality, Gender, and Culture). 1. vydání. University of Chicago Press.
-MacKnee, C. M. (2002). Profound sexual and spiritual encounters among practicing Christians: A phenomenological analysis. Journal of Psychology and Theology; La Mirada. Vol. 30, č. 3.
-Merleau-Ponty, M. (2013). Fenomenologie vnímání. Praha: Oikoymenh
-Padgug, R. A. (1979). Culture, society and sexuality. Kapitola 2: Sexual matters - On conceptualizing sexuality in history. 2. vydání. Routledge, 2007. Dostupné z: https://chairoflogicphiloscult.files.wordpress.com/2013/02/culture-society-and-sexuality.pdf
-Pagis, M. (2010). Producing intersubjectivity in silence: An ethnographic study of meditation practice. Sage Publishing.
-Richardson, D. (2011). Vědomé milování. 1. vydání. Synergie, 2014. ISBN: 978-80-7370-290-8.
-Van Lysbeth, A. (2004). Tantra, kult ženského principu aneb jiný pohled na život a na sex. Argo.

Předběžná náplň práce
Úvod

Podnětem pro mou práci se stal rostoucí zájem v čČeské společnosti o osobní a duchovní rozvoj, zejména skrze poměrně citlivý aspekt lidského života – naší sexualitu. Za poslední desetiletí se nabídka i poptávka literatury, kurzů a učení na téma práce s vlastní sexualitou v Čechách významně rozrostla (viz populární knihy Lysebeth, 1995; Deida, 2005; Carrellas, 2007; Richardson, 2011; Mazánek, 2015). Podstatným tématem v této oblasti života se stává právě sexualita, na kterou se lidé ve svém osobním životě zaměřují a pracují skrze ní na osobním rozvoji. V současné době v Čechách je naprostá většina těchto kurzů ‚spirituální‘ či ‚vědomé‘ sexuality více či méně inspirovaná východním (zejména hinduistickým a buddhistickým) učením tantry a jógy. Tyto nauky pracují úzce se vztahem sexuality a spirituality, tedy se sexualitou jako něčím, co přesahuje sex jako biologickou a fyzickou potřebu. Práce skrze spirituální sexualitu má praktikujícím především pomoci k celkové životní spokojenosti, zejména tak ke šťastným vztahům, osobnímu štěstí a naplněnému sexuálnímu životu. Tyto aspekty osobního rozvoje se zdají být pro Čechy čím dál více důležité, jak potvrzuje například jedna z předních učitelek kurzů ‚vědomé sexuality a intimity‘ v České republice (Říha & Palečková, 2010). Sděluje, že materiální hodnoty a zajištění lidem nestačí ke spokojenosti, zejména když jejich osobní a vztahový život není naplňující nebo když hledají způsob, jak překonat stereotyp. Tuto transcendenci mnoho lidí nachází právě skrze spirituální pojetí svého sexuálního života.

Kurzy věnované tantristickému pojetí sexu, „vědomému milování“ a „sexual bodywork“ tak slouží lidem jako nauka o vlastním sexuálním životě, kterou jinde ve společnosti nezískávají, jak naznačuje v rozhovoru lektorka kurzů Denisa Palečková (Říha & Palečková, 2010). V současnosti taková nauka v širším spektru v české veřejnosti neexistuje. Sexuální výchova v České republice není plošná a je zaměřena spíše na zdraví a bezpečí než emoční či spirituální rovinu sexu (MŠMT, 2009). Kurzy vědomé či spirituální sexuality tak slouží jako určitý doplněk ve vztahu lidí s vlastní sexualitou. Ve srovnání s rostoucím zájmem o tuto výuku je však povědomí o její roli v české společnosti poněkud omezené. Ve své práci bych se proto chtěla zaměřit na to, jakou roli hraje toto spirituální pojetí sexuality v procesu osobního rozvoje českých lidí. Představuje práce s ‚vědomou sexualitou‘ spíše pokročilé stádium osobního rozvoje nebo je to první krok, který Češi ve svém rozvoji podnikají? Ve společnosti, která se jinak nauce o sexualitě věnuje spíše okrajově či preventivně , se projevuje rostoucí zájem o spirituální pojetí sexuality. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla více prozkoumat roli kurzů spirituální sexuality v české společnosti z perspektivy osobního rozvoje.

Teoretický kontext tématu

Studium sexuality v sociálních vědách obecně se poměrně výrazně proměnilo, stejně tak ve spojení se spiritualitou. Dominující naturalistické pojetí sexuality bylo soustředěno na aspekt těla a spojení s biomedicínou a přírodními vědami- až do pozdních let 20. století, kdy se otevřel prostor sociální a politické analýze sexuality jako sociálně vědní oblasti (Parker, Aggleton: kap 1). Jedná se však o poměrně krátký časový úsek lidské historie, ve kterém se doslova vystřídaly různé významy a pojetí toho, jak chápeme gender, pojetí vztahu, role žen ve společnosti a různé sexuální orientace. Vstup východních filozofií a náboženství do tématu sexuality byl významný zejména v rámci sexuální revoluce v 60. letech 20. století a hlavně východní filozofie se tak staly součástí mnoha hnutí, které proměnily to, jak vnímáme sexualitu dnes (Parker, Aggleton, 2007). V Čechách se jedná spíše o fenomén posledních několika desetiletí, datovaný primárně od konce socialistického režimu. Spiritualita se tak postupně přihlásila o své místo v tématu sexu, v konfrontaci s pohledem světových náboženství jako je křesťanství, které cestu ke spiritualitě tradičně vnímá skrze odepření všech smyslných požitků či absolutního celibátu (Friedman, H. L., Hartelius, G., 2015: 382). Vztah sexu a spirituality se tak stal rostoucím a žádaným tématem, zároveň jedním z nejkontroverznějších a nejméně chápaných v současné společnosti i v sociálních vědách (Friedman, H. L., Hartelius, G. 2015; MacKnee, 2002).

Pojetí sexuality čistě jako biologického aspektu lidského života začalo být konfrontováno se sociálním, kulturním, politickým, náboženským a ekonomickým aspektem sexuálního chování, neboli „sociální a kulturní konstrukcí sexuálního života“ (Parker, Aggleton, 2007: 4). Snaha o nové pojetí sexuality však nebyla eliminovat biologický aspekt, ale spojit ho se sociální realitou a uvědomit si, že sexuální chování a tedy i to, jak o něm přemýšlíme a mluvíme, je předáváno a utvářeno jako sociální proces učení (Padgug; Douglas, 1979). Zároveň však sexualita přetrvává jako téma velice osobní a stává se tak „skoro identickým se sférou privátního života“ (Padgug, 1979). Tyto „propojené duality“ sexu však nejsou „absolutní“ a ukazuje se, že přestože sexualita patří do „identifikovatelné soukromé sféry,“ tak „přetéká,“ legitimně i nelegitimně, do jiných sfér sociálního života, které jsou jinak čistě „desexualizované,“ jako je náboženství (Padgug, 1979: 19-20).

V České republice není v sexuální výchově věnovaná konkrétní pozornost vztahu sexuality a spirituality. Sexuální výchova je zaměřena zejména na etickou, biologickou a zdravotní stránku sexuálního života, tedy zdůrazňuje ochranu bezpečí jednotlivců, prevenci chorob a ‚správnou‘ praxi (Výchova ke zdraví, 2009). V roce 2009 tak vznikla příručka Výchova ke zdraví, která v současnosti obsahuje základní materiál pro sexuální výchovu doporučený od MŠMT školám v České republice. Oblast Osobního rozvoje uvedená v příručce se věnuje rozvoji komunikačních a kognitivních dovedností, sebepojetí a morálnímu rozvoji dětí, nikoliv spirituálním a emočním aspektům lidských vztahů a sexuality (Výchova ke zdraví, 2009).

Spirituální pojetí sexuality je tak určitým chybějícím článkem ve výchově k sexualitě v české společnosti, který však mnozí vyhledávají. S příchodem východních učení jako je právě tantristický buddhismus do Čech koncem 20. století se tento duchovní přístup k lidské sexualitě začal rozvíjet (Mazánek, 2015). Filozofie tantry, kterou v západní společnosti sledujeme, je však v rámci sociálních věd v jistých ohledech problematickým tématem a v důsledku ji nebylo věnováno příliš akademické pozornosti. Jedním z hlavních důvodů je odmítnutí západní interpretace a‚hybridizace‘ tantrického buddhismu, který je vnímán jako jakýsi „buddhistický hinduismus,“ či „hinduismus… v buddhistickém rouše“ (Williams, Tribe, 2011: 200). Dnes je akademické studium tantrického buddhismu v sociálních vědách přijatelnější (ibid). Studií a publikací týkajících se tantry a vztahu sexuality a spirituality v současné společnosti je však velice málo. Téma, které je tedy pro sociální vědy zajímavé, je velice málo zkoumané a diskutované.


Tuto skutečnost reflektuje ve sbírce současných textů Society, Culture and Sexuality antropoložka Carole S. Vance ve svém článku Anthropology rediscovers sexuality. V textu reaguje na obecnou absenci sexuality jako tématu v antropologické teorii a praxi. Dle C. S. Vance stále existuje v antropologii kulturní pohled, že sexualita není zcela legitimní oblastí studia a že její zkoumání nutně vzbouzí pochyby nejen o výzkumu, ale i o motivech a povaze samotného výzkumníka (Vance, 1991: 42). Texty a teorie, které se tak sexualitou v různých ohledech zabývají, se nacházejí spíše na periferiích antropologické a sociologické vědy. Téma sexuality je však lidskou konstantou, která byla a vždy bude, a zaslouží si tak více pozornosti zejména v postmoderní společnosti, tvrdí antropoložka (ibid). Důležitost tohoto tématu vidí i z hlediska zkoumání genderu, orientace, moci, ale i osobní identity a její vytváření ve společnosti. Považuje tak za důležité se v rámci budoucí antropologické praxe zaměřit například na otázky vzniku sexuálních identit ve společnosti, sexuálních subkultur a roli sexuality v osobní sféře životů lidí (Vance, 1991: 44). Téma sexuality a spirituality je tak pro sociální vědy relevantní, avšak chybí dostatek aktuálních studií o tématu, které by mohly rozvinout aktivnější diskuzi.

Výzkumné otázky

Vzhledem k tomu, že jsem nenašla současnou literaturu, které by se tantrickou a spirituálně sexuální praxí v osobním rozvoji Čechů přímo zabývala, rozhodla jsem se tomuto tématu věnovat ve své bakalářské práci. Mou konkrétní oblastí zájmu bude prostředí kurzu v České republice, zaměřeného na výuku tantry a spirituálně sexuálního rozvoje. Mým záměrem bude zjistit, jakou roli hraje spirituální pojetí sexuality v osobním rozvoji praktikujících lidí v českém prostředí a to z různých hledisek. Budu se tak soustředit na účastníky a jejich cestu osobního rozvoje, která je na kurz zavedla. Zajímat mě bude osobní kontext jejich zájmu o tyto učení, kde se nacházejí v rámci svého osobního rozvoje a jakou roli tak hraje vědomá sexualita v rozvoji jejich osobnosti, vnímání vlastní sexuality a případně jejich osobních vztahů. Mé výzkumné otázky tak mohou být: Jakou roli hraje v osobním rozvoji lidí práce se sexualitou na spirituální úrovni? V jakém stádiu osobního rozvoje pracují lidé se svou sexualitou? Jak podstatnou částí je pro lidi na cestě osobního rozvoje vědomá/spirituální práce se sexualitou? V čem se praxe v rámci kurzu spirituální sexuality liší od běžného pojetí sexuality v české společnosti?

Data a jejich vytváření

Práce bude koncipovaná jako kvalitativní výzkum, konkrétně jako případová studie prostředí jednoho kurzu spirituální sexuality. Sběr dat bude probíhat kombinovaně. Budu pravidelně docházet do terénu a nejprve vést terénní deník pro lepší zjištění toho, co se zde děje. Se zaměřením na svou oblast zájmu a výzkumné otázky budu postupovat ve zkoumání a vytvářet zápisky o procesu. Dále budu vést rozhovory s lidmi v kurzu a pořizovat nahrávky a zápisky, které budu poté analyzovat. Pokud bude pro výzkum přínosné, pořídím pro ilustraci výzkumu vizuální data. Studie bude mít charakter biografie, neboli několika biografií, s ohledem na počet vypravěčů a práci v terénu.

Metoda analýzy dat

Jelikož se ve svém výzkumu budu zaměřovat na konkrétní lidi a jejich svědectví, budu získaná data analyzovat biografickou analýzou. Tento způsob analýzy jsem si zvolila také z toho důvodu, že budu pracovat s tématem osobního rozvoje, o kterém každý vypravěč bude pojednávat sám a ze svého pohledu. Biografická analýza mi v tomto ohledu poskytuje nástroj pro práci s autobiografickým vyprávěním několika subjektů, s jejich vzájemném propojení a vztažení ke zkoumanému tématu.

Reflexe metodologie a analýzy

V rámci limitů bakalářské práce jsem se rozhodla zvolit metodologii tak, abych co nejvíce využila konkrétní zkoumané prostředí. Předpokládám, že vstupem do terénu se může proměnit i můj předpoklad o tom, jak moc budou účastníci sdílní a otevření podělit se o své zážitky. Předpokládám, že vzhledem k charakteru tématu tantrického a spirituálně sexuálního učení bude otevřenost jednou z hlavních hodnot kurzu a účastníci by tak mohli mít otevřený přístup ke sdílení svých zážitků a postojů. Přistupuji však k práci s uvědoměním, že tomu tak nemusí být a že výpovědi mohou být ovlivněné různými aspekty jako jsou antipatie, nedůvěra či neochota sdílet tak osobní záležitosti. Jsem si dále vědoma etického aspektu sdílené intimity, jež je nedílnou částí těchto kurzů, a že musím tak s vytvořee sbíranými daty zacházet s náležitou opatrností. Abych případným komplikacím co nejlépe předešla, rozhodla jsem se proto vstoupit do terénu jako „native,“ tedy pravidelný účastník kurzu. Kurz tedy potrvá delší dobu, což předpokládám a doufám, že bude ve prospěch prohloubení poznatků výzkumu.
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK