Mundane Self-Legitimizations of Power: Distribution of the Sensible in the Israeli Settlements in the West Bank

• Název práce v češtině: Všední sebelegitimizace moci: distribuce vnímatelného v izraelských osadách na Západním břehu
• Název v anglickém jazyce: Mundane Self-Legitimizations of Power: Distribution of the Sensible in the Israeli Settlements in the West Bank
• Klíčová slova: Izrael, Palestina, depolitizace, estetika, vizualita, materialita, governmentalita, dispozitiv
• Klíčová slova anglicky: Israel, Palestine, depolitization , aesthetics, visuality, materiality, governmentality, dispositif
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: angličtina
• Ústav: Katedra mezinárodních vztahů (23-KMV)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Ondřej Ditrych, M.Phil., Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 08.04.2014
• Datum zadání: 08.04.2014
• Datum a čas obhajoby: 24.09.2018 00:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 16.08.2018
• Datum proběhlé obhajoby: 24.09.2018
• Oponenti: prof. Dr. Pavel Barša, M.A., Ph.D.

Předběžná náplň práce

V předkládané dizertační práci se zabývám mechanismy, praktikami a politickými technologiemi, které depolitizují sporné a potenciálně znepokojivé fenomény a procesy. Konceptuálně a teoreticky vycházím z díla Michela Foucaulta a Jacquese Rancièra a dalších prací, které tito myslitelé inspirovali. Depolitizaci uchopuji skrze Rancièrův koncept “distribuce vnímatelného”, tj. specifické nastavení toho, co je zachytitelné smysly, a tudíž učiněno srozumitelným, “očividným” a “přirozeným”. Tato nastavení následně chápu jako určitý governmentalistický program, přičemž se zaměřuji především na materiální a vizuální prvky dispozitivu, který tuto depolitizační racionalitu realizuje.

Empiricky se zaměřuji na příklad izraelských tzv. neideologických osad na Západním břehu. Navzdory řadě rozšířených omylů tyto osady lákají Izraelce dostupnými cenami bydlení a vysokou kvalitou veřejných služeb, nikoliv kvůli jejich náboženskému a nacionalistickému významu. Osady tohoto typu tak představují všední komunity vyhledávané především mladými rodinami, které ze socio-ekonomických důvodů nechtějí žít ve městech ve vlastním Izraeli. Tato každodenní zkušenost osadníků je nicméně v ostrém kontrastu s geopolitickou pozicí osad, které jsou pevnou součástí izraelského okupačního režimu, stejně jako s násilím, kterého se tento režim dopouští na okupovaném palestinském obyvatelstvu. Na základě dlouhodobého terénního výzkumu v regionu, během něhož jsem provedl řadu rozhovorů a pozorování, argumentuji, že tento potenciálně znepokojivý charakter osad je zastřen řadou materiálních a vizuálních praktik, které mají za efekt aestetizaci okupace a jejích projevů, což zapadá do středostavovského étosu osadníků.

Ačkoliv se práce zaměřuje na konkrétní případ izraelských osad, její závěry se vyjadřují k širším diskuzím v oboru mezinárodních vztahů, především k tzv. estetickému obratu skrze detailní debatu toho, jak je moc legitimizována za pomoci určitých reprezentaci a vizuálních a materiálních konfigurací. Nicméně oproti pracím, které se zabývají konstrukcí Jinakosti a spektakulárních manifestací moci, v dizertaci ukazuji, že dominance často operuje a je umožněna i zdánlivě banálními a každodenními praktikami.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

In this doctoral thesis I am looking into mechanisms, practices and political technologies that work to depoliticize contested and potentially disturbing realities. To make sense of these processes, I am utilizing the theoretical and conceptual apparatus derived from Foucault’s and Rancière’s respective works. Following Rancière, I conceptualize depolitization as a “distribution of the sensible”, a particular ordering of what is presented to the senses and thus made intelligible, “obvious” and “natural”. Understanding such arrangements in terms of a governmental programme, I focus mostly on material and visual elements of the dispositif that promotes this depoliticizing rationality.

Empirically, I am investigating the case of the Israeli so-called non-ideological settlements in the West Bank. Despite some popular misconceptions, these communities attract Israelis by offering cheap public services and housing rather than for their religious-nationalistic appeal, effectively posing as family-friendly suburbs. Nonetheless, such benign experience of the settlers is in a stark contrast to the contested (geo)political status of their communities and violence that underpins the Israeli occupational regime that the settlements are a part of. Drawing on a long-term fieldwork in Israel/Palestine which entailed mostly interviews and participant observation, I argue that the contentious nature of the settlement is erased on the part of the settlers through specific material and visual practices that feed into the middle-class ethos by aesthetization of the occupation’s manifestations and practices.

By closely examining the particular case of the Israeli settlements, the thesis thus contributes to the aesthetic turn in IR by looking into ways in which power legitimizes itself through certain representations and visual and material configurations. Nonetheless, as opposed to works which focus on the constructions of difference between the Self and the Other, or spectacular manifestations of power, I argue that dominance can operate in and be facilitated by much more mundane and unremarkable registers of the everyday.