Práce zachycuje znak sladkosti jako sociální konstrukt sentimentálního charakteru dětství a bezstarostnosti, na místo předpokládaného chuťového vjemu. Jako teoretický základ slouží Barthesova koncepce mytologie. Sladkost ztrácí svůj původní význam a je rétorikou marketingu přetvořena na zcela nový princip. Vzhledem k sociálnímu rozměru problematiky komunikace, je také pro práci stěžejní přístup Gunthera Kresse. Příklady z reklamního a mediálního prostředí mapují, jak sladkost funguje, jak je, či dokonce vůbec není, zachycována ve vizuálním obraze a jak s recipienty komunikuje.