Jaderná energetika patří k jedněm z prvních oblastí, ve kterých docházelo k integraci evropských států v rámci Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom), přesto se ale otázkou bezpečnosti jaderných zařízení začala Evropská unie zabývat až v souvislosti s blížícím se rozšířením v roce 2004. V roce 2003 předložila Komise historicky první návrh evropské legislativy zaměřené na tuto otázku. Rada ho ale nepřijala a následovalo pětileté období, během kterého byl po intenzivních jednáních vypracován zcela nový návrh, který byl následně v roce 2009 schválen. O dva roky později ovšem v souvislosti s jadernou katastrofou ve Fukushimě nastala potřeba tuto legislativu novelizovat, což vedlo ke schválení nového návrhu v létě 2014. Tato práce zkoumá hlavní faktory, které měly vliv na rozhodování Rady EU v otázce přijímání těchto směrnic v letech 2004, 2009 a 2014. Východiskem je pětice podmínek definovaných autory Manuelem Citim a Martinem Rhodesem, které mají být předpokladem pro přikročení států k integračním krokům v jisté oblasti. Těmito podmínkami jsou selhávající domácí politika spojená s dostupností lepší alternativy v podobě nabízených opatření, dále vliv vnějších událostí, kterým státy samy nedokážou odpovídajícím způsobem čelit, třetím zkoumaným faktorem pak je přítomnost přeshraničních účinků mezi jednotlivými státy, čtvrtou podmínku představuje konzistentnost návrhu s existující legislativou a aktivitami různých národních a mezinárodních orgánů, a poslední zkoumanou podmínkou pak je přijatelnost integračních kroků pro veřejnost.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
Even though nuclear energy was one the first areas in which European countries started integrating their policies through the European Atomic Energy Community (Euratom), the question of nuclear installations safety was only addressed by the EU in the context of the impending enlargement of the Union in 2004. In 2003, the European Commission submitted the first-ever proposal for a European directive on nuclear safety. However, the Council rejected it the following year, opening a five-year-long debate leading to the drafting of a new directive proposal, which was subsequently adopted in 2009. Only two years later, in the wake of the 2011 Fukushima disaster, amending this directive became necessary. Discussions resulted in adopting the amended legislation in the summer of 2014. This master’s thesis analyses the main factors influencing the Council’s decision-making on either rejecting or adopting the proposed directives in 2004, 2009 and 2014. The analysis is based on the following five scope conditions supposed to lead to integration acceptance by EU member states, as defined by authors Manuele Citi and Martin Rhodes: policy failure and availability of a successful alternative, external influence emanating from foreign countries hardly manageable by the individual states, functional interdependence and trans-boundary effects among the member states, consistency of the proposed legislation with the existing national and international framework, and lastly, domestic public acceptance.
- zadáno vedoucím/školitelem