Tématem mé diplomové práce je problematika rekognice v trestním řízení. Ve své práci jsem se zabývala rekognicí z pohledu kriminalistického a trestního práva procesního. Rekognice je jedním z významných důkazních prostředků, o kterou je mnohdy opřeno celé dokazování v trestním řízení. Na první pohled se může zdát, že rekognice je nenáročným úkonem trestního řízení, ale při hlubším zkoumání této problematiky vychází najevo, že provedení rekognice v sobě ukrývá mnohá úskalí. Cílem diplomové práce je seznámení s rekognicí jako zvláštním způsobem dokazování a jejími specifiky, shrnutí poznatků získaných studiem odborných monografií a učebnic, článků v odborných časopisech a některých soudních rozhodnutí, dále nastínění vybraných otázek a poukázání na možné problémy, zejména povinnost obviněného se zúčastnit rekognice.Diplomová práce je členěna na osm kapitol, které jsou členěny do podkapitol. Po úvodních slovech následuje první kapitola, která definuje pojem rekognice, dále se zaměřuje na psychologické základy rekognice, historický vývoj rekognice jako důkazního prostředku od roku 1873 a jejího zakotvení v trestním řádu. Druhá kapitola se věnuje vztahu rekognice k jiným kriminalistickým metodám, poukazuje na některé společné rysy a významné rozdíly mezi metodami. Třetí kapitola vymezuje jednotlivé druhy rekognice. Zvláštní pozornost je věnována „prázdné“ rekognici a „skryté“ rekognici. Čtvrtá kapitola se týká definic subjektu a objektu rekognice, jejich dělení a specifik. Pátá kapitola charakterizuje zásady provedení rekognice osob. Definuje pojem nezúčastněná osoba, zabývá se otázkou počtu a podobnosti přivzatých osob s osobou ztotožňovanou. Nabízí kritický pohled na problematiku účasti obviněného a zákaz změny vzhledu obviněného. Šestá kapitola se zabývá organizací a dělení přípravy rekognice a její včasností. Sedmá kapitola se věnuje taktice provedení rekognice. Definuje rekognici jako neodkladný a neopakovatelný úkon, dále se zaměřuje na vady rekognice. Vady rekognice jsou demonstrovány na skutečných případech z praxe. Poslední kapitola se týká povinné dokumentace a hodnocení věrohodnosti důkazu získaného rekognicí.Závěr shrnuje poznatky získané při zpracování této diplomové práce, upozorňuje na některé problematické otázky související s rekognicí a použitelnost rekognice v trestním řízení. Závěr je dále věnován zejména úpravě rekognice z pohledu de lege ferenda.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
The topic of my thesis is a recognition in criminal proceedings. The thesis deals with recognition in terms of crimilonogy and criminal procedure. The recognition is one of the important evidence, which are often based on evidence in criminal proceedings. At first sight it may seem that a recognition is easy procedure in criminal proceedings, but closer examination reveals its complexity. The aim of the thesis is to introduce the recognition as a special way of proving and its specifics, summarization of the knowledge gained by studying textbooks and monographs, articles in journals and some judicial decisions, as well as outlining the selected questions and poiting out possible problems, especially the obligation of the defendant to attend the recognition.The thesis is divided into eight chapters, which are divided to subchapters. Following the introduction, the first chapter defines the concept of recognition, and then focuses on psychological basics of recognition, historical evolution of recognition as an evidence since 1873 and also its grounding in the Code of Criminal Procedure. Second chapter describes the relationship between recognition and other criminal methods, poiting out some of the common features and also its differences.Third chapter defines different types of recognition – with the special attention paid to “empty” recognition and “hidden” recognition. Fourth chapter is related to the subject and abject of a recognition, their types and characteristics. Fifth chapter describes principles of recognition of people. It defines the concept of a bystander and it is dealing with the question of the number fillers with the recognized person. It offers a critical perspective on the issue of showup of the defendant and the fact, that the defendat is prohibited to change his/her looks. The sixts chapter is related to the organization and division of the recognition's preparation and its timeliness. The seventh chapter is devoted to the performation of recognition and its tactics. It defines recognition as an as unrepeatable and unique act. Also it focuses on the defects of a recognition. Defects of a recognition are demonstrated on real cases from practice. The last chapter is related to the required documentation and evaluation of the credibility of evidence obtained by recognition. The final summarizes the findings of the thesis, points out some problematic issues related to recognition and its usage in criminal proceedings. The conclusion is devoted mainly to modify the recognition in terms of de lege ferenda.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.