Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 336)
Detail práce
  
Diskurzivní pravidla spojené s umíráním: Jak lidé hovoří o smrti blízkých
Název práce v češtině: Diskurzivní pravidla spojené s umíráním: Jak lidé hovoří o smrti blízkých
Název v anglickém jazyce: Discourse Rules Connected to Dying: How People Talk About Death of Close Ones
Klíčová slova: Smrt, umírání, smrt blízkého, pornografie smrti, Gorer
Klíčová slova anglicky: Death, dying, death of a close person, pornography of death, Gorer
Akademický rok vypsání: 2014/2015
Typ práce: diplomová práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.
Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
Datum přihlášení: 07.07.2015
Datum zadání: 07.07.2015
Datum a čas obhajoby: 20.06.2016 00:00
Místo konání obhajoby: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
Datum odevzdání elektronické podoby:13.05.2016
Datum proběhlé obhajoby: 20.06.2016
Oponenti: prof. PhDr. Jiří Kabele, Ph.D.
 
 
 
Kontrola URKUND:
Seznam odborné literatury
ARIÉS, P. 1981. The Hour of Our Death. New York: Vintage Books, A Division of Random House.
FERSHTMAN, Chaim, Uri GNEEZY a Moshe HOFFMAN. Taboos and Identity: Considering the Unthinkable. American Economic Journal: Microeconomics. 2011, 3(2): 139-164.
GORER, G. 1967. Death, grief and mourning. Garden City, NY: Doubleday
GORER, Geoffrey. The Pornography of Death. Encounter. 1955: 49-52. Dostupné také z: http://www.romolocapuano.com/wp-content/uploads/2013/08/Gorer.pdf
KÜBLER-ROSS, E. 1969. On Death and Dying, Routledge.
LEE, Raymond L.M. Modernity, Mortality and Re-Enchantment: The Death Taboo Revisited. Sociology. 2008. 42(4): 745-759.
O'GORMAN, Stella Mary. Death, and dying in contemporary society an evaluation of current attitudes and rituals associated with death and dying and their relevance to recent understandings of health and healing. Journal of Advanced Nursing. 1998, 27: 1127-1135.
PŘIDALOVÁ, Marie. Proč je moderní smrt tabu? Sociologický časopis. 1998, 34(3): 347-361.
WALTER, Tony. Modern Death: Taboo or not Taboo? Sociology. 1991, 25(2): 293-310.
WILDFREUER, Janina, Martin W SCHNELL a Christian SCHULZ. Talking about dying and death: On new discursive constructions of a formerly postulated taboo. Discourse & Society. 2015, 26(3): 366-390.
Předběžná náplň práce
Smrt je v naší kultuře koncem našeho bytí. Jsou s ní spojena mnohá pravidla, jak je vhodné o ní hovořit, co zmiňovat a co ne, v jakých situacích. Stejně tak další reprezentace smrti jsou silně omezené, což je podporováno představou, že je etické se tématu smrti buď vyhýbat, nebo ho ukazovat v určitých kontextech. Tyto pravidla se projeví jinak, pokud nedojde k přímému kontaktu se smrtí člověka, a pokud k němu dojde. V práci bych se chtěla zabývat právě vztahem narativů spojených se smrtí, případně jejich omezeními, a jejich vlivem na chápání a okolnosti procesu umírání. Jak probíhá konfrontace se smrtí blízkého člověka pod vlivem překážek a způsobů podpory, které naše kultura poskytuje? Tyto otázky bych chtěla porovnat s teorií pornografie smrti podle Geoffreyho Gorera.

