Mezinárodní rozhodčí soudnictví

• Název práce v češtině: Mezinárodní rozhodčí soudnictví
• Název v anglickém jazyce: International arbitration judiciary
• Klíčová slova: ADR, mezinárodní arbitráž, rozhodčí smlouva, uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu
• Klíčová slova anglicky: ADR, international arbitration, arbitral agreement, recognition and enforcement of foreign award
• Akademický rok vypsání: 2012/2013
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra obchodního práva (22-KOBCHP)
• Vedoucí / školitel: JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 30.11.2012
• Datum zadání: 22.04.2013
• Datum potvrzení stud. oddělením: 21.05.2013
• Datum a čas obhajoby: 21.05.2013 13:00
• Místo konání obhajoby: místnost č. 316
• Datum odevzdání elektronické podoby: 22.04.2013
• Datum odevzdání tištěné podoby: 22.04.2013
• Datum proběhlé obhajoby: 21.05.2013
• Oponenti: doc. JUDr. Bc. Jan Brodec, LL.M., Ph.D.

Předběžná náplň práce

Tato diplomová práce představuje stručné vymezení rozhodčího soudnictví jako způsobu řešení sporů v mezinárodním, především obchodním, styku. Ve svých sedmi kapitolách obsahuje stručný úvod do historie mezinárodního rozhodčího řízení, jeho vymezení oproti jiným formám alternativního řešení sporů či klasické justici, nástin jeho průběhu od úkonů před zahájením řízení až do jeho skončení a rovněž zamyšlení nad jeho výhodami a nevýhodami.
První kapitola této práce se věnuje obecné charakteristice alternativních způsobů řešení sporů, vymezuje jejich vztah k rozhodčímu řízení a obsahuje stručnou charakteristiku
jednotlivých typů ADR jakými jsou mediace, konciliace, minitrial atd. Nastiňuje též vývoj rozhodčího řízení, a to především na našem území.
Druhá kapitola je teoretickým úvodem do problematiky rozhodčího řízení. Obsahuje definici pojmu mezinárodního řízení v kontextu základních teoretických doktrín, které definují právní povahu tohoto institutu a judikatury Českého Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Závěrem této kapitoly je pojednáno dělení arbitráže na jednotlivé druhy: na institucionální arbitráž, kde řízení probíhá před stálou rozhodčí institucí a ad hoc arbitráž, kdy se sestavuje rozhodčí tribunál pro řešení konkrétního sporu. Zmíněno je také tzv. on-line rozhodčí řízení jako nový a progresivní způsob vedení rozhodčího řízení.
Třetí kapitola vymezuje právní rámec rozhodčího řízení, a to jak z hlediska národního právního řádu, tak z hlediska norem mezinárodních, bez kterých by bylo fungování systému mezinárodního rozhodčího soudnictví téměř nemyslitelné. Více se toto kapitola věnuje Newyorské úmluvě, která tvoří páteř celého systému.
Čtvrtá kapitola je poměrně podrobně věnována nejdůležitějšímu smluvnímu institutu rozhodčího řízení - rozhodčí smlouvě. Rozhodčí smlouva je dohoda mezi stranami o podřízení již vzniklých nebo budoucích sporů z konkrétního právního vztahu řešení před rozhodčím soudem. Rozhodčí smlouva může účinně delegovat tuto rozhodovací pravomoc pouze za dodržení určitých podmínek. Jednou z těchto podmínek je arbitrabilita sporu v zemi vedení rozhodčího řízení, jejíž problematice se věnuje druhá část této kapitoly.
Kapitola pátá pojednává o průběhu rozhodčího řízení od jeho zahájení až po rozhodnutí v dané věci. Úvodní část kapitoly se pokouší poskytnout odpověď na otázku rozhodného práva, které se bude na předmět sporu aplikovat a procesních pravidel, kterými se bude spor řídit. Druhá část kapitoly pak srovnává průběh rozhodčího řízení podle českých a německých právních předpisů a rovněž srovnává dílčí aspekty průběhu rozhodčího řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Německým institutem pro rozhodčí řízení.
Kapitola předposlední se věnuje problematice uznání a výkonu rozhodčích nálezů. Větší pozornost je zde kladena na uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů, jelikož právě výrazně snadnější mechanismus uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů je dle názoru autorky nejvýznamnější výhodou rozhodčího řízení oproti řízení před klasickými soudy.
Poslední, sedmá, kapitola pak nabízí polemiku nad výhodami a nevýhodami mezinárodní arbitráže. Tuto kapitolu uzavírá dílčí závěr, podle kterého pozitiva tohoto typu řízení jasně převažují nad jeho nevýhodami, což odpovídá i stále narůstající oblibě tohoto typu řešení sporů.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

This thesis presents a concise definition of arbitration as a method of dispute resolution, in particular in international commercial trade. In its seven chapters it contains a brief introduction to the history of international arbitration, its definition as opposed to other forms of alternative dispute resolution or the judiciary, an outline of the progress of operations from before the start of the procedure up until the end of it, and also a consideration of the advantages and disadvantages of arbitration.
The first chapter of this thesis deals with the general characteristics of alternative dispute resolution. Disputes shall be defined by their relationship to arbitration, and a brief characterization of the different types of ADR such as mediation, conciliation, mini-trial, etc. will be included. It also outlines the development of arbitration proceedings, in particular in our country.
The second chapter includes an introduction to the subject of arbitration. It contains the definition of the concept of international justice, in the context of fundamental theoretical doctrines which define the legal nature of the Institute and the Czech Constitutional Court and the case-law of the Court of Justice of the European Union. Finally, this chapter addresses the categories into which arbitration is divided: the institutional arbitration, where the proceedings take place before permanent arbitration institutions, and ad hoc arbitration, in which the arbitral tribunal is established for resolving a particular dispute. Online arbitration as a new and progressive way to conduct the arbitration will also be discussed.
The third chapter defines the legal framework of the arbitration proceedings, both in terms of national law and in terms of international standards, without which the functioning of the system of international arbitration of the judiciary would be almost unthinkable. More of this chapter deals with the New York Convention, which forms the backbone of the entire system.
The fourth chapter is devoted to the most important detail in the relatively conventional institute of arbitration-arbitration agreement. The arbitration agreement is an agreement between the parties to reach a solution before an arbitral tribunal for disputes which already exist, or disputes which may present themselves in the future. The arbitration agreement can effectively delegate this power of decision only in accordance with certain conditions. One of these conditions is the arbitrability of dispute in the country conducting arbitration proceedings, an issue dedicated to the second part of this chapter.
Chapter five discusses the course of the proceedings from its launch until after the decision in the case. The introductory part of chapter attempts to provide an answer to the question of the applicable law that will apply to the subject of the dispute and the procedural rules governing the dispute. The second part of the chapter then compares the progress of arbitral proceedings according to Czech and German legislation, and also compares the minor aspects of the course of the proceedings before the Arbitration Court attached to the Economic and Agrarian Chamber of the Czech Republic and the German Institute for arbitration.
The penultimate chapter is devoted to the issue of recognition and enforcement of arbitral awards. More attention is placed on the recognition and enforcement of foreign arbitral awards, since the mechanism of recognition and enforcement of foreign arbitral awards is significantly easier, and, in the opinion of the author, is the most important advantage of arbitration proceedings before the courts compared to the classic model.
The seventh and final chapter offers a debate on the advantages and disadvantages of international arbitration. This chapter concludes that the positives of this type of management clearly outweigh its disadvantages, which reflects the growing popularity of this type of dispute resolution.