Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 278)
Detail práce
   Přihlásit přes CAS
Základní historické mezníky pro definici souhvězdí
Název práce v češtině: Základní historické mezníky pro definici souhvězdí
Název v anglickém jazyce: Basic historical milestones for defining the constellations
Klíčová slova: Souhvězdí, hvězdné katalogy a atlasy, Ptolemaios, As-Súfí, Johann Bayer, Johannes Hevelius, John Flamsteed, William Herschel, John Herschel, Nicolas Louis de Lacaille, Carte du Ciel, rezoluce IAU, Antonín Bečvář, HIPPARCOS
Klíčová slova anglicky: Constellations, stellar catalogues and atlases, Ptolemy, As-Súfí, Johann Bayer, Johannes Hevelius, John Flamsteed, William Herschel, John Herschel, Nicolas Louis de Lacaille, Carte du Ciel, Antonín Bečvář, HIPPARCOS
Akademický rok vypsání: 2017/2018
Typ práce: bakalářská práce
Jazyk práce:
Ústav: Astronomický ústav UK (32-AUUK)
Vedoucí / školitel: doc. RNDr. Martin Šolc, CSc.
Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
Datum přihlášení: 08.11.2017
Datum zadání: 08.11.2017
Datum potvrzení stud. oddělením: 30.11.2017
Datum a čas obhajoby: 18.06.2018 00:00
Datum odevzdání elektronické podoby:19.07.2018
Datum proběhlé obhajoby: 04.09.2018
Oponenti: doc. RNDr. Marek Wolf, CSc.
 
 
 
Zásady pro vypracování
Souhvězdí vedle kalendářů představují nepochybně nejstarší nehmotné kulturní památky lidstva. Bakalářská práce by se měla týkat jejich historie od pravěku až do standardizování počtu a hranic souhvězdí Mezinárodní astronomickou unií v roce 1930. Zahrnout by měla prostředí evropských i mimoevropských kultur.

Témata významná pro práci:
Nejstarší zobrazení hvězd u mezopotámských kultur (pečetní válečky atd.)
Souhvězdí na stěnách pohřebních místností a víkách rakví ve starověkém Egyptě
Souhvězdí a antická mytologie, souhvězdí v antické literatuře, souvislost viditelnosti s kalendářem
Klaudios Ptolemaios: Katalog cca 1000 hvězd v Almagestu, cca 150 CE, s použitím Hipparchových pozorování (cca 190 – 125 BCE)

Zobrazení hvězdné oblohy před r. 1600: Chrám v Dendeře, villa Farnese – fresky a Atlas, přemyslovský globus z Bernkastel-Kues, mapa oblohy Albrechta Dürera, medicejská kaple ve Florencii, Pallazo Té Mantova, ...; arabské zdroje As Súfí: Kniha stálic (964 CE) a pozdější kopie as-Súfího atlasu

Novodobé hvězdné atlasy a katalogy: hvězdný globus Tychona Brahe o průměru 1,6 m (1584), Johann Bayer: Uranometria (1603), Julius Schiller: Coelum stellatum christianum (1627), Johannes Hevelius: Uranografia (1690), John Flamsteed: Atlas coelestis (1729), Nicolas Louis de Lacaille a definice 14 nových souhvězdí jižní oblohy: Coelum Australe Stelliferum (1763).

Vývoj označování hvězd a určování jejich jasnosti od Hipparcha po definici magnitudy (Norman Pogson, 1850).

Práce Williama Herschela, Friedricha Argelandera, Charlese Pickeringa; projekt Carte du Ciel.

Práce Mezinárodní astronomické unie IAU na uzákonění počtu souhvězdí a jejich hranic (1920-1930).

Palomarský atlas, fotografický atlas Skalnaté pleso. Atlasy coeli, borealis, australis, eclipticalis 1950.0 Antonína Bečváře a pokračovatelé těchto atlasů. Katalogy SAO a HIPPARCOS. Projekt Gaia.

Seznam odborné literatury
1. Rudolf Drössler: Když hvězdy ještě byly bohy, 1980, nakladatel Panorama
2. Homér: Odysea
3. Hésiodos: Práce a dny
4. Aratos: Fainomena (Nebeské jevy)
5. Arthur Drews: Der Sternhimmel in der Dichtung und Religion der alten Völker und des Christentums. Eine Einführung in die Astralmythologie. Jena 1923
6. Alena a Petr Hadravovi: Tetralogie Sphaera octava, Academia 2013
7. Alexander A. Gurshtein (*1937), ruský historik astronomie žijící v USA
en.wikipedia.org/wiki/Alexander_A._Gurshtein, a zde uvedené další zdroje a publikace
8. Paul Kunitzsch (*1930), německý badatel v oblasti arabské astronomické terminologie a přístrojů
de.wikipedia.org/wiki/Paul_Kunitzsch, a zde uvedené další zdroje a publikace
9. Databáze atlasů a katalogů v Centru hvězdných dat Centre de Données astronomiques de Strasbourg.
10. Transactions IAU z let 1920-1930
Předběžná náplň práce
Nejstarší zachované obrazy souhvězdí pocházejí z Mezopotámie (pečetní válečky) a z Egypta (víka sarkofágů, stěny pohřebních komor). Klaudios Ptolemaios (ca 150 n.l.) zahrnul do svého katalogu hvězd v Almagestu 48 souhvězdí, která pak byla až na výjimky přebírána pozdějšími tvůrci katalogů a atlasů. Souhvězdí jižní oblohy zavedli Johann Bayer (1603), Johannes Hevelius (1690) a Nicolas Louis de Lacaille (1763). Souhvězdí však nebyla přesně definována a i jejich počet se lišil. Teprve r. 1930 Mezinárodní astronomická unie definovala 88 souhvězdí a hraniční čáry mezi nimi tak, aby plochy souhvězdí pokrývaly celou oblohu. Bakalářská práce by měla připomenout významné projekty mapování oblohy (Carte du Ciel, palomarský atlas), atlasy Antonína Bečváře, a moderní katalogy (SAO, HIPPARCOS).
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
The oldest preserved pictures of constellations come from Mesopothamia (seal cylinders) and Egypt (coffin lids, walls of burrial chambers). Klaudius Ptolemy (ca 150 CE) included 48 constellations into his catalogue in Almagest which were - with some exceptions - adopted by following authors of catalogues and atlases. Southern constellations were introduced by Johann Bayer (1603), Johannes Hevelius (1690) and Nicolas Louis de Lacaille (1763). Constellations were not precisely specified and also the number varied. Finally, in 1930 the International Astronomical Union defined 88 constellations and border lines between them so that all the sky was covered. The Bachelor thesis can mention also significant projects of mapping the sky (Carte du Ciel, palomarský atlas), atlases published by Antonín Bečvář, and modern catalogues (SAO, HIPPARCOS).
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK