Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 336)
Detail práce
   Přihlásit přes CAS
Nové trendy v mezinárodní obchodní arbitráži
Název práce v češtině: Nové trendy v mezinárodní obchodní arbitráži
Název v anglickém jazyce: New trends in international commercial arbitration
Klíčová slova: Rozhodčí řízení Pohotovostní rozhodce Urychlené rozhodčí řízení
Klíčová slova anglicky: Arbitration Emergency arbitrator Expedited arbitration
Akademický rok vypsání: 2014/2015
Typ práce: diplomová práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
Vedoucí / školitel: JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.
Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
Datum přihlášení: 10.11.2014
Datum zadání: 18.11.2014
Datum potvrzení stud. oddělením: 20.09.2016
Datum a čas obhajoby: 19.09.2016 12:30
Místo konání obhajoby: Místnost č. 317
Datum odevzdání elektronické podoby:13.06.2016
Datum odevzdání tištěné podoby:13.06.2016
Datum proběhlé obhajoby: 19.09.2016
Oponenti: prof. JUDr. Květoslav Růžička, CSc.
 
 
 
Předběžná náplň práce
Tato diplomová práce se zabývala dvěma novými trendy mezinárodní arbitráže, které směřují jednak k urychlení jejího průběhu, a to (1) urychlené rozhodčí řízení a (2) institut pohotovostního rozhodce a jejich současných schopností přispět ke zrychlení jejího průběhu. Pro analýzu těchto trendů jsem využila porovnání současných úprav těchto trendů ve vybraných rozhodčích řádech stálých mezinárodních rozhodčích institucích.
Diplomová práce obsahuje tři základní kapitoly. V první kapitole jsem představila významné současné trendy, které mají přispět k urychlení a zefektivnění mezinárodní obchodní arbitráže a identifikuji základní úskalí těchto nových trendů. V první kapitole je představena konsolidace rozhodčích řízení, elektronická komunikace mezi subjekty řízení, pravidla etiky, urychlené rozhodčí řízení a pohotovostní rozhodce.
Druhá kapitola se hlouběji věnuje konceptu urychleného rozhodčího řízení. Skládá se ze dvou částí. První část poskytuje analýzu úprav urychleného rozhodčího řízení v rozhodčích řádech vybraných stálých mezinárodních rozhodčích institucích, jmenovitě Čínské mezinárodní hospodářské a obchodní arbitrážní komise, Mezinárodního rozhodčího soudu Hospodářské komory Rakouska ve Vídni, Rozhodčí institut obchodní komory ve Stockholmu, Mezinárodní středisko pro řešení sporů Americké arbitrážní asociace, Japonské obchodní arbitrážní asociace, Rozhodčí institut obchodních komor Švýcarska. Tato část také identifikuje nedostatky konceptu urychleného rozhodčího řízení. Druhá část této kapitoly se zaměřuje na identifikované nedostatky úprav výše uvedených stálých mezinárodních rozhodčích institucí, kterými jsou omezené užití rozhodčího řízení, způsob určení rozhodce, doba pro ustavení rozhodce a požadavek na spolupráci stran sporu.
Třetí kapitola je zaměřena na nový institut pohotovostního rozhodce. Je rozdělena dvou podkapitol. První podkapitola analyzuje současnou úpravu v rozhodčích řádech stálých mezinárodních rozhodčích institucích, a to Mezinárodního rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory v Paříži, Americké arbitrážní asociace, Rozhodčí institut obchodní komory ve Stockholmu, Singapurského mezinárodního rozhodčího centra, Mezinárodního arbitrážního centra v Hongkongu, Mezinárodního rozhodčího soudu v Londýně, Belgického centra pro arbitráž a mediaci, Rozhodčí institut obchodních komor Švýcarska, Australského střediska pro mezinárodní obchodní arbitráž. Tato podkapitola také identifikuje slabiny těchto úprav. Druhá podkapitola tyto slabiny blíže zkoumá s ohledem na účel institutu pohotovostního rozhodce ve vztahu ke zrychlení a zefektivnění mezinárodní obchodní arbitráže. Vybranými nedostatky jsou nepřípustnost ex parte rozhodnutí, stanovení lhůt v řízení před pohotovostním rozhodcem, určení standardů přípustnosti žádosti o vydání předběžného opatření pohotovostním rozhodcem a vnitrostátní a přeshraniční výkon rozhodnutí pohotovostního rozhodce.
Práce je poté zakončena závěrem hodnotícím oba trendy vzájemně, jejich současný stav a odhady jejich budoucího vývoje.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
This thesis deals with two new trends of international commercial arbitration that aim at accelerating its process, namely (1) expedited arbitration and (2) institute of emergency arbitrator, and their capacity to contribute to the speed up of its process. A comparison of current provisions of these trends in arbitration rules of selected permanent international arbitration institutions was used for their analyses.
The thesis is comprised of three chapters. In the first chapter, I present significant current trends that should contribute to the speed and higher effectiveness of the international commercial arbitration and identify potential pitfalls of these new trends. Consolidation of arbitration proceedings, electronic communication between the subjects of the proceedings, ethical rules, expedited arbitration and emergency arbitrator are introduced in this chapter.
The second chapter further pursues the concept of expedited arbitration. It consists of two parts. The first section provides an analysis of the provisions of expedited arbitration within the arbitration rules of selected permanent international arbitration institutions that are China International Economic and Trade Arbitration Commission, Vienna International Arbitral Centre of the Austrian Federal Economic Chamber, the Arbitration Institute of the Stockholm Chamber of Commerce, International Centre for Dispute Resolution of the American Arbitration Association, Japan Commercial Arbitration Association, Swiss Chambers’ Arbitration Institution. This section also and identifies the shortcomings of these provisions. The second section of this chapter closely focuses on the identified shortcomings of the provisions of the above-mentioned permanent international arbitration institutions and their impact on the usefulness of accelerated procedure in the context of the improvement of efficiency and speed of arbitration. The identified shortcomings are a limited application of the expedited arbitration, the method of appointment of the arbitrator, the time for establishment of an arbitrator and the requirement for cooperation of the involved parties.
The third chapter is focused on the new institute of emergency arbitrator. It is divided into two subchapters. The first subchapter analyses the current provisions of the permanent international arbitration institutions that are the International Court of Arbitration of the International Chamber of Commerce in Paris, the International Centre for Dispute Resolution of the American Arbitration Association, the Arbitration Institute of the Stockholm Chamber of Commerce, the Singapore International Arbitration Centre, the Hong Kong International Arbitration Centre, the London Court of International Arbitration, the Belgian Centre for Arbitration and Mediation, the Arbitration Institute of the Stockholm Chamber of Commerce and the Australian Conciliation and Arbitration Commission. The subchapter also identifies the shortfalls of these provisions. The second subchapter examines these shortfalls closer in view of the purpose of the institute of emergency arbitrator in relation to the acceleration and increase of effectiveness of international commercial arbitration.
The representative shortfalls are the inadmissibility of ex parte decisions, the setting of deadlines in the proceedings before the emergency arbitrator, the determination of standards for admissibility of the application for interim measures of the emergency arbitrator, the national and cross-border enforcement of the emergency arbitrator’s decision.
The work is then ended with a conclusion evaluating both trends together, their current state and possible future development.
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK