Role vybraných mezigeneračních traumat v konfliktu o Náhorní Karabach ve světle teorie Vamıka D. Volkana

• Název práce v češtině: Role vybraných mezigeneračních traumat v konfliktu o Náhorní Karabach ve světle teorie Vamıka D. Volkana
• Název v anglickém jazyce: The Role of Chosen Intergenerational Traumas in The Nagorno-Karabakh conflict in The Light of The Theory of Vamık D. Volkan
• Klíčová slova: zatvrzelý konflikt, mezigenerační traumata, Náhorní Karabach, etnický konflikt
• Klíčová slova anglicky: intractable conflict, intergenerational traumas, Nagorno-Karabakh, ethnic conflict
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra mezinárodních vztahů (23-KMV)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Hana Oberpfalzerová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 02.03.2015
• Datum zadání: 04.01.2016
• Datum a čas obhajoby: 28.01.2016 00:00
• Místo konání obhajoby: IPS FSV UK, U kříže 8/661 158 00 Praha 5 – Jinonice
• Datum odevzdání elektronické podoby: 04.01.2016
• Datum proběhlé obhajoby: 28.01.2016
• Oponenti: PhDr. JUDr. Tomáš Karásek, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Projekt bakalářské práce


Role vybraných mezigeneračních traumat v konfliktu o Náhorní Karabach ve světle teorie Vamıka D. Volkana



1) Volba tématu

S pádem Sovětského svazu došlo nejen na jeho území ke vzniku mnoha etnopolitických konfliktů, které dosáhly skutečně vysokého stupně destruktivity a násilí. Náhorní Karabach, Abcházie, Jižní Osetie, Podněstří a mnohé další vleklé konflikty vyžadují nejen řešení, ale také detailní zkoumání. Podle mnoha vědeckých výzkumů mají tyto konflikty podobný původ a dynamiku, a díky tomu mohou být podobné i mechanismy jejich budoucího vývoje a řešení.

Mezi těmito konflikty zaujímá zvláštní místo konflikt o Náhorní Karabach, region Ázerbajdžánu obývaný z drtivé většiny Armény, který na konci 80. let 20. století eskaloval v otevřenou válku. Tento konflikt byl prvním a nevyřešeným etnickým konfliktem na území bývalého SSSR, kterému se dostalo široké mezinárodní odezvy (Melik-Šachnazarov 2009: 28). Jeho složitost spočívá v jeho zakořeněnosti v geopolitických sporech regionu, hospodářských otázkách, nahromaděných etnických a náboženských sporech a v neústupnosti jak obou bojujících stran, tak mediátorů, kteří zaujímají buďto proarménskou nebo pro-ázerbajdžánskou pozici.


Historie Náhorního Karabachu ve 20. století

Na začátku 20. století se Náhorní Karabach stal dvakrát (1905–1907 a 1918–1920) dějištěm krvavých arménsko-ázerbajdžánských střetů. V roce 1923 byla tato historická oblast transformována v Náhorně-Karabašskou autonomní oblast Ázerbajdžánu, zatímco přes 70% jeho obyvatelstva tvořili Arméni (Cornell 1997: 52). V sovětském období byla práva arménské menšiny dle jejích představitelů často přehlížena. Rozvoj autonomie byl obtížný: nebylo zde vysílání televizních programů z Arménie, bylo málo arménských škol a také financování autonomní oblasti bylo nedostatečné. V říjnu 1987 pod vlivem restrukturalizace začala arménská populace Náhorního Karabachu požadovat sjednocení s Arménií. Ázerbajdžán reagoval mimořádně negativně, načež se Regionální rada Náhorního Karabachu odvolala k Nejvyššímu sovětu SSSR a Nejvyššímu sovětu Ázerbajdžánské SSR s požadavkem připojení autonomní oblasti k Arménii. 12. 7. 1988 se Regionální rada Náhorního Karabachu rozhodla vystoupit z Ázerbajdžánu (Cornell 1997 : 70-75). Na zasedání dne 18. Července 1988 prezidium Nejvyššího sovětu SSSR rozhodlo o tom, že předat Náhorní Karabach Arménii není možné. V září mezi Armény a Ázerbajdžánci vypukly ozbrojené střetyy, které se dostaly do vleklého ozbrojeného konfliktu, v ekterém byly velké ztráty. Po pádu SSSR ozbrojený konflikt eskaloval v roce 1992 do plnohodnotné války, ve které docházelo k intenzivním bojům i etnickým čistkám zejména ázerbajžánského obyvatelstva. 5. května 1994 byl v Biškeku podepsán protokol o příměří mezi Arménií a Náhorním Karabachem na jedné straně a Ázerbajdžánem na druhé, za dohledu OBSE, Ruska, Francie a USA. Tato dohoda platí dodnes, ale vztahy obou stran jsou dodnes velmi nepřátelské (Cornell 1997: 93-96). Dle názoru autorky této práce je konflikt o Náhorní Karabach typickým příkladem postsovětského etnického konfliktu, a dále také příkladem tzv. nepoddajného či zatvrzelého konfliktu (intractable conflict – Kriesberg 1993, 1998, Bar-Tal 1998). Cílem této práce pak bude analýza zejména moderní fáze ozbrojeného konfliktu o území autonomní oblasti Náhorní Karabach. Sem patří také bývalý Shahumyan a ty části regionu Khanlar Ázerbájdžánské SSR, které se snažily vystoupit z ázerbájdžánského SSR a také ty oblasti, na jejichž území došlo k ozbrojeným střetům a které byly zcela nebo zčásti obsazeny armádou Náhorního Karabachu: Agdam, Jabrail, Zangelan, Kelbajar, Kubatly, Lachin, Fizuli a další.(Kazimirov 2009: 51).

2) Cíle výzkumného projektu

Tato práce vychází z díla psychoanalytika Vamika D. Volkana(1997, 2001, 2006), který je jedním z předních světových teoretiků psychiatrie konfliktu. Cílem této práce bude aplikovat jeho teorii mezigeneračních sláv a traumat na konflikt o Náhorní Karabach.

O arménské genocidě jako traumatu se píše hodně, o vybraných traumatech Ázerbajdžánců ale nikoliv. Zjistit, zda i Ázerbajdžánci mají vybraná traumata, a jakou roli vybraná traumata obou etnik v konfliktu hrála, bude přínosem mé práce. Na základě toho moje výzkumná otázka zní následovně:

Jaká vybraná traumata mají Ázerbajdžánci vůči Arménům a Arméni vůči Ázerbajdžáncům v souvislosti s konfliktem o Náhorní Karabach?

Jakou roli v konfliktu tato vybraná traumata hrála?

Ve své práci budu postupovat tak, že nejdříve představím Volkanovu teorii vybraných traumat a následně budu analyzovat historii konfliktu o Náhorní Karabach od jeho počátků po konec vlastní války o Náhorní Karabach v roce 1994, přičemž budu vybírat ty události, které se potenciálně mohly vybranými traumaty stát (například arménsko-tatarská válka z let 1905 – 1907). Poté budu vysledovávat roli těchto událostí v konfliktu: budu se ptát, zda se Arméni, resp. Ázerbajdžánci k těmto traumatickým událostem i nadále vraceli či dodnes vrací, a zda je využívali a využívají v konfliktu, případně jakým způsobem (například k mobilizaci obyvatel, zda se tyto události staly součástí národní identity apod.). Budu také zjišťovat to, jakou roli hraje genocida Arménů osmanskými Turky v národní identitě Arménů a v konfliktu o Náhorní Karabach. V této souvislosti budu zkoumat Volkanovo tvrzení, že lidské skupiny mají tendenci mstít se za křivdy, které byly spáchány na předcích z jejich pokrevní linie: budu se ptát, zda genocida Arménů, kteří viděli v Ázerbajdžáncích Turky, hrála v podobě a brutalitě konfliktu nějakou roli, například v ospravedlnění násilí a územní agrese. Domnívám se, že zde vybraná traumata Arménů zde důležitou roli hrála.


3) Výchozí teoretický rámec

Téma spadá do širší teorie zatvrzelého (intractable) konfliktu, kterým konflikt v Náhorním Karabachu dle mnoha studií je. Kriesberg (1998: 332-342) definuje zatvrzelé konflikty tak, že jsou vleklé (trvají nejméně jednu generaci), násilné (rozsáhlé násilí obnášející vraždění), vnímané jako neřešitelné a obnášející rozsáhlé investice. Daniel Bar-Tal (1998) k těmto charakteristikám dodává další: zatvrzelé konflikty jsou dle něj totální (existenciální, o životně důležité cíle), vnímané jako hra s nulovým součtem a centrální, tj. v centru pozornosti zúčastněných společností. V důsledku vleklosti a násilnosti takových konfliktů si zúčastněné skupiny vytvářejí tzv. konfliktní éthos neboli soubor společenských přesvědčení, které jim pomáhají konflikt vydržet a dát mu smysl (Bar-Tal 1998). Jedná se o přesvědčení o ospravedlněnosti vlastních cílů, bezpečnosti, pozitivním obrazu vlastní skupiny, vlastní viktimizaci, delegitimizaci protivníka, patriotismu, jednotě a míru jakožto cíli vlastní společnosti. Mezigenerační traumata spadají právě mezi společenská přesvědčení o viktimizaci, neboť jsou neustálým připomínáním toho, že vlastní skupina je obětí druhé strany konfliktu. Pokud se dle Bar-Tala tato přesvědčení nezmění a netransformují v tzv. mírový éthos, nemůže dojít k usmíření a bude tudíž neustále hrozit, že se konflikt bude opakovat.

Teorie mezigeneračních sláv a traumat Vamıka D. Volkana je velmi známá teorie konfliktu (Volkan 2001). Mluví o tom, že národy mají svá vybraná historická traumata a slávy, které si předávají z generace na generaci. Tato traumata mohou významně přispět ke vzniku konfliktu i o staletí později. Volkan to dokládá na bitvě na Kosovu ze 14. století, kdy Turci porazili Srby. Srbové se s tím nikdy nesmířili a toto trauma oživil Slobodan Milošević a využil ho k mobilizaci Srbů proti bosenským muslimům při válce v Bosně a Hercegovině v 90 letech - Srbové viděli v muslimech Turky a krutě se jim proto mstili.Tato mezigenerační traumata jsou v konfliktu o Náhorní Karabach jasně patrná a jejich význam v mobilizaci a nacionalismus je značný. V konfliktu o Náhorní Karabach budu hledat mezigenerační traumata a jejich použití v rétorice stran a ospravedlňování jejich požadavků. Domnívám se, že mezigenerační traumata jsou pro zatvrzelé konflikty velmi příznačná, a konflikt o Náhorní Karabach zatvrzelým konfliktem je.

Volkan (2001) dále tvrdí, že mezigenerační traumata vedou k novému konfliktu, jako ve zmíněném případě Srbů. Tato traumata se typicky týkají velkých skupin charakterizovaných určitou identitou, která může být založena na náboženství, národnosti či etnickém původu. Takovou identitu lze definovat jako subjektivní zkušenosti tisíců či milionů lidí, kteří jsou spojeni přetrvávajícím pocitem totožnosti a zároveň sdílením určitých vlastností.

Teorie „collective victimhood“

Prvky identity velkých skupin se sestávají ze sedmi vláken, které společně vytvářejí její osnovu:

1. Pocit společného „My" zakořeněného v dětství.
2. Společná identifikace dětí s rodiči a s významnými osobnostmi ve skupině
3. Projekce, které definují skupinu pomocí definice „toho druhého“
4. Vybrané slávy.
5. Vybrané traumata.
6. Vliv vůdce a ideologie.
7. Oživlé symboly (Volkan 2001).

Mezigenerační traumata se dále přenáší také na úrovni individuální identity v podobě „ukládání již vytvořeného vlastního já či obrazu objektu do rozvíjejcí se představy dítěte o sobě sama s předpokladem, že tam budou uchovány v bezpečí, a že ředšní konfliktu, se kterými jsou spojeny, může být odloženo na budoucnost. Tento „uložený obraz“ (Volkan 1987, 1997) se stává jakýmsi psychologickým genem, který ovlivňuje identitu dítěte ... a projevuje se v „úkolech“, ke kterým je dítě podvědomě hnáno“ (Volkan 2001).

Vybraná traumata

Proces vývoje a funkce vybraného traumatu jsou následující: nejprve vznikne samotné trauma, to je nadále mezigeneračně přenášeno. Tím se změní jeho funkce a ono se stane „etnickým markerem“, tedy jakýmsi psychologickým genem velké skupiny. Tato traumata jsou následně znovu aktivována a posilují interakci mezi vůdci a jejich následovníky. Vybraná traumata jsou využívána k ospravedlnění pomsty či opětného pronásledování. Tím se konflikt mezi velkými skupinami zvětší a rozšíří, dochází k „iracionálnímu“ rozhodování a následně k mobilizaci celé velké skupiny, která může skončit násilím a ozbrojeným konfliktem (Volkan 2001). Historická pravda o původní události, která se traumatem stala, již není pro dotyčné skupiny důležitá: co je důležité je to, že díky sdílení vybraného traumatu jsou členové skupiny spojeni dohromady (Volkan 2001).


Vynikajícím příkladem aktivace vybraného traumatu z nedávné doby je mobilizace Srbů k válce v Bosně a Hercegovině. Bitva na Kosově poli z roku 1389, kde Srbové na pět dalších století podlehli turecké nadvládě, hrála zásadní roli v mobilizaci Srbů proti bosenským muslimům, ve kterých tito viděli Turky a krutě se jim za to mstili (Volkan 2001).


4) Současný stav poznání

Že je téma mezigeneračních traumat pro konflikt o Náhorní Karabach relevantní, potvrzuje práce Nicole Longobardo (2014), která považuje genocidu Arménů z počátku 20. století za mezigenerační trauma, které zásadně ovlivnilo a ovlivňuje postup Arménů v konfliktu o Náhorní Karabach. Zda se však i další události staly mezigeneračními traumaty, a zda také Ázerbajdžánci mají podobná traumata, práce nezkoumá.

Tato práce bude postavena na práci se sekundární odbornou literaturou zejména zahraničních autorů jako jsou V. D. Volkan (1997, 2001, 2006), S. Cornell (1997, 2001, 2002, 2006, 2011), A. Bell (2003), B. Bellak-Hančilová (2004), T. De Waal (2012), A. Kirakosjan (2003), E. Souleimanov (2007, 2013), L. Winter (2003), S. Starr (2004) a další.

Svante Cornell (1997) při výzkumu konfliktu v Nagornim Karabachu napsal knihu, ve které tvrdí, že mezi konflikty, které zuřily na Kavkaze od roku 1988, konflikt o Náhorní Karabach stojí na druhém místě pokud jde o lidské utrpení a hmotné škody, a to hned po konfliktu v Čečensku. Konflikt o Náhorní Karabach má zvláštní geopolitický význam a hrozí vypuknutím regionálního požáru a jeho internacionalizací jako žádný jiný konflikt v regionu. Podle Cornella pouze bývalý prezident Ter Petrosyan zaujal v konfliktu v roce 1998 smířlivý postoj, většina politických sil v Arménii však není připravena ke kompromisu, byl však svržen opozicí (Cornell 1997: 67–73).Prezidenti Ševarnadze a Alijev jsou proto ve svých rozhodnutích značně opatrnější (Cornell 1997: 67-73). Mezi oběma komunitami dodnes nejsou žádné kontakty, k čemuž přispěla brutalita války obnášející masové etnické čistky. Přesto však nedošlo k takovým událostem, které by si zasloužily označení pojmem genocida.
Rusko je v tomto konfliktu hlavní překážkou k trvalému míru v Náhorním Karabachu, ostatní regionální a vnější aktéři sotva vyvíjeli souvisle pozitivní vliv (Cornell 1997: 101–110).

Specifičnost etno-politických konfliktů přitahuje pozornost mnoho domácích i zahraničních vědců, politologů a sociologů. Etno-politické problémy eskalovaly v posledním desetiletí XX století, a staly se předmětem několika monografií a prací. V moderních studiích zkoumajících typologii konfliktu, příčiny a původ, je třeba zmínit práci Tishkova V. A. (1994, 1996, 2005), K. Rupresingha (1996) a jiné.

J. T. Ishiyama (2001, 2011), M. Breuningova (2011) a R. Kennedy (2001) hovořili o ”etnopolitických” stranách reprezentujících partikulární etnickou skupinu, jež usilují o politickou moc s cílem ovlivnit vzájemný poměr sil a mocensko-politické pozice etnických skupin. Používali termín ”etnoregionalistické strany”; tyto strany se podle jejich názoru vyznačují nacionalismem založeným na etnickém rozlišování (resp. na exkluzivní etnické identitě) a na teritoriálních nárocích uplatňovaných ovšem v rámci existujících států, přičemž tyto formace lze charakterizovat jako ”etnické podnikatele”.

Významné místo v literatuře zaujímají studie o etnických konfliktech v post-sovětském prostoru. Pří vypracování bakalářské práce budu používat také práce Zdravomyslové (1994), Kavtaradzeho (2005), Malyshevoye (1991), Pryakhina (2000) atd.

Historické, etnické a politické aspekty konfliktu v Náhorním Karabachu, stejně jako otázky řešení konfliktů značně studoval autor V. N. Kazimirov (2009).

Priority ve většině studii byly způsoby řešení konfliktu v Náhorním Karabachu, a to bez přihlédnutí mezigeneračních traumat.

5) Metodologie

Tato práce bude vypracována metodou případové studie, konkrétně pak empirické analýzy založené především na sekundární odborné literatuře. Výzkum bude založen na rámci identity velkých skupin Vamika D. Volkana v knize Bloodlines: from ethnic pride to ethnic terrorism (Volkan 1997). Tato kniha je zvláště užitečná pro pochopení významu historických událostí na formování nových a vznikajících konfliktů, a to zejména v důsledku studené války. Tady, Volkan analyzuje vazby mezi velké skupiny identit a etnického konfliktu, při pohledu na to, jak konkrétně mobilizace "vybraných traumat" - genocida, masakry, vyhoštění, nebo vytlačení - dopadly na domácí, regionální nebo mezinárodní konflikty. Rozsah této bakalářské práce je omezen na pozorování arménské a ázerbajdžanske národní identity a nikoliv dalších zúčastněných stran. Konflikt je součástí každodenního života obou těchto národů a je proto důležité, aby i tyto identitární a psychologické dimenze byly vyřešeny. Historie proto musí pomoci vysvětlit konflikt o Náhorní Karabach a k tomu je nutné pochopit národní identitu obou zúčastněných národů, včetně role mezigeneračních traumat v ní. Tak bude možné zjistit, zda problém mezigeneračních traumat je zde významný a zda napomohl k ospravedlnění násilných činů. Doufám tak, že má práce přispěje k objasnění důležité dimenze konfliktu o Náhorní Karabach.

Ve vývoji arménské národní identity hraje zásadní roli jak genocida Arménů, která začala v roce 1915, tak i územní ztráty po první světové válce, během které museli Arméni opustit Turecko a stáhnout se do malé skalnaté oblasti, která představuje dnešní Arménii. Tyto události zanechaly nesmazatelnou stopu v národním vědomí Arménů (Souleimanov 2007).

Budu detailně zkoumat celou historii arménsko-ázerbajdžánského konfliktu a budu vytipovávat traumatické, násilné a ponižující události, které se mohly do vědomí obou národů zapsat jako mezigenerační traumata. V případě Ázerbajdžánců budu vycházet zejména z práce Priakhina a Miriského (2000). Soustředím se také na související události jako byla deportace stovek tisíc Ázerbajdžánců z Arménie. Pozornost budu věnovat zejména velkým a brutálním masakrům, etnickým čistkám, vlastnímu aktu obsazení Náhorního Karabachu a jeho klíčových měst, která mají pro oba národy symbolický význam.


Konceptualizace klíčových pojmů

Klíčovým pojmem v mé práci bude termín mezigenerační traumata. Podle V. D. Volkana to je „obraz minulých událostí, při nichž velká skupina utrpěla ztrátu nebo pocit bezmoci a ponížení v konfliktu se sousední skupinou“ (Volkan 2001). Tento termín se vztahuje na mentální reprezentace události, která způsobila velké skupině drastické ztráty, přivodila pocit bezmoci a viktimizace jinou skupinou a prožívání ponižujícího ublížení. Pouze některá z takových traumat zůstanou živá napříč stoletími a způsobují neschopnost truchlit nad ztrátou spojenou s traumatickou událostí, jakož i snahu zvrátit toto ublížení a ponížení jinou velkou skupinou, obvykle sousední (Volkan, 1991, 1992, 1997; Volkan a Itzkowitz 1993, 1994).

Zatímco každý jedinec v traumatizované velké skupině má svou vlastní jedinečnou identitu a osobní reakci na trauma, všichni členové sdílejí mentální reprezentace tragédií, které postihly skupinu. Obrazy viktimizace a traumatické události se přenášejí na děti další generace, aby tyto děti mohly truchlit nad ztrátou či zvrátit pocit ponížení. Toto ukládání představuje mezigenerční přenos traumatu. V případě, že se děti nebudou schopny vyrovnat s tím, co je v jejich „psychologických genech“ uloženo, budou jako dospělí přenášet stejné události na další generaci (Volkan 2001).

Dalším klíčovým pojmem v mé práci bude termín konflikt. V rámci mezinárodních vztahů se podle obecné definice se jedná o střet rozlišných názorů na jistou věc nebo záležitost mezi dvěma nebo vice akterý mezinárodních vztahů nebo jejich subjekty (Galtung 1996). V našem případě se dá pojem konflikt aplikovat do období 80. let 20. století kdy se v názorech na etnické záležitosti rozcházeli separatistické skupiny v Náhorním Karabachu a sovětský lid.

6) Zdroj dat

Četní vědci se pokoušeli pochopit dynamiku mezigeneračních traumat. Proto objem literatury je dost široký. Ve své práci budu vycházet s odborných studií, novinových článku, zpráv mezinárodních organizací, online databází (EBSCO, JSTOR, Google scholar), odborných článků, odborné literatury, a také z prohlášení politiků, primárních zdrojů ve formě dokumentů arménského a ázerbájdžánskeho ministerstva zahraničí. Taky v mé práci budu vycházet především z dostupné odborné literatury, kterých je k tématu skutečně velké množství. Nejvíce se budu zajímat o práci V. D. Volkana a ostatní především ty, kteří na ni navazovali.

Důležité pro mou práci budou také ústavy Ázerbájdžánu, Arménie a Náhorního Karabachu, které mají většinou pevné základní postavení stran. Dokumenty, které pomohou ukázat dynamiku konfliktu v právním slova smyslu jsou oficiální prohlášení a zákony z dob SSSR spojené s transferem Náhorního Karabach z Ázerbajdžánské SSR do Arménské SSR, dokumenty a zákony spojené s referendem o nezávislosti Náhorního Karabachu a další.

Při práci na této studii budou používat také dokumenty mezinárodních organizací, včetně OSN a OBSE. Tyto materiály obecně odrážejí názory mezinárodního společenství na konflikt v Náhorním Karabachu.



7) Seznam literatury


ALEKSEJEV, Georgij Michajlovič. Ot Majendorfa do Astany: principial'nyje aspekty armjano-azerbajdžanskogo nagorno-karabachskogo konflikta. 1. vyd. Moskva: Informacionno-analitičeskij centr po izučeniju postsovetskogo prostranstva, 2010, 549 s. ISBN 978-5-99023-423-9.

Azerbaijan republic Garabagh region. Garabagh.net [online]. [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://garabagh.net/content_88_ru.html

BANNISTER, Jon, Keith KINTREA a Jonny PICKERING. Young people and violent territorial conflict: exclusion, culture and the search for identity. ISBN 10.1080/13676261.2012.725835.
BAR-TAL, Daniel. Societal beliefs in times of intractable conflict: The Israeli case. International Journal of Conflict Management, 9, s. 22-50.
BELL, Andrew. Etnické čistky: Bosna, Kypr, Karabach, Kosovo, Palestina, bývalý Sovětský svaz, Rwanda a Burundi, Srí Lanka, Transylvánie, Ulster. 1. vyd. Praha: Práh, 2003, 327 s. ISBN 80-7252-070-9.
BELLAK-HANČILOVÁ, Blanka. Negotiating self-determination?: the case of Armenian-Azerbaijani conflict over Nagorno Karabakh. 1. vyd. Jerevan: 2004, 316 s.

BENEŠ, Vít. Role theory: A Conceptual Framework for Constructivist Foreign Policy Analysis. Mezinárodní vztahy. Praha: 2010, vol. 45, is. 4, s. 72-87.

CORNELL, Svante E. Azerbaijan since independence. Armonk: Sharpe, 2011, xi, 485 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-0-7656-3003-2.

CORNELL, Svante E. The politicization of Islam in Azerbaijan [online]. Uppsala: Silk Road Studies Program, Uppsala Univ., 2006, 73 s.

CORNELL, Svante E. Cornell. The Nagorno-Karabakh Conflict. Department of East European Studies: Uppsala University, 1997, 164 s.

CORNELL, Svante E. Small nations and great powers: a study of ethnopolitical conflict in the Caucasus. London: RoutledgeCurzon, 2001, 480 s. ISBN 0-7007-1162-7.

DE WAAL, Thomas de. Černá zahrada: Arménie a Ázerbájdžán v míru a za války. 1. vyd. Praha: Academia, 2012, 345 s. ISBN 978-80-200-2072-7.

DITRYCH, Ondřej. Náhorní Karabach: etnopolitika a geopolitika konfliktu. Praha, 2006. 96 s. Vedoucí práce Emil Souleimanov.

GALTUNG, Johan. Peace by peaceful means: peace and conflict, development and civilization. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 1996, viii, 280 s. ISBN 08-039-7511-2.

GAMAGHELYAN, Phil a Geysar GURBANOV. Rethinking the Nagorno-Karabakh Conflict: Identity, Politics, Scholarship. International Negotiation. 2010, vol. 15, issue 1, s. 33-56. DOI: 10.1057/9781137280237.0008

GEORGE, Alexander L a Andrew BENNETT. Case studies and theory development in the social sciences. 1. vyd. Cambridge, Mass.: MIT Press, c2005, xv, 331 s. ISBN 02-625-7222-2.

GEUKJIAN, Ohannes. Ethnicity, nationalism and conflict in the South Caucasus: Nagorno-Karabakh and the legacy of Soviet nationalities policy [online]. Burlington, Vt.: Ashgate, 2012, 247 p.

HUSEYNOV, Tabib. Mountainous Karabakh: New Paradigms for Peace and Development in the 21st Century. International Negotiation. 2010-03-01, vol. 15, issue 1, s. 7-31. DOI: 10.1163/157180610X488164. Dostupné z: http://booksandjournals.brillonline.com/content/journals/10.1163/157180610x488164

ISHIYAMA, John T. and KENNEDY, Ryan chybí název článku Europe-Asia Studies. 2001, vol. 53, is. 8, s. 1177-1191.

ISHIYAMA, John T a Marijke BREUNING. 21st century political science: a reference handbook [online]. Los Angeles: SAGE, 2011, 2 sv. (xxii, 898 s.). ISBN 9781412979351.

KAARBO, Juliet. Foreign Policy Analysis in the Twenty-First Century: Back to Comparison, Forward to Identity and Ideas. International Studies Review. 2003, vol. 5, is. 2, s. 155-202. DOI: 10.1111/1521-9488.5020012. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/1521-9488.5020012.

KAVTARADZE, S. a TISHKOV, V. Ėtnopoliticheskie konflikty na postsovetskom prostranstve: teoreticheskie predposylki. 2.vyd. Moskva: Ėkzamen, 2005, 223 s. ISBN 54-720-0579-5.

KAZIMIROV, Vladimir Nikolajevič. Mir Karabachu: posredničestvo Rossii v uregulirovanii nagorno-karabachskogo konflikta. 2. vyd. Moskva: Meždunarodnyje otnošenija, 2009, 455 s., [12] s. obr. příl. ISBN 978-5-7133-1344-9.

KIRAKOSJAN, Arutjun. Zahraniční politika Arménie v 90. letech: bilaterální vztahy Arménie s Ázerbájdžánem (v kontextu Náhorního Karabachu), Ruskem, Tureckem, Gruzií a Íránem. Praha, 2003. 139 s. Vedoucí práce Bohuslav Litera.

KRIESBERG, Louis. Intractable conflicts. In WEINER, Eugene (Ed.), The handbook of interethnic coexistence. New York: Continuum, s. 332-342.

LONGOBARDO, Nicole. To Never Forget: Armenian Identity and The Conflict over Nagorno Karabakh. [online] 10th Biennial Graduate Conference, UMass Boston October 31, 2014 – November 1, 2014.[cit. 2015-03-11] Dostupné z: http://cdn.umb.edu/images/mgs/mgs_conflictres/141_To_Never_Forget_Armenian_Identity.pdf

MALYSHEVA, D a G MIRSKIĬ. Religioznyĭ faktor v vooruzhnnykh konfliktakh sovremennosti: razvivai͡ushchiesi͡a strany Azii i Afriki v 70-80 gody. 2. vyd. Moskva: "Nauka," Glav. red. vostochnoĭ lit-ry, 1991, 191, [1] s. ISBN 50-201-7554-4.

MEAD, George Herbert a David L MILLER. The individual and the social self: unpublished work of George Herbert Mead. International Studies Review. 2003, vol. 5, is. 2, s. 155-202. DOI: 0-226-51674-1. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/1521-9488.5020012.

MELIK-ŠACHNAZAROV, Arsen. Nagornyj Karabach: fakty protiv lži: informacionno-ideologičeskije aspekty nagorno-karabachskogo konflikta. 2. vyd. Moskva: Volšebnyj fonar', 2009, 765 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-5-903505-07-4.

NAGORNO-KARABACH. Ministry of Foreign Affairs of Republic of the Nagorno-Karabakh Republic. Results of the Referendum on the Independance of the Nagorno Karabakh Republic [online]. Stepanakert: Ministry of Foreign Affairs
Nagorno-Karabakh Republic, © 1991 [cit. 2015-02-23]. Dostupný z: http://www.nkr.am/en/referendum/42/.

PRI͡AKHIN, V a G MIRSKIĬ. Regionalnye konflikty na postsovetskom prostranstve (Abkhazii͡a, I͡Uzhnai͡a Osetii͡a, Pridnestrove, Tadzhikistan): Abkhazii͡a, I͡Uzhnai͡a Osetii͡a, Nagornyĭ Karabakh, Pridnestrove, Tadzhikistan. 2. vyd. Moskva: Izd-vo GNOM i D, 2000, 343 s. ISBN 52-960-0130-3.

RUPESINGHE, Kumar a V TISHKOV. Ethnicity and power in the contemporary world. 1. vyd. New York: United Nations University Press, 1996, ix, 298 s. ISBN 92-808-0908-3.

SOULEIMANOV, Emil. Understanding ethnopolitical conflict: Karabakh, South Ossetia, and Abkhazia wars reconsidered. 1. vyd. New York: Palgrave Macmillan, 2013, xiv, 250 s. ISBN 978-1-137-28022-0.

SOULEIMANOV, Emil. Konflikt v Náhorním Karabachu. Studia territorialia. 2007, s. 299-319.

STARR, S. Resolving Karabakh: strategic options for the U.S. government. Washington: Central Asia-Caucasus Institute&Silk Road Studies Program, 2004, 19 s.

VOLKAN, V. D. a Catarina KINNVALL. Transgenerational Transmissions and Chosen Traumas: An Aspect of Large-Group Identity. Group Analysis. 2001, vol. 34, issue 1, s. 79-97. DOI: 10.1037/e512712012-001.

VOLKAN, Vamik D. Bloodlines: from ethnic pride to ethnic terrorism. Boulder: Westview Press, c1997, 280 s. ISBN 0-8133-9038-9.

VOLKAN, Vamik D. Killing in the name of identity: a study of bloody conflicts. 1st ed. Charlottesville, Va.: Pitchstone Pub., 2006, 307 p. ISBN 978-097-2887-571.

WINTER, Lieven de a Huri TURSAN. Regionalist parties in Western Europe [online]. London: Routledge, 2003, xviii, 259 s.

ZAJÍCOVÁ, Helena. Vývoj v zakavkazské oblasti po rozpadu sovětského impéria na příkladu Náhorního Karabachu: ozbrojený konflikt a migrace. Praha, 2004. 44 s. Vedoucí práce Slavomír Horák.

ZDRAVOMYSLOV, A. a V TISHKOV, V. Issledovanie konflikta na makrourovne: teoreticheskie predposylki. 2. vyd. Nizhniĭ Novgorod: Sot͡siologicheskai͡a assot͡siat͡sii͡a Volgo-Vi͡atskiĭ kadrovyĭ t͡sentr, 1994, 79 s. ISBN 58-515-2009-4.



Předběžná osnova práce

Obsah:

1. Úvod
2. Teorie
2.1. Teorie mezigeneračních sláv a traumat V. D. Volkana
2.2. Teorie zatvrzelého konfliktu
2.3. Teorie etnického konfliktu
2.4. Teorie mobilizace
3. Metodologie
4. Historické pozadí konfliktu o Náhorní Karabach
4.1. Příčiny, souvislosti a vývoj konfliktu
4.2. Události, které mohou představovat možná vybraná traumata
5. Analytická část
5.1. Aplikace teorie V. D. Volkana na konflikt o Náhorní Karabach
5.1.1. Analýza vybraných traumat
5.1.2. Analýza využívání vybraných traumat v konfliktu o Náhorní Karabach
6. Interpretace výsledků
7. Závěr