Teoretická východiska
​V souvislosti se sociologickou teorií smrti se často setkáváme s pojmem tabu. Významem tabu se zabývali autoři Fersthman, Gneezy a Hoffman. Směrnice chování jsou uvedeny sociálními normami a tabu. (Fersthman, Gneezy, Hoffman 2011: 139). Tabu mohou zahrnovat omezení sexuálních aktivit, stravování nebo zobrazování některých tělesných funkcí. Pojetí konkrétních tabu se v průběhu času mění, mohou mizet, posilovat se, přibývat nová (Fersthman, Gneezy, Hoffman 2011: 140).
​Podle autorů souvisí přijetí tabu s přijetím identity v konkrétní společnosti. Pokud se někdo chce cítit jako člen určité společnosti, dodržuje její tabu. Častou funkcí tabu je bránění členům, aby jednali ve svůj prospěch na úkor ostatních, čili zajišťování bezpečnosti (Fersthman, Gneezy, Hoffman 2011: 141-142).
​Historií přístupu ke smrti se zabýval Ariés, který píše, že od středověku do romantismu byli lidé se smrtí smířeni a brali ji jako součást života, jejíž prožití podpořili společnými rituály. V současnosti je smrt chápána jako nečekané přerušení toho, co předcházelo (Ariés dle Přidalová 1998: 347).
​Zásadním autorem pro chápání smrti jako společenského tabu byl Geoffrey Gorer. Ve svých textech The Pornography of Death (Gorer; 1955) a Death, Grief, and Mourning (Gorer; 1965 dle Přidalová; 1998) popsal truchlení jako vyřazené ze společnosti, kdy truchlení vyvolává rozpaky, došlo ke snížení významu pohřbů. Gorer zavedl pojem pornografie smrti, který symbolizuje chápání smrti jako něčeho odporného a nepřijatelnost otevřeného hovoření o ní (Gorer; 1965 dle Přidalová 1998: 348). Gorer používá pojem pornografie podobně jako pojem tabu. Podle něj jsou některé aspekty lidské zkušenosti brány jako ostudné nebo odporné, a tak nemohou být nikdy otevřeně diskutovány nebo uváděny. Tyto zkušenosti jsou pak chápány jako nedovolené a doprovázeny pocity viny a bezcennosti. Původně byl pojem pornografie spojován se sexualitou. V minulosti bylo běžné o smrti hovořit, dokonce i s dětmi, hřbitovy měly ve vesnici významné postavení (Gorer 1955: 50).
​Smrt začala být považována za odpornou, jako byly v předchozích stoletích porod nebo kopulace. Moderní medicína způsobila, že se smrt málokdy týká mladých lidí. Došlo k omezení tématu přirozené smrti, ale násilná smrt začala být ukazována masovému publiku ve westernerch, detektivkách, thrillerech, sci-fi a dalších. Přirozená smrt tak hraje v této kultuře podobně malou roli jako v pornografii manželský sex. Smrt se týká v kultuře těch druhých, jsou zobrazováni jen jako tělo schopné pocítit bolest a zemřít. Smrt je umělecky objektivizována. Lidé však musí hledat cesty, jak se se smrtí vyrovnat, a to skrytě před veřejností, což vidí Gorer jako hlavní problém, který je třeba řešit (Gorer 1955: 51-52).
​Debaty na téma smrti, již zavedl Gorer, se následně účastnili další autoři. Walter se ptá, jaká smrt je považována za tabu? Je tabuizovaný proces umírání nebo stav smrti? Vlastní umírání nebo umírání druhého? Myšlenka konce existence nebo fyzické tělo? (Walter 1991: 295). Sám Walter se zabývá umíráním sebe i druhého. Podle něj je možné o smrti ve společnosti hovořit, ale jen v určitých vhodných situacích (Walter 1991: 296).
​Jednou z novějších prací zabývající se otázkou tabuizace smrti je Modernity, Mortality and Re-Enchantment: The Death Taboo Revisited od Raymonda L.M. Lee (Lee; 2008). Upozorňuje, že detabuizaci sexuality došlo díky sexuální revoluci v šedesátých letech, ale u smrti k žádné podobné události nedošlo (Lee 2008: 745). Je možné, že případný zájem o detabuizaci smrti budou mít spíše skupiny starších lidí, v jejichž okolí se smrt vyskytuje častěji a kteří mají menší prostředky ke vzpouře, než je tomu u mladých.
​Wildreuer, Schnell a Schulz popsali německý projekt 30 junge Menschen, kde 30 mladých lidí navštěvovalo umírající (Wildfreuer, Schnell, Schulz; 2015). Cílem projektu bylo prozkoumat diskurzy o umírání a také hledat určitá zlepšení. Autoři textu si všímali také identity umírajícího v této situaci. Během umírání v nemocnici byl kladen důraz na umírání a ostatní části identity byly odsunuty do pozadí. V textu je také uveden úryvek rozhovoru mladé ženy s umírajícím, kdy umírající odmítá, že by právě umírala, neboť ještě nezemřela. Její smrt pak nastane za 10 hodin (Wildfreuer, Schnell, Schulz 2015: 379). Je možné, že právě kvůli podobným situacím se i sami umírající snaží o vyřazení tématu z běžného diskursu, neboť jim toto téma připisuje nežádoucí dominantní identitu na úkor jejích ostatních součástí.
​O’Gorman se věnovala rituálům spojeným se smrtí a jejich vývojem (O’Gorman; 1998). V současné době podle ní není dostatek rituálů umožňujících vyrovnat se s životními zvraty (O’Gorman 1998: 1132). Kvůli konfliktu medicíny a smrti není vhodné o smrti hovořit. Společnost ztratila schopnost smrt pojmout, není jasný smysl života. Strach o život pak způsobuje nejistotu, deprese a fyzické nemoci (O’Gorman 1998: 1133).
​Vyrovnáváním se smrtí se věnovala také Kübler-Ross, která popsala pět fází, které jsou reakcemi na oznámení smrtelné diagnózy nebo tragické události. Tyto fáze jsou odmítání, vztek, vyjednávání, deprese a akceptace (Kübler-Ross; 1969).


Metodologie
​V práci bych chtěla vycházet především z odborné literatury a rozhovorů s osobami, které se s úmrtím setkaly. Konkrétně bych chtěla zkoumat chápání smrti ve svépomocném sdružení zaměřeným na umírání blízkých. Budu sledovat jak aktivity sdružení jako takového, tak i provádět rozhovory s účastníky, pokud k tomu budou svolní. Tuto skupinu bych chtěla porovnat především s Gorerovou pornografií smrti, tedy tezí o odpornosti smrti a nepřijatelnosti hovorů o ní. Ve skupině sice k hovorům bude docházet jiným způsobem, než mimo ni, ale předpokládám, že právě ve skupině budu mít možnost zjistit okolnosti a důvody vyhledání pomoci. Ty budou navazovat na možnosti, které naše kultura nabízí. Vyhledat institucionalizovanou pomoc je specifické řešení. Otázka je, jestli jde o důkaz nefunkčnosti prostředků úlevy po smrti blízkého, které naše kultura nabízí, nebo právě o jeden z prostředků, které máme k dispozici
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK