American Foreign and Security Policy towards Iran: 2006-2010

• Název práce v češtině: Americká zahraniční a bezpečnostní politika vůči Íránu: 2006-2010
• Název v anglickém jazyce: American Foreign and Security Policy towards Iran: 2006-2010
• Klíčová slova: Spojené státy americké, George W. Bush, Barack Obama, Islámská republika Írán, Blízký východ, terorismus, jaderný program, lidská práva, zahraniční politika, bezpečnostní politika
• Klíčová slova anglicky: United States of America, George W. Bush, Barack Obama, Islamic Republic of Iran, Middle East, terrorism, nuclear program, human rights, foreign policy, security policy
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: angličtina
• Ústav: Katedra severoamerických studií (23-KAS)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Mgr. Francis Raška, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 12.02.2014
• Datum zadání: 12.02.2014
• Datum a čas obhajoby: 18.03.2014 09:00
• Místo konání obhajoby: Rytířská 31
• Datum odevzdání elektronické podoby: 14.02.2014
• Datum proběhlé obhajoby: 18.03.2014
• Oponenti: PhDr. Jan Bečka, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Vztahy mezi Spojenými státy a Íránem lze dlouhodobě označit jako komplikované, napjaté a nepřátelské. Tato diplomová práce se zabývá americkou zahraniční politikou vůči Íránu v období 2006-2010. Tato časová perioda byla důležitá pro Americko-Íránské vztahy hned z několika důvodů.

Zaprvé, americká rétorika vůči Íránu se silně vyostřila za vlády George W. Bushe. Začalo to Bushovou Osou zla (“Axis of Evil“) a vyvrcholilo Národní bezpečnostní strategií z roku 2006, podle které Spojené státy hodlaly docílit kompletní změny íránského vnitrostátního i zahraničního chování a byly připraveny k tomu použít všech dostupných prostředků. Nejvyšší íránští státní zastupitelé následně propadli paranoie a ve strachu o svou vlastní moc postavili Írán do ještě defenzivnější pozice, ačkoliv by Spojené státy potřebovaly pravý opak.

Zadruhé, v únoru 2006 předala Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) záležitost íránského jaderného programu Radě bezpečnosti OSN. Tím Spojené státy získaly příležitost uvalovat multilaterální sankce na Írán. Zatřetí, na začátku roku 2009 čekala Spojené státy změna vedení v Bílém domě. Prezident Obama opakovaně sliboval Íránu nový začátek, ale nakonec to byla jeho administrativa, která prosadila prozatím nejtvrdší sankce.

A konečně, jelikož je dnešní situace v roce 2013 úplně stejná jako před sedmi lety, lze snadno usoudit, že americká zahraniční politika vůči Íránu mezi lety 2006 a 2010 byla neúspěšná a neefektivní. Je proto důležité identifikovat chyby, kterých se Bílý dům během této doby dopustil, aby bylo možné do budoucna vylepšit zahraničněpolitickou strategii.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

The long term relations between the United States and Iran are complicated, tense and hostile. This diploma thesis analyzes American foreign policy towards Iran between 2006 and 2010. This time period was critical for American-Iranian relations for several reasons.

First, the American rhetoric towards Iran became significantly more intense during the George W. Bush administration. This started with the Bush’s “Axis of Evil” speech and peaked with the National Security Strategy of 2006, according to which the goal of the United States was a complete change of Iranian internal and external political behavior, and the American leadership was ready to use all means necessary to achieve its objective. The highest level Iranian leaders consequently became more paranoid and under the fear of losing power took Iran into an even more defensive position, although the United States sought the direct opposite.

Second, in February 2006, the International Atomic Energy Agency (IAEA) turned over the issue of the Iranian nuclear program to the UN Security Council. There the United States took the opportunity to push for multilateral sanctions on Iran. Third, in 2009, the United States had a change of leadership at the White House. President Obama repeatedly offered Iran a new beginning, but it was his administration which enforced the toughest sanctions to date.

Finally, because the situation in 2010 was absolutely the same as four years earlier, it can be concluded that the American foreign policy towards Iran 2006-2010 was unsuccessful and ineffective. It is therefore crucial to identify the mistakes which the White House made, so it would be possible to improve the foreign policy strategy in the future.