Důvody vyjadřování úcty seniorům: respekt k hrdinům nebo soucit se slabými?

• Název práce v češtině: Důvody vyjadřování úcty seniorům: respekt k hrdinům nebo soucit se slabými?
• Název v anglickém jazyce: Reasons of Showing Respect to Seniors: Respect to Heroes or Compassion with the Weak ones?
• Klíčová slova: stáří, senioři, úcta, důvody úcty, druhy úcty, vnímání starých lidí, slabost, hrdinství, věkové generace
• Klíčová slova anglicky: old age, seniors, respect, reasons of respect, forms of respect, perception of elderly, weakness, heroism, age generations
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Martin Hájek, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 13.06.2014
• Datum zadání: 13.06.2014
• Datum a čas obhajoby: 15.06.2015 00:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
• Datum odevzdání elektronické podoby: 15.05.2015
• Datum proběhlé obhajoby: 15.06.2015
• Oponenti: Mgr. Václav Čepelák

Předběžná náplň práce

1. Námět práce zahrnující formulaci a vstupní diskuzi poznávacího problému:

V minulosti nebylo dožití se vysokého věku příliš pravděpodobné, proto bylo na staré lidi nahlíženo s úctou a stáří několik století považováno za vzácné. Předmětem úcty a respektu nebyl pouze vysoký věk, ale zejména fakt, že staří lidé byli zdrojem pro předávání zkušeností a znalostí pro další generace, neboť byli spojováni s moudrostí či laskavostí. [Haškovcová 2010: 33-34] „V 19. století startuje trend, který z mnoha pádných důvodů začíná pomalu a jistě dávat přednost dětem a mladým lidem a odklání se od „krásného stáří“, které se stává obtížně přijatelným obdobím života“ [Haškovcová 2010: 33]. Tento obrat v obrazu stáří byl založen na mnoha negativních vlastnostech tohoto životního období. Stáří začalo být spojování zejména s nemocemi a strádáním, což vyvolává jeho záporné vnímání. „Přízvisko „starý“ či „starší“ je v západní společnosti obvykle chápáno jako ponižující“ [Stuart-Hamilton 1999: 161]. Tento negativní postoj ke stáří a starým lidem je označován termínem ageismus, který je někdy jednoduše definován jako „[…] averze vůči starým lidem i všemu, co stáří připomíná“ [Haškovcová 2010: 34]. Haškovcová tvrdí, že současná mladá a střední generace dává úmyslně nápadně najevo, že tradice úcty ke starším lidem nebere v potaz některé jejich nedostatky. „[…] opěvuje moudrou laskavost, ve kterou nevěří, a dobrotu starých lidí, kterou necítí“ [Haškovcová 2010: 35].
Lidé ve stáří touží po určité soběstačnosti. Ta může být chápána jak z fyzické stránky, která souvisí s tím, že jsou senioři spokojeni s takovým stavem, kdy se o sebe mohou sami postarat a dokáží ve společnosti fungovat a pohybovat se jako ostatní a bez pomoci druhých. Dále však staří lidé v životě požadují soběstačnost z hlediska mezilidských vztahů. Pro člověka je důležité, aby byl ve společnosti respektován, a to i ve stáří. Pro člověka v každém věku je důležitý sociální kontakt a vzájemné vztahy mezi lidmi. S tím je spojené vnímání seniorů ostatními lidmi a chování k nim. Domnívám se, že dříve byla považována úcta ke starým lidem za samozřejmost, ale v dnešní době už se tato hodnota z myšlení a chování lidí pomalu vytrácí. Často se stává, že vytrácející se projevy úcty ke starým lidem jsou v seniorech nahrazeny pocity méněcennosti. S nevhodným chováním k seniorům, které se vyznačuje přehlížením, neverbálními a často i verbálními projevy odporu, se můžeme setkat prakticky všude [Haškovcová 2010: 36]. Staří lidé prošli všemi životními etapami a ani v posledním období života by se postoj k nim neměl měnit. Zaslouží si být respektováni okolní společností, měli by mít svobodu volby vlastního názoru a ten by měl být ostatními uznáván. Projevy úcty a respektování seniorů má značný vliv na jejich sebepojetí a vnímání sebe sama ve společnosti. Sebedůvěru značně ovlivňují stereotypy týkající se stáří, neboť čím více jim člověk podléhá, tím se jeho sebehodnocení snižuje [Stuart-Hamilton 1999: 161].

2. Výzkumný problém

Ve všech společnostech jsou pravidla chování organizována do kódů. Kód, který ovládá důležitá pravidla, zahrnuje zákony, morálku a etiku a kód, který ovládá ceremoniální pravidla a prostředky je nazýván etiketou, kam spadají projevy úcty. Goffman popisuje úctu jako symbolický prostředek pro sdělení, že si někoho vážíme. Projevy úcty považuje za rituál, neboť to znamená způsob, kterým jedinec vytváří symbolické důsledky svého jednání, zatímco je v přítomnosti objektu, který pro něj má speciální hodnotu. [Goffman 1967: 55-57] Určité vzorce rituálů kódují a tím pádem podporují určité sociální vzorce. Symbolický systém jako je rituál, určuje strukturu sociálních vztahů a ovlivňuje chování lidí. [Bell 1992: 178]
Ve své bakalářské práci bych se chtěla zabývat právě rituály úcty, a to konkrétně vůči starým lidem. Za výzkumný problém považuji otázku, zda ještě v dnešní moderní době existují nějaké rituály, kterými lidé projevují úctu starým lidem, popřípadě kde k nim dochází a ve kterých oblastech naopak ne. Domnívám se, že základní projevy úcty vůči starším jsou v lidech zakořeněny v rámci určité tradice, avšak v dnešní době už zejména mladí a dospívající lidé nejsou příliš ochotní je projevovat. Často se také stává, že vzhledem k opadající úctě mají někteří senioři nutkání si toto chování od ostatních lidí vynucovat, což následně může vést ke konfliktům.
V souvislosti s tím budou oblastí mého zkoumání také postoje společnosti vůči starým lidem a také to, jak se v rámci společnosti vnímají senioři sami. Jelikož vztahy starých lidí s okolím jsou minimální, Stuart-Hamilton hovoří o teorii odcizování, podle které klesá četnost vzájemné interakce seniorů s okolním světem [Stuart-Hamilton 1999: 170]. O to více je důležité v nich probouzet pocity respektu a potřebnosti. Seniorům na své soběstačnosti záleží, neboť díky ní se cítí společensky uznávaní, potřební a necítí se být pro společnost přítěží [Sýkorová 2004: 48]. Ztráta statusu a s tím spojené horší sebevědomí a sebehodnocení působí v posledním období života velké zklamání [Šmausová 2004: 16].

3. Předpokládané metody zpracování a předběžná struktura práce:

V úvodu práce budou vymezeny základní pojmy, se kterými budu pracovat. Nejprve tedy budu definovat stáří a na základě čeho se dá člověk považovat za starého. Následně se budu věnovat vnímání starých lidí a to v prvním případě tím, jak jsou senioři vnímáni okolní společností a jaké postavení v ní mají. S tím je spojena řada stereotypů a předsudků o stáří. Dalším bodem bude, jak vnímají senioři sebe sama a jak je pro ně důležitou životní hodnotou právě úcta a důstojnost. Následně vymezím pojem rituál a uvedu ho do souvislosti s projevy úcty ke starším lidem.
Jako podklad pro teoretickou část a vymezení pojmů použiji literaturu zabývající se stářím, přičemž se zaměřím zejména na jeho pojetí a problémy vznikající u nejstarší generace – konkrétně tedy změna sociálního postavení, hodnocení a vnímání seniorů v souvislosti s úctou a důstojností. Dále pak využiji literaturu zabývající se rituály a mezilidskými interakcemi, která bude zdrojem pro vymezení rituálu a uvedení do souvislosti s projevy úcty.

Praktická část bude tvořit podklad pro nalezení odpovědi na mou výzkumnou otázku, což bude provedeno prostřednictvím metod kvalitativního výzkumu, a to konkrétně prostřednictvím pozorování a rozhovorů jak se starými lidmi, tak i s lidmi ostatních věkových kategorií. Jako přístup kvalitativního výzkumu zvolím zakotvenou teorii. V případě zakotvené teorie výzkumník nejprve shromažďuje data, ve kterých následně hledá podobnosti a souvislosti utvářející jednotlivé kategorie, což ve výsledku umožňuje vytvářet teorii, nikoliv nějakou testovat. Při tomto postupu věnuje výzkumník pozornost „[…] zvláště jednání a interakcím sledovaných jedinců a procesům v daném prostředí“ [Hendl 2008: 123]. Také se očekává, že výzkumník musí do terénu vstoupit vícekrát – zakotvená teorie je někdy označována jako „metoda nepřetržitého porovnávání“ [Hendl 2008: 245]. Domnívám se, že pro můj výzkumný problém je přístup zakotvené teorie ideální, neboť splňuje její předpoklady. Na počátku výzkumu jsem vybavena jen několika představami o zkoumaném jevu, a tak prostřednictvím tohoto přístupu do problematiky proniknu hlouběji. Jako data shromážděná v rámci zakotvené teorie mi budou sloužit zápisy z pozorování a texty rozhovorů. Mým cílem tedy bude na základě takto získaných dat vytvořit teorii ohledně výskytu projevů úcty ke starším lidem. Teorie může obsahovat například kategorizace ohledně souvislostí ve výskytu v určitých prostředích či podobnosti z hlediska věkových generací.
Podobu rituálů úcty a jejich výskyt budu zkoumat pomocí metody nezúčastněného pozorování, neboť tímto způsobem dochází k minimálnímu působení výzkumníka na zkoumané osoby, což zvyšuje jeho neutralitu a nenápadnost na rozdíl od zúčastněného pozorování, jehož průběh je ovlivněn účastí výzkumníka [Hendl 2008: 201-202]. Vhodné osoby k pozorování budu vybírat na základě účelového vzorkování, neboť u tohoto způsobu závisí „počet případů a jejich výběr na účelu studie“ [Hendl 2008: 152]. Role výzkumníka a jeho rozhodnutí a volby sběru dat a metod analýzy jsou zde velmi důležité, neboť ovlivňují typ výzkumu a celý jeho průběh. „Výzkumník vybírá na základě svých úvah místa pozorování nebo jedince, které dále sleduje v různých časových okamžicích“ [Hendl 2008: 48]. Budou mě zajímat projevy úcty a chování k seniorům ze strany okolní společnosti, což budu pozorovat na každodenních situacích ve společnosti, kde dochází ke kontaktu všech generací. Pro účel mé práce se tedy budu soustředit na takové situace, jejichž součástí jsou staří lidé v interakci s ostatními nehledě na to, v jakém prostředí se nacházejí. Mým cílem bude zachytit projevy úcty a chování k seniorům v různých prostředích, kde dochází ke kontaktu lidí s tou nejstarší, což může být prakticky kdekoliv, tedy například v dopravních prostředcích, v nákupních střediscích, v restauracích či kavárnách nebo v čekárnách u lékaře. Jak už bylo zmíněno, v rámci zakotvené teorie výzkumník vstupuje do terénu za účelem pozorování několikrát, a to bude platit i pro můj výzkum. Plánuji provádět pozorování v běžných situacích, kterých se účastním, a zároveň se v nich budu soustředit zejména na seniory a chování ostatních jedinců k nim. Vytvořím si určitý systém, v rámci něhož budu provádět pozorování na daných místech v určitou dobu. Každé pozorování provedu několikrát, a to konkrétně sedmkrát, postupně všechny dny v týdnu. Každé pozorování budu realizovat po dobu jedné hodiny. Celkem tedy budu mít 7 pozorování v dopravních prostředcích, 7 v nákupních střediscích, 7 v restauracích či kavárnách a 7 v čekárnách u lékaře. Mým cílem bude zachytit jakékoliv prvky slušného chování k seniorům, které obvykle nejsou typické pro chování k lidem jiných věkových skupin. Půjde například o uvolnění místa v prostředcích hromadné dopravy, nabídnutí pomoci a další projevy z oblasti etikety. Přesně definovat, koho je možné nazývat a považovat za seniora a koho nikoliv, je obtížné a nemožné. Podle věku se dá hranice počátku stáří přibližně vymezit. „[…] podle české populace se člověk stává seniorem mezi 60. a 70. rokem věku v závislosti na svých individuálních charakteristikách“ [Sak, Kolesárová 2012: 26]. Při nezúčastněném pozorování však tuto informaci nemohu využít, a tak se zaměřím na fyzické znaky stáří. Haškovcová uvádí, že staří lidé se vyznačují například šedivými či u mužů prořídlými vlasy, vráskami či pigmentovými skvrnami, ochablou kůží, pomalejšími pohyby a shrbenou postavou [Haškovcová 2010: 31]. Budou pro mě tedy středem zájmu takové osoby, které se těmito charakteristikami vyznačují.
Druhou částí kvalitativního výzkumu budou tvořit rozhovory pomocí návodu. Výhodou tohoto typu rozhovorů je, že výzkumník má předem určený seznam témat, na která se chce v průběhu rozhovoru zaměřit. Není však určeno jejich pořadí a přesná struktura rozhovoru. Umožňuje udržet téma rozhovoru a současně dává respondentovi možnost uplatnění vlastních zkušeností. [Hendl 2008: 174] Témata mých rozhovorů se budou týkat vnímání seniorů a postojů k nim, sebepojetí a sebehodnocení seniorů a pojetí důstojnosti. Pro výběr respondentů použiji opět metodu účelového vzorkování. Respondenty pro rozhovory budou tvořit zástupci všech tří věkových generací (děti, rodiče, prarodiče) a budou vybíráni z různých prostředí, aby i zjištěné informace mohly být různorodé. Jednoho člena z každé generace mohu vybrat z okruhu rodiny či přátel, ostatní například z domova důchodců, ze školy nebo z pracovního kolektivu.
Metoda analýzy zakotvené teorie spočívá v porovnávání vzniklých kategorií, hledání podobností a rozdílů v datech a příčin těchto vztahů. Proces analyzování tohoto materiálu se označuje jako teoretické kódování, které má několik fází. Nejdříve se v rámci otevřeného kódování pokusím v získaných datech odhalit nějaká schémata a kategorie prostřednictvím kódování textu, konkrétně tedy kódováním přepisů rozhovorů a záznamů z pozorování. V dalším kroku budu hledat příčiny a důsledky vytvořených kategorií a jejich vzájemné propojení. Poslední část kódování následně umožňují formulaci teorie na základě vypracovaných kategorií a jejich vlastností. [Hendl 2008: 245-251]

4. Očekávané výsledky práce:

Výsledkem mé bakalářské práce by měla být na základě užšího vzorku populace teorie toho, jak někteří lidé různých generací vnímají a přistupují ke starým lidem. Umožní také nahlédnout do problematiky sebehodnocení a sebepojetí starých lidí v dnešní době, k čemuž budou sloužit výsledky z rozhovorů s několika seniory. Budu vycházet z poznatků získaných četbou odborné literatury a zároveň z výsledků kvalitativního výzkumu. Většina odborné literatury zabývající se stářím a stárnutím se soustřední zejména na biologické a psychologické aspekty tohoto životního období nebo na ageismus z politického hlediska. „Základna fenoménu stáří je sice biologická, na ní se však vrší psychologické, sociologické a kulturní vlivy“ [Sak, Kolesárová 2012: 15]. Já se proto zaměřím na aspekty společenské, mezi které patří již zmíněné rituály úcty, a pokusím se na základě četných pozorování zaznamenat jejich výskyt mezi lidmi v různých prostředích a odhalit tak pomocí metod analýzy určité souvislosti a vztahy týkající se tohoto jevu. Na základě toho bude vytvořena určitá teorie, která umožní hlubší porozumění dané problematiky a odhalení určité struktury, která se za tímto jevem může skrývat.

5. Orientační seznam literatury:

GOFFMAN, Erving. Interaction ritual: essays on face-to face behavior. New York: Anchor books doubleday & company, 1967. 270 s.
BELL, Catherine M. Ritual theory, ritual practice. New York ; Oxford: Oxford University Press, 1992. x, 270 s. ISBN 0-19-507613-3.
COLLINS, Randall. Interaction ritual chains. Princeton, N.J.: Princeton University Press, ©2004. xx, 439 p. Princeton studies in cultural sociology. ISBN 0-691-09027-0.
CHYTIL, Oldřich, ed., SÝKOROVÁ, Dana, ed. a LITTLECHILD, Brian, ed. Strategies for the maintenance of autonomy in old age. 1st ed. [Boskovice: Albert], 2004. 132 s. Materialien zur vergleichenden Sozialarbeitswissenschaft und zur interkulturellen/internationalen Sozialarbeit; vol. 4. ISBN 80-7326-064-6.
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie osobnosti. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010. 467 s. ISBN 978-80-246-1832-6.
HEWSTONE, Miles, ed. a STROEBE, Wolfgang, ed. Sociální psychologie: moderní učebnice sociální psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 769 s. ISBN 80-7367-092-5.
STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2.
ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem: [vývojová psychologie]: přepracované vydání. Vyd. 2. Praha: Portál, 2006, ©2004. 390 s. ISBN 80-7367-124-7.
HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Vyd. 2., podstatně přeprac. a dopl. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9.
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7367-485-4.
PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. 459 s. Knižnice Sociologické aktuality; sv. 12. ISBN 80-86429-63-6.
SAK, Petr a KOLESÁROVÁ, Karolína. Sociologie stáří a seniorů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012. 225 s. Sociologie. ISBN 978-80-247-3850-5.
VIDOVIĆOVÁ, Lucie. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008. 233 s. EDIS: ediční řada disertačních prací Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity; sv. 2. ISBN 978-80-210-4627-6.
ALAN, Josef. Etapy života očima sociologie. 1. vyd. Praha: Panorama, 1989. 439 s. Pyramida. ISBN 80-7038-044-6.