Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 336)
Detail práce
   Přihlásit přes CAS
Přístupy k členství Velké Británie v Evropské unii (1993-2016)
Název práce v češtině: Přístupy k členství Velké Británie v Evropské unii (1993-2016)
Název v anglickém jazyce: Attitudes to the UK membership in the European Union (1993-2016)
Klíčová slova: Velká Británie, Evropská unie, Brexit, John Major, Tony Blair, David Cameron
Klíčová slova anglicky: Great Britain, European Union, Brexit, John Major, Tony Blair, David Cameron
Akademický rok vypsání: 2015/2016
Typ práce: diplomová práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Katedra mezinárodních vztahů (23-KMV)
Vedoucí / školitel: PhDr. Jaromír Soukup, Ph.D.
Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
Datum přihlášení: 30.06.2016
Datum zadání: 30.09.2016
Datum a čas obhajoby: 18.06.2018 08:00
Místo konání obhajoby: Jinonice - U Kříže 8, Praha 5, J3017, Jinonice - místn. č. 3017
Datum odevzdání elektronické podoby:04.05.2018
Datum proběhlé obhajoby: 18.06.2018
Oponenti: doc. PhDr. Běla Plechanovová, CSc.
 
 
 
Kontrola URKUND:
Zásady pro vypracování
Úvod do tématu a cíle práce

Rok 2016 se stal pro Velkou Británii v historii jejího členství v evropském integračním procesu zlomovým. Jedná se o rok, v němž občané Velké Británie rozhodli v referendu konaném 23. června většinou 51, 9 % hlasů o vystoupení Británie z Evopské unie tzv. brexitu, jako vůbec první člen z osmadvacítky členských států Evropské unie. Referendum o „brexitu“ a rozsáhlé kampaně, které mu předcházely, se tak staly jednou nejsledovanějších událostí letošního roku.
Cesta k britskému vystoupení z Evropské unie se začala de facto utvářet již 23. ledna 2013, kdy David Cameron přislíbil britským občanům referendum o vystoupení z EU do roku 2017. Konání referenda bylo ale podmíněno setrváním konzervativců v parlamentu i po volbách v roce 2015. Dalším slibem byla reforma dosavadního způsobu evropské integrace, přenesení některých oblastí zpět na národní úroveň a vyjednání nové smlouvy mezi Británii a Evropskou unií. Požadavky na reformu premiér znovu přednesl v listopadu roku 2015. Mezi body jednání patřilo například omezení volného pohybu osob uvnitř EU a snížení sociálních dávek pro unijní občany pracující v Británii. Požadavky byly následně projednány na zasedání Evropské rady 19. února 2016. David Cameron uzavřel se zástupci ostatních členských států dohodu o nové reformě EU , která měla vstoupit v platnost, pokud by Velká Británie v Evropské unii po referendu zůstala, což se ale nestalo.
Je důležité zmínit, že od počátku evropské integrace zastávala Velká Británie spíše skeptický přístup k hlubší integraci, obávala se především předávání pravomocí na nadnárodní úroveň a federativního uspořádání. Z toho důvodu založila vlastní uskupení EFTA postavené na mezivládním principu. Británie měla mimo jiné stále závazky k Commonwealthu (Britské společenství národů) a Spojeným státům americkým. Proto byl pro ni hlavní prioritou spíše rozvoj obchodních vztahů a upevnění pozice v oblasti zahraničního obchodu se zámořskými státy než s kontinentální Evropou. O členství v EHS začala Velká Británie usilovat až v 60. letech. V roce 1961 se Velká Británie za vlády konzervativce Harolda Macmillana rozhodla (spolu s Dánskem a Irskem) podat svoji první přihlášku do EHS. Hlavní motivy byly nejen ekonomické, ale i politické. Jedním z důvodů byla i postupná ztráta vlivu v Commonwealthu během probíhající dekolonizace, dále také vazby mezi členy EFTA a EHS, které se příliš uspokojivě nevyvíjely. Zóna volného obchodu nedokázala efektivně nahradit ztrátu některých obchodních vztahů, která se naplno projevila ve druhé polovině 60. let. Snaha o vstup do EHS byla rovněž podmíněna výzvou USA, které nabádaly Británii k navázání užších politických vztahů s kontinentální Evropou, zejména s Francií, a upevnění a posílení bezpečnostních vazeb jako ochranou před rostoucí sovětskou agresí. Jako problematické se však jevily některé požadavky, kterými Británie podmínila svůj vstup. Přístupová jednání nakonec nebyla úspěšně dokončena i přes snahu Macmillana dohodnout se s francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem a podporu Komise. Podobně francouzský prezident vetoval i druhou přihlášku v roce 1967.
Úspěšnou se stala až třetí přihláška podaná v roce 1972 za vlády konzervativního premiéra Edwarda Heatha, který zahájil rozsáhlou vnitropolitickou kampaň pro vstup Británie do ES na základě ekonomických výhod plynoucí pro Británii ze společného evropského trhu. Mezi hlavní body jednání patřila kontroverzní otázka britského zemědělství a roční příspěvek do rozpočtu ES. Přesto 13. července 1973 Dolní sněmovna parlamentu vstup Velké Británie schválila. Krátce poté, za vlády labouristického premiéra Harolda Wilsona, bylo v roce 1975 uspořádáno referendum o setrvání Británie v ES i k nově vyjednaným podmínkám britského členství, kde však Britové na rozdíl od referenda konaného letošní rok, hlasovali 67,2 % hlasů pro setrvání v ES. Hlavním důvodem, proč bylo referendum vyhlášeno, byla problematika výše britského příspěvku do rozpočtu, který činil 8,64 %, ale hrozilo jeho navýšení až na 18,92 %.
Otázku britského příspěvku se podařilo vyřešit až za vlády Margaret Thatcherové na summitu ve Fontainebleau v rámci tzv. „britského rabatu“, který měl Británii navrátit do rozpočtu až 66 % příspěvku. Velká Británie vždy usilovala v rámci členství v Evropské unii o zachování některých svých kompetencí. Proto si v 90. letech po přijetí Maastrichtské smlouvy a později i Lisabonské smlouvy, vyjednala několik výjimek z práva EU, tzv. opt-out.
Cílem této diplomové práce bude analyzovat jednotlivé koncepce a politické přístupy ke členství Velké Británie v Evropské unii po přijetí Maastrichtské smlouvy v roce 1993, a to za vlády konzervativního premiéra J. Majora (1990 – 1997), labouristického premiéra Tonyho Blaira (1997 – 2005) a konzervativního premiéra Davida Camerona (2010 – 2016), za jehož předsednictví došlo ke konání referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie („brexit“).
Práce se dále zaměří na analýzu a komparaci kampaní „Vote Leave“ (Hlasujte pro odchod“) a „Remain“ („Setrvání“) probíhajících před konáním referenda o vystoupení Velké Británie z EU. Kampaně způsobily značný rozkol v tradičních britských politických stranách. Pravicová Konzervativní strana se rozdělila na dva protichůdné tábory, část strany v čele s Cameronem byla pro setrvání Velké Británie v Unii, stejně tak i 16 členů jeho vládního kabinetu. Druhá část strany reprezentovaná lord kancléřem Michaelem Govem a bývalým londýnským starostou Borisem Johnsonem naopak podporovala kampaň za odchod Velké Británie z EU („Vote leave“). I většina druhé největší strany v britském parlamentu, levicová Labouristická strana s předsedou Jeremym Corbynem, podporovala kampaň pro setrvání Velké Británie v Unii. K dalším podporovatelům patřila Skotská národní strana či Liberálně-demokratická strana. Nejvýraznější politickou stranou, která vedla rozsáhlou kampaň za odchod z EU, byla pravicová a euroskeptická Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) v čele s předsedou Nigelem Faragem. Mezi odpůrce setrvání v EU patřilo rovněž několik labouristických poslanců a členů severoirské strany DUP .
Probíhající kampaně rozdělily i renomovaná britská periodika. Většina respektovaných deníků, mezi něž patří „The Times“, „The Guardian“, „Financial times“ a magazín „The Economist“ nebo bulvárnější deník „Daily mirror“, se postavily na stranu kampaně pro setrvání. Naopak deníky „Daily mail“, „The Daily telegraph“ a bulvární „The Sun“ se oficiálně vyjádřily k podpoře vystoupení z Unie, tzv. „brexitu“.

Pojmy a koncepty
Ve své práci použiji základní teorie a modely (paradigmata) evropské integrace a s jejich využitím se budu snažit analyzovat přístupy k evropské integraci za vlády konzervativního premiéra J. Majora (1990 – 1997), labouristického premiéra Tonyho Blaira (1997 – 2005) a konzervativního premiéra Davida Camerona (2010 – 2016).
Mezi dva hlavní modely (paradigmata) týkající se evropské integrace, rozhodování (decision-making) a míry autonomie nadnárodních institucí patří nadnárodní (supranacionální) a mezivládní (intergovernmentální) přístup. Supranacionální přístupy se shodují v definovaném cíli, kterým je politická nebo federální unie. Nadnárodní model předpokládá posilování kompetencí společných evropských orgánů na úkor členských zemí. Nadnárodní instituce jsou značně autonomní. Státy na základě demokratických procedur přenášejí část svých suverénních pravomocí na nadnárodní společné orgány, jejichž rozhodnutím se státy podřizují. V názorech na roli evropských institucí a pravomoci jim svěřených orgánům se v rámci supranacionálního přístupu jasně odlišují dvě hlavní teoretické koncepce: federalistická (federalism) a neofunkcionalistická (neofunctionalism). Dále se sem řadí racionalismus institucionální volby (rational choice institutionalism), či koncepty “za hranicí racionalismu” („concepts beyond rationalism“) - konstruktivismus (constructivism) či víceúrovňové vládnutí (multilevel governance approaches).
Mezivládní přístup (intergovernmentalism) naopak usiluje o zachování suverenity spolupracujících států a vychází z předpokladu „nedotknutelnosti suverénního postavení národních států a jejich vlád (states - governments control)“. Intergovernmentální přístup dále předpokládá spolupráci postavenou na kooperaci jednotlivých států a usiluje o co nejmenší zásahy do zahraniční a obranné politiky státu. Mezi základní přístupy (koncepce) patří liberálně mezivládní přístup (liberal intergovernmentalism) či tradiční teorie MV - realismus. Integrační proces se však stále vyvíjí, proto dochází čím dál častěji k prolínání jednotlivých modelů integrace, společně s rostoucí provázaností evropských integračních přístupů s teoriemi mezinárodních vztahů.
Velká Británie se od počátku svého členství v Evropském společenství přikláněla spíše k mezivládnímu přístupu a obávala se přenesení pravomocí na nadnárodní orgány a federalizačním tendencím. Proto se například z důvodu nesouhlasu premiéra Johna Majora s federalizací Evropské unie v 90. letech na jednáních v Maastrichtu nevyskytuje ve znění preambule zakládajících smluv cíl směřovat k federálnímu uspořádání Evropy a užívá se pojem „proces vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy“.




Metodologie a operacionalizace
Předpokládanou metodou pro zhotovení práce bude jednoduchá komparativní analýza. Její pomocí se pokusím porovnat koncepce přístupů jednotlivých premiérů k evropské integraci po přijetí Maastrichtské smlouvy v letech 1993 – 2016 na základě teorií evropského integračního procesu. Součástí práce bude rozbor politik tří vlád Velké Británie v období 1993 – 2016, počínaje předsednictvím Johna Majora přes období vlády Tonyho Blaira a Davida Camerona. Téma práce bude vymezeno převážně analýzou sekundární literatury, ale využiji i publikované akty a dokumenty jednotlivých vlád, odborné vědecké publikace a články, vztahující se uvedeným vládám a jejich přístupu k problematice evropské integrace. Základní tezí práce bude prokázat, že Velká Británie v průběhu svého členství v Evropské unii ve zkoumaném časovém období (1993 – 2016) neměla jednotnou a dlouhodobou koncepci evropské politiky a jednotlivé vlády (Major, Blair, Cameron) zastávaly rozdílné přístupy vztahující se k evropské integraci.
Práce se dále zaměří na analýzu a komparaci kampaní „Vote Leave“ (Hlasujte pro odchod“) a „Remain“ („Setrvání“) probíhajících před konáním referenda o vystoupení Velké Británie z EU. Analýza bude provedena prostřednictvím informací získaných z britského tisku (elektronické i tištěné verze), internetových stránek kampaní a z odborných článků či studií vztahujících se k tématu referenda. Dále bude hodnocen vliv a dopad kampaní na britské veřejné mínění a na konečný výsledek referenda.
Druhou tezí této práce bude snaha prokázat, že vítězná kampaň „Vote Leave“ (Hlasujte pro odchod) podporující vystoupení Velké Británie z Evropské unie („brexit“), byla vedena lépe než kampaň „Remain“ (Setrvání), která se dopustila několika závažných chyb, jež přispěly k její porážce.

Výzkumné otázky, hypotézy
Hypotézy
H1: „Velká Británie v průběhu svého členství v Evropské unii ve zkoumaném časovém období (1993 – 2016) neměla jednotnou a dlouhodobou koncepci evropské politiky a jednotlivé vlády (Major, Blair, Cameron) zastávaly rozdílné přístupy vztahující se k evropské integraci.“
H2: „Vítězná kampaň „Vote Leave“ (Hlasujte pro odchod) podporující vystoupení Velké Británie z Evropské unie („brexit“), byla vedena lépe než kampaň „Remain“ (Setrvání), která se dopustila několika závažných chyb, jež přispěly k její porážce.“
H3: „Pokud by premiér David Cameron v průběhu kampaně „Remain“ více zdůraznil výhody nově dojednaných podmínek unijního členství, které by britské ekonomice pomohly prosperovat, mohlo více občanů hlasovat pro setrvání v EU.“

Výzkumné otázky
„Převažoval v období 1993 – 2016 ve Velké Británii spíše prounijní či protiunijní přístup jednotlivých vlád?“
„Jaké přístupy dle teorií evropské integrace zastávala Velká Británie ve vztahu k Evropské unii?“
„Mohla lépe vedená kampaň „Remain“ (Setrvání) usilující o členství Velké Británie v Evropské unii změnit výsledky referenda ve prospěch setrvání Velké Británie v Evropské unii?“
„Pokud by kampaň „Remain“ (Setrvání) lépe informovala britské občany o kladných přínosech plynoucích ze členství v EU a snažila se vyvrátit nepravdivé informace týkající se Evropské unie, mohlo referendum dopadnout ve prospěch této kampaně?“
„Jaké byly hlavní důvody, kvůli kterým se Britové rozhodli v referendu vystoupit z Evropské unie?“
„Proč kampaň podporující odchod („Vote leave“) z Velké Británie měla větší úspěch než kampaň pro její setrvání („Remain“)?
„Jaké byly hlavní rozdíly mezi oběma kampaněmi?“
„Bylo hlavním důvodem, proč Britové hlasovali pro odchod z Unie, navrácení suverenity nebo snaha o snížení přistěhovalectví?“
„Jaké politické a ekonomické dopady bude mít odchod Velké Británie z Evropské unie?“
Seznam odborné literatury
BACHE, Ian a Andrew JORDAN. Britain in Europe and Europe in Britain. The Europeanization of British politics. [New ed.]. New York: Palgrave Macmillan, 2006, s. 3 - 17. ISBN 14-039-9519-2.

BACHE, Ian. Europeanization and multilevel governance: Cohesion policy in the European Union and Britain. Lanham: Rowman & Littlefield, 2008, str. 21 – 39. ISBN 978-0742541320.

BAUMAN, Zygmunt. Myslet sociologicky: netradiční uvedení do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), s. 43-46. ISBN 80-858-5014-1.

BURGESS, Michael. Federalism and European union: the building of Europe, 1950-2000. New York: Routledge, 2000. s. 23-54. ISBN 04-152-2647-3.

DOREY, Peter. Major Premiership, 1990–1997: Politics and Policies under John Major. London: Palgrave Macmillan 1999. ISBN 978-1349276073.

DOREY, Peter. Policy making in Britain: an introduction. Second edition. Los Angeles: SAGE, c2014, s. 208-230. ISBN 18-492-0848-4.

ECCLESHALL, Robert. a Graham S. WALKER. Biographical dictionary of British prime ministers. New York: Routledge, 1998, s. 392 – 399. ISBN 978-0415187213.

FIALA, Vlastimil, Pavel ŠARADÍN, Blanka ŘÍCHOVÁ, Markéta ŠŮSTKOVÁ, Jan OUTLÝ a Lenka ŠPIČANOVÁ. Teoretické a metodologické problémy evropské integrace. V Olomouci: Periplum, 2007, s. 31 – 61. Studie a analýzy. ISBN 978-80-86624-37-2.

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009. ISBN 978-80-7325-180-2.

FAJMON, Hynek. Margaret Thatcherová a její politika. 2., rozš. vyd. Brno: CDK, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010, s. 129-133. ISBN 978-80-7325-217-5.

GEDDES, Andrew. The European Union and British politics. [Repr.]. Basingstoke [u.a.]: Palgrave Macmillan, 2007, s. 1-32. ISBN 03-339-8121-9.
GLENCROSS, Andrew. The EU referendum campaign. Why the UK voted for Brexit: David Cameron's great miscalculation. 1. London: Palgrave Macmillan, 2016, s. 35-47. Palgrave studies in European Union politics. ISBN 978-1137590008.
HOOGHE, Liesbet. a Gary MARKS. Multi-level governance and European integration. 1. Lanham, MD: Rowman & Littlefield Publishers, c2001, s. 1 – 33. ISBN 978-0742510203.

HAAS, Ernst, B. The uniting of Europe. Reiss. Stanford, Calif: Univ. Pr, 1958, s. 16. ISBN 08-047-0515-1.

CHRYSSOCHOOU, Dimitris, N. Theorizing European Integration. 2nd ed. London: Sage Publications, 2000. ISBN 14-129-3165-7.

KING, Preston T. Federalism and federation. Baltimore, Md.: Johns Hopkins University Press, 1982, s. 17 – 56. ISBN 978-0801829239.

KRATOCHVÍL, Petr. Teorie evropské integrace. Praha: Portál, 2008. ISBN 9788073674670.

MORAVCSIK, Andrew. The choice for Europe: social purpose and state power from Messina to Maastricht. Ithaca, N. Y.: Cornell University Press, 1998, s. 189 - 190. ISBN 978-0801485091.

PECKA, Emanuel. Sociologie politiky. Praha: Grada, 2010. Sociologie (Grada), s. 94 – 107. ISBN 978-80-247-2793-6.

PIATTONI, Simona. The theory of multi-level governance: conceptual, empirical, and normative challenges. New York, NY: Oxford University Press, 2010. ISBN 978-0199562923.

ROSAMOND, Ben. Theories of european integration. Basingstoke: Palgrave, 2000. European union series. ISBN 03-336-4717-3

SELDON, Anthony. Blair's Britain, 1997-2007. Cambridge: Cambridge University Press, 2007, s. 529 – 550. ISBN 978-0-521-88293-4.

SELDON, Anthony a Dennis KAVANAGH. The Blair effect 2001-5. Cambridge: Cambridge University Press, 2005, s. 362 – 383. ISBN 0-521-86142-X.

SELDON, Anthony. The Blair effect: The Blair Government 1997-2001. London: Little, Brown, 2001. ISBN 978-0316856362.
SCHWEIGER, C. Britain, Germany and the future of the European Union. New York: Palgrave Macmillan, 2007, s. 14 - 42. ISBN 0230008097.

SYCHRA, Zdeněk. (2003). První rozšíření: Velká Británie, Irsko, Dánsko. In: Fiala, P. a Pitrová M. Rozšiřování ES/EU. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, s. 27 - 48. ISBN 80-210-3041-0.

THATCHEROVÁ, Margaret. Roky na Downing Street. Praha: Naše vojsko, 1996, s. 497 – 507. ISBN 9788020604712.

VÁŠKA, Jan a Zuzana KASÁKOVÁ. Velká Británie a EU: váhavý člen i efektivní administrátor. Evropská unie v členských státech a členské státy v Evropské unii: europeizace vybraných zemí EU. Praha: Eurolex Bohemia; VIP Books, 2007, 168-200. ISBN 978-80-87134-10-8.

WALLACE, William. The dynamics of European integration. [Paperback Ed.]. London: Pinter for the Royal Institute of International Affairs, 1992, s. 9. ISBN 978-185-5670-877.

WILKES, George. Britain's failure to enter the European community, 1961-63: the enlargement negotiations and crises in European, Atlantic, and Commonwealth relations. Portland, OR: Frank Cass, 1997. ISBN 978-0714642215.

YOUNG, John W. Britain and European unity, 1945-1999. 2nd ed. New York: St. Martin's Press, 2000. ISBN 978-0312231231.
Předběžná náplň práce
Osnova
1. Úvod
2. Velká Británie a evropská integrace
2.1 Vstup Velké Británie do Evropského společenství (ES)
2.1.1 Velká Británie a evropská integrace za vlády Margaret Thatcher (1979 – 1990)
3. Přístupy k členství Velké Británie v Evropské unii (1993-2016)
3.1 Teorie a přístupy k evropské integraci
3.2 Přístupy k evropské integraci za vlády Johna Majora (1990 – 1997)
3.3 Přístupy k evropské integraci za vlády Tonyho Blaira (1997 – 2005)
3.4 Přístupy k evropské integraci za vlády Davida Camerona (2010 – 2016)
4. Brexit – referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie
4.1 Komparativní analýza kampaní konaných před referendem
4.2 Důvody pro vystoupení Velké Británie z Evropské unie – diskuze
5. Závěr
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
1. Introduction
2. Great Britain and European integration
2.1 The accession of the United Kingdom to the European Communities (EC)
2.1.1 Great Britain and European Integration during the government of Margaret Thatcher (1979-1990)
3. The attitudes to the UK membership in the European Union (1993-2016)
3.1 Theories and approaches to European integration
3.2 Approaches to European integration during the government of John Major (1990-1997)
3.3 Approaches to European integration during the government of Tony Blair (1997 - 2005)
3.4 Approaches to European integration during the government of David Cameron (2010-2016)
4. Brexit - the referendum to withdraw from the European Union
4.1 Comparative analysis of pre-referendum campaigns
4.2 The reasons that contributed to the British election to leave the EU - Discussion
5. Conclusion
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK