Souslednost časová ve španělštině
Název práce v češtině: | Souslednost časová ve španělštině |
---|---|
Název v anglickém jazyce: | Sequence of Tenses in Spanish |
Klíčová slova: | Souslednost časová, minulý čas, relativní časy, souběžnost, následnost, předčasnost |
Klíčová slova anglicky: | Sequence of tenses, past tense, relative tenses, simultaneity, posteriority, anteriority |
Akademický rok vypsání: | 2015/2016 |
Typ práce: | bakalářská práce |
Jazyk práce: | čeština |
Ústav: | Ústav románských studií (21-URS) |
Vedoucí / školitel: | PhDr. Dana Kratochvílová, Ph.D. |
Řešitel: | skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd. |
Datum přihlášení: | 13.04.2016 |
Datum zadání: | 13.04.2016 |
Schválení administrátorem: | zatím neschvalováno |
Datum potvrzení stud. oddělením: | 19.04.2016 |
Datum a čas obhajoby: | 20.06.2017 13:30 |
Datum odevzdání elektronické podoby: | 04.05.2017 |
Datum proběhlé obhajoby: | 20.06.2017 |
Odevzdaná/finalizovaná: | odevzdaná studentem a finalizovaná |
Oponenti: | prof. PhDr. Petr Čermák, Ph.D. |
Zásady pro vypracování |
1. Úvod, vymezení cíle práce, přehled sekundární literatury 2. Teoretické problémy souslednosti časové ve španělštině a) relativní následnost, souběžnost a předčasnost b) problematika doble acceso 3. Popis metodologie: jazykové korpusy, postup vyhledávání 4. Případové studie - souslednost časová ve vedlejších větách závislých na slovesech: a) Decir (dije, dijo, diría, ha dicho que) + indikativ / subjunktiv b) Pedir (pedí, pidió, pediría, ha pedido que) + subjunktiv c) Prometer (prometí, prometió, prometerías, ha prometido que) + indikativ 5. Závěr – shrnutí dílčích poznatků, faktory ovlivňující čas použitý ve větě vedlejší, možnosti postihnutí časových rovin prostřednictvím relativních a absolutních slovesných časů |
Seznam odborné literatury |
BOSQUE, Ignacio – DEMONTE, Violeta (1999). Gramática descriptiva de la lengua española. Madrid: Espasa-Calpe. CARRASCO GUTIÉRREZ, Ángeles (1998): La correlación de tiempos en español. Tesis doctoral, Universidad Complutense de Madrid. CARRASCO GUTIÉRREZ, Ángeles (1999): El tiempo verbal y la sintaxis oracional. La consecutio temporum. In I. Bosque – V. Demonte (eds.). Gramática descriptiva de la lengua española. Madrid: Espasa-Calpe, s. 3061-3128. CARRASCO GUTIÉRREZ, Ángeles (2000): La concordancia de tiempos en las gramáticas del español. Madrid: Arco Libros. GONZÁLEZ RODRÍGUEZ, Raquel (2003): Tiempo y modo en las subordinadas sustantivas. Dicenda. Cuadernos de Filología Hispánica 21, s. 35-58. KEMPAS, Ilpo (2008): En torno a la consecutio temporum en subordinadas de subjuntivo regidas por verbos matrices en el pretérito perfecto aorístico. Rilce, Revista de Filología Hispánica 24.1, s. 106–120. PEREA SILLER, Francisco Javier - MARTÍNEZ-ATIENZA, María (2013): En torno a la combinatoria de tiempos verbales en español. Language Design 15, s. 29-59. PLAZA DE LA OSSA, Myriam (2008): Efectos de concordancia en las oraciones escindidas del español. Cuadernos de Filología Hispánica 26, s. 193-218. RAE (2009): Nueva gramática de la lengua española. Madrid: Espasa Libros. ROJO, Guillermo (1974): La temporalidad verbal en español. Verba 1, s. 68-149. ZAVADIL, Bohumil – ČERMÁK, Petr (2010): Mluvnice současné španělštiny: lingvisticky interpretační přístup. Praha: Karolinum. |