Vnímání vlastní cizosti jako vnitřní překážka integrace
Název práce v češtině: | Vnímání vlastní cizosti jako vnitřní překážka integrace |
---|---|
Název v anglickém jazyce: | Perception of a Strangeness as an Inner Barrier of Integration |
Klíčová slova: | migrace, integrace, cizinec, uprchlíci, IDPs, identita |
Klíčová slova anglicky: | migration, integration, stranger, refugees, IDPs, identity |
Akademický rok vypsání: | 2011/2012 |
Typ práce: | diplomová práce |
Jazyk práce: | čeština |
Ústav: | Katedra sociologie (23-KS) |
Vedoucí / školitel: | prof. PhDr. Josef Kandert, CSc. |
Řešitel: | skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd. |
Datum přihlášení: | 06.03.2017 |
Datum zadání: | 06.03.2017 |
Datum a čas obhajoby: | 19.06.2017 09:00 |
Místo konání obhajoby: | Jinonice - U Kříže 8, J3017, Jinonice - místn. č. 3017 |
Datum odevzdání elektronické podoby: | 18.05.2017 |
Datum proběhlé obhajoby: | 19.06.2017 |
Oponenti: | doc. PhDr. Zdeněk Uherek, CSc. |
Kontrola URKUND: |
Zásady pro vypracování |
Přestože procento cizinců žijících v České republice je v poměru k ostatním zemím Evropské
unie nevelké, stává se migrace a zejména přijímání imigrantů jedním z témat, které rozděluje společnost. Je to do určité míry dáno tím, že Česká republika přestává být pouze takzvanou tranzitní zemí, ale migranti se zde začínají usazovat natrvalo, což část domácí populace vnímá jako ohrožení „tradiční české kultury“. Bylo by nezodpovědné popírat, že k problémům v integraci dochází, respektive, že dochází k problémům, které jsou vnímány jako problémy mezi „našinci“ a „cizinci“. A právě porozumění těmto dvěma pojmům je pro pochopení důvodů nezdařené integrace zásadní. Ačkoli integraci migrantů do majoritní domácí společnosti je třeba vnímat jako obousměrný proces, chci se v této práci věnovat pouze jednomu specifickému aspektu tohoto procesu a tím je vnímání vlastního cizinectví a jeho vliv právě na začleňování do většinové společnosti. Pomineme-li empirické výzkumy, které se zaměřují na konkrétní migraci a problémy v začleňování, zabývá se sociologická teorie cizincem zejména ve své fenomenologické tradici, čehož se hodlám držet i ve své diplomové práci. Základními texty, ze kterých budu vycházet je tedy Cizinec Georga Simmela a The Stranger: An Essay in Social Psychology Alfreda Schütze, domnívám se však, že pro potřeby následné analýzy, bude nutné tyto teorie rozšířit, což je i cílem mé práce. Prvním důvodem, proč je třeba Simmelův i Schützův přístup částečně revidovat je, že přistupuje k cizinci z vnějšku, tedy z pohledu „našince“ respektive domácí společnosti, do které cizinec zvenku vstupuje. Ano, slovo cizinec je ze své podstaty relační označení, takže samo o sobě způsobuje svým užíváním vychýlení diskurzu k tomu, co cizí není. Proto nepřekvapuje, že přestože v obou textech nalezneme i jisté náznaky introspekce, je i tento „vnitřní“ přístup k cizinectví definován zejména jako vnímané přijetí či nepřijetí „domácí populací“. Toto hledisko je zajisté zásadní, nicméně redukuje cizince na jakýsi pasivní objekt podléhající vnější vůli. Druhým důvodem je, že se cizincem zabývají v jeho řekněme ideální, tedy do určité míry statické formě. Jenže pokud člověk vstupuje do nového sociálního prostředí a delší dobu v tomto prostředí zůstává (což de facto odpovídá Simmelově definici cizince jako toho, kdo dnes přijde a zítra zůstane), má na něj toto prostředí formující vliv – bytí cizincem je tak čímkoli, jen ne statickým stavem, je procesem, přechodem od cizinectví… k čemu vlastně? Oba autoři vymezují, v jaké situaci se člověk cizincem stává, ale pomíjejí, kdy cizincem být přestává, či zda je to vůbec možné (což opět souvisí s předchozím bodem, tedy pohledem „domácí populace“). Z toho vyplývá, že ani nemohou zachytit důvody, zda a proč někteří lidé cizincem být přestanou a někteří ne. Domnívám se, že pokud Schützův a Simmelův přístup rozšíříme právě o tyto dva pohledy, dokážeme lépe pochopit, proč se někdo integruje do většinové společnosti lépe, někdo hůře a někdo třeba vůbec ne, aniž bychom se museli uchylovat k etnickým či kulturním rozdílům. Východiska pro tento širší přístup k cizinci budu hledat jednak v navazujících sociologických přístupech k postavě cizince, v literatuře (např. Cizinec Alberta Camuse a Stepní vlk Hermanna Hesse) a jednak v rozhovorech s dvěma specifickými skupinami lidí, které lze z různých důvodů označit za cizince. |
Seznam odborné literatury |
Asmus, R. D. (2010) A Little War that Shook the World. Georgia, Russia, and the Future of the West.
New York, Palgrave MacMillan. Bauman, Z. (2004): Identity. Conversation with Benedetto Vecchi. Cambridge, Polity. 2 Simmel, G. (1997): Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha, SLON. str.: 26. 3 Shütz, Alfred (1944): „The Stranger: An Essay in Social Psychology“ In American Journal of Sociology, Vol. 49, No. 6. The University of Chicago Press. Bauman, Z. (2008): Tekuté časy. Život ve věku nejistoty. Praha, Academia. Benhabib, S. (2004): The Rights of others: Aliens, Residents and Citizens. Cambridge, Cambridge University Press. Binder, S.; Tosić, J. (2002): Refugee studies and politics: human dimension and research perspectives. Wien, WUV-Universitätsverlag. Camus, A. (1969): Romány a povídky. Praha, Odeon. Cornell, S. E.; Starr, F. (ed) (2009): The Guns of August 2008. Russia's War in Georgia. New York, M. E. Sharp. Ferguson, H. (2009): Self-Identity and Everyday Life. London and New York, Routledge. Glazyčev, V. (ed) (2008): Den katastrofy – 888. Ostonovljennyj genocid v Južnoj Osetii. Moskva, Evropa. Hesse, H. (1989): Stepní vlk. Praha, Odeon. Hůlová, P. (2012): Čechy, země zaslíbená. Praha, Torst. Kliková, A. (2007): Mimo princip identity. Praha, Filosofia. Klvačová, P. (2012): Biografie a identity cizinců usilující o integraci do české společnosti: od „samozřejmé nerovnosti“ k „nesamozřejmé rovnosti“. Praha, Národohospodářský ústav Josefa Hlávky. Krejčí, J; Leontiyeva, J. (eds.) (2012): Cesty k datům. Zdroje a management sociálněvědních dat v České republice. Praha, Sociologické nakladatelství. Kučerová, B.; Tučková, A. (2014): Jak se žije migrantům a migrantkám na území hl. m. Prahy. Závěrečná zpráva z dotazníkového šetření. Integrační centrum Praha. Dostupné z: http://www.icpraha.com/theme/Icp/files/Zaverecna_zprava_z_dotaznikoveho_setreni.pdf. Marfleet, P. (2006): Refugees in a Global Era. Basingstoke, Palgrave Macmillan. Petráš, R. (2012) Cizinci ve vlastní zemi. Dějiny a současnost národnostního napětí v Evropě. Praha, Auditorium. Petrusek, M. (1993): Teorie a metoda v současné sociologii. Praha, Karolinum. Pribáň, J. (2004): Jací můžeme být? Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci. Praha, Sociologické nakladatelství. Sartori, G. (2005): Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Esej o multietnické společnosti. Praha, Dokořán. Schütz, A. (1945): The Homecomer. In American Journal of Sociology, Vol. 50, No. 5. The University of Chicago Press. Shütz, Alfred (1944): „The Stranger: An Essay in Social Psychology“ In American Journal of Sociology, Vol. 49, No. 6. The University of Chicago Press. Simmel, G. (1997): Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha, Sociologické nakladatelství. Taylor, G., Spencer, S. (ed.) (2004): Social Identities. Multidisciplinary Approaches. London and New York, Routledge. Tigrid, P. (1990): Politická emigrace v atomovém věku. Praha, Prostor. Todorov, T. (2000): V mezní situaci. Praha, Mladá fronta. Zimmermann, S.; Zetter, R. (2011): Reconsidering the Roleof Conflict in the Lives of Refugees: The Case of Somali in Europe. MICROCON Research Working Paper 45, Brighton, MICROCON 2011. dostupné z: <http://www.microconflict.eu/publications/RWP45_SZ_RZ.pdf>. |
Předběžná náplň práce |
Protože cílem této práce je pokusit se pojmenovat pocit cizinectví zevnitř, tedy jaký přístup
k vlastní cizosti, mají samotní cizinci, jsou předchozí analýzy textu doplněny analýzami narativních rozhovorů s dvěma skupinami lidí, které lze za cizince považovat. První skupinou jsou ekonomičtí migranti (zejména do České republiky), druhou pak vnitřní uprchlíci v Gruzii. Zajímavé na obou skupinách je, že se kvůli svému přístupu ke své identitě cizince vymykají ze Simmelovy i Shützovy teorie a do jisté míry stojí na protilehlých stranách spektra „cizosti“. Zatímco ekonomičtí migranti zpravidla špatně ovládají jazyk a kulturu a postrádají tedy „myšlení jako obvykle“ 3 charakteristické pro hostitelskou společnost, zbavují se identity cizince velmi rychle (často jí nahrazují identitou světoobčana a pocitem dvojího domova), vnitřní uprchlíci v Gruzii (tedy Gruzíni přesídlení v rámci stejného státu) se identity cizince zbavují mnohem hůře navzdory tomu, že jejich „myšlení jako obvykle“ je velice blízké hostitelské populaci a identitu cizince by tak vůbec přijímat nemuseli. Studium cizího je základním pilířem sociální antropologie a analýza rozporu mezi „naším“ a „cizím“ je čím dál důležitější i v sociologii obecně. Obraz cizince (ať už jako takového, nebo ve formě anomie, odcizení apod.) je jednou z nejpoužívanějších metafor jak v krásné literatuře, tak i v sociologických analýzách moderní a postmoderní společnosti. Zohlednění vnitřního aspektu cizinectví může nejen osvětlit proces integrace, ale v mnohém projasnit právě i tuto metaforu a lépe porozumět obecné situaci člověka v postmoderním světě. |