Voliči a nevoliči v České republice

• Název práce v češtině: Voliči a nevoliči v České republice
• Název v anglickém jazyce: Voters and Non-voters in the Czech Republic
• Klíčová slova: volební chování, volební účast, nepravidelní voliči, volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, logistická regrese, nevoliči, Česká volební studie 2010
• Klíčová slova anglicky: Voting behavior, turnout, irregular voters, elections to the Chamber of deputies in the Czech republic, logistic regression, non-voters, Czech election study 2010
• Akademický rok vypsání: 2011/2012
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Lukáš Linek, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 08.06.2012
• Datum zadání: 08.06.2012
• Datum a čas obhajoby: 24.06.2013 00:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
• Datum odevzdání elektronické podoby: 16.05.2013
• Datum proběhlé obhajoby: 24.06.2013
• Oponenti: prof. RNDr. Jan Hendl, CSc.

Zásady pro vypracování

Účast občanů ve volbách je v demokratických státech hlavní formou politické participace. Ideálem zastupitelské demokracie je stav, kdy jsou zájmy každého občana reprezentovány v parlamentu prostřednictvím jím zvoleného zastupitele. Nicméně současným trendem, který se projevuje téměř všude na světě, je stále se prohlubující pokles volební účasti (Rose, 2000). Hlavním problémem, který vzniká následkem nízké účasti občanů ve volbách, je, že zvolená vláda nereprezentuje všechny občany a tedy dochází k odklonu od ideálu demokratického vládnutí. Cílem mnoha politickovědních i sociologických studiích v uplynulých desetiletích bylo odhalit důvody, jež občany vedou k tomu, aby odevzdali svůj volební hlas, a na základě toho vysvětlit, proč k poklesu volební účasti dochází.
Teoretické směry zabývající se volební účast lze obecně rozdělit na základě toho, zda usilují o vysvětlení volebního chování občanů na makro či mikro úrovni. Teorie na makro úrovni hledají vysvětlení volební účasti na základě institucionálního a kulturního prostředí země, zatímco mikro teorie začínají od jednotlivce a poukazují na odlišné demografické, socioekonomické či psychologické charakteristiky voličů a nevoličů. Teorie vysvětlující volební chování lze v zásadě rozdělit na šest hlavních proudů. Prvním směrem je teorie racionálního voliče, jež předpokládá, že jednotlivcovu rozhodnutí zúčastnit se voleb předchází úvaha o nákladech a výnosech tohoto jednání. Občan tedy odevzdá svůj hlas jen v případě, že náklady volby budou nižší než užitek z ní. Další teoretický směr představují sociologické teorie poukazující na společenské faktory, jež ovlivňují jednotlivcovu účast ve volbách. Podle Lipseta (1963) lze obecně konstatovat, že v ekonomicky vyspělých zemích Euroatlantické civilizace volí muži více než ženy, lidé s vyšším vzděláním více než lidé s nižším vzděláním, obyvatelé měst více než lidé na venkově, ženatí - vdané více než svobodní, lidé ve věkové skupině 35-55 let více než starší či mladší, lidé s vysokým statusem více než lidé s nízkým statusem a členové různých organizací více než nečlenové. Tyto charakteristiky bývají nejčastěji vysvětlovány pomocí konceptu sociálního kapitálu či vyšší dostupnosti zdrojů potřebných k účasti ve volbách. Na odlišné příčiny upozorňují mobilizační teorie, které odvozují volební účast od vlivu mobilizačních činitelů jako jsou media, politické strany či sociální sítě. Socializační teorie předpokládají, že politické postoje a chování jednotlivce jsou ustanoveny v rané fázi jeho života a jen zřídka dochází k jejich proměně. Se změnou fundamentálních společenských hodnot spojují všeobecný pokles volební účasti postmaterialističtí teoretikové a argumentují, že další generace vyjadřuje své politické postoje jinými prostředky než jejich rodiče. Konečně teorie označované všeobecně jako psychologické vysvětlují volební účast jako výsledek individuálních psychických dispozic jednotlivce. Za zásadní individuální faktory, které hrají roli při rozhodování o účasti ve volbách, bývají považovány apatie, zájem o politiku, pocit odcizení či pocit politické účinnosti (political efficacy).
Aplikace teorie politické účinnosti na volební chování v České republice je hlavní cíl mé diplomové práce.Teorie politické účinnosti se vztahuje k vnímání smysluplnosti účasti v politickém procesu. Literatura rozlišuje externí a interní politickou účinnost. Externí politická účinnost bývá definována jako důvěra občana v politický proces. Je spojována s názorem, že účast ve volbách může něco změnit a s důvěrou v politiky. Interní účinnost vyjadřuje pocit jednotlivce, že je politický proces pro něj srozumitelný a má zájem se ho zúčastnit. Hlavní hypotézou mé práce je, že nevoličství v České republice je spojeno s pocitem nízké volební účinnosti. Zároveň v práci zamýšlím prozkoumat i další individuální faktory, které s volebním chováním souvisí, a modelovat kontextuální faktory jednotlivých voleb, které ovlivňují kolísání volební účasti. Ze studie Blaise (2000) vyplývá, že existují voliči, kteří volí pravidleně, nevoliči, kteří nevolí nikdy, a třetí skupina proměnlivých voličů, kteří jdou k volbám jen v určitých podmínkách. Ve své diplomové práci zamýšlím odhalit charakteristiky voličů pravidelných, nestabilních a nevoličů v České republice. Při analýze vývoje volební účasti se zdá pravděpodobné, že se socioekonomická struktura ani institucionální pravidla voleb v České republice za uplynulých dvacet let neproměnila natolik, abychom vysvětlili změny ve volební účasti na základě racionálních či sociologických teorií. Mou hypotézou je, že vliv na kolísání volební účasti mají mimo jiné změny v hodnocení politické účinnosti mezi českou veřejností.

Seznam odborné literatury

BLAIS, A.: To vote or not to vote? : The merits and limits of the rational choice theory. University of Pittsburg press. Pittsburg. 2000
CARPARA G.V. et al. : Percieved political self-efficacy: Theory, assessment and applications. European Journal of Social Psychology. Vo.39. 2009.
DALTON, R.J.: Parties without partisans. Political change in advanced industrial democracies. Oxford University Press. Oxford. 2002.
EVANS, J: Voters and Voting. SAGE publications Inc. London. 2004.
LIPSET, S.M.: Political man: The social basis of politics. Doubleday, Garden City, 1963.
NORRIS, P: Electoral engineering; Voting Rules and Political Behavior. Cambridge university press. Cambridge. 2004.
PATTIE, CH., JOHNSTON, R.: Voter turnout at the British General Election of 1992: Rational choice, social standing or political efficacy?. European Journal of Political Research. Vo.33. 1998
ROSE, Richard: International encyclopedia of elections.CQ Press. Washington D.C. 2000.

Předběžná náplň práce

Předpokládaná struktura mé diplomové práce zahrnuje prezentaci teorií zabývajících se volební účastí, prozkoumání demografických a socioekonomických charakteristik českých voličů a nevoličů, analýzu jejich názorů na politický proces a výzkum kontextuálních faktorů, které měly na základě teoretických vysvětlení potenciál zapříčinit kolísání volební účasti ve volbách do Poslanecké snémovny v čase.

Ve své práci si pokládám následující výzkumné otázky:
1) Jak se liší čeští voliči a nevoliči v demografických a socioekonomických charakteristikách? Platí Lipsetovy závěry z 60. let i pro Českou republiku při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010?
2) Jaké jsou rozdíly mezi českými voliči a nevoliči v názorech na politický proces a důvěru v něj?
3) Jaké kontextuální faktory voleb ovlivňují agregátní volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny České republiky?
Ve své diplomové práci budu pracovat s daty z výzkumů CVVM Naše společnost z let, kdy v České republice proběhly volby do Poslanecké sněmovny a s daty Českého statistického úřadu.