Témata prací (Výběr práce)Témata prací (Výběr práce)(verze: 384)
Detail práce
   Přihlásit přes CAS
Postavení francouzského prezidenta v kontextu V. republiky
Název práce v češtině: Postavení francouzského prezidenta v kontextu V. republiky
Název v anglickém jazyce: The position of the French President in the context of the Fifth Republic
Klíčová slova: Francie, prezident, kohabitace, V. republika, poloprezidentský systém, Duverger, Chirac, Sarkozy, Hollande, francouzská ústava
Klíčová slova anglicky: France, president, cohabitation, Fith republic, semi-presidentialism, Duverger, Chirac, Sarkozy, Hollande, french constitution
Akademický rok vypsání: 2011/2012
Typ práce: diplomová práce
Jazyk práce: čeština
Ústav: Katedra evropských studií (23-KZS)
Vedoucí / školitel: doc. Michel Perottino, Ph.D.
Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
Datum přihlášení: 03.05.2012
Datum zadání: 29.06.2012
Datum a čas obhajoby: 13.09.2013 00:00
Místo konání obhajoby: IPS FSV UK, U kříže 8/661 158 00 Praha 5 – Jinonice
Datum odevzdání elektronické podoby:31.07.2013
Datum proběhlé obhajoby: 13.09.2013
Oponenti: prof. Miroslav Novák, Dr.
 
 
 
Kontrola URKUND:
Seznam odborné literatury
A. Monografie
BASTIEN, François. La constitution Sarkozy. Paris: Odile Jacob, c2009, 188 p. ISBN 27-381-2250-7.
BASTIEN, François. Naissance d'une constitution: la cinquième République, 1958-1962. Paris: Presses de la Fondation nationale des sciences politiques, c1996, 263 p. ISBN 27-246-0682-5.
GRUNBERG, Gérard a Florence HAEGEL. La France vers le bipartisme: la présidentialisation du PS et de l'UMP. Paris: Presses de la fondation nationale des sciences politiques, 2007, 122 p. ISBN 978-272-4610-109.
DRULÁK, Petr. Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 255 s. ISBN 978-807-3673-857.
DUHAMEL, Olivier a Préface de Robert BADINTER. Le quinquennat: réflexions sur nos institutions. 3e ed. Paris: Presses de Sciences Po, 2008. ISBN 978-272-4610-772.
DUVERGER, Maurice. La cohabitation des Français. 1re éd. Paris: Presses universitaires de France, c1987, 250 p. ISBN 21-304-1498-2.
DUVERGER, Maurice. Le système politique français: droit constitutionnel et Science politique. 21. éd., mise à jour. Paris: Presses universitaires de France, 1996, 608 p. ISBN 21-304-7414-4.
DUVERGER, Maurice. Les constitutions de la France. 15. éd. Paris: Presses universitaires de France, 2004. ISBN 978-213-0546-085.
LIJPHART, Arend. Parliamentary versus presidential government. New York: Oxford University Press, 1992, xii, 257 p. ISBN 01-987-8044-3.
LINZ, Juan J a Arturo VALENZUELA. The failure of presidential democracy. Baltimore: Johns Hopkins University Press, c1994, 2 v. ISBN 08018478422-.
MAYAFFRE, Damon. Nicolas Sarkozy, mesure et démesure du discours, 2007-2012. Paris: Presses de la fondation nationale des sciences politiques, c2012, 358 p. ISBN 978-272-4612-431.
PEROTTINO, Michel. Francouzský politický systém. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. ISBN 80-86429-48-2.
SARTORI, Giovanni. Srovnávací ústavní inženýrství: zkoumání struktur, podnětů a výsledků. 2. vyd. Překlad Jana Ogrocká. Praha: Sociologické nakladatelství, 2011, 238 s. Studijní texty (Slon), 22. sv. ISBN 978-807-4190-483.
SHUGART, Matthew Soberg a John M CAREY. Presidents and assemblies: constitutional design and electoral dynamics. New York: Cambridge University Press, 1992, ix, 316 p. ISBN 05-214-2990-0.
TIBERJ, Vincent. Les mots des présidentielles. Paris: Presses de la fondation nationale des sciences politiques, c2007, 194 p. ISBN 978-272-4610-093.


B. Periodická literatura a sborníky
1959, Par la "Revue française de science politique" en, Préf. de Michel DEBRÉ a Introd. par Nicholas WAHL. Naissance de la Cinquième République: analyse de la Constitution. Paris: Presses de la Fondation nationale des sciences politiques, 1990. ISBN 978-272-4605-839.
DUVERGER, MAURICE. A NEW POLITICAL SYSTEM MODEL: SEMI-PRESIDENTIAL GOVERNMENT. European Journal of Political Research. 1980, roč. 8, č. 2, s. 165-187. ISSN 0304-4130.
ELGIE, Robert. Duverger, Semi-presidentialism and the Supposed French Archetype. West European Politics. 2009, roč. 32, č. 2, s. 248-267. ISSN 0140-2382.
ELGIE, Robert. Semi-Presidentialism: Concepts, Consequences and Contesting Explanations. Political Studies Review. 2004, roč. 2, č. 3, s. 314-330. ISSN 1478-9299.
METCALF, L. K. Measuring Presidential Power. Comparative Political Studies. 2000-06-01, roč. 33, č. 5, s. 660-685. ISSN 0010-4140.
Postavení hlavy státu v parlamentních a poloprezidentských režimech - Česká republika v komparativní perspektivě. 1. vyd. Editor Miroslav Novák, Miloš Brunclík. Praha: Dokořán, 2008, 399 s. Bod (Dokořán). ISBN 978-807-3631-796.
SHUGART, Matthew Søberg. Semi-Presidential Systems: Dual Executive And Mixed Authority Patterns. French Politics. 2005, roč. 3, č. 3, s. 323-351. ISSN 1476-3419.


C. Ostatní zdroje
- Constitution de la République française
- Vybrané zápisy ze schůzí francouzského Národního shromáždění - http://www.assemblee-nationale.fr/histoire/sessions.asp


Toto je předběžný seznam zdrojů a v průběhu výzkumu bude doplněn a rozšířen.
Předběžná náplň práce
1. Problematika
Tato práce se bude zabývat podobou politického systému V. francouzské republiky. Hlavním zkoumaným bodem bude postavení prezidenta a jeho proměny v uplynulých dvaceti letech. Francie je považována za modelový příklad takzvaného poloprezidentského systému, ve kterém je přímo volený prezident hlavou státu a de facto i šéfem vlády . Systém tak odpovídá klasickým definicím poloprezidencialsmu. Například politolog Maurice Duverger uvádí, že takový systém je typický tím, že přímo volený prezident má významné pravomoci. Zároveň ale v systému působí premiér a vláda, kteří jsou závislí na parlamentu. Takové ústavní uspořádání může v realitě nabývat prakticky dvou podob. Při standardní situaci jsou prezident a premiér ze stejného politického tábora. V takovou chvíli je prezident tím důležitějším. Existují zde ale období takzvané kohabitace. V takovém případě reprezentuje premiér parlamentní většinu, která je v opozici vůči prezidentovi. Tyto případy zasáhly přirozeně i modelový francouzský poloprezidentský systém. Postavení a akceschopnost prezidenta se v těchto obdobích výrazně snižovaly, protože k vládnutí potřeboval dohodu s „opozičním“ premiérem. De facto v takové situaci prezident nevládne ale „hraje“ pouze roli určitého „arbitra“.
Právě tuto zdánlivou komplikaci fungování systému měla řešit reforma, kterou francouzský parlament na základě výsledků referenda schválil v roce 2000. Prezidentský mandát se zkrátil ze sedmi na pět let a jeho délka se tak stala totožnou s mandátem poslance francouzského Národního shromáždění. Od té doby se prezidentské a parlamentní volby konají v odstupu několika týdnů, což by mělo hlavě státu zaručit potřebnou většinu v parlamentu a v důsledku tak definitivně odstranit kohabitační obtíže. Období kohabitace paradoxně nebyla ve Francii vnímána, jako problémová a systém se i přes některé obavy nezablokoval. Na druhou stranu ale hrozba, že soužití prezidenta a předsedy vlády z rozdílných politických táborů bude bránit rozvoji země a bezproblémovému fungování, stále existují. Změna funkčního období prezidenta tak má být pojistkou proti tomu, že by podobná situace mohla nastat. Při prakticky souběžných volbách je totiž pravděpodobnost, že většina v parlamentu bude odpovídat politickému zázemí prezidenta, vysoká.
V mojí diplomové práci nejprve popíšu způsoby nazírání na poloprezidentské systémy. Nejprve budu v kapitole s názvem Duverger vs. Sartori vycházet z přístupů těchto klasiků politologie. Dále zmapuji názory přímo na francouzské politologické scéně. K tomu poslouží studie politologů a ústavních právníků, kteří v některých případech přestávají používat pojem poloprazidencialismus a vzhledem k praxi, kterou francouzští prezidenti praktikují, se uchylují k jinému názvosloví. V této části proto popíšu tyto změny a posun ve vnímání francouzského systému na domácí vědecké scéně a představím i nejčastěji zmiňované důvody těchto nových přístupů. Následně popíšu i přístupy modernější a zaměřím se hlavně na to, jakým způsobem je vůbec možné měřit postavení a sílu prezidenta v rámci politického systému.
Po tomto teoretickém úvodu bude následovat část věnující se už konkrétně Francii. Zanalyzuji a popíšu způsob, jakým se hlavní část výkonné moci přesunula do rukou prezidenta. Důraz v tomto směru bude kladen na praxi Charlese de Gaulla, který prakticky V. francouzskou republiku zformoval. V tomto případě se zaměřím hlavně na to, jak reálně de Gaulle působil ve svém úřadu a jak jeho „vládnutí“ korelovalo s tehdejší verzí ústavy. Následně se bude studie detailněji zabývat zásadní změnou ústavy v roce 2000, která sjednotila délky volebních období a pravděpodobně tak z francouzského politického systému odstranila institut kohabitace.
Stěžejní částí práce bude komparativní analýza působení třech posledních prezidentů v úřadě. U každého z nich se zaměřím na faktory, které ovlivňovaly jejich postavení a díky kterým se francouzský politický systém přibližoval čistým formám prezidencialismu nebo naopak parlamentarismu. Analýze podrobím způsob a množství prosazené legislativy v parlamentu, způsob komunikace mezi prezidentem a ostatními členy jeho kabinetu a také obraz prezidenta jak mezi odbornou (politologickou) tak i širokou veřejností. V rámci této části bude také dán u každého z prezidentů větší prostor vybranému tématu, kterému se zmiňovaná hlava státu věnovala a které charakterizovalo období její vlády. Zároveň budu zkoumat, jak se v průběhu období mezi lety 1995 a 2013 měnily parametry vymezené v teoretické části, díky kterým pak bude možné dedukovat význam konkrétního prezidenta a jeho postavení v systému.
Výsledkem této studie by tak primárně měl být kontrast toho, jakou roli francouzskému prezidentovi přisuzuje ústava a jakou úlohu má prezident v realitě. Samozřejmě v této syntéze budou uvedeny faktory, které právě striktně zakotvenou ústavní pozici prezidenta posunují a proměňují. Zároveň se zde znovu podíváme na poloprezidentské teorie a zhodnotíme, jakým způsobem se francouzský politický systém od těchto teorií odchyluje a případně jestli bude za pár let možné, že už ani o poloprezidencialismu nebudeme v souvislosti s Elysejským palácem hovořit.

2. Základní otázky
Primárním cílem práce je analýza současné formy francouzského prezidentského úřadu. Vzhledem k tomu se budou i výzkumné otázky dotýkat této problematiky: Jak se mění postavení francouzského prezidenta? Co tyto změny způsobuje? Jak tyto posuny prezidentské role zapadají do francouzského ústavního systému? Může se francouzský prezident díky svému silnému postavení dostat to konfliktu s ústavou? Jak silným je prezidentem ve srovnání s hlavami států systémově podobných zemí?
Dalším cílem je popis proměny politického systému ve Francii. Pro tento účel se tak budou otázky dotýkat spíše externích faktorů, které prezidentský úřad určitým způsobem formují: Co ovlivňuje reálné postavení prezidenta? Jak se systém během posledních let měnil? Jakou roli hrála Rada ministrů a premiér? Existuje spojení mezi silným prezidentem a počtem prosazených zákonů v parlamentu?
Třetí oblastí, na kterou by měla práce odpovědět je srovnání vládnutí posledních tří prezidentů. Postavení, kterého z nich bylo nejsilnější? Jak se od sebe lišili? Jakou roli hrála politická příslušnost? Na jakých tématech si budovali kariéry?
Vzhledem k nastíněným tématům by pak měla hlavní teze diplomové práce znít: „Postavení francouzského prezidenta není stabilní a v průběhu posledních let získává jeho úřad na významu. Politický systém V. republiky se přibližuje k čisté formě prezidencialismu. Kromě ústavních předpisů ale hrají v tomto posunu roli i externí faktory jako prezidentův obraz v médiích nebo množství prosazených zákonů.“ Diplomová práce by měla tuto tezi potvrdit, vyvrátit nebo alespoň zčásti upravit.

3. Metodologie
Diplomová práce využije z metodologického pohledu dvou základních přístupů. Tím prvním bude standardní jednopřípadová studie. V té budou popsány historické události jako ustanovení V. republiky nebo změna ústavy v roce 2000. Bude zde kladen důraz na kauzalitu jednotlivých událostí a na vztažení popisované problematiky k cíli práce.
Druhá část, ve které se budou postupně porovnávat vlády tří posledních prezidentů, využije komparativní metodu. Díky nim by pak měl výzkum docílit k jasnému porovnání třech analyzovaných období a také k výslednému potvrzení nebo vyvrácení stanovené hypotézy.

4. Teoretické podklady
Diplomová práce bude čerpat ze dvou základních teoretických okruhů. Prvním z nich budou studie o poloprezidencialismu. Mezi nimi dominují zejména práce francouzského politologa Maurice Duvergera. Na jeho přístup bude kladen důraz zejména v úvodu třetí kapitoly. Zároveň zde ale budou zmíněny i další koncepty popisující poloprezidencialismus a podrobněji se bude tato část věnovat i způsobu, jakým se dá změřit postavení prezidenta.
Ve třetí skupině zdrojů budou analýzy, komentáře a studie konkrétně k francouzskému politickému systému. Mezi těmito zdroji budou jednak práce popisující historii V. republiky, její vývoj a její nejdůležitější události. Budou zde popsány vztahy francouzského prezidenta s dalšími složkami exekutivy a legislativy. Do této skupiny se řadí i zdroje popisující vznik a ustanovení poválečného politického systému a jeho zásadní změny včetně zkrácení prezidentského mandátu na 5 let v roce 2000. Zároveň se zde objeví analýzy, které popisují současnou podobu francouzského politického systému se zaměřením na hlavu státu. Zde se nachází i prameny, které popisují prezidentská období posledních třech prezidentů Chiraca, Sarkozyho a Hollandea.

5. Návrh struktury
A. Mezi Matignonem a Elysejským palácem - úvod
B. Metodologie
C. Teorie poloprezidentského systému
a. Duverger vs. Sartori
b. Pohled francouzské politologie
c. Jak měřit postavení hlavy státu?
D. Francie po roce 1958
a. Formování francouzského poloprezidencialismu
b. Volba přímé volby
c. Charles de Gaulle
E. Ústavní změna v roce 2000
a. Průběh a výsledky referenda
b. Nová éra?
F. Francouzský ústavní model
a. Pravomoci prezidenta
G. Jacques Chirac
H. Nicolas Sarkozy
I. François Hollande
J. Pohyby systému 1995 – 2013
K. Francie: prezidentská monarchie? – závěr
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK