Přičitatelnost jednání státu podle mezinárodního práva veřejného

• Název práce v češtině: Přičitatelnost jednání státu podle mezinárodního práva veřejného
• Název v anglickém jazyce: Attribution of Conduct to a State according to Public International Law
• Klíčová slova: Protiprávní jednání státu, přičitatelnost, soukromé osoby
• Klíčová slova anglicky: Unlawful Conduct of a State, Attribution, Private Persons
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra mezinárodního práva (22-KMP)
• Vedoucí / školitel: JUDr. Věra Honusková, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 25.06.2015
• Datum zadání: 09.03.2016
• Datum potvrzení stud. oddělením: 01.12.2016
• Datum a čas obhajoby: 30.11.2016 14:30
• Místo konání obhajoby: PF UK, místnost č. 219
• Datum odevzdání elektronické podoby: 04.10.2016
• Datum proběhlé obhajoby: 30.11.2016
• Oponenti: JUDr. Martin Faix, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Práce nejdříve popisuje historické proměny způsobu, jak přičítat jednání jednotlivce státu. Původní starověké pojetí kolektivní odpovědnosti bylo absolutní. Státu či pospolitosti byl tedy přičítán jakýkoli protiprávní čin jeho členů, poškozené společenství si mohlo zvolit, zdali bude vyžadovat a přijme reparaci, nebo se uchýlí k použití síly.
Toto pojetí se změnilo ve vrcholném středověku a novověku. Došlo k subjektivizaci odpovědnosti, kdy byly mezinárodní vztahy vnímány jako meziosobní vztahy mezi panovníky. Protiprávní jednání soukromých osob pak nebylo panovníkům přičítáno a převládlo subjektivní pojetí odpovědnosti založené na zavinění panovníka, a to buď ve formě konání, nebo opomenutí, resp. nedbalosti. Přičitatelnost jednání panovníka státu se pak rozšířila i na přičitatelnost jednání státních orgánů.
Od 19. století však docházelo ke zpětné objektivizaci odpovědnosti. Koncept diplomatické ochrany fakticky umožnil přičíst státu, že nezajistil ochranný standard zájmů cizince na svém území. Koncept náležité péče (due diligence) pak i v dalších oblastech určil, že lze státu přičíst, pokud dopustí, aby došlo k porušení práva. Zde ovšem zůstává sporné, zda je možné státu přičíst celkový následek protiprávního jednání, nebo pouze jeho část, neboť státu je přičitatelné jen to, že jednání nezabránil, nikoli jednání samotné.
Na druhé straně se ovšem konkretizovala také pravidla, kdy lze státu přímo přičítat určité jednání osob, vznikl návrh kodifikace těchto pravidel, který prozatím slouží jako zachycení obyčejového práva a čeká, zdali bude předložen státům ke schválení. Rozhodovací praxe soudních orgánů rovněž vyvodila pro situace, kdy má být přičítáno státu jednání jednotlivce, dvojici testů – obecné a efektivní kontroly.
V současné době tedy existuje pluralita možností, jak přičítat jednání jednotlivce státu, přičemž některé z nich se mohou překrývat, nebo dokonce navzájem vylučovat, jako například uvedené testy obecné a efektivní kontroly. Tato část práva mezinárodní odpovědnosti států je tedy výrazně fragmentována.
Práce se snaží klasifikovat jednotlivé možnosti přičitatelnosti, a tak přispět k jejich vyjasnění a potlačení negativních důsledků fragmentace. Tyto možnosti práce rozlišuje dle toho, zdali má být státu přičítáno jednání, k němuž došlo na jeho teritoriu, nebo jednání, jehož se dopustily osoby se státem spjaté. Dále jednotlivé možnosti dělí podle toho, zda je přičtením protiprávního jednání založena objektivní či subjektivní odpovědnost státu, a dle toho, jaká míra aktivity státu je pro přičtení potřebná. Vzniklou klasifikaci vynáší do grafického zobrazení.
Zejména v souvislosti s fenoménem kybernetických útoků nebo hybridních válek způsobuje přičitatelnost v současném mezinárodním právu obtíže. Práce se tak zamýšlí, jaká modalita přičitatelnosti vzhledem k pluralitě možností by pro dané oblasti mohla být nejvhodnější. To, jaké pojetí přičitatelnosti v těchto oblastech či celkově v mezinárodním právu převládne, bude záviset především na státech, které svou praxí vytvářejí obyčejové právo a svými projevy vůle mohou vytvářet smluvní závazky.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The thesis firstly describes how the concept of attribution of private conduct to a state changed during the history. Original ancient conception of collective responsibility was absolute. One could attribute to a State or ancient community any unlawful act of its members. The damaged country or community could choose whether to demand and accept reparation or resort to use of force.
This conception changed in the late middle ages and modern times. The responsibility of state was made more subjective. The international relations were perceived as inter-personal relations among the sovereigns. Unlawful conduct of private persons was not attributed to those sovereigns. This subjective conception of responsibility prevailed; it was based on concept of fault of the sovereign, either in form of action or omission or negligence. Later, the attribution of conduct of the sovereign to a State widened and included also the attribution of conduct of state organs.
Since the 19th century the responsibility has been gaining more objective character in certain areas of international law. The concept of diplomatic protection allowed attribution of a failure to guarantee certain standard and of a failure to protect the interests of foreigners on the territory of particular state. Another concept of due diligence prescribed also in other areas that one may attribute to a State that it allowed or tolerated certain unlawful conduct, even though the state had not intended it or had not carried it out itself. Though, a disputable point remains whether it is possible to attribute to a state whole the result of the unlawful conduct, or just a part of it, since the state had not acted itself, but just had not prevented the conduct as required by due diligence duty.
On the other hand, also the rules for direct attribution of individual conduct were clarified. International Law Commission under the UN auspices drafted Articles on responsibility of states for internationally wrongful acts. Those articles record customary law and wait until they shall be submitted to countries for approval. The judicial decisions also derived two test for the situations when the states should be attributed a merely individual conduct – test of effective control and test of overall control.
As a result, there is a plurality of possibilities how to attribute individual conduct or its result to a State in current international law. The possibilities may overlap or even exclude each other, which is the case of above mentioned tests of effective and overall control. This part of the international law of state responsibility is therefore significantly fragmented.
This thesis offers a classification of individual modalities of attribution. Such taxonomy intends to contribute to clarification of their use and eradication of negative impacts of international law fragmentation. The modalities of attribution are distinguished according to following features. Firstly, does should modality attribute a act that occurred on the territory of particular state, or does it attribute an act that was conducted by a persons linked to that country? Secondly, is the attribution based on objective (result based) responsibility or subjective (fault based) responsibility? Thirdly, is the action of state required for attribution, or is its inaction (omission, negligence) sufficient basis or attribution. The resulting classification is displayed in a diagram.
Especially in relation to rising phenomena of cyber-attacks and hybrid, asymmetrical warfare the attribution may be problematic. The thesis analyses which modality of attribution, taking into account plurality of those modalities, could offer the most suitable solution of those situations. Nevertheless the states will have to decide which modality shall prevail, as the states create customary law by an exercise of their practice and form treaty law by voluntarily entering into obligations.